TOP 09

TOP 09

TOP 09
Pravda
Vládní slib navýšit mzdy ve školství na 150 % jejich výše z roku 2017 má být naplněn v roce 2021. Rozpočtový výhled na rok 2021 s tímto navýšením počítá, výhled na rok 2022 ale s dalším navýšením nepočítá. Dosažení cíle se odkládá o rok ve srovnání s dřívějším vyjádřením Babiše.

Miroslav Kalousek ve svém výroku odkazuje jak na slib Andreje Babiše, že navýší platy učitelů o 15 % průměrné mzdy, tak i na programové prohlášení vlády (.pdf):

Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů a nepedagogů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 % jejich výše pro rok 2017.“ (str. 14).

Státní rozpočet pro rok 2020 ale s takovým razantním navýšením nepočítá. Alena Schillerová k tomu uvádí: V regionálním školství vzroste příští rok objem prostředků na platy učitelů o 10 % a na platy nepedagogických pracovníků o 7 %. Pro rok 2021 se pak počítá s dalším nárůstem prostředků na platy učitelů o 9 % a v případě nepedagogických pracovníků s dodržením závazku, aby jejich platy dosáhly v tomto roce na 150 % jejich výše z roku 2017. Na konci volebního období v roce 2021 tak budou učitelé vydělávat v průměru více než 45 tisíc korun.“

Jak například uvádí Český rozhlas, průměrná mzda ve školství je velice obtížně odhadnutelná a musíme proto vycházet z dat uváděných vládou v analýze MŠMT, z níž ovšem neznáme výchozí data, ze kterých její tvůrci čerpají. Mluvčí MŠMT Aneta Lednová pro Český rozhlas k těmto údajům uvedla: „Do odhadů průměrného platu na rok 2019 bylo promítnuto rozpočtem garantované zvýšení pro pedagogy o 15 procent a pro nepedagogy o 10 procent oproti roku 2018.

Pro rok 2019 je odhadovaná hodnota průměrného platu učitele rovna 39 098 Kč a nepedagogického pracovníka ve školství 20 980 Kč (dle analýzy MŠMT, str. 7). Hodnota průměrného platu byla v roce 2017 pro učitele 30 228 Kč, pro nepedagogy 17 509 Kč.

Hodnota slibovaná vládou, tedy 150 % průměrné mzdy roku 2017, je pro učitele 45 342 Kč. Vláda si tak 45 000 Kč stanovuje jako hranici, které chce do roku 2021 dosáhnout nově postupnými navýšeními o 10 % pro rok 2020 a o 9 % pro rok 2021.

Postupné navýšení platů učitelů o 10 % by znamenalo zvýšení průměrného platu na 43 008 Kč v roce 2020 a následně o 9 procent pak dosáhnutí konečné hodnoty 46 879 Kč v roce 2021. Pro srovnání by původní 15 % navýšení platů učitelů znamenalo dosáhnutí hodnoty 44 963 Kč již v roce 2020. Výpočet však vychází z výše zmíněného odhadu hodnoty průměrného platu v roce 2019, nikoliv z reálných dat. Podle nejnovějších dat byl v prvním pololetí roku 2019 průměrný plat téměř o dva tisíce Kč nižší než původně pro rok 2019 odhadovalo MŠMT.

Ve střednědobém výhledu státního rozpočtu se v tabulce predikovaných výdajů jednotlivých resortů uvádí navýšení výdajů MŠMT mezi léty 2020 a 2021 o více než 5 mld. korun, ale mezi léty 2021 a 2022 je nárůst pouze v rámci 1 mld. (.rar v .pdf D02, tab. č. 2). Ze střednědobého výhledu pro rok 2022 lze tedy skutečně usoudit, že prostředky navíc pro další zvyšování platů učitelů po roce 2021 nejsou.

Ve stejném souboru v dokumentu D01 se uvádí:

V platové oblasti střednědobého výhledu státního rozpočtu na roky 2021 a 2022 není vyjma pedagogických a nepedagogických pracovníků v regionálním školství uvažováno s meziročním plošným nárůstem objemu prostředků na platy a ostatní platby za provedenou práci (ostatní osobní náklady)." (str. 25)

Dále se uvádí:

Návrh dále obsahuje vlivy z letošního roku, z nichž nejvýraznějším je navýšení prostředků na platy pedagogických pracovníků v regionálním školství o 9 % s dopadem ve výši 8,0 mld. Kč a nepedagogických pracovníků v regionálním školství o cca 4,3 % s dopadem ve výši 0,79 mld. Kč, čímž bude u obou skupin zaměstnanců splněn cíl stanovený v Programovém prohlášení vlády, kterým je zajištění nárůstu platů učitelů a nepedagogických pracovníků v regionálním školství na konci volebního období v roce 2021, aby se průměrné platy dostaly minimálně na 150 procent jejich rozpočtované výše pro rok 2017, tj. u pedagogických pracovníků na min. 45 000 Kč a u nepedagogických pracovníků min. na úroveň 24 000 Kč." (str. 25)

O roku 2022 se ovšem už v dokumentu nic blíže neuvádí. Tabulka č. 5 (.rar D02, str. 6) již také neuvádí žádné zvýšení prostředků na platy ve školství, naopak mírný úbytek.

