Návrh novely insolvenčního zákona předložila v lednu 2018 ve Sněmovně tehdejší první vláda Andreje Babiše. Poté, co novelu poslanci schválili, putoval návrh na projednání do Senátu. Zde se senátoři touto tzv. oddlužovací novelou zabývali v prosinci 2018.

Senátní Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, jehož členem je i Marek Hilšer, tehdy k novele předložil pozměňovací návrhy. Některé z nich přitom podle záznamů z jednání Senátu (přesněji podle vyjádření senátorů Jiřího Dienstbiera a Václava Lásky) navrhl v rámci tohoto výboru právě Marek Hilšer.

Zmíněné pozměňovací návrhy (.pdf, str. 3–4) měly podle Hilšera nastavovat vstřícnější pravidla oddlužení a umožnit jej co největšímu počtu dlužníků. Hilšer také na původní, Sněmovnou schválené, podobě insolvenčního zákona kritizoval příliš velkou výši minimální splátky pro vstup do insolvence, která měla představovat tisíc korun správci a tisíc korun věřiteli. Dle něj by totiž kvůli tomu nemohla řada lidí do procesu oddlužení vstoupit. Na plénu Senátu tehdy Hilšer mluvil o obchodu s chudobou ve spojitosti s exekutory. Právě pro ně byl totiž podle jeho pozdějšího vyjádření (.docx, str. 94) původní návrh novely výhodnější, než verze se senátorskými změnami.

Všechny pozměňovaní návrhy k novele, tj. včetně těch podaných Markem Hilšerem, Senát tehdy v hlasování schválil. Senátoři tak návrh novely vrátili (.pdf, str. 2) zpět k projednání do Sněmovny. Poslanci nicméně v lednu 2019 rozhodli o prosazení zákona v původním sněmovním znění (.pdf).

Dle záznamů z jednání Senátu ČR tedy Marek Hilšer skutečně k novele insolvenčního zákona předložil prostřednictvím senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pozměňovací návrhy. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Senátor a kandidát na prezidenta Marek Hilšer v kontextu výroku uvádí, že by chtěl zlepšit politickou kulturu v České republice. Kritizuje způsob financování volebních kampaní a naznačuje, že kandidát s větším rozpočtem může snadno získat výhodu tím, že si zaplatí vylepování politických reklam. Jako příklad země, kde by k něčemu podobnému dojít nemohlo, uvádí Francii.

Ve Francii je předvolební politická reklama ve formě billboardů či plakátů skutečně přísně regulována. Před volbami každá obec vybere speciální prostor, na kterém každý kandidát či strana smí vylepit své plakáty. V době oficiální volební kampaně, která dle francouzských pravidel začíná šest měsíců před dnem voleb, nesmí kandidáti – ani nikdo jiný – vylepovat volební plakáty mimo tato místa. Jakákoli volební propagace je zakázána taktéž v samotný den voleb. Kandidátům za porušení těchto pravidel hrozí pokuta a stržení plakátů z nepovolených míst.

V České republice oproti tomu téměř neexistuje přímá regulace politické reklamy ve formě billboardů. Politická propagace navíc nespadá pod zákon o regulaci reklamy, kterou se řídí běžná inzerce. Ta je v něm totiž definována pouze jako komunikační prostředek, který má za cíl podporu podnikatelské činnosti.

Zákon o volbě prezidenta republiky pak stanovuje, že „propagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně i pro využití velkoplošných zařízení“. Co se týče míst pro instalování volebních plakátů, „může starosta vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů, a to nejpozději 16 dnů přede dnem volby prezidenta. Možnost jejího využívání musí odpovídat zásadě rovnosti kandidátů na funkci prezidenta republiky. Plochu pro vylepení volebních plakátů poskytne obec k využití bezplatně". Obdobná pravidla platí rovněž pro volby do obou komor Parlamentu.

Pro úplnost dodejme, že skupina senátorů v roce 2015 navrhovala zákaz předvolebních plakátů či billboardů větších než osm metrů čtverečních (.pdf, str. 3). Horní komora však v březnu 2016 tento návrh zamítla (.pdf). Na základě zákona o pozemních komunikacích umístění reklamních zařízení v ochranném pásmu kolem dálnic a silnic podléhá povolení. Reklamní poutače tak z blízkosti komunikací měly být zcela odstraněny, některé billboardy však okolo silnic i nadále zůstávají. Zmiňme, že zákaz se týká všech reklamních billboardů, nikoliv pouze politických.

