TOP 09

Podle dokumentů, dostupných na webu Poslanecké sněmovny, první česká poslanecká delegace navštívila (.pdf, str. 4) Tchaj-wan v červnu 1999. Této cesty (.pdf, str. 4) se účastnil poslanec Miloslav Kučera st., který navštívil Tchaj-wan na základě pozvání náměstka ministra kultury Tchajwanské republiky.

Podle záznamů Senátu nicméně již rok předtím, v červenci 1998, navštívila Tchaj-wan i první senátní delegace. Pozvání tchajwanského ministra zahraničí tehdy přijal předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, Michael Žantovský.

Od té doby se oficiálních cest zástupců českého Parlamentu uskutečnilo hned několik:

Sněmovní delegace

Co se týče zástupců poslanecké sněmovny, v roce 2007 navštívila Tchaj-wan skupina šesti poslanců (.pdf, .pdf, vše str. 4) na základě pozvání místopředsedy tchajwanského národního shromáždění. Cílem cesty, které se zúčastnil např. i tehdejší místopředseda Sněmovny Jan Kasal, byla mj. účast poslanců na otevření Českého kulturního střediska (.pdf, str. 4).

V březnu roku 2008 se následně česká delegace účastnila místních prezidentských voleb jako pozorovatel na pozvání tchajwanské strany (.pdf, str. 4). O rok později se vydala na návštěvu (.pdf, str. 4) Tchaj-wanu skupina čtyř poslanců.

V listopadu 2011 se další delegace (.pdf, str. 4) účastnila pracovní návštěvy v Tchaj-peji na pozvání Ministerstva zahraničních věcí Čínské lidové republiky (ČLR) na Tchaj-wanu. Ve skupině poslanců tehdy byla např. i místopředsedkyně Sněmovny Vlasta Parkanová.

Senátní delegace

Senátoři oficiální cesty podnikali častěji než zástupci Sněmovny. Kromě cesty Michaela Žantovského z roku 1998, navštívili senátoři Tchaj-wan v letech 2005 a 2007, dále v roce2009, 2011 či 2013. O dva roky později se členové Senátu, v čele s místopředsedou horní komory Přemyslem Sobotkou, také setkali s nejvyššími představiteli Tchaj-wanu na pozvání místopředsedy místního parlamentu. Další návštěva proběhla i na přelomu května a června 2018.

Jako poslední se uskutečnila cesta předsedy senátu Miloše Vystrčila, který na Tchaj-wan vycestoval na přelomu sprna a září 2020. Uskutečnil tak plán dřívějšího předsedy senátu Jaroslava Kubery, který náhle zemřel v lednu stejného roku. Čínská strana na cestu Vystrčila reagovala velmi negativně. Čínský ministr zahraničí tehdy uvedl, že Vystrčil za návštěvu „zaplatí vysokou cenu, protože si znepřátelil miliardu a čtyři sta milionů Číňanů“. Miloš Vystrčil však cestu komentoval takto: „Jsem tady proto, abych pomohl podnikatelským kontaktům, rozvoji našeho hospodářství, abychom narovnali záda a chovali se jako suverénní země a abychom podpořili jinou demokracii, se kterou sdílíme společné hodnoty.“

Závěr

První cesta zástupců českého Parlamentu na Tchaj-wan se uskutečnila už v roce 1998, a Markéta Pekarová Adamová tak rok ve výroku neuvádí zcela přesně. V roce 1999 následně proběhla první poslanecká cesta na Tchaj-wan. Další návštěvy členů Sněmovny i Senátu následovaly po roce 2005. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Pro úplnost však doplňme, že před cestou Miloše Vystrčila z roku 2020 se delegací na Tchaj-wan účastnili jen místopředsedové dolní a horní komory Parlamentu, ne přímo jejich předsedové.

Markéta Pekarová Adamová mluví o ekonomickém významu její plánované cesty na Tchaj-wan. Tvrdí, že díky stipendiím, která Tchaj-wan vypisuje pro české studenty, budeme schopni do České republiky přenést „know-how“ výroby mikročipů.

