Z hlediska povinnosti státu hradit výdaje rozlišuje Ministerstvo financí (.pdf, str. 22) takzvané mandatorní a kvazimandatorní výdaje. Ostatní výdaje se označují jako nemandatorní.

Mandatorní výdaje (.pdf, str. 22) představují výdajové položky, které je stát povinen zajišťovat dle zákona. Patří sem např. dávky důchodového a nemocenského pojištění, sociální dávky, podpora v nezaměstnanosti atd. Kvazimandatorní výdaje nejsou přímo stanoveny zákonem, ale jsou také považovány za nezbytné, neboť zajišťují chod státu. Řadí se k nim například platy státních zaměstnanců, výdaje na obranu apod.

Danuše Nerudová v rozhovoru upozorňuje právě na skutečnost, že mandatorní výdaje tvoří velkou část výdajů státu a vláda tak podle jejího názoru nemá prostor, aby mohla v případě krize z rozpočtu vyčleňovat prostředky na řešení dané situace.

Data Ministerstva financí z let 2012 až 2021 ukazují (.pdf, str. 23), že se podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů na celkových výdajích státu dlouhodobě pohybuje přibližně mezi 70 a 80 %. Již v roce 2012 například web tehdejší vlády zmiňoval, že „v současné době, a to je také hlavní příčinou současného špatného stavu veřejných financí, tvoří téměř 80 % všech výdajů státního rozpočtu tzv. mandatorní výdaje“.

V případě roku 2022 Ministerstvo financí v červnu (.pdf, str. 22) uvádělo, že mandatorní výdaje budou činit 54,6 % a kvazimandatorní 20,7 % celkových výdajů státu, dohromady tedy 75,2 %. V listopadu nicméně došlo ke změně zákona o státním rozpočtu na rok 2022 a k navýšení celkových výdajů státu z 1,89 bilionu na 2,05 bilionu korun. Z dostupných zdrojů nicméně nelze přesně určit souhrnnou částku, o kterou se zvýšily mandatorní a kvazimandatorní výdaje, a tedy ani jejich výsledné procento.

Pro rok 2023 počítá vláda v návrhu státního rozpočtu (.pdf, v souboru str. 124) s tím, že mandatorní (53,8 %) a kvazimandatorní (19,5 %) výdaje budou tvořit 73,3 % všech výdajů státního rozpočtu.

Na závěr tedy shrňme, že mezi lety 2012 a 2021 se podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů pohyboval v rozmezí 72 až 77 %, v roce 2021 se přesněji jednalo o 73 %. S podobným podílem počítá i návrh státního rozpočtu na rok 2023. Jelikož se tedy Danuší Nerudovou uváděné číslo při srovnání s výše zmíněnými procenty stále pohybuje v rámci naší 10% tolerance, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Takzvaná digitální daň, o níž Danuše Nerudová mluví, spočívá ve zdanění některých digitálních služeb a vztahuje se především na velké technologické firmy. V České republice, jak také Danuše Nerudová v rozhovoru uvádí, můžeme v současné době hovořit pouze jako o navrhované dani. Projednávání návrhu zákona na zavedení této daně se totiž v roce 2021 zastavilo.

Návrh, který předložilo Ministerstvo financí v září 2019 tehdejší vládě Andreje Babiše, počítal se 7% zdaněním (.pdf, str. 9–12, 25). Vláda 18. listopadu 2019 návrh schválila (.pdf) a 27. listopadu 2019 jej předložila Poslanecké sněmovně, kde prošel prvním a druhým čtením. V květnu 2021 rozpočtový výbor doporučil (.pdf, str. 1) přijetí pozměňovacích návrhů Romana Onderky (ČSSD) a Jana Hrnčíře (SPD) na snížení (.pdf, str. 1, 4) výše navrhované sazby daně na 5 %. Tuto možnost v lednu 2021 připouštěla i tehdejší ministryně financí Alena Schillerová.

K hlasování o těchto úpravách se Sněmovna nicméně nakonec v průběhu minulého volebního období nedostala. Nová vláda s digitální daní na české národní úrovni nepočítá.

Srovnání výše sazeb digitální daně států EU je k dispozici na stránkách americké neziskové organizace Tax Foundation, která uvádí data k 27. červnu 2022. 

Maďarsko zavedlo zdanění příjmů z internetové reklamy i dalších druhů inzerce už v roce 2014 a o tři roky později ho z tehdejších 5,3 % zvýšilo na 7,5 %. Evropská komise nicméně později shledala podobu této daně neslučitelnou s pravidly EU, v důsledku čehož Maďarsko od července 2019 snížilo daň na 0 %. Dané snížení mělo původně platit do konce roku 2022, maďarská vláda letos nicméně oznámila, že dojde k posunutí termínu až na konec roku 2023. Není tedy jasné, zda Maďarsko tuto daň znovu obnoví.

V Rakousku platí digitální daň ve výši 5 %, a to na online reklamní služby. V Portugalsku činí digitální daň 4 či 1 % (podle druhu digitálních služeb), ve Španělsku, Francii a Itálii 3 % a v Polsku 1,5 %.

Čtyři členské státy EU (včetně České republiky) zatím podle přehledu Tax Foundation stanovily zamýšlenou sazbu daně. Belgie a Lotyšsko stanovily 3% sazbu. Dánsko, které ale svůj návrh představilo až v roce 2022, předpokládá zavedení daně ve výši 6 %.

