TOP 09

Prezident Zeman dlouhodobě prezentoval své vstřícné názory vůči Rusku a Putinově politice. Jako první příklad můžeme uvést Zemanův postoj vůči sankcím, které byly na Rusko uvaleny v reakci na anexi Krymu. Například během shromáždění Rady Evropy v roce 2017 se vyjádřil v tom smyslu, že sankce jsou strategie, při níž prohrávají obě strany. Zároveň uvedl, že sankce vedou k posilování popularity představitelů států, na které jsou uvaleny. Anexi Krymu označil za „hotovou věc“. 

Ve svém rozhovoru pro ČTK již krátce po anexi Krymu v roce 2014 také uvedl: „Něco jiného je obsazení Krymu, který nikdy k Ukrajině nepatřil, ten daroval Nikita Chruščov Ukrajině v roce 1954, aniž by se kohokoli ptal. Nu, a něco úplně jiného je vpád na území cizího státu.“

Své stanovisko Miloš Zeman zopakoval i po jednání s ruským prezidentem Putinem v Soči. Při něm řekl, že sankce by se měly zrušit, a potvrdil, že podle něj Krym patří Rusku. Zemanovo vyjádření bylo příznivě přijato především v Rusku, kde tamní politici jeho projev prezentovali jako faktické uznání ruských nároků na okupovaný poloostrov Krym.

Miloš Zeman zastával postoje vyhovující Rusku i v kauze otravy bývalého ruského agenta Sergeje Skripala a jeho dcery v roce 2018. Britští vyšetřovatelé tehdy oznámili, že k otravě Skripalových došlo nervově paralytickou látkou novičok. Za pachatele útoku byli britskou stranou označeni ruští občané známí jako Alexandr Petrov a Ruslan Boširov. Britská premiérka Theresa May pak v roce 2019 na summitu G20 během setkání s Putinem řekla, že Velká Británie má důkazy, že za útokem stojí Rusko.

Zeman pak v reakci na danou kauzu a na britské obvinění Ruska veřejně oznámil, že i v České republice se vyráběl a testoval jed novičok. „Závěr je, že u nás byl vyráběn a testován novičok, byť v malém množství, a poté zničen. … Je pokrytectví předstírat, že tomu tak nebylo,“ řekl k věci. Tato Zemanova vyjádření obratem využilo Rusko, aby označilo britská obvinění z účasti na útoku jako vykonstruovaná. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová například uvedla, že britská vláda v případu otrávení bývalého dvojího agenta Sergeje Skripala a jeho dcery lže. Obvinění označila jako „žvást“ a vyzvala NATO, aby vysvětlilo, proč „tajilo“ informace o novičoku v České republice.

Podobnou roli sehrál prezident Zeman i v kauze Vrbětice. 17. dubna 2021 premiér Babiš a ministr vnitra Hamáček oznámili (video), že má Česká republika na základě zpráv bezpečnostních složek důvodné podezření na zapojení ruské tajné služby GRU do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014. V té době se v Česku měli pohybovat opět Alexandr Petrov a Ruslan Bošilov, policie přitom oznámila, že po těchto osobách pátrá.

Zeman se po týdnu od vystoupení Babiše a Hamáčka ke kauze také veřejně vyjádřil. Řekl, že existují 2 vyšetřovací verze, z nichž pouze jedna uvádí, že za útokem stálo Rusko. Toto tvrzení o více vyšetřovacích verzích bylo poté odmítnuto jak premiérem Babišem, tak ministrem vnitra Hamáčkem. Server Seznam Zprávy poté pátral, kdo informaci o více vyšetřovacích verzích Zemanovi předal. Podle jejich informací toto prezidentu Zemanovi nesdělily ani Bezpečnostní informační služba, ani Národní centrála proti organizovanému zločinu, ani Nejvyšší státní zastupitelství. Hrad na dotazy o původu svých informací neodpověděl.