Tchaj-wan stipendijní program v oblasti výroby čipů pro české studenty skutečně nabízí. Program s názvem Taiwan Semiconductor Scholarship Program je určen pro studenty magisterských a doktorských oborů z České republiky, Polska, Slovenska a Litvy. Podílí se na něm pět tchajwanských univerzit a magisterští studenti mohou získat stipendium až ve výši 27 tisíc eur. Doktorandi pak mohou obdržet až 74 tisíc eur.

Pro doplnění kontextu je vhodné zmínit, že Tchaj-wan je domovskou zemí TSMC, největšího výrobce mikročipů na světě. Přibližně 65 % světové produkce mikročipů pochází právě z Tchaj-wanu. Dodejme také, že jak Evropská unie, tak Spojené státy americké (.pdf) se snaží o navýšení vlastních výrobních kapacit.

V českém mediálním prostoru bylo v minulosti několikrát opakováno tvrzení ekonoma Lukáše Kovandy o Tchaj-wanu jako o 14krát významnějším investorovi v ČR oproti Číně – vždy však s upřesněním, že se jedná o investice v českém zpracovatelském průmyslu. Dodejme, že například server HlídacíPes.org poněkud nešťastně zvolil zjednodušující titulek: „Tchaj-wan: v ČR 14krát větší investor než Čína“. I v tomto textu se nicméně psalo o tom, že se jedná o stav „přímých investic v českém zpracovatelském průmyslu“.

Nejednalo se tedy o data vztahující se k celkovým investicím Číny a Tchaj-wanu v ČR. Popisovaná čísla byla také navíc uváděna pouze za období, které končilo 31. prosincem 2017.

O tom, že Tchaj-wan u nás investoval výrazně více než Čína, mluvil v září roku 2020 i ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň: „Tchaj-wan, ač je nesrovnatelně menší, u nás investuje nesrovnatelně více než Čína. Tchaj-wan je třetí největší asijský investor u nás – po Japonsku a Jižní Koreji, a v posledních letech investoval více než desetkrát více než Čína.“

Je nicméně otázkou, z jakých dat přesně Petr Bartoň vycházel a k jakým odvětvím se vztahovala. Z informací o stavu „přímých zahraničních investic v ČR podle zemí“, které lze nalézt na stránkách České národní banky (ČNB) za roky 2014 až 2020, totiž naopak vyplývá, že situace byla spíše opačná. Tedy že celkový stav přímých investic do ČR byl vyšší u Číny než u Tchaj-wanu. Jediným rokem, ve kterém Tchaj-wan investoval v České republice více než Čína, byl dle těchto dat rok 2020. Ani tehdy to ovšem nebylo na úrovni desetinásobku, ale jen 1,2násobku. Data za roky 2021 a 2022 zatím k dispozici nejsou.

Podle metodiky ČNB se výpočet přímých zahraničních investic stanovuje jako součet základního kapitálu, reinvestovaného zisku a ostatního kapitálu (.pdf, str. 2–3).

Doplňme, že podle dat ČNB o přímých investicích za zpracovatelský průmysl po konci roku 2017, ke kterému se vztahovalo vyjádření Lukáše Kovandy o Tchaj-wanu jako „14krát významnějším investorovi“, se situace významně změnila. V letech 2018 a 2019 byly čínské investice ve zpracovatelském průmyslu vyšší než ty tchajwanské. V roce 2020 (nejnovější data ČNB) dosahovaly čínské investice ve zpracovatelském průmyslu 1,4 miliardy korun, zatímco investice tchajwanské 4,7 miliardy korun, v daném roce byly tedy pouze cca třikrát vyšší.

