Pojem státní zaměstnanec se definuje různě (.pdf, str. 3). Poslanec Jan Hrnčíř pod něj zařazuje ty osoby, které jsou placeny ze státního rozpočtu. Pro účel této analýzy budeme s tímto pojmem pracovat stejně. Pro úplnost nicméně doplňme, že zákon o státní službě toto označení používá pro užší skupinu osob zaměstnanou ve veřejném sektoru.

S rozšířenou definicí pojmu státní zaměstnanec pracuje např. i Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) ve své studii, která analyzuje platy státních zaměstnanců a úředníků. Zde konkrétně uvádí (.pdf, str. 1), že ve veřejném sektoru je zaměstnán zhruba jeden milion lidí a téměř polovina z nich je placena ze státního rozpočtu, jde tedy – podle jejich pojetí – o státní zaměstnance. Ostatní zaměstnanci veřejného sektoru (.pdf, str. 3) jsou z rozpočtu státu placeni nepřímo dotacemi různým zaměstnavatelům nebo z jiných veřejných rozpočtů, například obecních a krajských. Za specifickou skupinu státních zaměstnanců lze poté dle IDEA označit zaměstnance, kteří pracují na ministerstvech a v ústřední a neústřední státní správě, tj. státní úředníky.

V různých zdrojích se mohou počty státních zaměstnanců lišit. Studie IDEA například do své statistiky nezapočítává (.pdf, str. 5) neobsazená místa, dokumentace ke státním rozpočtům však tyto neobsazené tabulkové posty zahrnují (viz níže). Doplňme, že právě neobsazená místa vlády často ruší při hledání úsporných opatření, protože i na ně stát úřadům vyplácí peníze (.pdf, str. 38).

Co se týče Janem Hrnčířem zmíněného roku 2012, rozpočet na tento rok počítal s celkem 425 090 státními zaměstnanci (.pdf, sešit B, str. 41), ve skutečnosti těchto míst nakonec bylo jen 413 892 tisíc (.pdf, sešit B, str. 41). Upřesněme, že toto číslo nezahrnuje jen státní úředníky, ale např. i policisty, vojáky, pracovníky ve školství apod. (.pdf, sešit B, str. 42)

Následující rok bylo státních zaměstnanců přibližně o tři sta méně. Od té doby jich téměř každoročně přibývá, jak lze vidět v grafu níže. V roce 2020 bylo ze státního rozpočtu placeno 464 tisíc lidí (.pdf, str. 3), přestože státní rozpočet počítal s 475 tisíci místy (v přepočtu na plné pracovní úvazky).

Informace o skutečném počtu státních zaměstnanců v roce 2022 prozatím ještě nejsou veřejně dostupné. Státní rozpočet na tento rok nicméně počítá s 488 879 místy (.pdf, sešit B, str. 29). Návrh rozpočtu na rok 2023 (.pdf, sešit B, str. 27) poté plánuje navýšit tento počet o přibližně osm tisíc na 496 840 státních zaměstnanců. Stát chce zaměstnat více učitelů, policistů, hasičů i vojáků. 

Zdroje dat v grafu: Návrh státního rozpočtu na rok 2023 (.pdf, sešit B, str. 29), 2019, 2017 a 2013 (vše .pdf, sešit B, str. 41)

V roce 2012 tedy skutečně počet státních zaměstnanců odpovídal přibližně 410 tisícům, jak ve výroku zmiňuje Jan Hrnčíř. Pro rok 2023 poté návrh státního rozpočtu, předložený vládou Petra Fialy, počítá s necelými 497 tisíci místy. Výrok Jana Hrnčíře proto hodnotíme jako pravdivý.

Zatímco v roce 2022 počítal (.pdf, sešit B, str. 29) státní rozpočet s 488 879 místy pro státní zaměstnance, příští rok jich má být téměř o osm tisíc více (.pdf, sešit B, str. 27). Konkrétně má počet státních zaměstnanců vzrůst o 7 961 míst. Upřesněme, že se jedná o množství míst přepočtené (str. 28) na plné pracovní úvazky. Reálný počet státních zaměstnanců ale může být nižší, protože ne všechna místa musí být obsazena.

