Úsporný tarif

Návrh novely energetického zákona, která následně umožnila zavedení tzv. úsporného tarifu, schválil kabinet Petra Fialy v červnu letošního roku. Konkrétní podobu tohoto opatření, které má pomoci domácnostem s úhradou zvýšených cen energií, vláda schválila formou nařízení 24. srpna.

Úsporný tarif má formu jednorázového příspěvku, jehož výše se odvíjí od distribuční sazby elektřiny, kterou daná domácnost používá. V případě sazeb, které jsou určeny pro domácnosti s nižší spotřebou nebo využívající běžné spotřebiče (D01d, D02d a D25d), získávají domácnosti automaticky příspěvek ve výši 3,5 tisíce korun. V případě distribučních sazeb určených pro domácnosti s vyšší spotřebou, které topíelektřinou (D26d, D35d, D45d, D56d a D57d), vláda příspěvek stanovila na 2 tisíce korun.

Výši příspěvku mají dodavatelé energií povinnost promítnout do záloh na elektřinu, a to s platností od 1. října 2022. Úsporný tarif bude v platnosti do konce letošního roku, celkem tedy potrvá tři měsíce. V roce 2023 ho nahradí v říjnu schválené zastropování cen energií.

Upřesněme ovšem, že dodavatel energií má povinnost zohlednit plnou výši příspěvku v „řádném vyúčtování dodávek“, v pravidelných zálohách existuje povinnost zohlednit minimálně třetinu daného příspěvku. Reálně se tak celý příspěvek může projevit až při nejbližším vyúčtování.

Přesto z vyjádření mluvčích energetických společností ČEZ a PRE vyplývá, že dodavatelé do říjnových záloh promítají celou výši příspěvku. Výjimkou jsou zákazníci, kteří hradí platby skrze trvalý příkaz k úhradě. U nich nemá dle Karla Hanzelky, mluvčího PRE, dodavatel energií možnost příspěvek okamžitě promítnout do záloh, zákazníci tak musí počkat na vyúčtování nebo kontaktovat svého dodavatele a domluvit se na snížení záloh.

Odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje energie

Plán na odpuštění poplatků za obnovitelné (přesněji podporované) zdroje energie, tzv. POZE, vláda schválila v červnu současně s úsporným tarifem. 22. června konkrétně vydala nařízení, kterým od 1. října došlo k navýšení prostředků, jimiž stát dotuje náklady na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Podle zákona č. 165/2012 Sb. mají výrobci elektřiny „z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů nebo vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla“ právo získat finanční podporu za každou vyrobenou MWh energie. Celkové náklady na tuto podporu přitom částečně financuje stát a mimo jiné také samotní odběratelé – právě prostřednictvím poplatků, které jsou součástí plateb za elektřinu.

Výši prostředků, které poskytuje stát, určuje podle zákona vláda, a to tak, aby spolu s ostatními zdroji pokryly celkové předpokládané náklady na podporu obnovitelných zdrojů v daném roce. Díky navýšení státního financování se tak v důsledku snížila suma, kterou musí zaplatit odběratelé elektřiny. Na tuto skutečnost následně zareagoval Energetický regulační úřad, který výši poplatku podle zákona stanovuje. Od 1. října 2022 snížil částku, z níž se poplatek za POZE vypočítává (.pdf, str. 25), na nulu (.pdf, str. 2).

Do 1. října odpovídala maximální výše poplatku za POZE 495 Kč/MWh (.pdf, str. 25) bez DPH, tedy v médiích často zmiňovaným 599 Kč/MWh s DPH. V současnosti je poplatek nulový. Na rozdíl od úsporného tarifu se toto snížení nevztahuje pouze na domácnosti, ale také na firmy.

Společnost ČEZ na svém webu např. uvádí, že odpuštění poplatku za POZE a úsporný tarif zohledňuje ve výši záloh od 1. října. Dle mluvčího PRE Karla Hanzelky se ovšem odpuštění poplatku může u některých zákazníků projevit až v ročním vyúčtování.

Vláda 29. června 2022 skutečně schválila zvýšení životního a existenčního minima o 8,8 procenta. Životní minimum tedy nově stouplo (.pdf) na 4 620 Kč, existenční minimum pak na 2 980 Kč.