Zemanovo vyjádření potom hojně přebírala ruská média, která své čtenáře informovala, že podle Zemana neexistují žádné důkazy o tom, že by se ve Vrběticích pohybovali ruští agenti. Šéf zahraničního výboru Státní dumy Leonid Sluckij následně oznámil, že by se Česko mělo Rusku omluvit. Předseda ruské Dumy Vjačeslav Volodin pak prohlásil, že se Česko samo zahnalo do kouta a Rusové by měli vzdát Zemanovi čest.

Zeman se také vyjádřil (video, 36:25) k napjaté situaci před vypuknutím ruské invaze na Ukrajinu. „Podívejte se, Rusové nejsou blázni. Útok na Ukrajinu by pro ně znamenal čistý zisk jenom v tom, že dají Ukrajině jakési vojenské varování, ale daleko větší ztrátu v podobě nejrůznějších sankcí, a když si srovnáte zisk a ztrátu, tak protože nejsou neinteligentní, no, tak jim vyjde, že by na tom prodělali,“ řekl 6. února prezident.

17. února, tedy týden před začátkem invaze, Miloš Zeman pro MF DNES označil informace amerických tajných služeb za „blamáž“. Uveďme, že tajné služby USA 11. února přišly s informací, že by ruská invaze na Ukrajinu měla začít 16. února. Nakonec Rusko útok zahájilo ráno 24. února.

Z výše uvedených veřejných vystoupení prezidenta Zemana vyplývá, že v minulosti opakovaně vyjadřoval postoje, které byly v Rusku příznivě vnímány. V případě anexe Krymu veřejnost přesvědčoval, že bychom za tento akt Rusko neměli trestat sankcemi a že anexe je již hotová věc. Bagatelizoval zprávy tajných služeb o hrozící invazi Ruska na Ukrajinu. V kauzách Skripal a Vrbětice zastával pozici, jež umožnila Rusku zpochybňovat závěry českých a britských vyšetřovatelů. Opakovaně tak podporoval ruské vedení při mezinárodních sporech. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. 

Na závěr dodejme, že ruský novinář Dmitrij Smirnov v roce 2018 po Zemanově znovuzvolení českým prezidentem na svém twitterovém účtu uvedl: „Náš člověk v Praze na dalších pět let. V Česku proběhla inaugurace Miloše Zemana.“

V červenci 2021 vyšla na webových stránkách prezidenta Ruské federace esej O jednotě Rusů a Ukrajinců, pod kterou je sám Vladimir Putin podepsán. Zdali ji skutečně napsal však není jisté. Hlavní myšlenkou textu je, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ, který je, a v historii býval, uměle rozdělován nepřáteli. Samotné slovo Ukrajina by pak mělo značit hranici nebo pohraniční oblast, nikoliv samostatný stát. 

Ve svém projevu na konci února 2022 Putin zpochybnil státnost Ukrajiny a uznal nezávislost jejích východních separatistických území. Uvedl také, že „Rusko učinilo vše pro zachování územní celistvosti Ukrajiny, vše je ale marné“. Dříve také zmínil, že pokud Ukrajina nebude k Rusku přátelská, nemá právo na existenci. 

O Ukrajincích v tomto kontextu opět hovořil jako o větvi ruského národa, podobně jako tomu má být v případě Bělorusů. Vznik Ukrajiny pak měl být pouze důsledkem rozpadu Sovětského svazu, země podle něj nemá samostatnou historii. To vše odpovídá myšlence trojjediného ruského národa, který by se měl skládat z Velkorusů, Bělorusů a Malorusů, tedy Ukrajinců. Tomu odpovídá i jeho pohled na ukrajinštinu jako na pouhý dialekt ruštiny. Právě kvůli údajné absenci vlastní státnosti a historie může sice Ukrajina formálně jako stát existovat, ale jen v nějakém vztahu s Ruskem.

Předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarová Adamová zmiňuje také anexi Krymu. Konflikt započal 27. února 2014, kdy muži v neoznačených uniformách (tzv. zelení mužíčci) začali na poloostrově obsazovat strategická místa, například letiště. Je důležité zmínit, že po dřívějším popírání, že by tito vojáci měli s Ruskem co do činění, později prezident Putin přiznal, že tyto neoznačené vojáky vyslalo Rusko. 1. března se pak ustavila krymská autonomní vláda v čele se Sergejem Aksjonovem. Ta převzala kontrolu nad bezpečnostními silami v oblasti a o pomoc požádala právě ruského prezidenta. Už 9. března ruští vojáci obsadili hranici mezi okupovaným Krymem a Ukrajinou. V problematickém a Západem neuznávaném referendu ze 17. března se pak údajně 96,6 % voličů vyslovilo pro připojení k Rusku.

Musíme nicméně také zmínit, že Rusko se zavázalo nezávislost a hranice Ukrajiny dodržovat. Má se také zdržet hrozby silou či použití síly proti územní celistvosti a politické nezávislosti Ukrajiny. Tyto závazky spadají pod bezpečností záruky tzv. Budapešťského memoranda, které uzavřela Ukrajina, Rusko, USA a Velká Británie v roce 1994. V roce 2004 byla navíc podepsána smlouva ošetřující východní hranici Ukrajiny. Ta byla schválena parlamenty obou zemí a později ji podepsali i oba prezidenti.

Uveďme také, že se po internetu již od invaze na Krym šíří dezinformace o údajné faktické neexistenci Ukrajiny. Podle příspěvků si Ukrajina od roku 1991 nezaregistrovala své hranice u OSN, a proto jako stát neexistuje. Tyto zprávy jsou samozřejmě nepravdivé, státy nejsou povinny si své hranice nikterak registrovat. Celé situaci jsme se věnovali již dříve. 

Právní zástupce prezidenta Zemana Marek Nespala na začátku března uvedl, že podá trestní oznámení pro „zvlášť závažný trestný čin sabotáže“ kvůli situaci nastalé na podzim 2021. Nespala neuvedl konkrétní jména, na která by oznámení mělo cílit. V rozhovoru pro Seznam Zprávy však řekl (video, 3:25): „Všichni víme, kdo veřejně vystupoval.(…) Všichni víme, kdo se k tomu vyjadřoval.“ Spekuluje se tedy převážně o senátorech, například předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi, místopředsedovi Jiřím Růžičkovi nebo Pavlu Fischerovi.

Důvodem trestního oznámení má být situace z loňského října. Prezident Zeman byl hospitalizován v Ústřední vojenské nemocnici. Podle pozdější lékařské zprávy nebyl schopen vykonávat pracovní povinnosti. Také kvůli nejasné dlouhodobé zdravotní prognóze začali senátoři vážně zvažovat aktivaci článku 66 Ústavy. Tento článek by převedl prezidentské pravomoci na jiné, Ústavou určené činitele, což mohlo být v době svolávání nové Poslanecké sněmovny a skládání vlády důležité. 

Dodejme, že prezident Zeman dříve nazval tuto situaci „pokusem o puč".

Markéta Pekarová Adamová v rozhovoru pro Seznam Zprávy hovoří (video od 18:15) o jednání senátorů v období po volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu loňského roku, kdy senátoři uvažovali o aktivaci článku 66 ústavy. Ten umožňuje, aby v případě, kdy prezident republiky ze závažných důvodů nemůže vykonávat svou funkci, byly jeho pravomoci převedeny na jiné ústavní činitele. Senátoři o aktivaci tohoto článku uvažovali z důvodu zdravotních problémů Miloše Zemana, který byl 10. října loňského roku převezen do Ústřední vojenské nemocnice. Z nemocnice byl Zeman propuštěn 25. listopadu. Pekarová Adamová jednání senátorů hájí tím, že prezident republiky má v povolební situaci důležité pravomoci, které musí vykonávat.