Nejvíce nových lidí zaměstnají školy, v tomto sektoru má přibýt přes šest tisíc nových státních zaměstnanců (.pdf, sešit B, str. 34). Nepůjde jen o učitele, ale také o osoby zajišťující úklid nebo vaření obědů. Ministr školství Vladimír Balaš (STAN) to zdůvodňuje nárůstem počtu dětí na školách – podle něj jich každoročně přibude 23 tisíc.

Návrh státního rozpočtu na rok 2023 (.pdf), který vláda schválila na konci letošního září, počítá také s více než tisícovkou nových vojáků a se stovkami nových policistů a hasičů. Ubýt má naopak státních úředníků, a to zejména z Ministerstva financí a Ministerstva zdravotnictví. Počet tabulkových míst v resortu financí se má snížit o 360, ve zdravotnictví pak bude o přibližně 300 úřednických míst méně.

Zdroje dat v grafu: Návrh státního rozpočtu na rok 2023 (.pdf, sešit B, str. 29), 2019, 2017 a 2013 (vše .pdf, sešit B, str. 41).

Pro úplnost doplňme, že skutečné počty míst jsou obvykle nižší než ty, s nimiž počítají jednotlivé státní rozpočty. Informace o skutečném počtu státních zaměstnanců v roce 2022 nicméně ještě nejsou dostupné, v rámci našeho odůvodnění proto vycházíme ze srovnání počtu míst, která uvádějí státní rozpočty na roky 2022 a 2023.

Koalice SPOLU již před sněmovními volbami v roce 2021 prosazovala snížení počtu státních úředníků. Konkrétně se mělo jednat o snížení o 13 %, jak SPOLU uvádělo i ve svém volebním programu (.pdf, str. 45). Zde také zmiňovalo, že prosazuje digitalizaci a elektronizaci státní správy.

Koalice PirSTAN poté ve svém programu (.pdf, str. 152–153) uváděla, že státní správa „bude skutečně profesionální, stabilní, odpolitizovaná, a přitom štíhlá a pružná“ a že „snižování počtu úředníků nebude chaotické, ale podepřené daty“. Piráti a STAN také prosazovali digitalizaci státní správy (.pdf, str. 73–74), kromě jiného například slibovali, že Česká republika v digitalizaci dožene „Estonsko, Dánsko či Velkou Británii“.

Také přímo v programovém prohlášení vlády ze 7. ledna 2022 se zeštíhlení státní správy zmiňuje. V části „Veřejná správa“ se konkrétně píše: „Na základě inventury všech agend státu do konce roku 2022 představíme konkrétní plány na snížení počtu úřednických míst.“ 

Další zmínku najdeme v části s názvem „Moderní státní správa“ (.pdf, str. 4), kde vládní koalice uvádí, že státní správa musí být „moderní, štíhlá a pružná“. Zároveň se zde kabinet Petra Fialy zavázal, že se zasadí, „aby úředníci více využívali a zpřístupňovali data a jejich práce měla vždy ve svém středu občana“.

Digitalizaci se pak věnuje celá jedna kapitola programového prohlášení vlády. V ní kabinet například zmiňuje, že „sjednocení a digitalizace procesů státu jsou cestou k přátelštější, efektivnější a levnější státní správě. Naučíme stát fungovat efektivně s využitím všech moderních technologií“.

Předvolební koalice SPOLU a PirSTAN ve svých programech tedy slibovaly zeštíhlení státní správy i její digitalizaci. K obdobným krokům se pak ve svém programovém prohlášení zavázala i z těchto předvolebních koalic složená vláda Petra Fialy složená. Výrok Jana Hrnčíře proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Hrnčíř (SPD) ve svém výroku hovoří o povinných výdajích státu, které se také nazývají mandatorní výdaje. Jedná se o výdajové položky, které je stát povinen zajišťovat (.pdf, str. 22) dle zákona. Do mandatorních výdajů patří např. dávky důchodového pojištění, nemocenského pojištění či sociální dávky. Další položkou jsou tzv. kvazimandatorní výdaje, které nejsou stanoveny přímo zákonem, ale jsou rovněž nezbytné pro chod státu. Do těchto výdajů se řadí např. platy státních zaměstnanců nebo výdaje na obranu.