Na závěr shrňme, že Maďarsko v roce 2017 zvýšilo daň z příjmů z internetové reklamy z původních 5,3 % na 7,5 %. V červenci 2019 však jejím snížením na 0 % v podstatě došlo ke zrušení této daně. Srovnání Tax Foundation, ale např. i starší přehled poradenské společnosti EY z roku 2020 (.pdf) ukazují, že na přelomu let 2019 a 2020, kdy vláda Andreje Babiše zavedení 7% digitální daně navrhovala, počítalo s druhou nejvyšší sazbou v EU Rakousko, a to s 5 %. Sazba 7 % tak v té době skutečně byla nejvyšší navrhovanou sazbou v EU. Doplňme však, že poslanci později chtěli daň snížit na 5 %, což připouštěla i tehdejší ministryně financí Alena Schillerová. Výrok Danuše Nerudové proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Daň z nadměrných zisků

Jako tzv. windfall tax se označuje daň z neočekávaných zisků firem. Podrobnosti o návrhu na její zavedení v České republice představil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) 6. října 2022. Ministerstvo se tehdy rozhodlo nepodat zcela nový návrh zákona, ale pouze předložit pozměňovací návrh (.docx) k nyní projednávanému daňovému balíčku, k čemuž následně došlo 21. října.

Podle návrhu Ministerstva financí se má windfall tax vztahovat na firmy z oblasti výroby a obchodu s elektřinou a plynem, bankovnictví, těžby fosilních paliv a výroby a distribuce ropných a koksárenských produktů. V případě společností z bankovního sektoru by se daň týkala jen těch, u nichž byly čisté úrokové výnosy v roce 2021 vyšší než 6 mld. Kč. V případě podniků z oblasti energetiky by se podle návrhu posuzovaly celé holdingy, přičemž jejich čistý obrat v roce 2021 by musel být vyšší než 2 mld. Kč (.pdf, str. 2).

Zdanění by mělo fungovat jako 60% přirážka ke stávající 19% dani z příjmů právnických osob, a jak český název daně napovídá, bude se aplikovat na nadměrný zisk. Platit by podle návrhu mělo v letech 2023 až 2025 (.pdf, str. 3).

Uvedený návrh na zavedení windfall tax Poslanecká sněmovna schválila 4. listopadu 2022, stejně jako celý daňový balíček, který poté zamířil do Senátu.

Příjmy státního rozpočtu

Ministr financí Zbyněk Stanjura k návrhu na zavedení windfall tax na začátku října řekl, že vláda plánuje pomocí mimořádné daně napřesrok vybrat přibližně 85 mld. Kč. Důvodová zpráva k jeho návrhu (.docx, str. 10) přesněji mluví o 84,8 mld. Kč, v roce 2024 pak předpokládá výběr daně ve výši 38,6 mld. Kč a v roce 2025 25,4 mld. Kč.

Dodejme, že vláda také později předložila novelu energetického zákona, prostřednictvím níž plánuje v návaznosti na nařízení Rady EU z 6. října (.pdf, str. 7) zavést stropy pro tržby výrobců elektřiny. Část tržních příjmů, která by daný strop převyšovala, by směřovala přímo do státního rozpočtu (.pdf, str. 4). Ministerstvo financí počítá s tím, že díky tomuto opatření vybere dalších 15 miliard korun. Vládní návrh zákona o státním rozpočtu z konce září tak předpokládá, že stát vybere v roce 2023 díky zastropování tržních příjmů u výrobců elektřiny a díky windfall tax celkem 100 miliard korun (.pdf, str. 79).

Podle analytika finančních trhů ze společnosti XTB Štěpána Hájka je výnos daně 85 miliard korun poměrně ambiciózní. „Konkrétně u bankovního sektoru bych odhadoval, že bude výběr mimořádné daně složitější,“ komentoval v říjnu vládní plán s tím, že banky by mohly zvyšovat své náklady, například navyšovat úroky na spořicích účtech, aby snížily základ pro výpočet daně.

Podobně se vyjadřoval například i vedoucí partner daňového poradenství společnosti PwC ČR Martin Diviš. „Teď sice bankám pomáhají vysoké sazby ČNB, ale s nastávajícím hospodářským útlumem nejspíš poklesnou příjmy z hypotečních, korporátních nebo podnikatelských úvěrů. Obávám se proto, že představy ohledně výše očekávaných přínosů windfall tax do státního rozpočtu jsou optimističtější, než jaká bude realita,“ uvedl v listopadu.

Kritika Danuše Nerudové

Jak jsme zmínili, návrh na daň z mimořádných zisků se v Poslanecké sněmovně objevil 21. října 2022. Danuše Nerudová se pak k návrhu vyjádřila v Otázkách Václava Moravce na ČT 30. října, tedy o několik dní později. V pořadu byla vznesena otázka, zda by banky, kterých se návrh týká, mohly být schopné daň obcházet. Moderátor Václav Moravec se tehdy Danuše Nerudové konkrétně zeptal (video, čas 16:52): „Podle vás tedy nebudou naplněny daňové výnosy podle propočtů ministerstva financí?“ Odpověď zněla: „To je moje další kritika, protože si myslím, že (…) se ty společnosti budou moci tady na toto připravit, a já neočekávám, že se z té daně vybere tolik, kolik je naplánováno v rozpočtu na příští rok.“

O několik minut později navíc směrem k ministru práce a sociálních věcí Marianu Jurečkovi (KDU-ČSL) uvedla (video, čas 22:45): „Já se obávám, že nevíme, jaká bude ziskovost (bank, kterých se windfall tax týká, pozn. Demagog.cz) příští rok a přespříští rok, ona může být výrazně nižší. (…) Může to vést k tomu, že se do rozpočtu nevybere taková částka, jakou očekáváte.“ Následně doplnila, že částka 100 mld. Kč, se kterou vláda počítá, je „zcela přemrštěná“. Na dotaz moderátora sdělila, že sama odhaduje příjmy z této daně ve výši „nižších desítek“ miliard.