Pro kontext uveďme také rozdíl mezi životním a existenčním minimem. MPSV definuje životní minimum jako minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k „zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb“. Minimum existenční je pak minimální hranice peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k „zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití“. Obě částky slouží především k výpočtu sociálních dávek a dávek pomoci v hmotné nouzi.

Premiér Petr Fiala tvrdí, že předseda hnutí ANO Andrej Babiš veřejně prohlašuje, že česká vláda dává více peněz na pomoc Ukrajincům než českým občanům. Podle Fialy tato vyjádření přispívají k rozdělování společnosti a k tomu, že mezi vládou a opozicí není dostatečný konsenzus v otázkách zahraniční politiky.

Andrej Babiš se takto o vládní pomoci Ukrajincům vyjadřoval již v březnu letošního roku, kdy na svém facebooku zveřejnil video, které uvádí slovy: „Já jsem o tom přesvědčen, že vláda by měla dělat vyvážené opatření. Že by neměla upřednostňovat uprchlíky a Ukrajinu nad našimi občany.“ Ve tříminutové sekvenci mimo jiné zdůrazňuje množství finančních prostředků vynaložených na pomoc Ukrajině, které staví do kontrastu s vybranými kroky vlády.

V rozhovoru pro Právo a Novinky z 16. dubna se předseda hnutí ANO podobně vyjadřoval vícekrát. Například řekl: „Hlavní problém je, že vláda se nestará o české občany. Například samoživitelky, lidé, kteří jsou zdravotně postižení, čekali na byty, nedostali je, a teď najednou byty jsou, najednou umí úřad práce přes aplikaci vyplácet dávku. Proč to neudělají i pro naše lidi? Musí být rovnost, protože pokud naši lidé mají pocit, že na ně naše vláda kašle a stará se jen o Ukrajince, a zatím to tak vypadá, tak to nedopadne dobře.“

Další v rozhovoru pronesenou větu „vláda je neakční, nikdo ji neřídí, pan premiér se stará hlavně o zahraniční politiku a Ukrajinu, pro Českou republiku nemá čas“ Andrej Babiš o den později sdílel i jako samostatný příspěvek na svém facebooku.

Ve videu publikovaném 11. června na facebooku Andrej Babiš řekl (čas 0:27): „(…) chceme, aby ten příspěvek – každá rodina, která má děti – na každé dítě dostala pět tisíc korun každý měsíc do konce tohoto roku. A že by se měl vztahovat i na studující do 26 let. Přesně takto to mají ukrajinské děti, které to dostanou šestkrát (…).“ Obdobně se vyjadřoval také na jednom ze svých předvolebních mítinků s občany v září 2022, kdy konkrétně tvrdil: „Našim dětem –⁠ rodiny dostanou 5000 korun. A já se ptám, proč jenom do 18 let, když děti chodí do školy až do 26? Proč ukrajinské děti dostanou šestkrát pět tisíc, ukrajinské děti do 26 let, a české jenom do 18 let. Proč nedají všem stejně?“

Dalším příkladem je rovněž Babišův proslov na 36. schůzi Poslanecké sněmovny, na které poslanci hlasovali o vyslovení nedůvěry vládě. Na adresu premiéra Fialy tehdy prohlásil: „Vždyť my bychom byli radši, kdybyste bojoval za české zájmy v Evropě! Nikým to nekoordinujete, do Parlamentu jste nelobbovali, takže jaký je ten výsledek? (…) A místo toho jste řešil Ukrajinu. Chápu, že Ukrajina je důležitá, ale tady jsme v České republice a tady je ohrožení života našich občanů.“

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš tedy ve veřejném prostoru v minulosti několikrát tvrdil, že vláda Petra Fialy upřednostňuje Ukrajince před českými občany. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš se stal premiérem po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017, ve kterých ANO získalo takřka 30 % hlasů. Podle výzkumu (.pdf) agentury Median přešla od voleb roku 2013 k hnutí ANO velká část voličů tradičních levicových stran. 34 % lidí, kteří dali v roce 2017 svůj hlas hnutí ANO, podpořilo v předchozích sněmovních volbách ČSSD (.pdf, str. 21). Ve stejném období získalo hnutí ANO 20 % voličů Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) z roku 2013. Podle odhadů analytika Michala Škopa přešlo v tomto období k ANO přibližně 360 tisíc původních voličů ČSSD a 200 tisíc voličů KSČM.