Jan Hrnčíř mandatorní výdaje zmiňuje ve spojitosti s rozpočtovým schodkem a strukturou státního rozpočtu. V rozhovoru mj. upozorňuje na to, že vzhledem k výši povinných výdajů má stát při sestavování rozpočtu omezený „manévrovací prostor“. Jan Hrnčíř téma mandatorních výdajů rozebíral už 29. září v Poslanecké sněmovně, dle jeho slov „je nutné snížit mandatorní výdaje“, řešení pak vidí v zeštíhlení státního aparátu. 

Následující graf ukazuje poměr celkových příjmů státního rozpočtu a mandatorních + kvazimandatorních výdajů v jednotlivých letech. 

Zdroj: 2016 až 2019 (.pdf, str. 11, 19); 2020 až 2023 (.pdf, str. 12, 22)

Upřesněme, že v případě let 2016 až 2021 data vychází ze skutečného stavu na konci daného roku, jak je popisuje dokumentace Ministerstva financí. V případě let 2022 a 2023 čísla pocházejí z návrhů státních rozpočtů. 

Původní schválený návrh rozpočtu pro rok 2022 počítal s příjmy 1,613 bilionu korun a povinnými výdaji 1,424 bilionu. Hodnota povinných výdajů by v tomto případě odpovídala přibližně 88 % příjmů. Později předložená novela pracuje s příjmy ve výši 1,678 bilionu Kč (.pdf, str. 49). Výši mandatorních a kvazimandatorních výdajů nelze z dokumentace přesně určit. Předložená novelizace nicméně počítá s navýšením všech výdajů o celkovou částku 115 mld. korun. Pozměňovací návrhy (.pdf) vládních poslanců, konkrétně Ivana Adamce (.docx) a Mariana Jurečky (.docx), pak doporučily zvýšit výdaje o dalších dohromady 45 miliard. 18. října pak Sněmovna podle očekávání tyto návrhy schválila, čímž došlo k navýšení výdajů oproti původnímu rozpočtu o 160 miliard korun. 

V případě, že by všechny tyto prostředky, či jejich většina, představovaly povinné výdaje, narostla by jejich výše z původně schválených 1,424 bilionu (.pdf, str. 23) na 1,584 bilionu korun. Celkově tedy na přibližně 94 % příjmů státního rozpočtu.

Pro rok 2023 Ministerstvo financí počítá s příjmy státního rozpočtu 1928,0 mld. Kč. Povinné výdaje by měly ve stejném roce podle předloženého návrhu rozpočtu dosáhnout (.pdf, str. 22) 1 629,7 mld. Kč. V procentuálním vyjádření se tedy očekává poměr mezi příjmy a mandatorními výdaji 85 %. Uveďme, že návrh rozpočtu na rok 2023 začali poslanci projednávat až 26. října a podle informací na webu Poslanecké sněmovny k němu ještě nebyly např. podány pozměňovací návrhy.

Opozice, ale např. také Výbor pro rozpočtové prognózy, kritizuje (.pdf) návrh státního rozpočtu na rok 2023 kvůli tomu, že obsahuje plánované příjmy, které zatím nemají oporu v platné legislativě. Zmiňovaný výbor např. 14. října 2022 uvedl, že Ministerstvo financí v rozporu s běžným procesem přípravy státního rozpočtu zahrnulo do návrhu 100miliardový příjem z tzv. windfall tax (daně z neočekávaných příjmů z výroby elektřiny). I pokud bychom s těmito rozpočtovými příjmy nepočítali, podíl mandatorních výdajů na příjmech by se zvýšil jen na 89 %.

Na závěr shrňme, že pokud by všechny výdaje, o které je po schválení novely zvýšen schodek rozpočtu na rok 2022, byly výdaji povinnými, představovala by jejich hodnota skutečně přibližně 94 % hodnoty příjmů státu. Nicméně kvůli absenci podrobnějšího přehledu nelze toto tvrzení potvrdit ani vyvrátit. Dle návrhu rozpočtu na rok 2023 však mají mandatorní a kvazimandatorní výdaje státu představovat částku rovnou 85 % příjmů rozpočtu, nikoli 97 %, jak uvádí Jan Hrnčíř. Poměr povinných výdajů k příjmům státního rozpočtu by se tak měl v příštím roce naopak snížit. Jelikož poslanec Hrnčíř navíc nijak nenaznačuje, že by vycházel z jiných zdrojů než veřejně dostupných rozpočtových materiálů, hodnotíme jeho výrok jako nepravdivý.