Ve Francii je tedy ve srovnání s Českou republikou politická reklama ve formě billboardů a plakátů regulována ve větší míře. V době oficiální volební kampaně smějí kandidáti, případně strany, své plakáty vylepit pouze na určená místa.

Nejaktuálnější volební průzkum v době rozhovoru pocházel od agentury Median, která jej zveřejnila 7. listopadu (.pdf). Volební model této agentury, jenž vychází z odpovědí respondentů získaných během října (.pdf, str. 2, 7), staví Marka Hilšera až na šesté místo za Petra Pavla, Andreje Babiše, Danuši Nerudovou i Pavla Fischera a Josefa Středulu. V zářijovém volebním modelu Medianu se pak Marek Hilšer nacházel na sedmé příčce (.pdf, str. 9).

21. října také svůj prozatím poslední průzkum publikovala agentura STEM/MARK. Její přehled volebních preferencí Marka Hilšera zařadil na sedmé místo. Průzkum ale probíhal na přelomu září a října, kdy ještě nebyl oznámen oficiální kandidát za hnutí ANO. Před senátorem Hilšerem se tedy umístili (.pdf, str. 3) i Alena Schillerová a Karel Havlíček, o nichž hnutí ANO dříve mluvilo jako o možných kandidátech, ale kteří nakonec nekandidují. Josef Středula se na přelomu září a října řadil na osmé místo až po Marku Hilšerovi (.pdf, str. 3).

V prvním kole prezidentské volby by se senátor Hilšer zařadil na sedmou pozici také podle říjnového průzkumu Střediska analýz a empirického výzkumu (SANEP).

Nejlépe si Marek Hilšer vedl v průzkumu (.pdf, str. 1) agentury IPSOS zveřejněném 18. října. V tomto případě sběr dat proběhl mezi 7. až 12. říjnem a senátor Hilšer se umístil na páté příčce za čtvrtým Pavlem Fischerem.

Dodejme, že agentura Kantar či CVVM, které se výzkumem veřejného mínění také zabývají, ve druhé polovině roku 2022 volební průzkumy k prezidentským volbám nevydaly.

V aktuálních průzkumech se tedy Marek Hilšer na čtvrtém místě nenachází, nejlépe se v říjnu umístil na páté pozici. Z tohoto důvodu tak jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý. 

Pro úplnost nicméně doplňme, že se senátor Hilšer na čtvrtém místě vyskytoval v létě – v červnu podle agentury SANEP a v červenci podle IPSOS. Od té doby však posílil Pavel Fischer a v případě průzkumu agentury Median i Josef Středula.

21. října 2022 zveřejnila agentura STEM/MARK výsledky průzkumu konaného na přelomu září a října tohoto roku, ze kterého vyplývá, že svůj hlas by dalo Marku Hilšerovi v prvním kole prezidentských voleb 6 % voličů. Takovýto zisk by mu podle průzkumu přinesl celkové 7. místo. Pokud bychom do žebříčku nicméně započítávali jen ty, kteří k dnešnímu datu skutečně oznámili svou kandidaturu (tedy ne spekulované kandidáty Alenu Schillerovou a Karla Havlíčka), umístil by se Marek Hilšer na pátém místě. Doplňme, že pořadí kandidátů podrobněji rozebíráme zde. 

Podle volebního průzkumu agentury IPSOS by pak v případě, že by se volby konaly v říjnu, Marek Hilšer získal (.pdf, str. 1) dokonce 6,7 % hlasů. V tomto případě by Hilšer skončil pátý. Dodejme, že průzkum byl realizován mezi 7. a 12. říjnem.

Volební model, který byl v den vydání rozhovoru nejnovější, pochází od agentury Median. Výsledky průzkumu byly zveřejněny 7. listopadu (.pdf, str. 1) a senátor Hilšer by podle nich dosáhl (str. 7) na 4,5 % hlasů, čímž by se umístil na šesté pozici. Dodejme, že v předchozím volebním modelu této agentury by Marek Hilšer získal 5,5 % hlasů (.pdf. str. 9).

