TOP 09

Europoslanec Luděk Niedermayer tímto výrokem reaguje na odstřižení Ruska od světové ekonomiky. Poukazuje na to, do jakých problémů se v důsledku invaze na Ukrajinu a následných sankcí dostala ruská ekonomika.

Co se týče automobilismu, v zemi pozastavily výrobu, prodej nebo vývoz do země značky jako je Aston Martin, BMW, Cadillac, Ford, Honda, Hyundai, Chevrolet, Jaguar Land Rover, Mercedes-Benz, Nissan, Renault, Scania, Toyota, Volvo a koncern Volkswagen (pod který patří např. Škoda, Audi, Porsche, Bentley, …). V červnu letošního roku klesl v Rusku prodej aut o 82 % v porovnání s červnem 2021. 

Jak uvádí Deník N: „Z 26 milionů vozů vyráběných v Rusku je jen 16 milionů opravdu ruských značek, byť vždy značně inspirovaných nějakým západním modelem.“ Mezi ruské výrobce automobilů patří například Kamaz, Gaz či UAZ. Tito výrobci jsou však existenčně závislí na dílech dodávaných ze zahraničí, které v Rusku vzhledem k sankcím nejsou k sehnání. Aktuálně představuje šanci pro ruský automobilový průmysl automobilka AvtoVAZ, jež po nucené přestávce začala v červnu opět vyrábět svá auta značky Lada, nicméně ve zjednodušených verzích bez zahraničních součástek, jakými jsou například airbagy. 

Výroba aut se tak díky vyhlášce ruského ministerstva průmyslu a obchodu může posunout o několik let zpět, jelikož nově vyrobená auta nemusí být vybavena některými bezpečnostními komponentami, jako je například protiblokovací brzdný systém (ABS), a budou na ně kladeny zjednodušené požadavky v rámci nárazových testů. 

Kvůli nedostupnosti zahraničních součástek podnikne ruský automobilismus krok zpět i v oblasti ekologie. Ekologická třída aut, posuzovaná podle množství vypouštěných emisí, se sníží na úroveň Euro 0, která v Rusku platila do roku 2005. 

Zmiňme také sovětský automobil Moskvič, jenž se přestal vyrábět v roce 2001. Ten má zažít svůj návrat v bývalé továrně Renault, kdy se do budoucna údajně počítá i s elektromobilem. V továrně již byla první auta smontována, jedná se nicméně o vozy čínské značky Sehol. Ta do Ruska dodává rozložené díly, které jsou po smontování doplněny logem Moskvič.

Jak správně poukazuje europoslanec Niedermayer, po odchodu světových automobilek se tak ruský trh dostal do situace, kdy musí začít vyrábět zastaralé modely aut. Auta mohou být například vyráběna bez některých, dříve běžných, bezpečnostních prvků. Luděk Niedermayer hovoří o výrobě aut, která se „10, 15 let nevyráběla, protože nic jiného tamní automobilky nejsou schopny vyrobit" (video, čas 16:10). Tím můžeme rozumět Moskviče, v jehož případě se jedná o obnovu 21 let zaniklé značky, ale například také auta splňující pouze ekologickou úroveň Euro 0. Jejich výroba byla v Rusku v roce 2005, tedy před 17 lety, zakázána. Vzhledem ke kontextu, ale také k mírné nepřesnosti čísel hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Předseda zahraničního výboru sněmovny Marek Ženíšek v pořadu Události, komentáře ze dne 26. dubna 2022 uvedl (video, 5:21), že od 1. dubna se podařilo navýšit české zásobníky plynu téměř o 90 %. Při ověřování tohoto výroku se tedy zaměříme na období od 1. do 25. dubna 2022 a pokusíme se zjistit, zda skutečně došlo k deklarovanému navýšení zásob plynu. 

Je třeba zmínit, že v České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 19) podzemní zásobníky plynu: největší z nich je RWE Gas Storage CZ se šesti podzemními zásobníky o objemu přes 2,7 miliardy metrů krychlových. Dalšími jsou MND Energy Storage vlastnící dvě skladovací struktury a Moravia Gas Storage s jedním zásobníkem. Na českém území – v Dolních Bojanovicích (.pdf, str. 58) v těsné blízkosti slovenských hranic – se také nachází jeden zásobník společnosti SPP Storage. Ten však slouží (.pdf, str. 9) primárně pro potřeby Slovenska a není připojený k české plynárenské soustavě (.pdf, str. 19), do výpočtů v našem hodnocení ho proto nezahrnujeme.