Sociolog Daniel Kunštát vysvětloval změnu elektorátu hnutí ANO mezi lety 2013 a 2017 následovně: „On (Andrej Babiš, pozn. Demagog.cz) do české politiky přišel s liberální rétorikou určenou spíše pro pravicové voliče a ve chvíli, kdy je získal, a značnou část z nich se mu podařilo udržet, začal luxovat levicový elektorát. Protože když si sečteme hlasy ČSSD a KSČM v minulých volbách, tak tohle je pro ně děsivý propad. Do velké míry se jejich voliči rozptýlili k Andreji Babišovi (…).“

Sociologická výzkumná organizace PAQ Research po sněmovních volbách, které se konaly v říjnu 2021, provedla analýzu elektorátu a přelivu voličů mezi jednotlivými koalicemi a stranami od září 2020 až do voleb. Hnutí ANO získalo v závěru období 200 tisíc voličů od ČSSD a KSČM, ale také od SPD či Přísahy (.pdf, str. 32–33).

Doplňme, že hnutí ANO ve sněmovních volbách poprvé kandidovalo v roce 2013. Nové hnutí k sobě tehdy podle výzkumné skupiny PolCoRe při FSV UK přitáhlo 27 % voličů, kteří dali ve volbách v roce 2010 hlas ČSSD (.pdf, str. 4). Podobné množství voličů ANO se rekrutovalo také z pravicových stran jako ODS a TOP 09 (str. 4). Podle dalších průzkumů získávalo ANO také bývalé voliče Věcí veřejných (.pdf, str. 80).

Hnutí ANO tedy v posledních dvou volbách do Poslanecké sněmovny přilákalo velké množství voličů, kteří v minulosti hlasovali pro tradiční levicové strany ČSSD a KSČM. Podle odhadů přešlo ve volbách v roce 2013 k hnutí ANO více než 500 tisíc voličů těchto dvou stran. Ve volbách v říjnu 2021, do kterých šel Andrej Babiš jako úřadující premiér, pak hnutí ANO získalo 200 tisíc voličů mj. z řad ČSSD a KSČM, kteří jen několik měsíců před volbami neplánovali hnutí ANO volit.

Petr Fiala v souvislosti s prezidentskou kandidaturou Andreje Babiše označuje výjezdy v „obytňáku“ bývalého premiéra do regionů jako hybridní, tedy nepřiznanou prezidentskou kampaň. Současně tvrdí, že tuto hybridní prezidentskou kampaň vydával Babiš na podporu politiků ANO v zářijových komunálních volbách.

Andrej Babiš skutečně označoval své turné po ČR jako kampaň na podporu komunálních politiků. O tom, že mohlo jít o skrytou prezidentskou kampaň, pak hovoří například data Deníku N. Podle jeho přehledu z 11. srpna 2022 totiž Andrej Babiš v létě vyjel i do řady obcí, kde hnutí ANO nesestavilo kandidátku. Mezi města, která Babiš se svým karavanem navštívil, ale lidé v nich neměli možnost hnutí ANO volit, patří mimo jiné jihočeský Vimperk či Zlaté hory v Olomouckém kraji. Lidé z těchto zmíněných měst nemohli zástupce hnutí ANO volit například ani v senátních volbách, protože v příslušných obvodech letos volby do horní komory neprobíhaly.

Dva měsíce před komunálními volbami, v červenci 2022, Andrej Babiš přelepil nápis na kapotě svého obytného vozu ze „Zase bude líp“ na „Ať je zase líp. Volte naše. Komunální volby.“ Na jeho karavanu stále zůstal slogan„Za Babiše bylo líp“, který se objevuje také na billboardech po celé České republice.

Babišův mluvčí Vladimír Vořechovský v červenci uvedl, že „hnutí ANO aktuálně vede kampaň do podzimních voleb a cesty pana předsedy a jeho místopředsedů po Česku jsou její součástí.“ Zároveň popřel, že by se tím Andrej Babiš chtěl vyhnout započítání turné do nákladů na prezidentskou kampaň. „Na prezidenta pan Babiš nekandiduje, kdyby se tak rozhodl a oznámil to, vše zpětně doúčtujeme podle všech zákonných požadavků.“ 

Doplňme, že Vořechovský svým vyjádřením reagoval také na skutečnost, že Babišovy výjezdy do regionů začal sledovat Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, a to v souvislosti s Babišovou možnou (tehdy ještě neohlášenou) prezidentskou kandidaturou. Termín voleb hlavy státu byl totiž vyhlášen na začátku července, kdy také oficiálně začalo období, od něhož politici podle zákona musí započítávat prostředky na prezidentskou kampaň do výdajů. Ty nesmí u žádného z kandidátů (v případě prvního kola volby) přesáhnout 40 milionů Kč. U kandidátů, kteří se dostanou do druhého kola, je limit o 10 milionů vyšší.

Člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSPH) František Sivera, který má na starosti volbu prezidenta, pro názorový deník Echo24 uvedl: „Od chvíle vyhlášení volební kampaně se do výdajového limitu kandidáta na kampaň započítávají veškeré výdaje, které uhradil za propagací, či volební agitací. Pokud takové výdaje učinili podporovatelé kandidáta, musí je kandidát rovněž zahrnout do svého přehledu výdajů.“ Sám Andrej Babiš serveru Seznam Zprávy řekl, že „vedení hnutí (ANO, pozn. Demagog.cz) musí vyhodnotit, jaká částka z té komunální kampaně a kampaně do senátních voleb připadne na teď už prezidentskou kampaň.“

K výraznému ochlazení diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Ruskem došlo již v loňském roce. Kvůli zjištění českých bezpečnostních složek, že do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích byli zapojeni ruští agenti, Česká republika v polovině dubna 2021 vyhostila 18 pracovníků ruské ambasády, kteří podle Ministerstva zahraničních věcí prokazatelně pracovali pro ruské tajné služby. Jednalo se o nejvyšší počet vykázaných ruských diplomatů z ČR od roku 2003, kdy byli z Česka najednou vykázáni čtyři. 

Rusko v dubnu 2021 odpovědělo vyhoštěním 20 pracovníků velvyslanectví ČR v Moskvě. Česká republika požadovala návrat zaměstnanců na české velvyslanectví, na což ale Ruská federace nereagovala. Česko se tedy rozhodlo snížit a zastropovat počet zaměstnanců ruské ambasády v Praze „na 7 členů diplomatického personálu a 25 členů administrativního a technického personálu“. Republiku tak muselo opustit dalších 63 diplomatů a zaměstnanců ruského velvyslanectví.

Nadprůměrný počet je to i ve srovnání s jinými zeměmi, což lze demonstrovat na reakci jednotlivých států na případ otravy Julije a Sergeje Skripalových ve Velké Británii v březnu 2018. Země Evropské unie a některé další státy tehdy vyhostily celkem více než 100 ruských diplomatů, naprostá většina z nich nicméně vyhostila nejvýše čtyři pracovníky. Výjimek bylo jen několik, mezi nimi i Velká Británie, které se kauza bezprostředně týkala a která jich vyhostila 23. Spojené státy tehdy vyhostily 60 lidí.

Dodejme, že ruská vláda v květnu 2021 schválila seznam nepřátelských zemí, na který zařadila pouze Českou republiku a Spojené státy. 

Velký počet ruských diplomatů a pracovníků ruského velvyslanectví Česká republika vyhostila i poté, co Rusko 24. února 2022 zahájilo invazi na Ukrajinu. Kabinet Petra Fialy ještě v první den invaze informoval, že stát rozhodl o ukončení provozu obou generálních konzulátů Ruské federace v ČR – v Karlových Varech a v Brně (.pdf, str. 63). „Tyto konzuláty musí neprodleně ukončit činnost a jejich zaměstnanci jsou vyhoštěni z České republiky,“ uvedl tehdy web vlády. Pro ruskou stranu to v důsledku znamenalo odchod dalších 18 pracovníků.

Česko také zároveň pozastavilo provoz svých konzulátů v Petrohradě a Jekatěrinburgu. Na protest proti krokům Ruska Ministerstvo zahraničí rozhodlo také o povolání českých velvyslanců v Rusku „na konzultace do vlasti“, což například podle České televize představuje„jednu z nejráznějších reakcí při zhoršení bilaterálních styků“.

Web americké zpravodajské stanice ABC News 26. února o českém uzavření ruských konzulátů a vyhoštění diplomatů napsal, že Česká republika v tomto ohledu „vytvořila precedent“. 