Vzhledem k tomu, že podle – ke dni konání rozhovoru – nejnovějších průzkumů společností STEM/MARK, IPSOS a Median by Marek Hilšer obdržel 4,5 až 6,7 % hlasů, hodnotíme výrok jako pravdivý. 

Marek Hilšer, který je členem Senátu od roku 2018, v rozhovoru zmiňuje, že patří „mezi aktivní senátory“. Toto ilustruje právě tvrzením, že v horní komoře podal pozměňovací návrhy, které následně Senát schválil.

Svou aktivitu v Senátu ČR Hilšer prezentuje také na svém webu. Pozměňovací návrhy, o nichž zde informoval, lze najít také v záznamech o jednání horní komory.

V dubnu 2022 Hilšer předložil (video, čas 6:31:47) pozměňovací návrh k návrhu usnesení Senátu k situaci na Ukrajině a masakru v Buči. Pozměňovací návrh měl do usnesení vložit nový bod, který vyzývá vládu ČR aby „vyvinula diplomatickou iniciativu, jejímž cílem je dopravit humanitární pomoc ukrajinským civilistům v obklíčených městech po zemi, po vodě a vzduchem.“ Senát tento pozměňovací návrh Marka Hilšera přijal a zmíněný bod se tak stal součástí schváleného usnesení (.pdf, str. 2).

V prosinci 2019 také Senát odsouhlasil přijetí pozměňovacího návrhu (.pdf), který tehdy předložil Marek Hilšer s dalšími senátory k novele zákona o státní sociální podpoře. Jejich návrh konkrétně žádal (.pdf, str. 2), aby tehdy plánované navýšení rodičovského příspěvku mohli získat i rodiče s dětmi do čtyř let věku, kteří původní příspěvek již vyčerpali. Senát tedy s tímto pozměňovacím návrhem vrátil celou novelu zpět do Sněmovny. Doplňme nicméně, že poslanci následně setrvali na své původní verzi novely a schválená novelizace tak úpravu navrženou Markem Hilšerem a dalšími senátory neobsahuje.

V prosinci 2018 pak senátní výbor pro zdravotnictví a sociální politiku předložil pozměňovací návrhy k novele (.pdf) insolvenčního zákona, některé z nich přitom podle záznamů jednání Senátu v rámci výboru navrhl právě Marek Hilšer. Zmíněné úpravy novely (.pdf, str. 3–4) měly podle Hilšera nastavovat vstřícnější pravidla oddlužení a měly umožnit oddlužení co největšímu počtu dlužníků. Hilšer také na původní verzi novely insolvenčního zákona kritizoval výši minimální splátky pro vstup do insolvence, která měla představovat tisíc korun správci a tisíc korun věřiteli. Také v tomto případě Senát pozměňovací návrhy schválil a novelu vrátil do Sněmovny, ta však nakonec opět rozhodla o prosazení zákona v původním znění.

Pro úplnost dodejme, že Marek Hilšer kromě pozměňovacích návrhů spolu s některými dalšími senátory v Senátu podal také několik návrhů (.pdf, str. 1) na předložení nových novel a zákonů. Čtyři z nich (tisky č. 94, 111, 149 a 151) následně Senát skutečně předložil Poslanecké sněmovně. Rovněž byl autorem (.pdf) několika senátních usnesení (.pdf). 

Z výše zmíněného je zřejmé, že Marek Hilšer během svého působení v Senátu skutečně předložil několik pozměňovacích návrhů, které senátoři následně schválili. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý, doplňme ovšem, že žádný ze zmíněných pozměňovacích návrhů k legislativě nakonec nepřijala Poslanecká sněmovna.

Srovnání cen mobilních tarifů lze nalézt ve statistikách vícero organizací, které často k porovnání mezi státy používají odlišné metodiky. Český telekomunikační úřad (ČTÚ) například ve své Zprávě o vývoji cen na trzích elektronických komunikací (.pdf) za rok 2021, kterou zveřejnil 5. října 2022, odkazuje na statistiky společnosti Teligen a Evropské komise (.pdf, str. 37, 45). Další srovnání nabízí například také analýza (.pdf) finské společnosti Rewheel. V následujících odstavcích se na ně zaměříme podrobněji.