Mluvčí největšího českého provozovatele podzemních zásobníků plynu RWE Gas Storage CZ Simona Hladíková pro Právo řekla: „Na základě požadavků zákazníků jsme začali uskladňovací sezonu o několik týdnů dříve než obvykle, 1. dubna.“ Od tohoto dne tedy došlo u jmenované společnosti k cílenému shromažďování plynu v zásobnících. Na jejich webových stránkách pak můžeme vidět údaje o aktuálním stavu zásob: 1. dubna byla zásoba plynu 4,4 TWh, společnost zásoby pozvolna navyšovala a k datu 25. dubna tvořily celkové zásoby 8,8 TWh. Kdybychom tedy brali v úvahu pouze navýšení zásob plynu u RWE Gas Storage CZ, došlo by od 1. do 25. dubna k 100% přírůstku. Protože však Marek Ženíšek vysloveně neuvedl, že hovoří pouze o zásobnících společnosti RWE Gas Storage CZ, je třeba brát v potaz všechny české zásobníky plynu. 

Co se týče dalších dvou společností, MND Energy Storage uvádí k 1. dubnu stav zásob plynu ve výši 0,957 TWh a k 25. dubnu 1,276 TWh. Moravia Gas Storage informuje 1. dubna o zásobách 0,198 TWh, 25. dubna je pak stav 0,045 TWh. U poslední jmenované společnosti je tedy patrné, že naopak došlo ke snížení zásob.

Pokud sečteme zásoby plynu v zásobnících společností RWE Gas Storage CZ, MND Energy Storage a Moravia Gas Storage k 1. dubnu 2022, dostaneme číslo přibližně 5,555 TWh. Ke dni 25. dubna je to pak 10,121 TWh. Oproti stávajícímu stavu tak došlo ke zvýšení zásob plynu o 4,566 TWh. Pokud tento nárůst vyjádříme v procentech, jde přibližně o 82,4 %. Marek Ženíšek sice uvádí vyšší podíl, jím uváděných 90 % nicméně stále spadá do naší 10% tolerance, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ruský prezident Putin podepsal 31. března 2022 dekret, podle kterého všichni zahraniční kupci ruského plynu budou muset platit za dodávky v rublech. Takové rozhodnutí považují evropské státy za vydírání. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen označila (video, čas 4:44) v kontextu Putinova dekretu snahu Ruska o platby v rublech za porušení a obcházení sankcí cílených na Rusko. Ruský systém plateb za dodávky načrtnutý v dekretu si žádá, aby si společnosti založily u ruské Gazprombank kromě účtu eurového i účet rublový, na který by na jejich žádost Gazprombank převedla peníze směněné z eur na rubly.

Evropská komise uvedla, že firmy z členských států by měly za dodávky z Ruska nadále platit v měně uvedené ve svých smlouvách. Tou je v 97 % případů euro nebo dolar, placení v rublech by znamenalo porušení sankcí i podmínek uzavřených kontraktů. Valdis Dombrovskis, výkonný místopředseda Evropské komise, řekl, že jednotlivé společnosti si mohou zvolit, jak budou své smlouvy uzavřené s Gazpromem interpretovat a implementovat. Naléhal však na to, aby se jich držely co nejpřesněji.

Evropská komise 21. dubna zveřejnila postup (.pdf), kterým by se měly evropské energetické společnosti řídit, pokud se chtějí vyvarovat porušení sankcí a jiné legislativy. Otevírání eurových (nikoliv rublových) účtů u Gazprombank není sankcemi omezeno. Unie ale varovala (.pdf, str. 1), že během převádění eur na rubly budou peníze v rukou ruských orgánů. Mohly by se tak dostat do rukou Centrální banky Ruské federace a prakticky Rusku sloužit jako půjčky poskytnuté evropskými společnostmi. Nebyl totiž stanoven časový limit, do kdy musí ruské banky převod měny provést. Upřesněme, že podle ruského dekretu mají společnosti nárok na dodání plynu právě až po konverzi měny na rubly (.pdf, str. 1).

Dále Komise v dokumentu uvedla, že společnosti neporuší evropskou legislativu, pokud požádají své ruské partnery, aby mohly provést platbu v eurech nebo dolarech (.pdf, str. 1). Jednalo by se tedy o stejný postup, který se používal před přijetím ruského dekretu na konci března. Společnosti také mohou provádět převody v eurech na svém účtu v Gazprombank, pokud předtím vydají jasné prohlášení, že jejich platební povinnost tímto převodem v eurech nebo dolarech končí (.pdf, str. 2).