Danuše Nerudová tedy v minulosti skutečně upozorňovala na to, že vláda dle jejího názoru ve spojitosti s windfall tax nadhodnocuje příjmy státního rozpočtu. Její výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Manžel prezidentské kandidátky Danuše Nerudové Robert Neruda působí jako partner v advokátní kanceláři Havel & Partners. Server E15 se proto kandidátky dotázal, zda by nemohlo dojít ke střetu zájmů vzhledem ke smlouvám, které má kancelář uzavřené se státem, nebo v případě, že by její manžel řešil trestněprávní kauzu. Například podle právníka Transparency International Petra Leyera by totiž Nerudová musela postupovat opatrně při udělování milostí, jelikož by se mohlo jednat o klienty kanceláře Havel & Partners. Nerudová nicméně podotkla, že střet zájmů nehrozí, jelikož její manžel je antimonopolní právník, který se věnuje pouze hospodářské soutěži. Dodala také, že je vázán advokátním tajemstvím, a ona tak neví, kdo jsou jeho klienti. 

Robert Neruda působí v advokátní kanceláři Havel & Partners přes 12 let. Na starosti má tým, který se z pohledu práva a ekonomie věnuje hospodářské soutěži. „Specializuje se na poradenství v oblasti kartelů, zneužití dominance, soutěžněprávního posuzování fúzí a akvizic, významné tržní síly, veřejné podpory a veřejných zakázek,“ píše se na firemním profilu (.pdf) Roberta Nerudy. Jeho specializaci na soutěžní právo potvrzuje také webový vyhledávač České advokátní komory.

Manžel kandidátky na prezidentku dříve působil (.pdf) na Úřadě pro ochranu hospodářské soutěže, kde se vypracoval až na pozici místopředsedy. V roce 2020 se pak ucházel o post předsedy, kterým se nicméně nakonec stal tehdejší náměstek ministra vnitra Petr Mlsna. Dodejme, že Robert Neruda napsal o soutěžním právu řadu publikací a vyučuje jej na Masarykově univerzitě.

Potenciální střet zájmů

Danuše Nerudová svým výrokem poukazuje na advokátní tajemství jejího manžela, které by mělo možný střet zájmů vyloučit. Robert Neruda skutečně musí zachovávat advokátní tajemství, což je povinnost každého advokáta, která chrání jeho klienty. Jedná se především o nutnost „zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb“. Nicméně pokud by bylo zahájeno trestní řízení, bude ve spisu u obžalovaného uvedeno (čl. 79b odst. 2 písm. e) také jméno obhájce. Tudíž pokud by se Danuše Nerudová jako prezidentka rozhodla udělit někomu milost, viděla by, kdo potenciálního omilostněného zastupoval, respektive jestli obhájcem není advokátní kancelář jejího manžela.

Kandidátka Nerudová také odpovídá na dotaz týkající se smluv, které má advokátní kancelář Havel & Partners uzavřené se státem. Pokud bychom zůstali u pravomocí a působnosti prezidentky, mohl by se střet zájmů objevit v případě, že by Havel & Partners získávala zakázky přímo od Kanceláře prezidenta republiky. Z přibližně 180 zakázek, které má advokátní kancelář od orgánů státu a samospráv, nicméně žádná nepochází z Hradu. 

Prezident republiky také podepisuje (či vetuje) všechny zákony, které schválí Parlament. Střet zájmů by tak mohl vzniknout také v této oblasti, jelikož se advokátní kancelář Havel & Partners podílí na přípravě legislativy. Členem týmu legislativců advokátní kanceláře je také Robert Neruda. Některé z těchto zákonů, které spoluvytváří právníci Havel & Partners, by se tak mohly případně dostat na stůl Danuše Nerudové.

Závěr

Robert Neruda se skutečně věnuje antimonopolnímu právu. Z jeho zaměření vyplývá, že by ke střetu zájmů při udělování milosti nemělo dojít, nicméně to platí pouze o jeho osobě. I když jsou advokáti vázáni advokátním tajemstvím, Danuše Nerudová by v případě, kdy by se rozhodovala o udělení prezidentské milosti, věděla, zda je potenciální omilostněný klientem kanceláře Havel & Partners, jejímž společníkem je Robert Neruda. Podobný problém může vzniknout také v rámci prezidentské pravomoci podepisování či vetování zákonů, protože kancelář manžela Danuše Nerudové připravuje legislativu pro orgány státní správy.