Teligen

Analytická společnost Teligen, kterou ve své zprávě zmiňuje ČTÚ, při tvorbě statistik dlouhodobě spolupracuje s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Její přehled za 4. čtvrtletí roku 2021 (.pdf, str. 37) srovnává několik kategorií mobilních tarifů (tzv. spotřebních košů zahrnujících volání, SMS i datové služby). Jednotlivé země podle metodiky Teligenu reprezentují vždy dva největší operátoři. Ceny analýza uvádí bez DPH a přepočítává je podle tzv. parity kupní síly, a tak zohledňuje rozdílnost cenových hladin mezi zeměmi.

V rámci této statistiky se Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi EU neumístila na nejhorší příčce ani v jedné ze čtyř sledovaných kategorií (.pdf, str. 37–41), ačkoli se vždy umístila v první pětici evropských států s nejvyššími cenami.

Evropská komise

Mezinárodní srovnání pravidelně zpracovává i Evropská komise, která poslední statistiku za rok 2021 vydala v červenci 2022. I její přehled zahrnuje více mobilních operátorů za každou zemi a srovnává ceny podle parity kupní síly (.pdf, str. 45). V případě mobilních služeb posuzuje celkem 12 kategorií tarifů. Český telekomunikační úřad o tomto srovnání uvádí, že zobrazuje „cenovou úroveň mobilních služeb v ČR jako vůbec nejvyšší v celé EU, když z 12 spotřebních košů řadí ČR do levnější poloviny zemí pouze u jednoho koše s nejnižším objemem dat (0,5 GB)” (.pdf, str. 45).

Česko se konkrétně řadí mezi země s vysokými cenami v rekordních sedmi kategoriích, ve čtyřech pak do skupiny států „s relativně vyššími cenami” a ve zmíněné jedné kategorii mezi země s relativně nižšími cenami. Hned za Českou republiku se řadí Kypr, který má ale nejhorší hodnocení jen v případě pěti kategorií tarifů, nikoli sedmi jako ČR (.pdf, str. 45).

Úplně cenově nejdražší tarify ČR měla ve dvou kategoriích z celkových 12 (.pdf, str. 115–126). Přesněji se jednalo o tarif v objemu 20 GB bez minut na telefonování (str. 119) a 2 GB se 100 hovory (str. 122).

Rewheel

Finská společnosti Rewheel pak jako jediná nabízí srovnání již za první pololetí roku 2022 (.pdf). Používá nicméně odlišnou metodiku než předchozí dvě statistiky, co se týče cen, a nepřepočítává je podle parity kupní síly (.pdf, str. 13).

České mobilní tarify podle této analýzy nejsou v rámci Evropské unie nejdražší. Například minimální částka za 100 GB a 1 000 minut za měsíc, kterou u nás zaplatíme, je šestá nejvyšší z členských států EU (.pdf, str. 2). V případě tarifu s objemem 1 000 GB pak Česká republika patří k nejlevnějším zemím EU (.pdf, str. 2).

Pokud ale porovnáme maximální počet GB, které dostaneme za 30 eur, je Česká republika druhá nejdražší zemí EU za Maltou (.pdf, str. 1).

Doplňme ovšem, že po přepočtu cen podle parity kupní síly může být výsledné pořadí jednotlivých zemí odlišné. Údaje o tomto ukazateli za rok 2022 nicméně ještě nejsou k dispozici.

Na závěr tedy shrňme, že ceny mobilních tarifů lze srovnávat pomocí různých metodik, podle různých kategorií tarifů a za použití různých cenových vyjádření. Analýza společnosti Teligen za rok 2021 řadila Českou republiku mezi země s drahými tarify, nikoli však přímo na nejhorší příčku. V některých kategoriích tomu bylo podobně i v případě srovnání finské společnosti Rewheel za první část roku 2022. 

Evropská komise nicméně ve svém nejnovějším přehledu za rok 2021, který zveřejnila v červenci 2022, skutečně Česko klasifikuje jako zemi, která u většiny tarifů (.pdf, str. 20) spadá do nejhorší kategorie. Podle Českého telekomunikačního úřadu je tak cenová úroveň mobilních služeb ČR „nejvyšší v celé EU”. Ačkoli se tedy výše zmíněné statistiky a jejich metodika liší, hodnotíme výrok Marka Hilšera na základě říjnového vyjádření ČTÚ jako pravdivý.