Na první povolební tiskové konferenci, která se konala 6. dubna, oznámil znovuzvolený premiér Maďarska Viktor Orbán, že je jeho země připravená platit za ruský plyn v rublech. Zabezpečení dodávek plynu bylo i součástí jeho volební kampaně. Maďarský ministr zahraničí Peter Szijjártó ale následně 11. dubna sdělil, že v rámci předpokládaného schématu zaplatí CEEnergy, dceřiná společnost maďarského státního energetického koncernu MVM, za plyn v eurech ruské Gazprombank. Ta následně platbu konvertuje na rubly a převede ji do společnosti Gazprom Export.

Financial Times 27. dubna zveřejnily, že plynárenské společnosti v Německu, Rakousku, Maďarsku a Slovensku si plánují rublové účty u Gazprombank ve Švýcarsku navzdory varování Evropské komise otevřít. Tyto informace získal deník od osob, které mají ‚k těmto přípravám blízko‘. Německý vicekancléř Robert Habeck ale uvedl, že německé společnosti postupují v souladu s režimem sankcí. Stejný režim plateb, tedy v eurech na účet Gazprombank, plánuje podle ČTK také Rakousko.

Agentura Bloomberg 27. dubna uvedla, že deset evropských společností si rublové účty u Gazprombank už otevřelo, ani v jednom případě ale nezmiňuje, o které firmy se jedná. Čtyři společnosti pak podle článku na platby v rublech již přistoupily. Uvedla to i ČT24 na svém twitteru. Informaci měla agentuře Bloomberg předat osoba blízká ruské společnosti Gazprom. Ruská zpravodajská agentura TASS také uvedla, že jednou ze zmíněných čtyř firem je i rakouská společnost OMV. Rakouský kancléř Karl Nehammer to nicméně označil za ruskou propagandu a prohlásil, že Rakousko se i nadále drží společného evropského postupu.

Shrňme, že podle veřejných zdrojů, které byly dostupné 26. dubna 2022, v den výroku Marka Ženíška, bylo Maďarsko jedinou zemí EU, která se proti placení v rublech neohradila a naopak na začátku dubna řekla, že je ochotná v ruské měně za plyn zaplatit, což by bylo v rozporu s uzavřenými kontrakty o dodávkách. 11. dubna však maďarský ministr zahraničí Peter Szijjártó uvedl, že Maďarsko plánuje platit za plyn v eurech a prostřednictvím Gazprombank eura směnit na rubly. Tento postup by podle Szijjárta, ale také podle Evropské komise, byl v souladu s evropskou legislativou a neporušoval by smluvní ustanovení o platbách v eurech.

Poslanec Ženíšek tedy správně uvádí, že Maďarsko prostřednictvím premiéra Orbána potvrdilo, že je ochotné za dodávky plynu platit v rublech. Později ale maďarský ministr zahraničí upřesnil, že by se mělo jednat o platby v eurech na účet Gazprombank. Ačkoli by se mohlo zdát, že se jedná o formalitu, toto schéma podle všech zúčastněných stran neodporuje smluvním ani legislativním požadavkům. Protože Marek Ženíšek opomněl zmínit následné upřesnění maďarského postoje, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Den po datu ověřované diskuze pak Financial Times přišly s informacemi, že kromě Maďarska si rublový účet u Gazprombank plánují zřídit i společnosti z jiných států. Agentura Bloomberg ve stejný den napsala, že deset evropských společností si tyto účty založilo a čtyři z nich již jsou ochotné platit přímo v rublech. Jelikož ale tyto informace nebyly k datu výroku dostupné, do našeho hodnocení se nijak nepromítají.

Předně uveďme, že podle veřejně dostupných informací o jednotlivých dodávkách, které vláda zveřejnila před 26. dubnem, Česká republika Ukrajině poskytla darem zdravotnický a vojenský materiál a techniku v hodnotě přibližně 1,5 miliardy korun (viz níže). V pátek 29. dubna nicméně Jana Zechmeisterová z tiskového oddělení Ministerstva obrany pro ČTK potvrdila, že „hodnota vojenské pomoci Ukrajině činí (…) téměř tři miliardy korun“, jak ve výroku uvádí poslanec Marek Ženíšek. Dodejme, že resort obrany již delší dobu nezveřejňuje, jaký přesně vojenský materiál Ukrajině posílá.