Pravomoci prezidenta republiky plynou z Ústavy České republiky. Pokud se zaměříme na ty, které souvisejí s volbami do Poslanecké sněmovny, pak Článek 62 ústavy říká, že prezident republiky:

• „svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
• jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
• pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády."

Pro výkon některých z těchto pravomocí není aktivní konání prezidenta republiky nutné. Například článek 34 ústavy říká, že „zasedání Poslanecké sněmovny svolává prezident republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Poslanecká sněmovna třicátý den po dni voleb.“ Nově zvolení poslanci se tak mohou sejít i v případě, že prezident republiky ze zdravotních důvodů není schopen vykonávat svoji funkci.

Jiná situace však existuje v případě demise staré a jmenování nové vlády. Podle článku 73 ústavy „vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny“ a „předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády“. Podobně článek 68 ústavy říká, že „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry“.

Při výkonu těchto pravomocí je bez aktivace článku 66 role prezidenta nezastupitelná. Předseda Senátu Miloš Vystrčil přitom 18. října loňského roku uvedl, že podle vyjádření Ústřední vojenské nemocnice nebyl Miloš Zeman schopen ze zdravotních důvodů vykonávat své pracovní povinnosti a prognózu prezidentova zdravotního stavu lékaři označili za „krajně nejistou." 

Výrok Markéty Pekarové Adamové hodnotíme jako pravdivý, protože prezident republiky má po volbách do Poslanecké sněmovny skutečně důležité pravomoci a při jejich výkonu jej nikdo nemůže zastoupit.

V úterý 25. května 2021 novináři Deníku N a Alarmu zveřejnili článek, ve kterém několik žen obvinilo Dominika Feriho ze sexuálního násilí. Dominik Feri v reakci na tuto kauzu ve stejný den oznámil, že rezignuje na funkci poslance Poslanecké sněmovny. Tuto informaci zveřejnil také na svých sociálních sítích. 

Tři dny po zveřejnění těchto obvinění, tedy 28. května, vyzvalo předsednictvo TOP 09, aby své členství ve straně přerušil. Ve stejný den Feri ze strany vystoupil. Feri přitom obvinění ze sexuálního násilí odmítl, přičemž připustil, že se choval „nevhodně“ a „nepatřičně“.

7. března 2022 policie obvinila Dominika Feriho z trestného činu znásilnění. Podle informací Aktuálně.cz byl obviněn ze znásilnění více žen. Feri následně na svém instagramu uvedl, že prokáže svou nevinu. 

Výrok, který označuje rozpad Sovětského svazu za hlavní geopolitickou katastrofu 20. století, pronesl ruský prezident Vladimir Putin během svého výročního projevu k Federálnímu shromáždění Ruské federace 25. dubna 2005. 

Konkrétně uvedl: 

„Především bychom měli uznat, že rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou století. Pokud jde o ruský národ, stalo se z toho skutečné drama. Desítky milionů našich spoluobčanů a krajanů se ocitly mimo ruské území. Epidemie rozpadu navíc infikovala samotné Rusko.“ (překlad Demagog.cz)

Hovořil také o krušných letech, které po tomto rozpadu nastaly pro ruské občany:

„Individuální úspory byly znehodnoceny a staré ideály zničeny. Mnoho institucí bylo rozpuštěno nebo reformováno nedbale. Teroristický zásah a následná chasavjurtská kapitulace (kapitulace ruských vojsk v čečenské válce, pozn. Demagog.cz) poškodily celistvost země. Oligarchické skupiny – mající absolutní kontrolu nad informačními kanály – sloužily výhradně svým vlastním firemním zájmům. Masová chudoba začala být považována za normu. A to vše se dělo na pozadí dramatického hospodářského poklesu, nestabilních financí a paralýzy sociální sféry.“

„Mnozí si v té době mysleli nebo se zdálo, že si mysleli, že naše mladá demokracie není pokračováním ruské státnosti, ale jejím konečným kolapsem, prodlouženou agónií sovětského systému. Ale spletli se,“ dodal Putin. 