Senátor a kandidát na prezidenta Marek Hilšer se v rozhovoru vymezil proti způsobu financování kampaní ostatních kandidátů. V kontextu výroku tvrdí, že dění v politice skrze poskytování peněz ovlivňují „zájmové až oligarchické skupiny“. Dále uvádí, že je dle něj třeba zlepšit politickou kulturu, a proto o finance nepožádal žádné milionáře.

Hospodářské noviny 20. září 2022 skutečně vydaly článek s názvem „Miliardáři se sešikovali za generálem Pavlem. Ten si hlídá, aby jeho sponzoři neměli tunelářskou minulost“. Redaktor v článku informuje o podporovatelích kandidatury Petra Pavla, popisuje jejich podnikání, postoje i výši jejich příspěvků. 

Podnikatele podle autora článku spojuje to, že patří do žebříčku nejbohatších Čechů, dále jejich „filantropické aktivity a dlouhodobý zájem o téma demokracie“. Někteří z nich pak podnikají v oblasti technologií. Jedním z byznysmenů, kteří Pavlovu kampaň podpořili, je Libor Winkler z investiční skupiny RSJ, který v minulost finančně podporoval také např. Jiřího Drahoše, který kandidoval ve volbách v roce 2018.

Uveďme, že mezi dalšími milionáři, kteří podpořili kampaň Petra Pavla, jsou podle Hospodářských novin např. Zbyněk Frolík (zakladatel firmy vyrábějící lůžka Linet), dvojice investorů Dušan Šenkypl a Jan Barta, majitelé Livesportu Martin Hájek a Jiří Mareš, zakladatel Eurowagu Martin Vohánka, ředitel společnosti Siko Tomáš Vala, zakladatel Mall.cz Ondřej Fryc nebo spolumajitel Tipsportu Jaroslav Beran.

Dodejme, že výdaje na prezidentskou volební kampaň nesmí přesáhnout 40 milionů korun, případně 50 milionů, pokud kandidát postoupí do druhého kola. Petr Pavel na svém webu uvádí, že nepřijímá finanční dary mj. od „osob spojených s divokou privatizací, tunelováním a jinými nekalými praktikami v uplynulých 30 letech“. 

Doplňme také, že Pavel na začátku října serveru Seznam Zprávy oznámil, že od jednoho podnikatele přijme maximálně tři miliony korun. Dle transparentního účtu obdržel Petr Pavel k 18. listopadu 2022 nejvyšší sumu 2,5 milionu korun, a to od zmiňovaného zakladatele Eurowagu Martina Vohánky. Marek Hilšer si dle svého transparentního účtu hradí většinu kampaně sám skrze svou stranu Marek Hilšer do Senátu, přičemž zbytek příjmů jeho kampaně tvoří drobné dary, které k 18. listopadu 2022 činí souhrnně několik desítek tisíc korun.

Na webu Hospodářských novin tedy skutečně vyšel článek, který říká, že se za Petrem Pavlem „šikují“ milionáři, kteří finančně podporují jeho kampaň. Autor neuvádí, že by se jednalo o progresivní milionáře, pouze zdůrazňuje jejich filantropické aktivity. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Petr Pavel v rozhovoru odpovídá na otázku, ve které moderátorka zmiňovala, že Pavel během období komunistické totality absolvoval zpravodajský kurz, který studenty připravoval na pozici tzv. nelegála či někoho, kdo má „sbírat informace na nepřátele režimu“. Petr Pavel oponuje, že dané studium připravovalo absolventy na více specializací ve vojenském zpravodajství.

Tzv. nelegál, o němž byla v rozhovoru řeč, je pod falešnou identitou vysazen do jiného státu, aby zde pro rozvědku sbíral informace. Kromě toho existují i zpravodajci, kteří v dané zemi pobývají legálně, často jsou součástí diplomatického sboru.

Zpravodajský kurz

Podle dokumentů z Archivu bezpečnostních složek, které Petr Pavel zveřejnil na svém webu, nastoupil v roce 1988 na tříleté postgraduální studium (PGS), kde se věnoval studijnímu oboru velitelsko-štábnímu zpravodajskému. Zkráceně se o něm hovoří jako o zpravodajském kurzu. 