Danuše Nerudová správně popisuje pracovní zaměření svého muže, nicméně skutečnost, že jeho praxe podléhá advokátnímu tajemství, ještě neznamená, že by se Danuše Nerudová v rámci výkonu prezidentských pravomocí nemohla dostat do střetu zájmů. Z toho důvodu hodnotíme její výrok jako zavádějící. Doplňme, že nijak nepředjímáme, zda by v případě zvolení Danuše Nerudové docházelo ke střetu zájmů, i s ohledem na to, že sám Robert Neruda nevyloučil, že by svou advokátní praxi přerušil. Pouze poukazujeme na skutečnost, že advokátní tajemství by samo o sobě k eliminaci střetu zájmů nevedlo.

Danuše Nerudová mluví o svém působení ve funkci předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody, která vznikla za vlády Andreje Babiše v lednu 2019 pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí. Kromě odborné veřejnosti zasedli (.pdf, str. 2) v komisi také zástupci všech tehdejších poslaneckých a senátorských klubů. Své představitele tak v komisi měly i všechny politické strany a hnutí současné vládní koalice – tedy ODS, STAN, KDU‑ČSL, TOP 09 a Piráti. Hlavními tématy (.pdf, str. 1) komise tehdy mělo být především „narovnání nižších důchodů žen, vdovských a vdoveckých důchodů a dřívější odchod do penze u tzv. fyzicky náročných profesí“. Poslední zasedání komise proběhlo na konci listopadu 2020.

Z principů, které podle tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí komise schválila, vzešel návrh důchodové reformy. Někdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) a Danuše Nerudová jej společně představily 11. prosince 2020. Návrh si dával (.pptx, str. 1–4) za cíl, aby byl důchodový systém v budoucnu srozumitelný, spravedlivý a udržitelný. V tzv. první fázi důchodové reformy počítalo (str. 5) ministerstvo a komise se sedmi změnami, mezi které patřily:

• 500 Kč měsíčně k důchodu za vychované dítě pro hlavního pečujícího rodiče,
• nižší věk odchodu do důchodu pro náročné profese,
• základní důchod 10 000 Kč pro každého, kdo pracoval 25 let,
• zkrácení potřebné doby pojištění místo dosavadních 35 let na 25 let,
• vícezdrojový systém financování – v průběhu let se počítalo (video, čas 13:35) s daňovou reformou,
• nižší daně pro pracující důchodce,
• důchodová kalkulačka, aby se každý mohl dozvědět, jak velký bude mít důchod.

Na představený návrh důchodové reformy mířila z řad ostatních politických stran kritika. Člen důchodové komise Jan Bauer z ODS uvedl 11. prosince 2020 v ČT, že tento návrh nebyl dostatečně probrán (video, čas 22:04) v důchodové komisi ani v rámci tehdejší vládní koalice hnutí ANO a ČSSD. Návrh podle Bauera respektoval některé závěry komise, ale neřešil klíčové problémy. Také Lenka Dražilová, poslankyně hnutí ANO a členka (.pdf, str. 2) komise, pak potvrdila, že daný návrh vládě předložen nebyl, a pozastavila se (video, čas 25:55) nad tím, že se o představeném návrhu nedebatovalo ani v rámci komise.

„Nesouhlasím například s tím, že tady tato reforma, která byla dnes světu představena, je pod záštitou celé Komise pro spravedlivé důchody,“ uvedl (video, čas 6:45) další poslanec za hnutí ANO Aleš Juchelka. Tomuto názoru během diskuze v pořadu Události, komentáře oponoval (video, čas 7:47) někdejší poslanec ČSSD a člen (.pdf, str. 2) komise Roman Sklenák. Další členka komise Šárka Jelínková (KDU‑ČSL) dodala (video, čas 10:56), že na většině návrhů, které ministerstvo představilo, panovala většinová shoda. O ucelenou důchodovou reformu podle ní ale nešlo.

I další kritika směřovala zejména k tomu, že představený návrh není skutečnou reformou. Olga Richterová z Pirátské strany prohlásila, že nejde o reformu, ale pouze o úpravu důchodů. Předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová pak označila plán za „absolutně bezzubý návrh“, šéf STAN Vít Rakušan zase za „marketingový tah“. Předseda hnutí SPD Tomio Okamura například kritizoval hranici minimálního důchodu, která podle něj v návrhu byla „strašně nízká“.

Důchodovou reformu se Janě Maláčové již schválit nepodařilo. Nepočítala (video, čas 3:54:11) s ní ani tehdejší ministryně financí Alena Schillerová, a to vzhledem k tomu, že se blížil konec funkčního období Babišovy vlády. V létě 2021 se nicméně Sněmovně a Senátu podařilo schválit tzv. výchovné, tedy příspěvek 500 Kč na dítě k důchodu pro toho rodiče, který se o něj staral.

Dne 1. dubna 2022 vytvořil současný ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nový poradní tým zabývající se přípravou důchodové reformy. V tiskové zprávě se pak výslovně uvádí (.pdf, str. 1), že „poradní tým zhodnotí i návrhy zpracované v předchozím období, především ty zpracované komisemi profesorů Potůčka a Nerudové. Výsledkem bude doporučení parametrů změn důchodového systému.“ Upřesněme, že Martin Potůček byl členem Komise pro spravedlivé důchody a předsedou předchozí důchodové komise za vlády Bohuslava Sobotky (.pdf, str. 1).