Podrobnější informace o pomoci Ukrajině Ministerstvo obrany sdělovalo především v době před začátkem ruské invaze a těsně po jejím zahájení. Na konci ledna 2022 česká vláda uvedla, že schválila, aby bylo Ukrajině darováno celkem 4 tisíce dělostřeleckých granátů v hodnotě 36,6 mil. Kč. Konkrétně to byly granáty ráže 152 milimetrů. Zmiňme, že je česká armáda používá jako munici do starších houfnic, které v budoucnu plánuje nahradit modernějším typem, do nichž se používá standardizovaná munice NATO ráže 155 milimetrů. 

26. února pak vláda ČR schválila další dar, tentokráte v hodnotě 188,1 milionů Kč. Tvořily ho především ruční palné zbraně a munice. Součástí daru bylo například 5 tisíc útočných pušek, 2 tisíce samopalů či 3 tisíce kulometů.

O den později vláda oznámila, že rozhodla o daru ve výši 400 milionů Kč. Tentokrát ovšem ministryně obrany Jana Černochová odmítla z bezpečnostních důvodů specifikovat, jaký vojenský materiál chce darovat. Premiér Fiala pouze uvedl, že o tento materiál požádal přímo ukrajinský prezident a že to nebudou lehké zbraně jako v předešlém případě.

2. března byla schválena další materiální pomoc v hodnotě 21 mil. Kč, tentokrát zdravotnický materiál ze zásob Armády České republiky. Konkrétně byly odeslány batohy pro bojové záchranáře, lékárničky, záchranářská nosítka, léky, spotřební zdravotnický materiál „pro urgentní medicínu“ a další. 

3. března vláda informovala o dodávce dalšího vojenského vybavení na Ukrajinu v hodnotě 17 mil. Kč. Zbraně, munici a další materiál tehdy darovaly české zbrojařské firmy (Česká zbrojovka, Holík International, DSS a Sellier & Bellot) Ministerstvu obrany, které je poté poslalo přímo na Ukrajinu.

V polovině března ministryně Jana Černochová uvedla, že vláda chystá další dar v hodnotě přibližně 725 mil. Kč. Z bezpečnostních důvodů opět neuvedla, jaký materiál (či technika) to bude.

O zatím poslední vojenské pomoci Ukrajině informovala ministryně Černochová 6. dubna. Její obsah opět nespecifikovala, pouze uvedla, že je to dar v hodnotě 133 mil. Kč. 

Na závěr uveďme, že pokud bychom sečetli hodnotu jednotlivých darů vojenského materiálu, o kterých vláda veřejně informovala před 26. dubnem, dostali bychom celkovou částku 1,52 miliardy korun. Ministerstvo obrany nicméně později skutečně potvrdilo, že celková hodnota materiální pomoci věnované Ukrajině dosahuje téměř tří miliard korun, proto výrok Marka Ženíška hodnotíme jako pravdivý.

Statistický úřad Evropské unie Eurostat zveřejnil (.pdf) 22. dubna nejnovější data ohledně vývoje vládních dluhů v jednotlivých členských zemích. Zadlužení v České republice činilo v posledním čtvrtletí minulého roku 41,9 % HDP (str. 4) naší země, zatímco o rok dříve byl dluh na úrovni 37,7 %. Celkově se tedy Česko meziročně zadlužilo o 4,2 p. b. Jak nám ukazuje graf níže, v žádné jiné unijní zemi se za dané období státní dluh tak rychle nezvýšil.

Statistiky Eurostatu za předešlá období nám ukazují, že už ve 3. kvartálu 2021 se Česko (.pdf) stalo 6. nejrychleji se zadlužující zemí. Státní dluh se tehdy meziročně navýšil o 2,4 p. b. Meziroční tempo zadlužování je tedy již druhé čtvrtletí po sobě relativně vysoké. 

Dodejme, že v předchozích čtvrtletích bylo tempo českého zadlužování v evropském srovnání spíše průměrné a v druhé polovině roku 2020 se Česko zadlužovalo jedním z nejpomalejších temp v celé Unii. Nárůst tedy nastal zejména právě ke konci roku 2021, kdy se český vládní dluh v poměru k HDP mezičtvrtletně zvýšil o 1,5 %, zatímco ve většině evropských zemí tento ukazatel poklesl.