Z kontextu výroku vyplývá, že poslanec Jan Hrnčíř hovoří o navrhované novelizaci státního rozpočtu na rok 2022. Vláda 27. července 2022 schválila úpravu letošního rozpočtu, v rámci které navrhla zvýšit původní výši schodku o 50 miliard korun na celkových 330 miliard. (.pdf, str. 1). 

Návrh novely rozpočtu předložila vláda Poslanecké sněmovně 17. srpna 2022. Sněmovna pak návrh 18. října, tedy den po odvysílání rozhovoru s poslancem Hrnčířem, schválila. Výsledný deficit nakonec kvůli pozměňovacím návrhům některých vládních poslanců stoupl na 375 miliard korun. 

První z pozměňovacích návrhů podal ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Ten navrhl zvýšit schodek o sedm miliard korun (.docx, str. 2), které by měly být využity na sociální výdaje, jako je nemocenské pojištění, dávky v hmotné nouzi, příspěvky na péči, podpora v nezaměstnanosti či dávky sociální podpory a pěstounské péče.

Druhý pozměňovací návrh (.docx) pak předložili poslanec a předseda hospodářského výboru Ivan Adamec (ODS) spolu s poslancem Tomášem Müllerem (STAN), kteří navrhli dodatečné zvýšení deficitu o dalších 38 miliard korun (str. 2). Tyto státní výdaje podle nich mají pomoci domácnostem a firmám s vysokými cenami energií.

Sněmovna oba pozměňovací návrhy 18. října schválila. Pro návrh Mariana Jurečky se vyslovilo 156 poslanců, pro návrh Ivana Adamce a Tomáše Müllera pak hlasovalo 157 poslanců. 

Na závěr doplňme, že Sněmovna sice návrhy schválila až den po konání rozhovoru s poslancem Hrnčířem, ale předloženy byly již ke konci září. V době konání rozhovoru tedy navrhovaný schodek státního rozpočtu na letošní rok i s těmito pozměňovacími návrhy skutečně činil 375 miliard korun. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že zde Jan Hrnčíř reaguje na otázku, která se týkala projednávání novely zákona o státním rozpočtu, jejímž prostřednictvím chce vláda navýšit schodek rozpočtu na letošní rok. Ve své odpovědi Hrnčíř zmiňuje, že je nově navrhovaný deficit příliš vysoký, zvláště s ohledem k tomu, že stát díky inflaci vybere „oproti předpokladu asi o 127 miliard navíc“. Dle Hrnčířova vyjádření se přitom jedná o „peníze, se kterými na začátku roku vláda nemohla ještě počítat”.

Na začátku letošního roku hospodařilo Česko v rozpočtovém provizoriu a v Poslanecké sněmovně ležel návrh rozpočtu připraveného předchozí vládou Andreje Babiše. Nová vláda Petra Fialy jej ale odmítla, proto v průběhu ledna připravovalo Ministerstvo financí pod vedením Zbyňka Stanjury nový návrh rozpočtu. Ten byl Poslanecké sněmovně předložen v únoru a v platnost vstoupil v polovině března.

Odhady, že stát vybere na daních (včetně pojistného na sociální zabezpečení) zhruba o 100 miliard korun více, než s čím počítal schválený rozpočet, se v médiích objevily např. v květnu. Svůj model, který předpovídal nárůst těchto příjmů konkrétně o 97 miliard, tehdy zveřejnily Seznam Zprávy. Vyjádření o tom, že by díky inflaci mělo dojít k navýšení příjmů státního rozpočtu přibližně o 100 mld. Kč, v květnu zaznívaly také z řad z opozice, například od exministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO) či předsedy hnutí SPD Tomia Okamury, jehož výrok jsme na základě tehdejších predikcí označili jako pravdivý.