Ještě 24. února vyhostily Spojené státy jednoho diplomata, dalších dvanáct pak o čtyři dny později. Na začátku března rozhodlo o vyhoštění dvou diplomatů kvůli podezření ze špionáže Bulharsko. Postupně začaly ze stejných důvodů vyhošťovat diplomaty i další státy. Například Slovensko rozhodlo o odchodu tří ruských diplomatů 15. března, Polsko 23. března informovalo dokonce o vyhoštění 45 lidí. České Ministerstvo zahraničí prohlásilo dalšího diplomata za nežádoucí osobu 29. března. Stejného dne vyhostilo 17 zaměstnanců ruské ambasády Nizozemsko a 21 Belgie.

Shrňme, že Česká republika tedy vysoký počet pracovníků ruské ambasády vyhostila již v dubnu 2021 kvůli zjištění, že za výbuchem ve Vrběticích stáli ruští agenti. V kontextu invaze na Ukrajinu pak Česko skutečně bylo jednou z prvních zemí, která přistoupila k vyhoštění ruských diplomatů a k uzavření konzulátů na svém území. Výrok premiéra Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Podle informací České televize měly v březnu 2018 ruská ambasáda a její konzuláty v České republice 140 zaměstnanců, z toho 53 diplomatů.

Na tiskové konferenci v dubnu 2021 tehdejší premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček oznámili, že podle zjištění českých bezpečnostních složek byli do výbuchů muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014 zapleteni agenti ruské tajné služby. Z toho důvodu se rozhodli pro vyhoštění 18 pracovníků ruské ambasády, které české tajné služby identifikovaly jako důstojníky ruských tajných služeb. Na opuštění České republiky dostali 48 hodin.

Na tento počin zareagovala Ruská federace vyhoštěním 20 pracovníků velvyslanectví ČR v Moskvě. České Ministerstvo zahraničí požadovalo návrat těchto zaměstnanců zpět na velvyslanectví, na tuto výzvu nicméně ruská vláda nereagovala. Česko se proto rozhodlo snížit a zastropovat počet zaměstnanců ruské ambasády v Praze. Jak následně oznámil tehdejší ministr zahraničí Jakub Kulhánek: „Česká republika 22. dubna 2021 podle článku 11 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích upravila počet pracovníků Velvyslanectví Ruské federace v ČR na paritní princip a stanovila tento počet na stejné úrovni, jaký byl k 22. dubnu na české ambasádě v Moskvě, tj. na 7 členů diplomatického personálu a 25 členů administrativního a technického personálu.“

Po mimořádném jednání Bezpečnostní rady státu 24. února 2022, která se sešla kvůli ruskému útoku na Ukrajinu, kabinet Petra Fialy informoval, že došlo k odvolání souhlasu s provozem obou dvou generálních konzulátů Ruské federace v ČR – v Karlových Varech a v Brně (.pdf, str. 63). Vláda později upřesnila, že „tyto konzuláty musí neprodleně ukončit činnost a jejich zaměstnanci jsou vyhoštěni z České republiky“. Pro ruskou stranu to znamenalo odchod dalších 18 pracovníků.

Podle dokumentů Ministerstva zahraničí v současné době působí na ruském velvyslanectví (.pdf, str. 167-168) šest diplomatů. Dalších přibližně dvacet zaměstnanců, jak v říjnu uvedl ředitel BIS Michal Koudelka, pracuje na administrativních pozicích.

Vladimir Putin již od roku 2005 upozorňuje na to, že podle něj byl rozpad Sovětského svazu největší geopolitickou katastrofou 20. století. O zániku SSSR jako o katastrofě mluvil například i v roce 2015 či v prosinci 2021, kdy ve vysílání ruské státní televize Rossija 1 mj. označil rozpad Sovětského svazu za „rozpad historického Ruska“.

Upřesněme, že Putin ve svých projevech přímo nezmiňoval, že by Rusko mělo Sovětský svaz obnovit. „Kdo nelituje rozpadu SSSR, nemá srdce. A kdo jej chce vrátit do původní podoby, nemá mozek,“ řekl například v roce 2010. V červnu 2021 mluvil o obnově Sovětského svazu jako o „nesmyslné“, „nemožné“ a „nepraktické“.