V druhé části naší analýzy se zaměříme na Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Ten vydává každý rok výroční zprávu, ve které na základě svých kontrol popisuje nově vzniklé či přetrvávající systémové nedostatky, se kterými se stát potýká. Zpráva se předkládá parlamentu a vládě, zároveň je dostupná i pro veřejnost. Na začátku dubna vydal NKÚ zprávu za rok 2021, po jehož valnou většinu stála v čele naší země Babišova vláda. V dokumentu se v souvislosti s tempem zadlužování státu píše (.pdf, str. 12), že „téměř 90 % meziročního nárůstu celkových výdajů nesouviselo s výdaji vynaloženými v souvislosti s onemocněním covid-19“.

NKÚ zároveň uvádí (.pdf, str. 12), že „tempo nárůstu státního dluhu je vážným rizikem pro udržitelnost veřejných financí“. Enormně rostly běžné výdaje a rozpočet na rok 2021 byl podle NKÚ naplánován tak, že 99 % všech státních příjmů měly spolknout mandatorní a kvazimandatorní výdaje. To jsou ty výdaje, které stát musí plnit a nelze se jich zříci (.pdf).

Pro kontext nejdříve uveďme, že Marek Ženíšek (TOP 09) tu mluví o změně postoje Německa v reakci na ruskou agresi na Ukrajině.

Po začátku ruské invaze na Ukrajinu 24. února Německo nejdříve postupovalo zdrženlivě co se týče schvalování nových, tvrdších sankcí proti agresorovi. Odmítalo například odpojit Rusko od mezibankovního platebního systému SWIFT. Nakonec nicméně německá vláda 25. února odpoledneotočila a oznámila, že sice posuzuje důsledky odstřižení Ruské federace od SWIFTu, ale není proti.

Na konci roku 2021, kdy Rusko začalo u ukrajinských hranic soustřeďovat vojenské síly, čelilo Německo kritice pro neochotu obětovat spuštění plynovodu Nord Stream 2. Ten měl po dně Baltského moře přivádět zemní plyn z Ruska přímo do Německa. Uveďme, že v současnosti je již dostavěný a podle vyjádření provozovatele z konce roku 2021 také naplněný plynem. 

Plynovod ale dosud nezískal od německých regulačních úřadů povolení k provozu. Jedním z důvodů bylo také to, že ostatní evropské státy poukazovaly na nebezpečí, které může zvýšená závislost na ruském plynu představovat. Plán, aby nedošlo k otevření Nord Stream 2 v případě napadení Ukrajiny, prosazovaly především Spojené státy americké. Na konci ledna 2022 vyjádřil mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price postoj USA: „Chci to říct úplně jasně: pokud Rusko jakýmkoli způsobem napadne Ukrajinu, Nord Stream 2 se nespustí.”

Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock následně ve čtvrtek 27. ledna na půdě německého parlamentu potvrdila, že tehdy připravovaný sankční balíček EU počítá i s případnou blokací Nord Stream 2. Když Vladimir Putin 22. února uznal nezávislost Doněcké a Luhanské lidové republiky a vyslal do těchto oblastí ruskou armádu, německý kancléř Olaf Scholz oznámil, že plynovod povolení nedostane. 

„Dnes jsem požádal spolkové ministerstvo hospodářství, aby stáhlo stávající zprávu k analýze zásobovací bezpečnosti u Spolkové agentury pro sítě. Zní to možná technicky, ale je to nezbytný správně-právní krok, aby nyní produktovod nemohl získat certifikaci,“ uvedl tehdy Scholz s tím, že bez certifikace nemůže být Nord Stream 2 zprovozněn. V této fázi se tedy skutečně jedná o „konec Nord Stream 2“, jak ve výroku zmiňuje Marek Ženíšek.

Dále uveďme, že na Německo před vypuknutím invaze směřovala kritika také za to, že Ukrajině v době stupňujícího se napětí mezí ní a Ruskem nechtělo poslat pomoc v podobě zbraní. Nad rozhodnutím Německa poslat Ukrajině vojenské přilby místo zbraní či munice se na konci ledna pozastavoval například starosta Kyjeva Vitalij Kličko: „Pro chování německé vlády nemám slov. Ministryně obrany patrně nepochopila, že máme co do činění s perfektně vyzbrojenou ruskou armádou, která může každou chvílí začít s další invazí.“

Ačkoli ještě na začátku února Olaf Scholz uváděl, že je striktně proti dodávkám smrtících zbraní na Ukrajinu, po zahájení ruského útoku na Ukrajinu Německo svůj postoj v otázce dodávek zbraní kompletně přehodnotilo. 26. února tak kancléř Scholz oznámil, že Německo dodá Ukrajincům protitankové střely a rakety.