Lze tedy říci, že vláda plánuje dosáhnout svého slibu o navýšení platů učitelů na 150 % průměrného platu z roku 2017 v roce 2021. Vzhledem ke zmírnění růstu platů z 15 % na 10 % a 9 % ve dvou letech lze skutečně říci (pokud budeme zaokrouhlovat na stovky), že vláda odložila dosáhnutí hranice 45 000 Kč z roku 2020 na rok 2021. Ve střednědobém výhledu pak další výrazné navyšování platů plánováno není.

Nepravda
Výdaje Ministerstva vnitra i kultury mají podle střednědobého výhledu státního rozpočtu na rok 2021 oproti roku 2020 klesnout. V případě Ministerstva vnitra se mají snížit o 0,45 mld. Kč, výdaje Ministerstva kultury mají poklesnout o 0,62 mld. Kč.

Střednědobý výhled státního rozpočtu na rok 2021 a 2022 byl podle zákona zveřejněn Ministerstvem financí společně s rozpočtem na rok 2020.

Střednědobý výhled (.pdf, str. 54) pro roky 2021–2022 obsahuje v rozpočtu jednotlivých kapitol pouze zdroje z Evropské unie a dalších finančních mechanismů. Proto budeme pro rok 2020 pracovat s rozpočtem bez těchto zdrojů. Dle zmiňovaného výhledu je rozpočet Ministerstva kultury pro rok 2020 bez zdrojů z EU/FM 14,93 mld. Kč. V případě Ministerstva vnitra jde o 80,13 mld. Kč. Poslanec Kalousek ve svém výroku srovnává (čas 16:58–17:15) tato čísla s údaji o plánovaných výdajích resortů uvedených ve střednědobém výhledu státního rozpočtu pro rok 2021.

Jak plyne z tohoto výhledu (.pdf, str. 54), výdaje ministerstev (opět bez zdrojů z EU/FM) mají v daném roce činit 79,68 mld. Kč pro Ministerstvo vnitra a 14,31 mld. Kč pro Ministerstvo kultury. Výdaje Ministerstva vnitra tak mají klesnout proti roku 2020 o 0,45 miliardy a výdaje Ministerstva kultury o 0,62 mld. korun. Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože se Miroslav Kalousek ohledně Ministerstva kultury vyjádřil nepřesně, přičemž přesáhl námi uváděnou 10% míru tolerance.

Pravda
Stoupající roční HDP naznačuje ekonomický růst a nezaměstnanost stále klesá. Na neinvestiční dotace podnikatelským subjektům proudí více peněz než v době ekonomické stagnace v roce 2009.

Měříme-li ekonomický růst podle HDP, pak se Česko v posledních několika letech skutečně nachází v období ekonomického růstu. Co se týče nezaměstnanosti, v současnosti opravdu dochází k jejímu poklesu. Pohybuje se na historických minimech.

Neinvestiční dotace či transfery podnikatelským subjektům, které míří na jejich provoz, dosáhly v roce 2019 výše 49,5 mld. korun, což znamená 3,3 % (.pdf, str.24) veškerých výdajů státního rozpočtu. V návrhu rozpočtu na rok 2020 se objevuje mírný pokles, a to 48,5 mld. korun (.pdf, str.106).

V roce 2009, kdy došlo k propadům příjmů státního rozpočtu, a naopak byly navýšeny výdaje, se neinvestiční dotace podnikatelským subjektům dostaly na 28,5 mld. korun (.pdf,str. 69), což je 2,4 % z celkových výdajů státního rozpočtu za rok 2009. V roce 2010 to bylo 28,1 mld. korun, tedy opět 2,4 % výdajů státního rozpočtu. (.pdf, str. 51)

Můžeme tak říci, že neinvestiční dotace podnikatelským subjektům jsou vzhledem k ekonomickému růstu vyšší než v době ekonomické stagnace v roce 2009. Oproti roku 2009 jde v roce 2019 z celkových výdajů státního rozpočtu na neinvestiční dotace o 0,8 p.b. více.

Nepravda
Srovnáme-li počet rozpočtovaných míst státních zaměstnanců od doby nástupu této vlády s návrhem rozpočtu na rok 2020, pak došlo k nárůstu o 21 938 míst. Od roku 2013 pak došlo k navýšení rozpočtovaných míst o 50 551. Reálné počty státních zaměstnanců jsou však nižší.