Pro kontext doplňme, že Vladimir Putin se k rozpadu Sovětského svazu kriticky vyjadřuje opakovaně. Například v roce 2015 jej označil za humanitární tragédii a katastrofu, kvůli které se z ruského národa stal nejvíce rozdělený národ na světě. Podobný výrok zopakoval také v prosinci roku 2021 v dokumentu státní televize Rossija 1 Rusko. Nová historie. Mimo jiné v něm rozpad SSSR označil za „zánik historického Ruska“.

Vladimir Putin tedy rozpad Sovětského svazu skutečně označil za největší geopolitickou katastrofu 20. století, jak uvádí Ondřej Kolář. Nicméně nedošlo k tomu v roce 2007, ale již o dva roky dříve. Vzhledem k tomu, že se jedná pouze o drobnou nepřesnost, hodnotíme výrok jako pravdivý. 

Německo čelilo v posledních dnech kritice za to, že nechtělo poslat Ukrajině v době vyostřené situace s Ruskem pomoc v podobě zbraní. Další kritika se týkala také neochoty Německa obětovat spuštění plynovodu Nord Stream 2. Jedná se totiž o plynovod, který by měl po dně Baltského moře přivádět zemní plyn z Ruska do Německa. V současnosti je již dostavěný a podle provozovatele také naplněný plynem, stále však nezískal od německých regulačních úřadů povolení k provozu.

Na neotevření nebo uzavření Nord Stream 2 v případě napadení Ukrajiny Ruskem vyvíjely tlak především Spojené státy americké. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price k postoji USA uvedl: „Chci to říct úplně jasně: pokud Rusko jakýmkoli způsobem napadne Ukrajinu, Nord Stream 2 se nespustí.”

Zpočátku ale nebylo úplně jasné, zda Německo s takovým plánem souhlasí. Německý kancléř Olaf Scholz dříve označoval plynovod za soukromý projekt. Po setkání s generálním tajemníkem NATO 18. ledna však naznačil, že se o uzavření Nord Stream 2 uvažuje v rámci sankčních opatření, které by byly na Rusko uvaleny, pokud by zaútočilo na Ukrajinu. 

Tyto nové sankce již začala připravovat Evropská unie. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock následně ve čtvrtek 27. ledna na půdě německého parlamentu potvrdila, že sankční balíček EU počítá i s případnou blokací plynovodu Nord Stream 2. Výrok Ondřeje Koláře tedy hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Kolář popisuje, jak se podle něj prezident Zeman postaví k napjaté situaci mezi Ruskem a Ukrajinou, respektive jak zareaguje na rozhodnutí české vlády podpořit Ukrajinu dodávkou munice a případnými sankcemi. Kolář uvádí, že si nemyslí, že by prezident postup vlády podporoval a zdůvodňuje to právě dlouhodobým postojem Miloše Zemana k rusko-ukrajinskému konfliktu, respektive snaze o jeho urovnání.

Miloš Zeman se v průběhu posledních několika let k situaci na Ukrajině opakovaně vyjadřoval. Současnou eskalaci vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem či snahy o jejich urovnání nicméně v poslední době prezident příliš nekomentuje. V rozhovoru CNN Prima News, který proběhl až po námi ověřované debatě, dodal, že nesdílí obavy z případné ruské agrese vůči Ukrajině a že se nyní jedná pouze o válku slov. Na tato slova zareagoval také ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba, podle kterého se Miloš Zeman neúspěšně snaží „poškodit ukrajinsko-české vztahy“.

V rozhovoru pro CNN Prima News Zeman také reagoval na otázku, jak se staví k rozhodnutí české vlády podpořit Ukrajinu dodávkou munice a případnými protiruskými sankcemi. Zeman uvedl (video, čas 39:46), že dodávka několika tisíc dělostřeleckých granátů je v celkovém objemu "zanedbatelné procento" a k případným sankcím se nijak nevyjádřil.

V roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym, se prezident Zeman k tématu ukrajinsko-ruského sporu vyjadřoval častěji. V březnu například uvedl: „Rusko chladnokrevně využilo slabosti Ukrajiny, slabosti ukrajinské vlády (…). A našim úkolem je posílit Ukrajinu. Proto vítám brzký podpis asociační dohody Ukrajiny s EU, protože toto je jediný způsob, jak Ukrajina může být rovnoprávným partnerem Ruska.“ Zároveň však zmínil, že Krym je specifickou oblastí, která nebyla do roku 1954 součástí Ukrajiny. 

Později téhož roku, přesněji na podzim 2014, pak také řekl: „Pokud jde o Ukrajinu, zastávám neměnný názor, že by mělo dojít k její neutralitě a k její takzvané finlandizaci.“ Termín finlandizace přitom obecně označuje vliv velmoci na zahraniční politiku sousedního malého státu, jak tomu bylo v případě Finska a Sovětského svazu po roce 1948.

Uveďme, že urovnat situaci na východě Ukrajiny měly minské dohody z roku 2014 a 2015 (.pdf, str. 2–4). Vést měly především k ukončení bojů v Doněcké a Luhanské oblasti, tedy v místě střetů ukrajinské armády a proruských separatistů podporovaných ruskými silami. Prezident Zeman tehdy uvedl, že uzavření druhé minské dohody vítá. 

Později však několikrát zopakoval, že by chtěl zrušit protiruské sankce. Ty přitom zavedla EU ve snaze přinutit Rusko, aby přestalo vyzbrojovat proruské separatisty na východě Ukrajiny a posílat do této oblasti ruské ozbrojence a vojáky. Právě tyto sankce jsou přitom navázány na plnění minských dohod ze strany Ruska. Prezident svůj nesouhlasný postoj k sankcím vyjádřil také například v květnu 2015 při setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem či v srpnu 2016 při zahájení mezinárodního agrosalonu Země živitelka.

Některé výroky prezidenta Zemana o ukrajinsko-ruské krizi jsou v mezinárodním kontextu často velmi kontroverzní. Jako nejviditelnější příklad můžeme zmínit jeho projev na schůzi Parlamentního shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku v říjnu 2017. Tehdy označil anexi Krymu za fait accompli, tedy za hotovou věc. Navíc také prezident navrhl, že by Rusko mohlo Ukrajině za Krym vyplatit kompenzace, ať už peněžní, nebo například v dodávkách ropy či plynu. To však odmítly obě strany: jak Rusko, tak Ukrajina.

Vyjádření, že Krym patří Rusku, následně Miloš Zeman zopakoval i na dalším setkání s ruským prezidentem v listopadu 2017. Zde opět potvrdil svůj postoj, že by se protiruské sankce měly zrušit. Princip těchto sankcí pak odsoudil Miloš Zeman například i v roce 2018, kdy se nicméně vyjadřoval spíše k fungování sankcí obecně. „Sankce jsou vždy zbytečné. Ničemu nepomáhají, naopak poškozují obě strany, ne jen jednu. Z ekonomického i z politického hlediska."

Prezident Zeman se tedy opakovaně vyjadřoval negativně k protiruským sankcím, které měly vytvářet tlak na Rusko, aby přestalo podporovat proruské separatisty na východě Ukrajiny. Zeman však zároveň podporoval diplomatické řešení včetně plnění minských dohod. Jeho postoj k urovnání konfliktu tedy není tak jednoznačný, jak naznačuje Ondřej Kolář. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Pro kontext uveďme, že Ondřej Kolář tímto výrokem reaguje na Miloše Zemana, který uvedl, že se chce o zahraniční politice bavit jen s premiérem Petrem Fialou. Nehodlá ji řešit s ministrem zahraničí Janem Lipavským, předsedou Senátu Milošem Vystrčilem a ani předsedkyní Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou, které v rozhovoru pro Frekvenci 1 kritizoval.