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, který je základním soudním orgánem Organizace spojených národů, 16. března nařídil Rusku, aby okamžitě zastavilo všechny své válečné operace na Ukrajině (.pdf). Západní země a Ukrajina ruskou armádu obviňují z toho, že na Ukrajině, zejména ve městech, záměrně útočí na civilní cíle. Kvůli tomu umírají stovky lidí nezapojených do bojů včetně desítek dětí.

Uveďme, že Ukrajina již 26. února podala k Mezinárodnímu soudnímu dvoru na Rusko žalobu, která se týkala sporu o „výklad, provádění a plnění Úmluvy o genocidě“. Jedná se o dokument z roku 1948 (.pdf), který ratifikovala Ukrajina i Rusko a který těmto státům umožňuje projednat své spory u Mezinárodního soudního dvora (.pdf, str. 1). Připomeňme, že právě údajnou genocidou ruských obyvatel v Doněcké a Luhanské oblasti Rusko od počátku odůvodňuje zahájení války na Ukrajině.

Ruská federace jednání soudu, které proběhlo na začátku března, bojkotovala. Nedostavila se na něj a stížnost Ukrajiny označila za absurdní.

K nařízení soudního dvora OSN o zastavení vojenských operací se vyjádřil tiskový mluvčí Vladimira Putina Dmitrij Peskov. „Ne, nemůžeme brát toto rozhodnutí v úvahu. U Mezinárodního soudního dvora existuje pojem ‚souhlas stran'. Tady žádný souhlas být nemůže. V tomto případě to nemůžeme brát v úvahu,“ uvedl Putinův mluvčí Peskov podle agentury TASS. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová se k rozhodnutí soudu také vyjadřovala odmítavě a tvrdila, že „v případu této konkrétní žaloby soud nemá jurisdikci“.

Doplňme, že rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora je pro členské státy OSN, tedy i pro Rusko, závazné (.pdf, str. 18). V případě neuposlechnutí může soud věc přednést před Radu bezpečnosti OSN. V Radě bezpečnosti OSN ale Rusko patří mezi pět stálých členů se zvláštními pravomocemi, tudíž má neomezené právo veta. Může tedy blokovat jakékoliv rozhodnutí rady.

V rozhovoru pro podcast Ptám se já současná předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) mluvila o tom, že se spolu s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem rozhodli nezúčastnit slavnostního předávání státních vyznamenání. Dle jejích slov to prezidentovi oznámili písemně, neboť ona ani předseda Senátu nejsou zváni na koordinační schůzky nejvyšších ústavních činitelů.

Kdy a za jakým účelem tyto koordinační schůzky vznikly, stručně shrneme v následujících odstavcích. Dále se zaměříme na to, zda prezident Miloš Zeman na tyto schůzky předsedkyni Poslanecké sněmovny a předsedu senátu Miloše Vystrčila (ODS) skutečně přestal zvát. 

Na pravidelném konání koordinačních schůzek nejvyšších ústavních činitelů se v prosinci roku 2014 s prezidentem Milošem Zemanem dohodl tehdejší premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Premiér tím reagoval na sílící kritiku některých prezidentových vyjádření ohledně zahraniční politiky ČR. Doplňme, že tato kritika mířila mimo jiné na jeho proruský a pročínský postoj.

Dále uveďme, že tyto schůzky nejsou nijak institucionalizované ani právně závazné. Závisí čistě na uvážení prezidenta Zemana, kdo se schůzek zúčastní. V minulosti se konaly zhruba každé čtvrtletí. Podle ústavního právníka Jana Kysely bylo jejich účelem „modifikovat či zmírňovat názory, které prezident republiky s oblibou vyjadřoval a které byly vnímány jako rozporné s celkovým směřováním zahraniční politiky“. Dodejme, že první schůzka nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice se uskutečnila v únoru roku 2015.

6. září 2020 v rozhovoru pro televizi Prima Miloš Zeman uvedl, že již nebude na setkání nejvyšších ústavních činitelů zvát předsedu senátu Miloše Vystrčila. Učinil tak v reakci na Vystrčilovu návštěvu Tchaj-wanu, která byla podle prezidentových slov „klukovskou provokací“.

Toto rozhodnutí Miloše Zemana následně kritizovali například předseda ODS Petr Fiala, předseda KDU-ČSL Marian Jurečka, ale také předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Po tvrdším odsouzení cesty Miloše Vystrčila na Tchaj-wan naopak volal tehdejší lídr KSČM Vojtěch Filip.