V následujícím hodnocení se budeme zabývat tím, zda počet státních zaměstnanců vzrostl skutečně o 60 000. Hodnotit, zda se tak stalo nezodpovědně, nám nepřísluší.

Ze Zprávy k novému návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2013 (.pdf, str. 40) pro roky 2012 a 2013, vládního zákona o státním rozpočtu na rok 2019 (.pdf, str. 126) pro roky 2014 až 2018 a 2020 (.pdf, str. 127) pro roky 2015 až 2020 lze zjistit rozpočtovaný počet míst v organizačních složkách státu (OSS) a příspěvkových organizacích (PO) a finance na ně vynaložené včetně míst spolufinancovaných z EU/FM.

Pokud však nezahrneme místa spolufinancována z EU/FM, dostaneme čísla o něco menší; jsou udána ve Střednědobých výhledech státního rozpočtu České republiky na léta 2017 a 2018 (.pdf, str. 43) pro roky 2012 až 2015 a Přípravách státního rozpočtu České republiky na rok 2020 a střednědobém výhledu na léta 2021 a 2022 (.pdf, str. 19) pro roky 2015 až 2020 rozpočtená místa.

Rozpočtená místa se však liší od čísel skutečných, která jsou známa vždy ke konci roku. Skutečný počet míst se započtením EU/FM pro roky 2014 až 2018 lze získat z vládního zákona o státním rozpočtu na rok 2020 (.pdf, str. 129) , pro roky 2013 a 2014 z Návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2014 dokumentace C. (.pdf, str. 119) a pro roky 2012 a 2013 Návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2014 dokumentace C. (.pdf, str. 116).

Pro skutečný počet míst bez započtení EU/FM se nám nepodařila nalézt konzistentní časová rada, proto tyto čísla neuvádíme.

Od roku 2013, jehož rozpočet připravovala vláda s Miroslavem Kalouskem jako ministrem financí, došlo k navýšení počtu míst placených včetně zdrojů EU/FM v OSS a PO o 50 551 a o 43 750 bez těchto zdrojů. Od nástupu současné vlády došlo k roku 2020 k nárůstu rozpočtovaných míst placených včetně zdrojů EU/FM o 21 938 míst. Ve všech těchto případech je to tedy znatelně méně než Kalouskem prohlášených 60 000 míst.

Pokud se zaměříme ne na rozpočtovaná pracovní místa, ale na skutečný počet obsazených míst, pak tento počet narostl mezi lety 2013 a 2018 o 26 154 míst. Data o počtu obsazených míst v následujících letech nejsou zatím logicky dostupná. Porovnáme-li ovšem počet obsazených míst z roku 2013 s počtem rozpočtovaných míst v roce 2020, pak získáme nárůst o 61 477 míst. Vzhledem k tomu, že v minulosti nikdy nedošlo k situaci, že by se počet rozpočtovaných míst kryl s počtem skutečně obsazených míst, lze důvodně předpokládat, že počet skutečně obsazených míst nevzroste o poslancem Kalouskem deklarovaných 60 000.

Pravda
Všechny tři instituce potvrdily trend, že mandatorní a kvazimandatorní výdaje rostou rychleji než příjmy rozpočtu. Za Národní rozpočtovou radu to potvrdil člen rady Jan Pavel, NKÚ vydalo stanovisko k rozpočtu z roku 2018 a kontrolní výbor to potvrdil na schůzi Sněmovny.

Předně uveďme, že míněným trendem (čas 20:05) je myšlen fakt, že mandatorní a kvazimandatorní výdaje rostou rychleji, než rostou příjmy státního rozpočtu, v důsledku čehož se zvyšuje zranitelnost státního rozpočtu. Mandatorní výdaje jsou prostředky, které vláda musí vynaložit ze zákona. Naproti tomu výdaje kvazimandatorní jsou takové výdaje, které sice nejsou dány žádnou zákonnou či jinou povinností, ale vláda je i tak vynaložit musí.

Národní rozpočtová rada opravdu konstatovala, že mandatorní výdaje se zvyšují. Člen rady profesor Jan Pavel řekl: „Nastavení deficitu na další roky není racionální. Výdaje jsou vyšší než příjmy i když ekonomika jede na plný výkon. Měl by tam být sestupný trend, který by měl reflektovat, že deficit není standardním výstupem hospodaření.“ Národní rozpočtová rada tedy opravdu zmínila, že výdaje jsou vyšší než příjmy. K samotným mandatorním a kvazimandatorním výdajům se vyjádřila předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová, která upozornila na to, že z hlediska nastavení parametrů a struktury státního rozpočtu na příští rok řada navrhovaných opatření zvyšuje mandatorní výdaje, což v budoucnu sníží manévrovací prostor vlády pro aktivní použití rozpočtové politiky v případě problémů.