Porovnávání čínských a tchajwanských investic u nás je nicméně problematické. Zpravodajský server Deník.cz, který se tématem rovněž zabýval, ve svém článku uvedl, že „vyznat se v číslech, která vycházejí z různých databází a často hovoří protichůdně, je složité i pro ekonomy. Navíc je velmi ošidná struktura těchto investic. Platí to především pro ty čínské, které často nejsou investicemi v pravém smyslu, ale spíše skupováním majetku a různými akvizicemi (například pražské Slavie).“

Na závěr shrňme, že podle dostupných dat České národní banky za roky 2014 až 2020, která popisují celkovou výši přímých investic, byla v posledních letech v Česku větším investorem Čína, nikoli Tchaj-wan. Ve sledovaném období Tchaj-wan Čínu v objemu investic předstihl jen v roce 2020, i tehdy se ale v porovnání s Čínou jednalo jen přibližně o 1,2násobek. Výrok Markéty Pekarové Adamové tak z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Co do počtu vytvořených pracovních míst je Tchaj‑wan v Česku skutečně označován za většího investora, než je Čína. Markéta Pekarová Adamová zjevně vychází z čísel státní agentury CzechInvest, která vede statistiky k zahraničním investicím od roku 1993.

Jak v roce 2021 informoval např. server iRozhlas.cz, podle dostupných dat CzechInvestu tato agentura do roku 2020 zprostředkovala celkem 32 investic z Tchaj‑wanu za přibližně 18,8 miliardy korun, díky kterým vzniklo přibližně 24 tisíc pracovních pozic. Investic z Číny se jí ve stejném období podařilo dojednat 26 za přibližně 12 miliard korun. Pracovních míst díky nim mělo vzniknout cca 4 200. Je nicméně potřeba zmínit, že CzechInvest sleduje pouze investice ve zpracovatelském průmyslu, technologických centrech, centrech strategických služeb a centrech vědy a výzkumu, přičemž investice v obchodu či jiných odvětvích pomíjí. 

V českých zdrojích se nám přesné statistiky o souhrnném počtu pracovních míst, která celkově vznikla díky investicím Číny a Tchaj‑wanu, dohledat nepodařilo. V únoru 2020 nicméně server Taiwan News zveřejnil vyjádření tchajwanského ministerstva zahraničí, které uvedlo, že „tchajwanské firmy v České republice vytvořily přibližně 23 000 pracovních míst.” Dne 31. prosince 2019, tedy o necelé dva měsíce dříve, naopak čínské velvyslanectví v ČR v jednom ze svých prohlášení zmínilo, že Čína díky svým investicím v Česku „vytvořila více než 6 000 pracovních míst.”

Markéta Pekarová Adamová tak ve svém výroku správně poukazuje na rozdíl v počtu pracovních míst, která v České republice vznikla díky tchajwanským a čínským investicím. Jelikož o tom, že v Česku vzniklo ve spojitosti s investicemi z Tchaj‑wanu přibližně 23 tisíc pracovních míst, zatímco ve spojitosti s těmi čínskými jen zhruba 6 tisíc míst, mluvili i přímo zástupci těchto zemí, hodnotíme výrok Markéty Pekarové Adamové jako pravdivý. Je však třeba zmínit i to, že celkový objem čínských investic do Česka v posledních letech převyšoval výši investic z Tchaj-wanu.

Po ruské invazi na Ukrajinu začala Moskva požadovat od evropských států odebírajících plyn z Ruska platby v rublech. Dne 27. dubna přestal ruský plyn proudit do Polska a Bulharska, neboť tyto země odmítly na platby v rublech přistoupit. Na konci května následovalo zastavení dodávek do Finska a Nizozemska.

V červnu ruská společnost Gazprom snížila objem plynu proudícího přes Nord Stream 1 do Německa o 60 %. Ve stejnou dobu italská společnost ENI oznámila, že dostává pouze 65 % objemu nasmlouvaného plynu, který by měl proudit z Ruska. K dalšímu omezení dodávek ruského plynu do Itálie pak došlo 11. července. Ve stejný den také úplně přestal proudit plyn v plynovodu Nord Stream 1, v tomto případě se ale jedná o plánovanou odstávku.