16. ledna 2022 Miloš Zeman v rozhovoru pro Frekvenci 1 uvedl, že již nehodlá tyto schůzky pořádat. Dodal, že o zahraniční politice bude nadále jednat pouze s premiérem Petrem Fialou. Prezident kritizoval předsedkyni Sněmovny za její postoje vůči maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi. Její výroky podle něj poškodily vztahy s Maďarskem. „Setkat se s paní Pekarovou a bavit se s ní o zahraniční politice, když tomu vůbec nerozumí, také pokládám poněkud za ztrátu času,“ uvedl tehdy prezident Zeman.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem výrok Markéty Pekarové Adamové hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Zeman se mnohokrát vyjádřil k tematice Ruské federace, Putinovi či ruské anexi Krymu v pozitivním smyslu a několikrát byl citován v Ruskou federací ovládaných médiích.

V prosinci 2018 Miloš Zeman vystoupil v ruské televizi NTV, kde (opětovně) označil sankce uvalené na Rusko kvůli anexi Krymu za zbytečné. Zeman v tomto rozhovoru také mluvil o nervovém jedu novičok, kterým byl v březnu 2018 ve Velké Británii otráven bývalý ruský dvojitý agent Sergej Skripal. Konkrétně prezident zopakoval, že novičok byl v Česku testován, a tudíž zde musel být i vyráběn. Připomeňme, že BIS, odborníci na jadernou bezpečnost či armádu ovšem tvrdí, že v ČR byl testován a vyráběn jiný typ novičoku, než který byl použit při útoku na Sergeje Skripala.

Dodejme, že v ruských médiích se často objevovaly i Zemanovy dřívější výroky o novičoku. Již na konci března 2018 se tak na ruských zpravodajských webech objevily zprávy o tom, že Miloš Zeman nařídil prověřit skladování novičoku v Česku. V této spojitosti nezapomněli ruští autoři zmínit, že Sergej Skripal mohl být otráven právě novičokem vyrobeným v ČR. Podobně tomu bylo v květnu 2018, kdy Miloš Zeman poprvé zmínil, že se novičok v Česku vyráběl. Ruský list Kommersant k tomu uvedl, že „Zemanova slova slouží jako důkaz, že příběh o otravě Skripalových je provokací“.

Na jaře 2021 pak například prezident Zeman ve spojitosti s kauzou výbuchů muničních skladů ve Vrběticích z roku 2014 uvedl, že podle zprávy Bezpečnostní informační služby neexistují důkazy ani svědectví, že by ruští agenti byli ve vrbětickém areálu. Toto vyjádření pak využila ruská média. Kommersant to označil za senzační prohlášení, protože prezident stále považuje za možné dvojí vysvětlení událostí ve Vrběticích. Stejně tak i ruská agentura TASS ze Zemanova projevu citovala pasáž, že za příčiny explozí ve Vrběticích prezident považuje manipulace s municí nebo i možné zapojení zahraničních tajných služeb. Později ruská média také citovala další prezidentovo vyjádření, že výbuchy mohly být zorganizovány, aby zakryly, že ve skladu chybí zbrojní materiál.

V médiích Ruské federace se také objevovaly články o prezidentově negativním postoji k protiruským sankcím, který zastával dlouhodobě. Podobně ruský mediální svět obletěla zpráva o Zemanově prohlášení z roku 2017, že ruskou anexi Krymu považuje za hotovou záležitost. Ruští politici to považovali za faktické uznání anexe. Ruské zpravodajské weby také dříve zaujalo Zemanovo prohlášení z března 2017, kdy v žertu uvedl, že se považuje za agenta Vladimira Putina.

Těsně před zahájením ruské invaze na Ukrajinu tvrdil Miloš Zeman, že nečeká, že Rusko zahájí ozbrojený útok vůči Ukrajině. Informace o ruské agresi v těch dnech označil za další blamáž amerických tajných služeb. Této informace okamžitě využila ruská státní televize TV Rossija (video, 13:49) a odmítala možnost invaze na Ukrajinu: „Chci upozornit na to, co říká Zeman a co my říkáme od začátku. Žádná invaze nebude,“ uvedl například v přenosu jeden z řečníků.