Nejvyšší kontrolní úřad má povinnost se vždy vyjádřit k návrhu státního závěrečného účtu a předložit stanovisko. Nejvyšší kontrolní úřad vydal stanovisko (.pdf) ke státnímu závěrečnému účtu za rok 2018, kde uvádí (.pdf, str. 10): „Mandatorní a kvazimandatorní výdaje tak za rok 2018 dosáhly celkové výše 1 069,1 mld. Kč a „pohltily“ více než ¾ veškerých příjmů státního rozpočtu a stejnou měrou se podílely na celkových výdajích. (...) Vláda by se proto měla v době ekonomického růstu snažit o konsolidaci mandatorních a kvazimandatorních výdajů, aby pak měla v době ekonomické recese větší možnost fiskálně reagovat. (...) Mandatorní výdaje vzrostly za toto období (mezi roky 2008 a 2018, pozn. Demagog.cz) o 32,26 %, což je větší nárůst než u celkových příjmů, které vzrostly o 31,95 %, i celkových výdajů, které se zvýšily o 29,25 %.“

NKÚ své údaje také dokázala tímto grafem:

Zdroj: NKÚ

Kontrolní (rozpočtový) výbor Poslanecké sněmovny projednal stanovisko NKÚ a oznámil jej na 35. schůzi Poslanecké sněmovny ve středu 23. října 2019. V bodě č. 1 odstavce d) je stanoveno, že „kontrolní výbor v usnesení ke stanovisku Nejvyššího kontrolního úřadu k návrhu státního závěrečného účtu konstatuje, že rozpočtová politika vlády snižuje odolnost státního rozpočtu vůči možnému budoucímu ochlazení ekonomiky“.

K mandatorním a kvazimandatorním výdajům se poté vyjádřili někteří členové kontrolního výboru Poslanecké sněmovny. Nejčastěji tento fakt zmiňuje citovaný Miroslav Kalousek, který o mandatorních a kvazimandatorních výdajích mluvil na 35. schůzi Poslanecké sněmovny, kde řekl: „(...) Přesto, že se ekonomice výjimečně daří, přesto, že má na příjmech vláda k dispozici, aniž by se o to sama zasloužila, z roku na rok vyšší než stomiliardové příjmy, tak tzv. mandatorní a kvazimandatorní výdaje rostou rychleji, než rostou tyto příjmy i v době růstu. Všichni, i ti, kteří se nezabývají veřejnými rozpočty a budou si tento trend aproximovat, si snadno uvědomí, co se stane v okamžiku, kdy příjmy neporostou tak rychle, nedej bože budou klesat, nicméně mandatorní a kvazimandatorní výdaje budou muset být vypláceny dál, protože jsou buď ze zákona, nebo z dlouhodobých smluvních závazků. Je to cesta, která zvyšuje riziko budoucnosti, je to cesta, která na úkor budoucnosti našich občanů si nakupuje aktuální vládní popularitu.“

Miroslav Kalousek však není jediným členem výboru, který mandatorní a kvazimandatorní výdaje zmiňuje. Upozorňuje na ně také např. místopředseda kontrolního výboru poslanec Vojtěch Munzar, který mandatorní výdaje zmínil na 35. schůzi PS: „(...) Hospodaření státu se státními financemi se za poslední dobu vytrvale zhoršuje. Přes ekonomický růst se projídá budoucnost deficitními rozpočty, málo se investuje a zejména pod vašimi vládami několik let neustále rostou provozní výdaje státu, a to na úkor investování. Celkový objem rozpočtu sice roste, ale dlouhodobě je zde nedostatek peněz na běžné financování... každoročně se opakující výdaje, a tudíž vláda se je snaží lepit mimořádnými a jednorázovými příjmy. Letos to bylo například rozpouštění rezerv z Fondu národního majetku na začátku roku. A podle návrhu v daňovém balíčku chce vláda získat třeba 10 miliard jednorázově také jednorázovým zdaněním rezerv pojišťoven. Je to jednorázový příjem, který se v dalších letech nebude opakovat. Přesto ho chce vláda využít na opakující se mandatorní výdaje.“

Do grafů jsou přidány i údaje z roku 2020. Podle návrhu státního rozpočtu (.pdf) na rok 2020 by pak mandatorní výdaje měly stoupnout o 7 % na 883,1 miliard korun. Výdaje kvazimandatorní pak mají dle plánů narůst až o 9,7 %, na celkových 354,6 miliard. Dohromady činí tento nárůst 7,8 %.