Doplňme, že vláda Petra Fialy při schvalování původní verze státního rozpočtu vycházela (.pdf, str. 2) z lednové makroekonomické predikce (.pdf), která předpokládala průměrnou míru inflace za rok 2022 8,5 %. Ministerstvo financí ale od té doby postupně upravovalo své predikce míry inflace. V dubnu (.pdf) tak předpokládalo, že průměrná roční míra inflace letos dosáhne 12,3 %, poslední predikce (.pdf) z 19. srpna již počítá s nárůstem na 16,2 %.

Co se týče přímo částky 127 miliard, kterou ve výroku zmiňuje Jan Hrnčíř, jako „inflační příjmy“ státu, tak o té mluvila bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Na konci července, tedy několik dní poté, co vláda zveřejnila návrh na změnu rozpočtu, Alena Schillerová hovořila konkrétně o „127,2 miliardách Kč“. Tato částka přesně odpovídá rozdílu v plánovaných příjmech mezi rozpočtem na rok 2022 (.pdf, str. 5), který již v listopadu 2021 předložila tehdejší vláda Andreje Babiše, a plánovanými příjmy (.pdf, str. 2) z nynější verze návrhu novely rozpočtu.

Pokud bychom ale srovnali výši příjmů ve vládou Petra Fialy schváleném návrhu (.pdf, str. 5) rozpočtu ze začátku roku s aktuálním návrhem (.pdf, str. 2) rozpočtové novely, zjistíme, že očekávané příjmy se navýšily „jen“ o 65 mld. Kč. Co se týče srovnání jen daňových příjmů (včetně započítání pojistného na sociální zabezpečení), činí rozdíl mezi původním schváleným rozpočtem (.pdf, str. 5) a nově navrženou verzí (.pdf, str. 2) 50,6 miliard Kč.

Jan Hrnčíř tedy uvádí částku, odpovídající rozdílu v příjmech mezi nynějším návrhem novely státního rozpočtu a návrhem Babišovy vlády z listopadu 2021. V současnosti vláda skutečně pracuje s příjmy o 127 miliard Kč vyššími, než kolik uváděl návrh rozpočtu na začátku roku. Vláda Petra Fialy je tehdy opravdu nemohla vzhledem k vývoji inflace očekávat. Jan Hrnčíř nicméně opomíjí to, že Fialova vláda na začátku roku 2022 připravovala vlastní rozpočet na letošní rok a jejím výchozím „předpokladem“ tak zjevně nebyl neschválený návrh předchozí vlády. Z toho důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Předně uveďme, že Andrej Babiš v debatě (video, 30:03) mluvil o tom, že vláda Petra Fialy „zaspala“ a plán na zastropování cen elektřiny představila až v polovině září. V této souvislosti pak uvádí, že současný kabinet „nevyřešil“ zastropování cen plynu.

K zastropování cen plynu sice nedošlo v případě velkoodběratelů, vláda nicméně v pondělí 12. září představila pravidla pro zastropování cen elektřiny i plynu pro maloodběratele. Premiér Petr Fiala (ODS) oznámil, že maloodběratelé – tedy domácnosti, živnostníci a drobní podnikatelé – zaplatí za silovou elektřinu maximálně šest korun za jednu kilowatthodinu (kWh) včetně DPH, plyn pak má stát maximálně tři koruny za kWh. Předseda vlády pak tuto informaci zopakoval i na tiskové konferenci, která se konala 14. září.

Při přepočtu na jednu megawatthodinu (MWh) byl cenový strop pro plyn stanoven na tři tisíce korun. Ministerstvo průmyslu a obchodu upřesnilo, že se zastropování týká „všech subjektů připojených na hladinu nízkého napětí“, a to „včetně malých a středních podniků“ s ročním odběrem plynu do 630 MWh.

Pro úplnost uveďme, že vláda na tiskové konferenci konané 14. září představila také podobu a výši pomoci pro zasažené podniky, které spadají do kategorie velkoodběratelů elektřiny a plynu. Petr Fiala řekl, že dle tohoto návrhu budou moci čerpat pomoc malé a střední firmy, kterých se nedotkne zastropování cen energií oznámené 12. září. Nejedná se ovšem o zastropování cen, za které podniky energie nakupují, ale o finanční kompenzace. Pro velkoodběratele elektřiny a plynu má být v rámci tohoto programu alokováno 30 miliard korun.