Rusko, respektive státem kontrolovaná společnost Gazprom tedy skutečně již několik měsíců snižuje dodávky plnu do Evropy, v posledních týdnech pak došlo k omezení dodávek do Německa či Itálie.

Předešleme, že v našem odůvodnění nemůžeme hodnotit, jaké dopady budou mít opatření, která zatím vůbec nenastala, nebo jsou teprve implementována. Ve výroku Luďka Niedermayera tedy ověřujeme, zda skutečně došlo k rozhodnutí ohledně nákupu ruské ropy. Druhou část výroku si v kontextu jeho další promluvy vykládáme jako tvrzení, že ruské příjmy z vývozu ropy do EU jsou vyšší než příjmy z vývozu plynu.

O zastavení dodávek ropy z Ruska rozhodla Evropská unie 3. června, a to v rámci šestého balíku sankcí uvalených proti Rusku z důvodu invaze na Ukrajinu. Dodávky surové ropy z Ruska by měly být ukončeny 5. prosince letošního roku, tj. do šesti měsíců od vydání vyhlášky. O dva měsíce později pak EU přestane dovážet veškeré ropné produkty. Výjimku mají udělenou státy čerpající ropu ropovodem Družba (Česko, Slovensko a Maďarsko), které jsou na ropných produktech původem z Ruska vysoce závislé. ČR navrch získala 10 měsíců k získání alternativních dodávek (.pdf, str. 2).

Pro zhodnocení toho, zda by na Rusko mělo větší negativní dopad zastavení odběru ropy nebo plynu, se zaměříme na současné a minulé příjmy, které Rusko za dodávky těchto komodit do Evropské unie inkasuje.

Kvantifikace ruských exportních příjmů se dle různých zdrojů liší, podívejme se na ně tedy postupně. Eurostat ve své databázi nabízí měsíční údaje o importu ropy a zemního plynu (v plynném i kapalném stavu) z Ruska. Při vyjádření těchto importů v miliardách eur zjistíme, že minimálně v posledních 12 měsících evropské platby za ruskou ropu vždy převyšovaly platby za ruský plyn, a to v poměru cca 5 : 2 až 5 : 4.

Podobný obrázek nabízí i jiná statistika Eurostatu (s jinou metodikou rozdělení produktů): v posledních pěti letech hodnota unijních importů ruské ropy vždy převyšovala hodnotu importů zemního plynu z Ruska. To potvrzují také data (.pdf, str. 4, 7) výzkumného centra CREA, které se zaměřuje na vývoj těchto importů od začátku ruské agrese na Ukrajině.

Dodejme, že řada expertů poukazuje na jiné faktory v obchodu s ropou a plynem, než pouze jejich objem. Např. analytik Jiří Gavor pro Echo24 poukázal na to, že dopad zastavení vývozů do EU na ruský rozpočet závisí na schopnosti najít alternativní odběratele. Objemy nákupů ze strany především Indie a Číny mohou dle Gavora zmírnit dopady embarga, také díky současným vysokým cenám ropy. Dovoz ruské ropy do obou zemí se pak skutečně zvýšil. Přesměrování zemního plynu na jiné trhy pak může být obtížnějším úkolem, který je závislý na dlouhodobých investicích do chybějící infrastruktury v podobě nového plynovodu.

Pokud bychom tedy brali v úvahu pouze přímý dopad zastavení evropského odběru ruských fosilních komodit na příjmy ruských exportérů, zastavení odběru ropy by skutečně mělo na ruské příjmy citelnější dopad. Jelikož Luděk Niedermayer mluví právě o těchto příjmech, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

24. února 2022 ruská armáda zaútočila na sousední Ukrajinu. Jako reakci na útok přijala Evropská unie společně s USA několik sankcí, včetně odstřižení několika ruských bank od systému SWIFT. V důsledku toho ruské banky nemohou získávat cizí měnu ani převádět aktiva do zahraničí. 