Jak tedy píše NKÚ (.pdf, str. 12): „Vláda by se proto měla v době ekonomického růstu snažit o konsolidaci mandatorních a kvazimandatorních výdajů, aby pak měla v době ekonomické recese větší možnost fiskálně reagovat.“ Avšak v době ekonomického růstu mandatorní a kvazimandatorní výdaje (jak je možné vidět na grafech) vzrůstají i přesto, že by měly podle NKÚ klesat. Nutno ale dodat, že reakce institucí směřují ke zprávě z roku 2018, v níž byl „jasně doložitelný trend“, že mandatorní a kvazimandatorní výdaje rostou.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť až na pokles v roce 2018 roste od roku 2015 resp. 2016 podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů na příjmech i výdajích státního rozpočtu. Tuto praxi přitom v posledních 3 letech kritizovaly všechny tři poslancem Kalouskem zmíněné instituce s tím, že takovéto zvyšování mandatorních a kvazimandatorních výdajů snižuje odolnost státního rozpočtu.

Pravda
V roce 2019 narostly meziročně mandatorní a kvazimandatorní výdaje celkem o 7,4 %, příjmy pak pouze o 4,4 %. Pro rok 2020 se počítá s nárůstem příjmů ve výši 7,7 % a růstem mandatorních a kvazimandatorních výdajů dohromady o 7,8 %.

Podle Ministerstva financí (.pdf, str. 16 a str. 23) v roce 2018 mandatorní a kvazimandatorní výdaje dosáhly částky 1 069,1 mld. Kč (769,5 miliard bylo vydáno na výdaje mandatorní, 299,6 miliard na kvazimandatorní). Celkové výdaje státního rozpočtu přitom činily 1 401 miliardy korun.
 Příjmy v tom samém roce dosáhly částky 1 403,9 mld. Kč a vznikl tedy přebytek 2,9 mld. Kč.

V roce 2019 je na mandatorní a kvazimandatorní výdaje vyhrazeno celkem 1 148,1 mld. Kč (z toho 825 miliard na výdaje mandatorní a 323,1 miliard na výdaje kvazimandatorní). Rozpočet je přitom sestaven jako deficitní, kde příjmy dosahují částky 1 465,4 miliard korun a výdaje 1 505,4 miliard korun.



Mezi těmito dvěma roky tedy vzrostly příjmy o 4,4 %. Mandatorní výdaje přitom narostly o 7,2 % a výdaje kvazimandatorní o 7,8 % (dohromady tedy o 7,4 %).

Podle návrhu státního rozpočtu na rok 2020 (.pdf) by pak mandatorní výdaje měly stoupnout o 7 % na 883,1 miliard korun. Výdaje kvazimandatorní pak mají dle plánů narůst až o 9,7 %, na celkových 354,6 miliard. Dohromady činí tento nárůst 7,8 %.

Příjmy pak mají vzrůst na 1 578,1 miliard, tedy o 7,7 % oproti roku 2019. Schodek rozpočtu zůstává stejně jako v roce 2019 na 40 miliardách, výdaje tak dosáhnou částky 1 618,1 miliard korun. Se schodkem 40 mld. Kč se počítá i na rok 2021 a 2022.

Graf znázorňuje podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů na příjmech a konkrétně od roku 2016 (s výkyvem v roce 2018) nárůst podílu mandatorních a kvazimandatorních výdajů, respektive jejich rychlejší růst oproti příjmům státního rozpočtu. Mezi lety 2018 a 2019 došlo k nárůstu podílu o 2,84 procentního bodu a v roce 2020 by dle rozpočtu mělo dojít k dalšímu nárůstu o 0,08 procentního bodu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož za doby Babišovy 2. vlády, stejně jako v rozpočtu na rok 2020, je rychlejší růst mandatorních a kvazimandatorních výdajů než růst příjmů státního rozpočtu.

Nepravda
Podle posledních dostupných údajů pobírají v současnosti učitelé v průměru 111,8 % průměrné mzdy v ČR. Lepšího poměru dosáhli učitelé naposledy v roce 2007.

Miroslav Kalousek byl ministrem financí ve druhé vládě Mirka Topolánka (1/2007 – 5/2009) a posléze ve vládě Petra Nečase (7/2010 – 7/2013). Alena Schillerová byla pak ministryní financí v první vládě Andreje Babiše (12/2017 – 7/2018), která nezískala důvěru, a je současnou ministryní vlády Andreje Babiše (6/2018 – dodnes).

Ministr Kalousek ve svém vyjádření navazuje na komentáře ministryně Schillerové o platech ve školství. Ministryně Schillerová ve svém předchozím vyjádření totiž mluví o vládním závazku do roku 2021 navýšit platy učitelů na 150 % oproti stavu v roce 2017.