Jeho studenti spadali (.pdf, str. 15–16, 31) pod Zpravodajskou správu Generálního štábu Československé lidové armády (ZS/GŠ ČSLA) (video, čas 3:45). Tato správa byla pověřena organizací a zabezpečováním vojenského výzvědného zpravodajství (.pdf, str. 3), plnila tedy roli vojenské rozvědky v komunistickém Československu. Na rozdíl od vojenské kontrarozvědky, která se zaměřovala i na odhalování nepřátel uvnitř státu, ZS/GŠ ČSLA patřila pod Ministerstvo národní obrany.

Studium výše zmiňovaného kurzu bylo rozděleno do tří ročníků (.pdf, str. 31). První probíhal na Vojenské akademii v Brně a podle dostupných dokumentů se skládal ze studia jazyků, marxisticko-leninské filozofie či předmětů zaměřujících se na cizí armády a velení vojskům. Další dva ročníky už probíhaly v ústředí Zpravodajského institutu v Praze (.pdf, str. 31). Tento institut spadal pod úsek agenturního průzkumu ZS/GŠ (.pdf, str. 182) a jeho úkolem byla „speciální příprava a školení příslušníků agenturního průzkumu“ (.pdf, str. 186).

Bývalí spolužáci o specializacích

Slova Petra Pavla o specializacích potvrzuje spolužák ze stejného zpravodajského kurzu Pavel Zůna. Řekl k tomu: „Pravdou je, že jsme věděli, do jakého kurzu nastupujeme a na co se připravujeme, ale nikdo z nás nevěděl, zda budeme zpravodajskou práci ‚v poli‘ vykonávat, nebo ne. Většina z nás by s největší pravděpodobností skončila někde u nějakého technického nebo analytického oddělení.“

Určité specializace v rámci zpravodajského kurzu částečně potvrdil i Pavel Beneš, další z Pavlových spolužáků. V rozhovoru pro server Echo24.cz uvedl, že příslušník ZS/GŠ, který verboval Beneše do kurzu, mu řekl, že v rámci studia probíhá „příprava na práci v zahraničí, podmíněná zvládnutím cizího jazyka“ a během studia „by následovala další specializace“.

Pavel Beneš je nicméně kritický vůči tomu, jak se Petr Pavel v médiích vyjadřuje o svém studiu ve zpravodajském kurzu. Dřívější slova Petra Pavla o tom, že se chtěl stát vojenským diplomatem, nikoli rozvědčíkem, zpochybňuje. „Nikdo z nás neměl vzdělání na to dělat diplomaty, my jsme byli vojáci školení na to být pomocníky vojenských přidělenců, být jejich očima při výkonu výzvědných činností na území cizího nepřátelského státu v zájmu Varšavské smlouvy.“ Vojenským přidělencem se rozumí diplomatická pozice na některém ze zastupitelských úřadů.

Vyjádření historiků Blažka a Tomka

Historik z Ústavu pro studium totalitních režimů a Muzea paměti XX. století Petr Blažek, který se k minulosti generála Pavla staví kriticky, o Zpravodajskému institutu uvedl, že „byl založen na začátku sedmdesátých let pro přípravu vojenských rozvědčíků. A to jak tzv. nelegálů, tak pracovníků rezidentur ZS GŠ po celém světě“. Studenti jako Petr Pavel se podle (video, čas 9:00) něj „připravovali na dráhu zpravodajců (…), i vojenských přidělenců, ovšem kteří vykonávali zpravodajskou činnost“.

Prokop Tomek, rovněž historik z Ústavu pro studium totalitních režimů, pro Lidové noviny v říjnu řekl, že absolvent daného zpravodajského kurzu mohl být analytikem, vojenským přidělencem nebo „mohl být také vyslán jako důstojník ZS GŠ pod jménem jiné organizace do zahraničí“.

Porevoluční kariéra

Armáda České republiky na svých internetových stránkách uvádí, že po postgraduálním studiu, které dokončil v roce 1991, nastoupil Petr Pavel na Generální štáb. Zde vykonával funkci vedoucího staršího důstojníka „odboru řízení vojenských úřadů v zahraničí“.