27. května měla Ruská federace zaplatit úroky z emisí zahraničních dluhopisů ve výši 100 milionů dolarů, věřitelé peníze ale nedostali, a to ani do 27. června, kdy uplynula 30denní lhůta, kdy Rusko ještě mohlo sjednat nápravu. 

Rusko jako takové má zdroje na zaplacení svých dluhů, ale kvůli západním sankcím nemůže své závazky splnit, tím se tedy podle ratingové agentury Moody's ocitá v platební neschopnosti. Agentura na konci června 2022 varovala, že ruská vláda pravděpodobně nesplní ani budoucí platby dluhopisů. Rusko se ocitá v platební neschopnosti poprvé od roku 1918, kdy proběhla bolševická revoluce.

Státy se do platební neschopnosti obvykle dostávají, když nemají peníze, nebo je nejsou ochotny zaplatit, nicméně na Rusko se nevztahuje ani jedna z těchto podmínek. Prohlášení o platební neschopnosti země může vydat například Mezinárodní sdružení pro swapy a deriváty (ISDA) nebo některá ze tří uznávaných ratingových agentur. Kromě Moody's to jsou S&P Global Ratings nebo Fitch Ratings.

Ratingová agentura S&P Global Ratings zařadila Rusko do kategorie zemí nedodržující své závazky již v dubnu tohoto roku, a to kvůli tomu, že neočekává, že by Rusko bylo schopné převést své platby z rublů na dolary. 

Dle uznávaných ratingových agentur tak Rusko není a nebude schopno plnit své finanční závazky, tudíž ho lze označit za nesolventní a výrok je proto hodnocen jako pravdivý.

Luděk Niedermayer vyzdvihuje Fialovy výroky o evropské solidaritě kvůli tomu, že je podle něj Česká republika na evropské pomoci závislá. Právě proto je podle jeho slov potřeba evropskou solidaritu a spolupráci neustále zdůrazňovat a snažit se o ni. Europoslanec Niedermayer v rozhovoru mluví mj. o české závislosti na evropské solidaritě například při možném nedostatku plynu, který by byl způsobený vypnutím dodávek plynu ze strany Ruska. Dodejme, že Česko je na ruském plynu závislé téměř ze 100 procent.

Petr Fiala ve svém projevu na půdě Evropského parlamentu 6. července 2022 představil priority českého předsednictví EU. Předseda vlády mluvil o důležitosti spolupráce mezi členskými státy v oblasti energetické bezpečnosti. „Jsme připraveni pracovat na koordinaci zásob plynu před nadcházející zimou, podporujeme dobrovolné společné nákupy podle modelu, který se osvědčil už během covidové krize“, uvedl premiér Fiala.

Právě v kontextu společné energetické politiky Petr Fiala zmínil slovo solidarita (video, 10:47): „Při tom všem musíme mít na paměti, že se brzy můžeme ocitnout v situaci, kdy bude více než kdy jindy potřebná solidarita mezi členskými státy“.

Přestože v projevu předseda vlády Fiala slovo solidarita už vícekrát explicitně nepoužil, častokrát zdůrazňoval potřebu evropské spolupráce a koordinace. Např. jako hlavní úkol českého předsednictví Petr Fiala vytyčil nalezení jednotné a silné shody „na takových opatřeních, která negativní dopady současných krizí na naše občany co nejvíce zmírní. Protože inflace, nedostupnost energií nebo potravinová krize jsou hrozby, kterým musíme čelit a musíme jim čelit nejlépe společně.“

Premiér Fiala nutnost evropské spolupráce vyzdvihoval také v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu, když prohlásil: „Důraz budeme klást na silný a jednotný postoj vůči Rusku, jakož i na maximální asistenci členským státům při poskytování vojenské podpory Ukrajině nebo při vyrovnání se s následky migrační vlny.“ Petr Fiala rovněž uvedl, že ČR chce posílit evropskou spolupráci v oblasti obrany: „Budeme pracovat na posílení evropské spolupráce při budování obranných kapacit členských států.“