Vývoj platů ve školství mapuje Statistická ročenka Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (Kapitola A, list A4.1.2.). Podle ní činil v roce 2018 průměrný plat pedagogů v regionálním školství 34 943 Kč, což odpovídá necelým 110 % průměrné mzdy za rok 2018. Z níže vložené tabulky je zřejmé, že na konci roku 2018 poměr učitelského platu a průměrné mzdy převyšoval téměř všechny hodnoty z let, kdy byl Miroslav Kalousek ministrem financí, s výjimkou roku 2007. Data za první pololetí 2019 pak potvrzují rostoucí trend a krom roku 2007 opět překonávají všechny roky ministra Kalouska.

Na základě těchto čísel hodnotíme výrok jako nepravdivý. Ve vztahu k průměrné mzdě jsou dnes platy učitelů lepší, než jaké byly ve většině let za ministra Kalouska. Navíc je potřeba uvést, že rozpočet na rok 2007 se schvaloval již v roce 2006 a na jeho podobu, ze které vychází i výše platů pedagogů, neměl Miroslav Kalousek velký vliv.

Pravda
Nejvyšší kontrolní úřad v posledních letech skutečně shledával státní rozpočet nevyrovnaným. Jednalo se především o nedostatečnost kapitálových výdajů, nároky z nespotřebovaných výdajů a v posledním roce i závislost státního rozpočtu především na přímých daních.

Výrok Miroslava Kalouska má přímou návaznost na aktuální debatu a rovněž hlasování o podobě státního rozpočtu (sněmovní tisk č. 605) na následující rok. Ten byl diskutován v Poslanecké sněmovně 23. října 2019 a s podporou rovných sto hlasů úspěšně prošel prvním čtením. Podpořili ho poslanci ANO, ČSSD a KSČM.

Problematickým v roce 2018 ve své zprávě NKÚ shledával snižování odolnosti státního rozpočtu proti budoucímu ekonomickému ochlazení. Zásadní nedostatky viděl jednak v příjmech státu, které jsou čím dál více závislé na přímých daních včetně sociálního pojištění, což může být v případě ochlazení ekonomiky rizikové. Podobně negativně hodnotí i růst mandatorních stálých výdajů. Ve svém stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu za rok 2018 (.pdf., str. 9-12.) „zdraví" rozpočtu NKÚ shrnul takto:

„V důsledku stále se zvyšujících mandatorních a kvazimandatorních výdajů a vlivem silné závislosti na plnění daňových příjmů, které reagují velmi citlivě na případné zpomalení ekonomického růstu, je státní rozpočet na případnou recesi připraven ještě hůře, než tomu bylo před deseti lety.“

Podobně se NKÚ vyjádřil (.pdf, str. 19) již ke státnímu závěrečnému účtu pro rok 2014. Můžeme tedy skutečně říci, že daná situace trvá již šest let.

„V roce 2014 tvořily mandatorní výdaje 60,4 % celkových příjmů a 56,5 % celkových výdajů SR. Spolu s quasi mandatorními výdaji čerpají tyto rostoucí výdaje převážnou část SR, čímž se snižuje prostor pro opatření vlády na stabilizaci a podporu ekonomiky."

Dalším rizikovým trendem, na který NKÚ již řadu let upozorňuje, činí ale i například nároky z nespotřebovaných výdajů.

Nároky z nespotřebovaných výdajů vznikají, když organizační složky státu nevyčerpají svůj rozpočet na daný rok a hypotetickou úsporu evidují právě jako nárok z nespotřebovaných výdajů. Tyto nároky nejsou finančně kryty, a pokud je chce daná organizační složka státu (OSS) uplatnit, musí na ně Ministerstvo financí (MF) zajistit prostředky. (...) Hlavní problém spojený s kumulací nároků z nespotřebovaných výdajů NKÚ spatřuje v riziku růstu státního dluhu a problémů spojených s likviditou státní pokladny.“ uvádí NKÚ v tiskové zprávě ke kontrolní akci č. 16/09.

NKÚ také dlouhodobě upozorňuje na nedostatečné investiční plnění. V roce 2013 činily kapitálové výdaje státu 8,7 % (tj. 102,3 mil., .pdf, str. 21, tabulka č. 5). V roce 2014 představovaly dle NKÚ 9,2 % (.pdf, str. 21). Přestože v následujících letech zaznamenalo investiční plnění mírný nárůst, např. v roce 2017 opět klesly kapitálové výdaje až k hranici 6,4 % (.pdf str. 9), což – jak ostatně konstatuje ve svém stanovisku i NKÚ (.pdf, str. 18) – byly nižší hodnoty než v dobách ekonomické krize v roce 2009.