Poté mezi lety 1993 a 1994 působil jako zástupce vojenského a leteckého přidělence při Velvyslanectví ČR v Belgii, což můžeme označit jako funkci vojenského diplomata, jak uvádí ve svém výroku Petr Pavel.

Závěrečné hodnocení

Závěrem shrňme, že podle vyjádření bývalých spolužáků Petra Pavla ze zpravodajského kurzu, který Pavel v letech 1988 až 1991 absolvoval, se studenti připravovali na více druhů kariérních pozic, nikoli jen na pozici tzv. nelegála, o níž v dotazu mluvila moderátorka Veronika Sedláčková. Totéž o kurzu uvádí i historikové Petr Blažek a Prokop Tomek. Po studiu nastoupil Petr Pavel v roce 1991 na místo na Generálním štábu a o dva roky později na pozici zástupce vojenského a leteckého přidělence na velvyslanectví v Belgii. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Petra Pavla jako pravdivý.

Pro úplnost však doplňme, že to, do jaké míry zpravodajský kurz připravoval studenty na posty, ve kterých pak měli „sbírat informace na nepřátele režimu“ (podobně jako vojenská kontrarozvědka či přímo StB), nelze z dostupných zdrojů jasně určit.

V části rozhovoru, ze které výrok Petra Pavla pochází (video, čas 4:40–7:02), moderátorka Veronika Sedláčková otevřela téma Pavlova studia vojenského zpravodajství na Vojenské akademii v Brně a na Zpravodajském institutu (.pdf, str. 16, 31). Toho se Pavel účastnil mezi lety 1988 a 1991, tedy částečně ještě za komunistického režimu. Sedláčková přitom zmiňovala dřívější kritiku ze strany historika Petra Blažka, podle kterého Pavel svou minulost v Komunistické straně Československa a především ve zpravodajském kurzu „relativizuje“.

Sedláčková dále poukazovala na to, že Pavel budoval kariéru v armádě, která byla „socialistická a komunistická”, a zůstal na Zpravodajském institutu. Její následující otázka na Petra Pavla konkrétně zněla: „Když říkáte, že třeba toho litujete, nebo, když čtu vaše webové stránky či poslouchám některé z rozhovorů, tak jestli se vám to třeba naopak nevyplatilo, že jste tam byl od roku 1985 v komunistické straně a poté i v té škole pro rozvědčíky.” Na to pak Pavel reaguje právě slovy, že dříve řekl, že to považuje za chybu.

Co se týče KSČ, Pavel skutečně označil své členství ve této straně za chybu, což uvádí také na svých webových stránkách. Stejně se vyjadřoval i pro média. Otázka moderátorky nicméně nesměřovala jen na jeho členství v KSČ, ale i na studium vojenského zpravodajství. To ale Pavel za chybu veřejně neoznačil. V červnu 2022 např. uvedl (audio, čas 12:12), že na tomto studiu nebylo nic, za co by „se dnes musel stydět“.

V rozhovoru pro DVTV z 8. září 2022 také na dotaz, zda komunistickou minulost včetně studia vojenského zpravodajství považuje za morální problém, odpověděl (video, čas 7:45): „Zpravodajský kurz v žádném případě.“ V následujících větách tehdy znovu zopakoval, že členství v KSČ považuje za chybu. Studium v rámci zpravodajského kurzu obhajoval tvrzením (video, čas 2:45), že se v předlistopadové době orientovalo primárně na výuku jazyků.

Petr Pavel má tedy pravdu v tom, že v minulosti označil za chybu své členství v KSČ. Jeho vyjádření však vytváří zavádějící dojem, že takto dříve klasifikoval i své studium v rámci zpravodajského kurzu.

Dokumenty zveřejněné v roce 2020

Kandidát na prezidenta Petr Pavel bývá kritizován (video) za své spojení s komunistickým režimem, protože byl jako voják členem KSČ a působil ve vojenské rozvědce. Hájí se však tím, že jeho role nebyla spojována s kontrarozvědkou, jež spadala pod Státní bezpečnost (StB), ale soustředila se na vnější vojenské ohrožení. Necelé dva roky před kandidaturou, kterou oznámil 6. září 2022, zveřejnil spisy, které měly dokázat, že se nepodílel na práci mířené proti odpůrcům režimu. 