Miloš Zeman tedy skutečně byl využíván ruskými médii ve prospěch Ruské federace. Až se zahájením ruské invaze na Ukrajinu odsoudil Miloš Zeman kroky Ruska veřejně a Vladimira Putina označil za šílence. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Na závěr dodejme, že ruský novinář Dmitrij Smirnov v roce 2018 po Zemanově znovuzvolení českým prezidentem na svém twitterovém účtu uvedl: „Náš člověk v Praze na dalších pět let. V Česku proběhla inaugurace Miloše Zemana.“

Předně uveďme, že Markéta Pekarová Adamová v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluvila o tom, že nesouhlasí s výběrem některých osobností, kterým se prezident Zeman rozhodl udělit státní vyznamenání. V této souvislosti zmínila i Vladimíra Remka, o němž uvedla, že je proponentem (tedy zastáncem či podporovatelem) bývalého režimu.

Vladimír Remek, který 7. března 2022 získal Řád Bílého lva, je bývalý vojenský pilot a jediný československý kosmonaut, který se dostal do vesmíru. Od roku 1967 byl členem KSČ, a to až do roku 1990, kdy jako voják z povolání musel členství ukončit.

V sedmdesátých letech, tedy v období normalizace, začala nová fáze studené války. Moskva chtěla zahájit novou propagandistickou kampaň, jejíž součástí byly právě lety do vesmíru. Zemím východního bloku proto Sovětský svaz nabídl místa na svých kosmických lodích v rámci programu Interkosmos. Jednotliví uchazeči procházeli důkladným výběrem, v jehož rámci bylo prověřováno i jejich prokomunistické a prosovětské smýšlení. Jeden z možných československých kosmonautů byl například sovětskou kontrarozvědkou z výběru vyřazen, protože se neuctivě vyjádřil o socialismu.

Sovětsko-československá posádka měla odstartovat 25. února 1978, tedy na třicáté výročí tzv. Vítězného února z roku 1948, kdy moc v ČSR převzali komunisté. Nakonec let do vesmíru s Vladimírem Remkem odstartoval 2. března 1978 a po sedmi dnech se posádka vrátila zpět na Zemi. Remkova cesta do vesmíru poté byla v Československu využívána tehdejším režimem k propagandě (.pdf, str. 119), o čemž později poměrně otevřeně hovořil i samotný Vladimír Remek.

Od roku 2004 do roku 2013 byl Remek poslancem Evropského parlamentu za KSČM. V letech 2014 až 2018 byl českým velvyslancem v Moskvě. Doplňme, že v roce 2014 se Remek například odmítl vyjádřit k anexi Krymu. Komunisté ho v roce 2012 chtěli navrhnout jako kandidáta na prezidenta, nabídku však odmítl.

Co se však týče postojů Vladimíra Remka v současnosti či po roce 1989, z jeho vyjádření nevyplývá, že by veřejně podporoval minulý režim a jeho poměry. Uveďme, že se za dobu svého působení na velvyslanectví Remek v médiích příliš často neobjevoval, a podobně je tomu i nyní. Na Remkově oficiálním webu, který je v současnosti dostupný jen prostřednictvím internetového archivu, lze nicméně dohledat některá jeho dřívější vyjádření.

Na konci roku 2006, kdy odpovídal na dotazy čtenářů serveru iHNed.cz, například uvedl, že „komunismus jako ideu“ nepovažuje za zločin, zároveň však dodal: „Konkrétní lidé jsou ve jménu nejrůznějších -ismů schopni všeho. V tomto smyslu odsuzuji všechny zločiny, ať je spáchal kdokoliv.“ V jedné z odpovědí tehdy také připustil, že mu režim v bývalém Sovětském svazu nepřipadal normální.

V roce 2008 poté Vladimír Remek na otázku, která se týkala porovnání současného a bývalého režimu, odpověděl slovy: „Pokud chcete slyšet, který režim je lepší, pak doufám, že ten lepší teprve přijde.“ Na dotaz, jak se s odstupem dívá na roky 1968 a 1989, následně Remek uvedl, že rok 1968 „se opravdu ve smyslu invaze neměl stát“ a že si podle něj rok 1989 „ve smyslu jeho uvolnění politických poměrů (…) přál skoro každý“. Žádná další vyjádření Vladimíra Remka k tomuto tématu se nám pak dohledat nepodařilo. 

Na závěr tedy shrňme, že lze říci, že Vladimír Remek například svým členstvím v KSČ minulý režim skutečně podporoval. Pokud se však zaměříme na období po roce 1989 a současnost, z jeho prohlášení nevyplývá, že by nyní byl zastáncem někdejších poměrů v komunistickém Československu. Naopak se o bývalém režimu vyjadřoval spíše zdrženlivě. Výrok Markéty Pekarové Adamové z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.