To, že s návrhem komise, které Danuše Nerudová předsedala, počítá jako s materiálem, na kterém by nový tým mohl do jisté míry stavět, pak Jurečka potvrdil i 11. dubna 2022 v rozhovoru pro server Peníze.cz: „Mnoho věcí bylo už dobře prodiskutováno i připraveno v předchozí důchodové komisi, kterou vedla Danuše Nerudová. Nemám ambice to rozmetat a říct, že bylo všechno špatně. Naopak jsou tam věci, na kterých byla široká shoda, tak je pojďme dopracovat.“ 

Daný návrh se tedy skutečně „na stůl“ současného ministra dostal. Nelze o něm nicméně říci, že jako celek „měl širokou politickou shodu“, naopak se vůči němu vymezovali jak členové někdejších opozičních, tak dokonce i vládních stran. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Předně uveďme, že tzv. superhrubá mzda, zavedená v roce 2008, představovala základ pro výpočet daně z příjmů fyzických osob. Základ v tomto případě tvořil součet hrubé mzdy, odvodu zaměstnavatele na zdravotní pojištění (9 % z hrubé mzdy) a odvodu zaměstnavatele na sociální pojištění (25 % z hrubé mzdy). Daň z příjmu pak činila 15 % ze superhrubé mzdy. To poté odpovídalo (tzv. efektivnímu) zdanění ve výši 20,1 %.

Bývalá vláda Andreje Babiše oznámila konkrétní plán na zrušení superhrubé mzdy v srpnu 2020. Zároveň zástupci tehdejšího vládního hnutí ANO a ČSSD informovali, že počítají se zavedením dvou sazeb daně z příjmu – ve výši 15 % z hrubé mzdy v případě příjmů nepřevyšujících čtyřnásobek průměrné mzdy a ve výši 23 % v případě příjmů vyšších.

Záměr vlády následně kvůli obavám z velkého zásahu do státního rozpočtu kritizoval Miloš Zeman. Někdejší ministryně financí Alena Schillerová po schůzce s expertním týmem prezidenta 20. září 2020 uvedla, že prezident podpořil zrušení superhrubé mzdy a s ním související zavedení 15 % daně z příjmů, ale jen na dobu dvou let. 

Andrej Babiš poté oznámil, že vláda navrhne zrušení superhrubé mzdy skutečně jen na dočasnou dobu. „Myslíme si, že je to potřeba na dva roky, protože samozřejmě rozpočet na rok 2022 bude ještě připravovat naše vláda, ale po volbách potom ten, kdo vyhraje, takže myslím, že je to dobře,“ řekl k tomu Babiš 26. září 2020. Proti tomu se nicméně o den později vymezil někdejší předseda ČSSD a vicepremiér Jan Hamáček. Konkrétně požadoval zrušení superhrubé mzdy trvale, zároveň také zmiňoval, že by podpořil zákon, který by na dva roky zavedl daň z příjmu ve výši 15 % a poté by tuto daň zvýšil na přibližně 19 % (video, čas 14:00 – 15:45). Pro doplnění – nahrazení superhrubé mzdy sazbami ve výši 19 % a 23 % bylo součástí programového prohlášení vlády Andreje Babiše z roku 2018 (.pdf, str. 5).

V rozhovoru pro rádio Frekvence 1 o tomto tématu 27. září 2020 také mluvil prezident Zeman. „Jan Hamáček nepochopil, o čem v tom společném návrhu premiéra Babiše a mě jde. To je totiž přesně to, co navrhuje i on. Nemluvme teď vůbec o termínu superhrubá mzda, to je jenom způsob, jak vypočítat základ daně z příjmu. To, co je rozhodující, je daňový výnos. A jak jistě víte, daňový výnos je součin základu daně a daňové sazby. My navrhujeme, aby to teď kleslo na těch 15 % z dnešních 19 %, a za dva roky, stejně tak, jak to navrhuje pan předseda Hamáček, se to zase vrátilo.” (audio, 1:52)

V reakci na to poté Andrej Babiš ve stejný den prohlásil, že chce „zrušit superhrubou mzdu navždy“, a předchozí mediální zmínky o omezení na dva roky označil za „chybné interpretace“ jeho vyjádření (video, 7:03). Dále uvedl, že se s prezidentem Zemanem dohodl (video, čas 8:15), že superhrubá mzda bude zrušena natrvalo a dva roky bude doba, po kterou bude snížené pouze efektivní zdanění.

26. října 2020 pak k daňovému balíčku, který v té době projednávala Poslanecká sněmovna, předložil Andrej Babiš pozměňovací návrh (.pdf), jímž mělo dojít právě ke zrušení superhrubé mzdy (.pdf, str. 2, § 6 odst. 12). V důvodové zprávě k návrhu Babiš argumentoval tím, že její zrušení s sebou přinese „snížení daňového zatížení zaměstnanců” (str. 7). Zároveň také Babiš navrhl nastavit sazby daně z příjmu na 15 % a 23 % (str. 3).

Zakotvení omezení platnosti na dva roky přímo do zákona Andrej Babiš nenavrhnul. Důvodová zpráva jen obecně uvádí, že snížení daňového zatížení „je zamýšleno pouze jako dočasné, a to na 2 roky s tím, že o definitivním daňovém režimu a výši sazeb bude rozhodnuto dle aktuálního ekonomického a fiskálního vývoje” (.pdf, str. 7). Alena Schillerová tehdy ve Sněmovně vysvětlovala, že omezení doby na dva roky podle ní není legislativně možné: „Takže to je napsané pouze v důvodové zprávě. Prostě legislativně technicky to jinak nešlo.“ 

Pozměňovací návrh Sněmovna přijala. Prezidentův mluvčí následně uvedl, že Miloš Zeman bude celý daňový balíček vetovat. Jedním z důvodů byla právě skutečnost, že v něm nebylo explicitně uvedeno, že zrušení superhrubé mzdy a zavedení sazeb daně z příjmu ve výši 15 % (a 23 %) bude platit jen dva roky. Prezident Zeman nakonec daňový balíček nevetoval, ale jen nepodepsal, a zákon tak nakonec i bez jeho podpisu vstoupil v účinnost začátkem roku 2021.