Zároveň ale v minulosti často uváděl, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ. V červenci 2021 pak oficiální web Kremlu zveřejnil Putinovu esej s názvem „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“, v níž ruský prezident moderní Ukrajinu popisoval jako „produkt sovětské éry“. V textu tehdy zmiňoval, že „skutečná suverenita Ukrajiny je možná jen prostřednictvím partnerství s Ruskem“. Podobnou rétoriku použil i ve svém projevu 21. února 2022 (tj. jen několik dní před zahájením invaze na Ukrajinu), kdy o Ukrajině mluvil jako o historické součásti Ruska. 

Mezi požadavky Ruska před vpádem na Ukrajinu také patřilo navrácení hranic NATO do stavu před rokem 1997. Tj. do stavu, než do Severoatlantické aliance vstoupila většina států východní Evropy, které v minulosti spadaly do sféry vlivu Sovětského svazu. „Jde o stažení zahraničních vojáků, techniky a výzbroje a dalších kroků s cílem vrátit konfiguraci z roku 1997 v zemích, které k tomuto datu nebyly členy NATO,“ uvedl k tomu v lednu 2022 ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Doplňme, že ruská strana Alianci dlouhodobě kritizuje za to, že porušuje svůj údajný slib z roku 1990, že se NATO již nebude dále rozšiřovat. Písemná smlouva, která by NATO k takovému slibu zavázala, však neexistuje.

Na začátek uveďme, že současný kandidát na post hlavy státu Pavel Fischer se prezidentského klání účastnil i před pěti lety. V tomto výroku bývalý diplomat Fischer tvrdí, že před koncem minulých prezidentských voleb existovaly předpovědi o tom, že kdyby volební kampaň pokračovala ještě dva týdny, mohl se dostat druhého kola voleb na post hlavy státu.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nicméně nepodařilo dohledat, že by takové odhady či volební průzkumy existovaly. Obrátili jsme se proto na tiskovou mluvčí Fischerovy nynější prezidentské kampaně s dotazem, z jakých predikcí bývalý diplomat Fischer vychází. Doposud jsme odpověď neobdrželi.

Predikce, ze kterých Pavel Fischer mohl ve svém výroku vycházet, nemusí být nutně veřejné. Mohou jimi disponovat například pouze týmy ve volební kampani. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Pro kontext dodejme, že Pavel Fischer vstoupil před pěti lety do boje o Hrad začátkem října 2017. Oznámil tedy svou kandidaturu později než většina ostatních kandidátů a zpočátku byl i relativně neznámou postavou. Listopadový průzkum agentur Kantar TNS a Median pro Českou televizi mu tehdy ve volbách přisuzoval zisk 2,5 % hlasů. Začátkem ledna 2018 by pak podle volebního modelu stejných agentur obdržel 7 % hlasů. Fischer nakonec skončil ve volbách na třetím místě, a to se ziskem více než 10 % hlasů. Druhý v pořadí Jiří Drahoš obdržel v prvním kole 26,6 % hlasů a získal o zhruba 840 tisíc hlasů více než Pavel Fischer.

To, že Pavel Fischer vstoupil do kampaně poměrně pozdě, komentoval například tehdejší senátor Zdeněk Papoušek, který Fischerovu kandidaturu také sám podepsal: „Bohužel začal s kampaní pozdě, ale myslím, že při té dynamice se to může ještě za týden zvednout tak, že se možná budeme divit,“ uvedl v lednu 2018 před prvním kolem voleb.

Senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer tvrdí, že Petr Pavel a Andrej Babiš byli členové Komunistické strany Československa (KSČ), a zároveň zmiňuje, že se zapojili do represivních složek tehdejšího režimu. V první části odůvodnění se zaměříme na členství obou politiků v KSČ.

Členství v KSČ

Andrej Babiš vstoupil do KSČ v roce 1980. V roce 2013 to označil za chybu a prohlásil, že byl ke vstupu do strany donucen svou matkou, která mu chtěla zajistit karierní postup. Údajně mělo jít o kariéru v podniku zahraničního obchodu Chemapol Bratislava, kam bývalý premiér nastoupil v roce 1978. Členem strany byl Andrej Babiš až do roku 1989 (.doc, str. 1).

Petr Pavel o vstup do KSČ požádal v únoru roku 1983, plnohodnotným členem strany byl poté od roku 1985. Během jeho studia jej spolužáci zvolili předsedou základní organizace KSČ. Ze strany následně vystoupil v listopadu 1989. Rovněž Petr Pavel své členství v KSČ považuje (video, čas 7:36) za chybu.