Koncepci a koordinaci zahraniční politiky má na starost Ministerstvo zahraničních věcí, jehož působnost upravuje § 6 kompetenčního zákona: „Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim.“ V zákoně č. 2/1969 Sb. je také uvedeno, že vláda „řídí, kontroluje a sjednocuje“ činnost ministerstev. Vláda tedy prostřednictvím Ministerstva zahraničí vykonává a řídí zahraniční politiku státu.

Co se týče pravomocí Parlamentu ČR v oblasti zahraniční politiky, je dle čl. 49 ústavy k ratifikaci mezinárodních smluv potřeba souhlas obou komor. 

V čl. 63 ústavy jsou ukotveny pravomoci prezidenta, který může v oblasti zahraniční politiky sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. Tuto pravomoc však může přenést na vládu nebo na její jednotlivé členy, což je již učiněno rozhodnutím č. 144/1993 Sb. Prezident také přijímá, pověřuje nebo odvolává vedoucí zastupitelských misí. Tyto pravomoci nicméně vyžadují ke své platnosti kontrasignaci, tedy spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. 

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť vláda je vrcholným orgánem, který zodpovídá za zahraniční politiku.

Ondřej Kolář popisuje nedávnou situaci, kdy jako starosta Prahy 6 usiloval o doplnění vysvětlující tabulky k pomníku maršála Koněva a později o odstranění sochy z náměstí v Bubenči. Poukazuje na to, že jeho motivací údajně nebylo ovlivňovat zahraniční politiku České republiky, ale pouze nakládal s obecním majetkem. Zmiňuje, že se snažil jednat s ruskou ambasádou, která ale jeho snahu o kompromis blokovala. V ověřovaném rozhovoru dále Kolář uvádí (video, čas 28:12), že na Praze 6 věděli, že „ten mezinárodní přesah to bude mít“, ale nemyslí si, že by jeho kroky nějakým způsobem určovaly směr české zahraniční politiky.

Podle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a § 13 (.pdf, str. 12) Statutu hl. města Prahy nemohou městské části jako takové vlastnit ani nabýt majetek, a to z důvodu (.pdf, str. 3) zajištění majetkové a územní celistvosti hlavního města Prahy. Právní analýza (.pdf, str. 2–3), vytvořená kanceláří Achour a Hájek v rámci jednání o budově Centrum Palmovka, ukazuje, že praxe vypadá tak, že majetek vlastní město, které ho převede do správy městské části s tím, že daná městská část má veškerá práva a povinnosti vlastníka při nakládání s daným majetkem. 

Socha maršála Koněva je i podle ČTK majetkem hlavního města Prahy a městská část ji má pouze ve správě. Praha 6 tedy vlastníkem sochy není a ani být nemůže, přestože s ní jako se svým majetkem může nakládat.

Doplňme, že socha před tím, než byla odstraněna, stála na náměstí Interbrigády v Praze 6 – Bubeneč na parcele č. 2114/5. Podle informací z katastru nemovitostí se jedná o pozemek vlastněný hlavním městem Prahou, se správou pozemku svěřenou městské části Praha 6 (viz výpis z iKatastru).

Socha maršála Koněva je momentálně umístěna (.doc, str. 3) v depozitáři společnosti ARTEX ART SAFE, s. r. o., v Měšicích a v budoucnu by měla být přemístěna do Muzea paměti XX. století (str. 1).

Ondřej Kolář tedy v kontextu diskuze poukazuje na to, že jeho jednání nebylo vedeno zahraničněpolitickými úmysly, činil pouze to, co je mu – respektive městské části – svěřeno: nakládal s majetkem. V tomto smyslu má pravdu, dopouští se ale jedné nepřesnosti. Městská část sochu maršála Koněva nevlastní, nevlastnila a ani vlastnit nemohla. Praha 6 ji má pouze ve správě, socha je ve vlastnictví hlavního města Prahy. Výrok Ondřeje Koláře proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.