Na závěr shrňme, že se zrušení superhrubé mzdy jen na dva roky do výsledné podoby daňového balíčku nedostalo. Časové omezení obecně pro „snížení daňového zatížení práce“ zmiňuje důvodová zpráva (.pdf, str. 7) k návrhu, díky němuž ke zrušení superhrubé mzdy došlo. Z některých mediálních vyjádření Andreje Babiše ze září 2020 vyplývá, že dříve skutečně hovořil o zavedení dvouleté doby platnosti zrušení superhrubé mzdy, později nicméně mluvil o časovém omezení jen v případě nastavení sazeb daně z příjmu na 15 % a 23 %. Výrok Marka Hilšera tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Superhrubou mzdou rozumíme základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítají odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Tento způsob zdanění byl zaveden (.doc, str. 180) v roce 2008 vládou Mirka Topolánka v rámci reformy veřejných financí. V roce 2011 došlo ke schválení daňové reformy, kterou se měla rušit superhrubá mzda (.pdf, str. 163), ale s odkladem účinnosti do roku 2015. Tehdejší vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL však tuto reformu zrušila a superhrubá mzda tak zůstala zachována.

Na konci srpna 2020 oznámila vláda Andreje Babiše, že se kabinet shodl na zrušení superhrubé mzdy. K tomu nakonec došlo skrz pozměňovací návrh (.pdf) Andreje Babiše, protože vládní ČSSD přišla s jinou verzí úpravy daní. Poslanecká sněmovna schválila zrušení konceptu superhrubé mzdy definitivně 22. prosince 2020, a to zejména hlasy ANO, ODS a SPD. Nový zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2021. Základem daně je od té doby pouze hrubá mzda, která podléhá dani 15%, případně 23%, která se uplatní pro příjmy nad 48násobek průměrné mzdy ročně.

Vyjádření ekonomů o důsledcích zrušení superhrubé mzdy zazněla například pro server Peníze.cz: Jak předseda Národohospodářské komise ČSSD Michal Pícl, tak ekonomka, nynější kandidátka na prezidentku a tehdejší rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová, hovořili v srpnu 2020 o částce přibližně 90 miliard korun, která, podle nich, bude ve státním rozpočtu chybět právě kvůli zrušení superhrubé mzdy.

Rovněž hlavní ekonom ING Jakub Seidler mluvil o dopadech této změny: „Výpadky v příjmech v řádech vyšších desítek miliard korun nebude jednoduché najít a vysoké deficity se tak patrně stanou v příštích letech běžnou praxí.“ Stejně kriticky hodnotila pro Český rozhlas Dvojka situaci i ekonomka Ilona Švihlíková, která považovala výpadek 100 miliard korun za velice významný pro státní rozpočet. Hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská pro Hospodářské noviny upozorňovala na to, že pro takovou změnu je nejhorší doba, a že tento krok významně přispěje ke schodku státního rozpočtu. Zrušení superhrubé mzdy podle ní znamená výpadek v rozpočtu ve výši 80 až 90 miliard korun.

Mezi ekonomy se nicméně objevovaly i názory, které byly vůči zrušení superhrubé mzdy méně kritické. Např. ekonom z finanční skupiny Roklen Dominik Stroukal komentoval zrušení superhrubé mzdy jako „učebnicový krok v recesi“ a věří, že se část peněz, která lidem zůstane, vrátí do ekonomiky zpět. Dle jeho vyjádření pro Echo24.cz však také vnímá silný zásah do státního rozpočtu: „Pro státní rozpočet je to samozřejmě obrovský výpadek, ale pokud by si měla vláda vybrat, kde investovat v době recese 90 miliard, není lepší způsob, než snížení daní zaměstnancům.“ Stejně tak i David Marek, hlavní ekonom společnosti Deloitte, si v Hospodářských novinách snížení daní z příjmu pochvaloval. Doporučil jej však kompenzovat jiným opatřením, které by minimalizovalo dopady zrušení superhrubé mzdy.

Dodejme, že dopady na rozpočet zmiňuje také pozměňovací návrh (.pdf) Andreje Babiše, který superhrubou mzdu zrušil. V něm se uvádí (.pdf, str. 8), že na dani z příjmu fyzických osob přijdou veřejné rozpočty o zhruba 85 miliard Kč, na DPH se naopak dle návrhu má vybrat o 6 miliard korun více.

Jak kritika zrušení superhrubé mzdy ze strany ekonomů, tak i odhad dopadu na státní rozpočet tedy odpovídají slovům Marka Hilšera. Ačkoli Hilšerem uvedená částka 100 miliard je horní hranicí těchto odhadů, jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer uvádí svou účast na zmíněných protestech jako důkaz toho, že již v roce 2014 poukazoval na zločinnost Putinova režimu. Za oběma akcemi uspořádanými na podporu Ukrajiny stála skupina oMEN. Ta se inspirovala ukrajinskými feministkami Femen, které jsou známy tím, že na svých protestních akcích vystupují částečně – a občas i zcela – nahé.  