Premiér Fiala samotné slovo solidarita v proslovu v Evropském parlamentu zmínil jen jednou, ale nutnost evropské spolupráce a solidarity v projevu silně a často zdůrazňoval, proto výrok Luďka Niedermayera hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

V roce 2017 bylo přijato nařízení Evropské unie číslo 2017/1938, jehož cílem je minimalizovat dopady situace, kdy by se některý z členských států potýkal s přerušením dodávek plynu.

Nařízení zavádí (článek 2) pojem „zákazník chráněný v rámci solidarity“, který zmiňuje Luděk Niedermayer. Spadají pod něj domácnosti, sociální služby a dálková vytápění, která uvedeným subjektům plyn poskytují. (V Česku je dálkové vytápění typické pro sídliště.)

Článek 13 nařízení upravuje solidární pomoc v případě, že by některou z unijních zemí postihl nedostatek dodávek plynu. Jak uvádí Ruven Fleming z nizozemské univerzity v Groningenu v časopise Energy Policy, článek 13 znamená (.pdf, str. 108), že v případě plynové krize v jedné zemi (v tzv. žádajícím členském státě) musí jiná členská země Evropské unie, která je s danou zemí přímo propojena, snížit dodávky plynu těm, kteří nespadají mezi zákazníky chráněné v rámci solidarity. Tím dojde k uvolnění kapacit zemního plynu, které si pak žádající stát může odkoupit (čl. 13, odst. 5) a pokrýt tak výpadek dodávek.

Tato mezistátní solidarita pak konkrétně platí (článek 13, odst. 3) jenom tehdy, kdy žádající členský stát není schopen pokrýt dodávky plynu svým zákazníkům chráněným v rámci solidarity. Za určitých okolností (článek 13, odst. 2) musí plyn dodat i země, která se žádajícím členským státem není propojená přímo, ale skrz jinou unijní zemi. Pro úplnost ještě dodejme, že solidární pomoc se poskytuje (článek 13, odstavec 8) na základě odpovídající kompenzace.

Europoslanec Luděk Niedermayer odpovídá na dotaz týkající se rozsahu mezinárodní izolace dnešního Ruska. Niedermayer poukazuje na podle něj bezprecedentní izolaci, do které se dříve ekonomicky integrované Rusko dostalo. To ilustruje právě příkladem o zdlouhavé cestě ruských diplomatů z Basileje. Jedná se o situaci z konce února 2022, kdy ruští diplomaté při Radě Evropy Basilej opouštěli.

Ruská federace byla v Radě Evropy, která dohlíží na dodržování lidských práv a stav demokracie, od roku 1996. Uveďme, že Rada Evropy má 46 členů a nijak nesouvisí s Evropskou unií. V důsledku ruské invaze na Ukrajinu se výbor ministrů Rady Evropy rozhodl pozastavit členství Ruska v dané instituci již den po začátku ruského útoku. K úplnému vyloučení Ruska pak došlo 16. března 2022. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov následně uvedl, že Rusko by Radu Evropy opustilo bez ohledu na vyloučení.

Jednou z reakcí Evropské unie na ruskou invazi bylo uzavření letového prostoru nad evropskými státy pro ruská letadla. To zkomplikovalo let do švýcarské Basileje, který na začátku července vyzvedával ruské diplomaty působící i v Radě Evropy. Cesta z Moskvy, která by standardně trvala kolem tří hodin, letounu Iljušin II-96 zabrala devět hodin.

Aby zmíněné letadlo mohlo přistát, Švýcarsko a Francie udělily ruskému letounu výjimku, jelikož jako ostatní evropské země i tyto státy uzavřely svůj vzdušný prostor pro ruská letadla. Ruské vládní letadlo tak skutečně letělo přes Turecko, sever Afriky a také Francii.