Represivní složky státu

Represivní složky v Československé socialistické republice (ČSSR) tvořily především policejní sbory a armáda, nad nimiž měla kontrolu Komunistická strana Československa. Hlavním nástrojem upevňování moci komunistů v ČSSR byla – spolu s Lidovými milicemi – zejména Státní bezpečnost (StB), tj. tajná policie.

Cílem StB bylo bojovat proti „vnitřnímu“ i „vnějšímu" nepříteli, k čemuž sloužily její složky – civilní kontrarozvědka, rozvědka a vojenská kontrarozvědka. Budovala navíc i rozsáhlou síť „agentů“, kterou tvořili jak dobrovolní, tak přinucení spolupracovníci.

Komunistická strana ihned po uchopení moci v únoru 1948 provedla rozsáhlé čistky mj. i v armádních strukturách, následkem čehož si zajistila úplnou kontrolu nad armádou, která od 50. let (.pdf, str. 17) nesla název Československá lidová armáda (ČSLA). Zejména v důstojnickém sboru našli své místo lidé oddaní režimu a součástí vojenské služby nebyl jen fyzický výcvik, ale také systematická politická výchova ve prospěch KSČ.

Armáda nesloužila jen pro obranu proti „vnějšímu“ nepříteli, ale i k případnému potlačení nepokojů na území Československa. ČSLA byla např. v roce 1953 nasazena proti demonstrantům, kteří vyšli do ulic vyjádřit nesouhlas s měnovou reformou. Armáda vůči občanům zasahovala i během prvního výročí Pražského jara v roce 1969. Dodejme, že o ozbrojenou vojenskou výpomoc mohlo požádat mj. Ministerstvo vnitra nebo krajské správy StB (.pdf, str. 118).

Spojitost Petra Pavla a Andreje Babiše s represivními složkami

Andrej Babiš se v roce 1980 podle dokumentů slovenského Ústavu paměti národa stal důvěrníkem Stb a později také agentem pod krycím jménem „Bureš“. Předseda hnutí ANO kvůli archivním svazkům, podle kterých s StB jako agent spolupracoval, na zmíněný slovenský ústav 17. ledna 2012 podal žalobu.

Okresní soud a následně i vyšší soudy rozhodly, že je Andrej Babiš jako agent ve svazcích Stb veden neoprávněně. Ústav paměti národa se poté odvolal až k Ústavnímu soudu, který rozhodl o zrušení předchozích rozsudků. Bratislavský krajský soud v červnu 2022 v obnoveném líčení nakonec zamítl žalobu Andreje Babiše, že je neoprávněně veden jako agent StB. Dle dostupných zdrojů tedy bývalý premiér skutečně agentem byl.

Co se týče Petra Pavla, ten podle zveřejněného lustračního osvědčení z roku 1992 v StB nebyl, byl ovšem příslušníkem Československé lidové armády. V armádě působil (.pdf, str. 5) od roku 1983 do roku 2018. Svou kariéru v tehdejší Československé lidové armádě v 80. letech začínal jako velitel čety u 22. výsadkového pluku speciálního určení v Prostějově. Tento vojenský útvar byl v té době zařazen (.pdf, str. 21) pod Zpravodajskou správu Západního vojenského okruhu (.pdf, str. 37). Formálně byl tedy generál Pavel příslušníkem zpravodajských služeb již od počátku svého působení v Československé lidové armádě (video, 37:50).

Upřesněme, že se formálně jednalo o vojenskou rozvědku (.pdf, str. 9), která podléhala Federálnímu ministerstvu národní obrany. Nešlo tedy např. o vojenskou kontrarozvědku, jež se věnovala např. odhalování aktivit západních tajných služeb na našem území a spadala pod tehdejší ministerstvo vnitra (.pdf, str. 9), či civilní kontrarozvědku, patřící ke Státní bezpečnosti (.pdf, str. 9).

Závěr

Závěrem shrňme, že oba zmiňovaní kandidáti na prezidenta, tedy jak Andrej Babiš, tak Petr Pavel, byli členy Komunistické strany Československa. Předseda hnutí ANO Babiš podle dostupných informací zahájil spolupráci s StB a později se stal také agentem. Petr Pavel pak byl příslušníkem zpravodajských služeb a působil v Československé lidové armádě. Lze tedy říci, že se oba kandidáti zapojili do represivních složek komunistického režimu, a výrok Pavla Fischera tak hodnotíme jako pravdivý.