Protest na Úřadu vlády se odehrál 8. října 2014 a byl cílen především na tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku. Marek Hilšer tehdy společně s Otakarem van Gemundem, v Česku žijícím Nizozemcem, pronikl na brífink po jednání vlády. Oba se během něj svlékli do půli těla a odhalili tak ukrajinské vlajky a nápisy jako „Premiére odvahu“ či „Braňte svobodu, ne paštiky“. Následně rozvinuli vlajky Evropské unie a NATO.

Hilšer v té době pro Novinky.cz tehdejší situaci shrnul slovy: „Pan premiér svými výroky spíše nahrává putinovskému Rusku, o kterém víme, že je polodiktátorský nebo diktátorský režim. Nás velice mrzí, že se Češi spíše staví na stranu Putina než na stranu EU a našich spojenců NATO.“ Narážel tak na Sobotkův zdrženlivý postoj ke zpřísnění sankcí, které v několika vlnách uvalila Evropská unie na Rusko kvůli anexi Krymu v březnu 2014. V srpnu téhož roku například Sobotka po mimořádném zasedání Evropské rady uvedl, že si Česko ponechá možnost nesouhlasit s některými sankcemi, které by výrazně poškodily českou ekonomiku.

Protestní akce na ruské ambasádě pak proběhla 25. února 2015. Hilšer se tehdy společně s dalšími šesti členy skupiny oMEN připoutal k plotu ambasády, přičemž sám měl na těle napsáno „Putin killer“, tedy text, na který ve svém výroku odkazuje. Na transparentech či tělech protestujících se dále objevovaly nápisy jako: „Putin murderer, sprostej vrah“, „Ruthless killers, hands off Ukraine“ (tedy „Nelítostní vrazi, ruce pryč od Ukrajiny“) či „Minsk stinks“ (tedy nápis „Minsk smrdí“, jenž odkazoval na II. minskou mírovou dohodu, která byla uzavřena v roce 2015 a která měla ukončit konflikt na Donbasu).

Marek Hilšer se tedy skutečně do protestů proti ruskému režimu a na podporu Ukrajiny zapojoval již v roce 2014. Akce u ruské ambasády, při které měl Marek Hilšer na těle opravdu napsáno „Putin killer“, se ale konala až v roce 2015. Hilšer nicméně v rozhovoru na tento výrok navazuje slovy, že „(…) po sedmi letech tady máme obrovský problém“, čímž danou událost nakonec sám do roku 2015 posouvá. S přihlédnutím k této větě a také k tomu, že zbytek jeho tvrzení je fakticky správný, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou. 

Marek Hilšer v rozhovoru uvádí, že jedním z témat, kterému by se jako prezident chtěl věnovat, je energetika. V této souvislosti zmiňuje, že by se podle něj měla Česká republika stát více energeticky nezávislou, čehož by chtěl dosáhnout právě „pomocí obnovitelných zdrojů“.

Mezi obnovitelné zdroje energie (OZE) se v českých podmínkách řadí např. energie získávaná z vody, větru, slunečního záření, biomasy, energie kapalných biopaliv či geotermální energie.

Pokud bychom se zaměřili na podíl, který tvoří energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě elektřiny, tak poslední data zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a obchodu na konci listopadu 2021. Podle této statistiky se OZE na spotřebě elektřiny v roce 2020 podílely ze 14,8 % (.pdf, str. 5).

Ve stejném roce se v Evropské unii jako celku podílela energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě elektřiny ze 37 %. Jen v Rakousku a Švédsku bylo více než 70 % spotřebované elektřiny vyrobeno z obnovitelných zdrojů. Ostatní členské země EU se dle dat Eurostatu pohybují pod touto hranicí. Česko patří mezi pět zemí s nejnižším podílem OZE na spotřebě elektřiny – méně je z tohoto hlediska využívá už jen Lucembursko, Maďarsko, Kypr a Malta.

Ministerstvo průmyslu a obchodu vyčísluje také podíl energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie, tzn. nejen elektřiny. Do této celkové spotřeby se tak započítává (.pdf, str. 30) i spotřeba energie v dopravě a spotřeba energie na vytápění a chlazení (str. 17, 22). V tomto případě v ČR v roce 2020 odpovídal podíl OZE 17,3 %.

Podíl energie z OZE lze také kromě podílu na spotřebě vyjádřit i podílem na výrobě elektřiny. Zastoupení jednotlivých druhů energie na celkovém množství vyrobené elektřiny udává tzv. národní energetický mix, který pravidelně zveřejňuje státní Operátor trhu s elektřinou (OTE). Podle nejnovějších dat za rok 2021 se obnovitelné zdroje na výrobě elektřiny v České republice podílely jen 5,56 %, v roce 2020 to bylo 6,75 %. Ostatní elektřina pocházela z fosilních a jaderných zdrojů.