Z dlouhodobého hlediska NKÚ v zásadě neshledává státní rozpočet vyrovnaným, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Za vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD, ANO a KDU-ČSL) došlo k demontáži důchodové reformy vlády Petra Nečase, přičemž zvýšená DPH, která měla důchodovou reformu financovat, byla ponechána. Zatím nedošlo k vypracování nové reformy důchodového systému.

Miroslav Kalousek ve svém výroku odkazuje na pokus o reformu důchodového systému provedený za Nečasova kabinetu, přičemž tvrdí, že všechny kroky směřující k reformě byly až na zvýšenou sazbu DPH zrušeny ANO a ČSSD (nespecifikuje ovšem konkrétní vládu). Inkaso je pak podle něj navíc využito pro účely netýkající se důchodové reformy. Právě neschopnost či liknavost vlády v řešení důchodové reformy je důvodem jeho kritiky návrhu státního rozpočtu.

Historie důchodové reformy v ČR a ve světovém kontextu je zpracována v dokumentu Penzijní reformy vypracovaným Úřadem vlády, ze kterého budeme při ověřování výroku vycházet i my.

Za vlády premiéra Nečase se hovoří o dvou hlavních krocích směřující k reformě důchodového systému, je jím malá a velká důchodová reforma:

Reforma byla odůvodňována mimo jiné také argumentem, že stávající průběžně financovaný systém je neudržitelný, neboť počet důchodců strmě poroste a naopak počet lidí v produktivním věku bude ubývat. Tehdejší premiér Petr Nečas na mezinárodním fóru prohlásil, že bez (tzv. Velké) penzijní reformy by dnešní čtyřicátníci byli chudými důchodci‘.“ (.pdf, str. 101)

Tedy, že první pilíř – veřejné důchodové pojištění – je nedostatečný.

V rámci malé důchodové reformy (.pdf, str. 99–100) došlo především k navýšení věku vstupu do důchodu pro občany narozené v roce 1977, pro mladší ročníky věk nástupu do důchodu nebyl nijak zastropován a rovněž v rámci ní došlo k dočasné změně výpočtu důchodů zákonem č. 220/2011, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.

Velká důchodová reforma se snažila o aktivnější zapojení obyvatel na důchodovém systému prostřednictvím vytvoření takzvaného druhého pilíře důchodového systému, který počítal s vytvořením soukromých fondů dotovaných státem, do nichž si lidé dobrovolně mohli převést část důchodového spoření. Součástí je rovněž zpřísnění třetího pilíře penzijního připojištění. Druhý pilíř měl postupně nahradit první pilíř. Aby se nahradil výpadek příjmů prvního piliře, byly navýšeny sazby DPH, což mělo zajistit dostatek prostředků na vyplácení důchodů z veřejného důchodového systému (1. pilíře):

k 1. lednu 2012 vzrostla spodní sazba DPH z 10 % na 14 %, posléze od 1. ledna 2013 se tato sazba zvýšila o 1 p.b. na 15 % a současně se o 1 p.b. zvýšila na 21 % i základní sazba DPH“ (.pdf, 104–105).

Nečasova vláda rovněž prosadila dočasné zpomalení valorizace důchodů (str. 102).

Dle zmiňovaného dokumentu vypracovaného Úřadem vlády byly prvky důchodové reformy přijímány negativně jak laiky, tak odborníky, protože rozsah reformy byl nedostatečný a první pilíř počítal stále s velkým finančním deficitem, ač právě jemu měla reforma zabránit (.pdf, str. 100–101). Druhý pilíř pak byl neúspěšný, protože byl ze strany veřejnosti téměř ignorován (zapojilo se do něj pouze něco okolo 85 000 lidí). Uvádí se, že výhodný byl především pro lidi s vyšším a středním příjmem.

Nástup vlády Bohuslava Sobotky (2014–2017) složené z ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL znamenal zrušení těchto reforem. Nová vláda odstranila kritizovaný druhý pilíř, posílila pilíř třetí a slíbila vypracování nové reformy důchodového pojištění. V analýze penzijních reforem provedené úřadem vlády se uvádí:

První pozornost středo-levicové vlády se zaměřila na demontáž potenciálně destruktivního 2. penzijního pilíře (resp. jeho sloučení s dobrovolným 3. pilířem), které z důvodů dopadu tohoto pilíře na penzijní systém náleželo mezi stěžejní programové priority vlády (Programové prohlášení 2014: 36). Pilíř byl odstraněn dvěma zákony, č. 376/2015, Sb. o ukončení důchodového spoření a č. 377/2015, Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření. V polovině května 2015 je schválila vláda a po ní i Parlament na základě zrychleného legislativního procesu projednávání, aby mohly vstoupit v účinnost od 1. ledna 2016. (.pdf, str. 105).