„V Archivu bezpečnostních složek (ABS – součást Ústavu pro studium totalitních režimů, pečuje o archiválie bezpečnostních složek z období komunistické moci) jsou uloženy 3 soubory dokumentů, které se týkají tehdejší vojenské služby Petra Pavla,” uvádí Pavlův web Spolu silnější ke zveřejnění dokumentace spojené s jeho vojenskou a komunistickou minulostí.

Informaci o zveřejnění dokumentů na konci roku 2020 přinesl např. Deník N. Web Petra Pavla publikované spisy řadí do tří kategorií: standardní osobní spis vojáka z povolání; osobní svazek vedený Zpravodajskou správou Generálního štábu a záznamní list k prověřované osobě pro styk se státním tajemstvím. 

Součástí dokumentů jsou i záznamy o Pavlově členství v KSČ, o kterém veřejně mluvil například už v roce 2019. Ze zveřejněných spisů vyplývá, že Pavel o vstup do KSČ požádal v únoru roku 1983, plnohodnotným členem strany se stal roku 1985. Během jeho studia jej spolužáci zvolili předsedou základní organizace KSČ. Ze strany vystoupil v listopadu 1989. 

Kritika ze strany Petra Blažka

Pavlovu minulost a to, jak o ní Petr Pavel sám informuje, kritizuje například historik a člen Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Petr Blažek. Ve zveřejněných spisech vidí souvislosti, které nutně nevyvrací Pavlovu možnou spolupráci na špionáži lidí. 

V červnu Petr Blažek pro Seznam Zprávy uvedl, že by měl Pavel více objasnit „své pravé aktivity u vojenské tajné služby a přestat ‚relativizovat’ minulost”. Proti tomu se následně Petr Pavel ohradil slovy, že o něm Blažek šíří zkreslená fakta a že „ve vojenské tajné službě“ nikdy nebyl. S tímto tvrzením nicméně Petr Blažek následně nesouhlasil. Celou vojenskou rozvědku (přesněji Zpravodajskou správu Generálního štábu Československé lidové armády; .pdf, str. 9), jejímž členem Pavel podle dokumentů byl, totiž Blažek za vojenskou tajnou službu označuje. Ve svém facebookovém statusu v srpnu kandidátovi na prezidenta například vyčetl, že i vojenská rozvědka se podílela na boji proti oponentům režimu. 

Blažek Pavla kritizuje i za jeho účast na rozvědném kurzu D‑2 na Vojenské akademii v Brně, o čemž lze také nalézt záznamy mezi publikovanými dokumenty. Pavel o kurzu nicméně říká, že nebyl špionážní, ale byl zaměřený „téměř převážně“ na jazykovou přípravu (video, 5:49). 

Později zveřejněné dokumenty

Právě v souvislosti s nejasnostmi, které se objevily kolem kurzu D‑2, server Seznam Zprávy 1. září zveřejnil další dokumenty z Archivu bezpečnostních složek. Ty se konkrétně týkaly hodnocení, jak si Pavel ve zpravodajském kurzu vedl. 

Petr Pavel tyto materiály do té doby na svém webu nepublikoval a na web je zařadil až v průběhu téhož dne. Sám Pavel tuto skutečnost vysvětloval tím, že v lednu 2020, kdy požádal Archiv bezpečnostních složek o přístup k dokumentům o své osobě, ještě tento materiál nebyl přístupný a o jeho existenci nevěděl. To pro Seznam Zprávy následně potvrdila i ředitelka Archivu Světlana Ptáčníková, podle které Petru Pavlovi nebyly dané dokumenty zpřístupněny proto, že v době jeho žádosti ještě neuplynula zákonem daná třicetiletá lhůta, po které mohou být dokumenty žadateli předloženy. K poskytnutí materiálů o zpravodajském kurzu, které pocházející z února 1990, tak mohlo dojít až v případě žádostí podaných po únoru 2020.

Závěr

Petr Pavel ve veřejném prostoru hovořil otevřeně o svém členství v KSČ a v prosinci 2020 zveřejnil řadu dokumentů, které s jeho působením za minulého režimu souvisejí. Dokumenty o kurzu D‑2, o kterých Seznam Zprávy informovaly 1. září, následně ve stejný den na svůj web také zařadil. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.