Skutečnost, že se zastoupení OZE ve spotřebě a výrobě elektřiny liší, je dána mj. rozdílným způsobem výpočtu. Statistika zveřejněná Ministerstvem průmyslu a obchodu, která vyjadřuje podíl OZE na spotřebě, vychází z metodiky EU a do množství vyrobené elektřiny započítává (.pdf, str. 14) např. i výrobu elektřiny pro vlastní spotřebu (typicky solární panely). Národní energetický mix (.pdf) ale tento druh produkce nezmiňuje. Dalším z důvodů rozdílnosti obou statistik je poté i fakt, že spotřeba elektřiny v ČR je dlouhodobě nižší než výroba (.pdf, .pdf, vše str. 7–8), a Česko je tak vývozcem elektřiny. Energetický mix (.pdf) nepracuje přímo s pojmy „dovoz“ a „vývoz“, z množství vyrobené elektřiny u jednotlivých zdrojů ale odečítá množství elektřiny (.pdf, str. 4, 28), které bylo odvedeno do tzv. evropského mixu. Roli tak zde hraje i to, že do tohoto evropského mixu může být v případě jednotlivých zdrojů odvedeno rozdílné množství elektřiny.

Na závěr shrňme, že „podíl obnovitelných zdrojů“ lze posuzovat z různých hledisek. Marek Hilšer ve výroku neupřesňuje, zda mluví o zastoupení obnovitelných zdrojů v rámci celkové spotřeby či výroby elektřiny. Podíl OZE na spotřebě elektřiny nicméně činí Markem Hilšerem zmiňovaných 15 %, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost nicméně doplňme, že na výrobě elektřiny se obnovitelné zdroje dle posledních dostupných dat podílejí jen přibližně ze 6 %.

Energetická krize v Evropě a v České republice začala přibližně na začátku října 2021, kdy na trzích začaly výrazně růst především ceny plynu a elektřiny. Následoval například krach společnosti Bohemia Energy. O další fázi energetické krize lze hovořit ve spojitosti s následky ruské invaze na Ukrajinu v únoru letošního roku.

Na nutnost energetické nezávislosti České republiky na Rusku senátor Hilšer skutečně upozorňoval i před říjnem 2021. Již v roce 2018 například kritizoval možnou účast ruských firem v tendru na výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech. V říjnu 2020 pak podepsal otevřený dopis (.pdf) vládě nazvaný „Česká republika nesmí být závislá na autoritářských režimech – vyřaďme rizikové partnery z tendru na nový jaderný blok v Dukovanech“.

Podobně se vyjádřil mimo jiné i 31. března 2021, kdy se v Senátu probíralo téma tendru a postupu vlády Andreje Babiše, která zapojení ruských firem nevylučovala. Při diskuzi na plénu Senátu tehdy prohlásil, že prezident Ruské federace Vladimir Putin „pokračuje v tradici a stopách cara, Stalina i Brežněva“, a dále dodal, že „Dukovany jsou trojským koněm putinovské despocie“. Hilšer tehdy také při hlasování podpořil senátní usnesení (.pdf), které vyzývalo tehdejší vládu, aby do tendru Rusko ani Čínu nepřizvala.

O několik dní dříve Hilšer také podepsal dopis 19 senátorů a poslanců (.pdf), kteří žádali tehdejšího premiéra Andreje Babiše, aby odvolal ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka. Jako důvod tehdy Marek Hilšer uváděl, že Havlíček „faktickým přizváním Rosatomu (ruské státní firmy, pozn. Demagog.cz) do tendru na dostavbu Dukovan jedná proti zájmům ČR“.

Výrok, ve kterém by se Marek Hilšer podobným způsobem vyjadřoval o možném energetickém navázání ČR na USA či země Středního východu, se nám nicméně ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Taková vyjádření nelze nalézt v záznamech jeho vystoupení v různých funkčních obdobích Senátu ani v rozhovorech v médiích. Obrátili jsme se proto přímo na Marka Hilšera, který nám odpověděl, že „pokud jde o země Středního (Blízkého) východu, zmínky o nich patrně nebude možné dohledat v písemné podobě nebo v rozhovorech pro média, diskuse se však o nich vedla mnohokrát na půdě Senátu a na akcích věnovaných například energetice, kterých jsem za poslední roky absolvoval mnoho (akce Komory OZE nebo diskuse o komunitní energetice)“.

Kromě toho nás také odkázal na rozhovor, který na konci dubna 2022 vedl mj. s Danou Drábovou. Tam senátor Hilšer mluvil (video, čas 1:01:13) o tom, že je třeba získat energetickou nezávislost na Rusku, „případně jiném diktátorovi“. Dana Drábová jej doplnila, že „ten Blízký a Střední východ není taky nic hezkého“, přičemž Marek Hilšer její slova kvitoval.

Marek Hilšer tedy správně uvádí, že již před nástupem energetické krize mluvil o tom, že je potřeba se vymanit z energetické závislosti na Rusku. Veřejně však v té době nemluvil o nezávislosti na USA či „šejcích ze Středního východu“. Ani v pozdějším rozhovoru sám aktivně nejmenoval Střední východ, pouze souhlasil se slovy Dany Drábové.

Byť nemůžeme vyloučit, že senátor Hilšer někdy mluvil o potřebě nezávislosti na USA či zemích Středního východu soukromě či mimo záznam, z veřejně dohledatelných zdrojů to nevyplývá. Vzhledem k tomu, že prokazatelně se Marek Hilšer před začátkem energetické krize vyjadřoval jen o potřebě energetické nezávislosti na Rusku (a Číně), ale jiné země konkrétně nezmiňoval, hodnotíme jeho výrok jako nepravdivý.