Sobotkova vláda kromě zmíněného prosadila reformu valorizaci penzí (.pdf, str. 106). Navíc její kroky rušily i hlavní prvky tzv. „malé důchodové reformy“:

V rámci už zmíněné novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění schválené v polovině dubna 2017 vláda nastavila také nový věk odchodu do důchodu, který míří proti jedné ze stěžejních zásad tzv. Malé důchodové reformy“; dále se uvádí, že, „tímto rozhodnutím byl obnoven strop odchodu do penze, konkrétně na úrovni 65 let, s tím, že uvedený věk se bude moci každých pět let (poprvé v roce 2019) měnit na základě vyhodnocení zprávy o aktuálním demografickém vývoji populace.“ (.pdf, str. 106)

Zvýšené DPH pak skutečně bylo z větší části https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-235#p47">ponecháno. Vytvořena byla pouze 2. snížená sazba DPH ve výši 10 %. Tou se daní např. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-235#f6347884">hromadná doprava, kojenecká výživa či knihy.

Saldo důchodového pojištění se momentálně díky velice dobré ekonomické situaci nachází v mírném přebytku (i přes faktický růst výdajů). Dobrá ekonomická situace při zachování zvýšené sazby DPH (viz sazby daně) vládě v dnešní době umožňuje rozsáhlou sociální politiku (viz kritika státního rozpočtu 2019), na níž zřejmě naráží Kalousek ve svém výroku.

V současnosti reforma důchodového systému stále není vypracována, přičemž vláda se snaží najít přijatelný koncept i pro opozici. Na jejím návrhu pracuje například důchodová komise – Komise pro spravedlivé důchody. Ta například navrhuje po svém jednání 11. řijna 2019 (.pdf, str. 14–16) rozdělit první průběžný pilíř na solidární (pevná garantovaná částka od státu) a zásluhový (dle odvedení pojistného). Shoda však zatím nebyla dosažena. Možnost zvýšit datum odchodu do důchodu současná vláda odmítla, a to minimálně do roku 2024, kdy by mělo dojít k znovuvyhodnocení demografických trendů.

Zavádějící
Miroslav Kalousek hovoří o Konvergenčním programu z dubna 2019. Ten uvádí, že v roce 2030 začnou do důchodu odcházet silné ročníky a postupně významně narostou státní výdaje na důchody. Dokument ovšem nehovoří o tom, že by se situace měla stát neřešitelnou.

Miroslav Kalousek v rozhovoru bohužel blíže nespecifikuje, o jakém materiálu mluví. Předpokládáme, že jde o Konvergenční program (z dubna 2019) České republiky, který každoročně zpracovává Ministerstvo financí. Tento dokument má za úkol informovat Evropskou komisi o záměrech a cílech hospodářské politiky státu.

Kapitola č. 5 Udržitelnost veřejných financí (.pdf, str. 26–28) se mimo jiné zabývá také fiskálními dopady stárnutí populace. Podle populačních projekcí Eurostatu, ale i Českého statistického úřadu můžeme do roku 2060 očekávat pokles počtu osob v produktivním věku a zároveň zvyšování průměrné doby dožití. Zároveň by do roku 2030 měly být výdaje na důchody v poměru k HDP stabilní, pak se ale do důchodového věku dostanou silné ročníky ze 70. let 20. století. To povede k poměrně dramatickému narůstání výdajů až na 11,7 % HDP.

Zdroj: Konvergenční program ČR (.pdf, str. 27)

Velmi podobné informace podává i zpráva o stavu důchodového systému, kterou zpracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dokument obsahuje analýzu růstu výdajů na důchody v poměru k HDP a předpokládá prudký nárůst (.pdf, str. 72) těchto výdajů právě po roce 2030. O nutnosti důchodové reformy na základě této zprávy hovořila na začátku září 2019 ministryně financí Alena Schillerová v Interview ČT24.

Z výše zmíněných dat můžeme vyčíst, že zhruba za deset let začnou do důchodu odcházet silné ročníky a dramaticky porostou státní výdaje. Takový stav není dlouhodobě udržitelný, na což upozornila i Evropská komise v květnu 2018. Zmíněný dokument neobsahuje žádný konkrétní termín, po kterém by se situace měla stát neřešitelnou, jde tedy o interpretaci Miroslava Kalouska, založenou na zmíněných datech.

Výrok však hodnotíme jako zavádějící, jelikož ve zprávě zmiňovaný rok 2030 nelze interpretovat jako termín, po kterém by se důchodový systém dostal do neřešitelné situace, ale spíše jako termín, který je pro důchodový systém zlomový, kdy po tomto roce dojde k postupnému významnému navyšování výdajů na důchody. Nejhorší však má být situace až po dalších asi 30 letech, kolem roku 2060.