Na závěr tedy shrňme, že vláda nepředstavila plán na zastropování cen plynu pouze v případě velkoodběratelů. Kabinet Petra Fialy však oznámil zastropování cen plynu u maloodběratelů, jejichž roční odběr plynu nepřesáhne 630 MWh. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako zavádějící.

Doplňme, že novelu energetického zákona, která vládě umožňuje zastropovat ceny energií, schválila Poslanecká sněmovna 16. září. Prezident Miloš Zeman pak zákon podepsal 21. září, tedy den před konáním superdebaty. K zavedení omezení cen pak musela vláda vydat nařízení, v němž 5. října stanovila maximální cenu elektřiny a plynu na výše uvedené hodnoty. Podle předsedy vlády by se snížené ceny měly projevit již v zálohách za listopad, jak Petr Fiala uvedl také na zmíněné tiskové konferenci ze 12. září.

Francie od ledna tohoto roku zavedla tzv. tarifní štít, kterým pro letošní rok došlo k zastropování cen v případě regulovaných tarifů elektřiny, jejichž cenu určuje francouzská vláda. Tarify nicméně mohou využívat jen domácnosti a malé podniky s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem menším než 2 miliony eur. Na střední a velké podniky, které už k těmto tarifům nemají přístup, se toto zastropování nevztahuje.

Ceny energií pro uvedené střední a velké podniky se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Především proto, že jednotliví dodavatelé energií na svých webech přesné ceny neuvádějí a zákazníkům vytvářejí nabídky až po poskytnutí konkrétních informací o daném podniku a jeho spotřebě.

Doplňme, že na webu statistického úřadu Evropské unie lze nalézt přehled, jenž srovnává průměrné ceny elektřiny (bez daně) u „středních průmyslových spotřebitelů". Poslední zveřejněná data Eurostatu nicméně pocházejí jen z roku 2021 a neodrážejí tak vývoj cen v roce 2022. Podobně je tomu například i u statistiky Mezinárodní agentury pro energii (IEA), kterou na konci letošního září zveřejnily britské úřady a která nabízí mezinárodní srovnání cen elektřiny (.xlsx) i plynu (.xlsx). Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Předně uveďme, že podle vyjádření (video) ministryně obrany Jany Černochové ze začátku října hodnota vojenského materiálu, který byl letos vyvezen z Česka na Ukrajinu, přesáhla již 47 mld. Kč. Přímo stát Ukrajině poskytl techniku a vojenský materiál v hodnotě 4,2 mld. Kč.

Výši této pomoci Ukrajině ze strany státu nicméně kritizuje opozice, například expremiér Andrej Babiš, který na toto téma již v červnu prohlásil: „Buďme solidární, pomáhejme, ale nesmíme ohrozit obranyschopnost naší země. Humanitární pomoc ve všech formách je samozřejmě na místě. Do dodávek zbraní na Ukrajinu už ale český stát investoval 3,5 miliardy a ministryně chce vládu požádat o dalších 700 milionů.“

Ministerstvo obrany však dlouhodobě zastává postoj, že je nutné v pomoci Ukrajině pokračovat. Již v květnu však zároveň představitelé ministerstva dodávali, že tomu tak ale nesmí být „za cenu ztráty obranyschopnosti České republiky“. Podobně se vyjadřovala i samotná Jana Černochová například v září, kdy uvedla, že pomoc Ukrajině ze strany státu nijak neohrožuje bezpečnost a obranyschopnost republiky.

To, že státní pomoc Ukrajině „nijak nesnižuje“ schopnost české armády bránit zemi, pak v září zmiňoval také náčelník generálního štábu Armády ČR generál Karel Řehka na oficiálním twitterovém účtu Armády ČR:

Jeden z bojů, který se na ukrajinském území odehrál, byla bitva o Mariupol, která trvala od začátku války 24. února 2022 až do 20. května. Kvůli ruskému ostřelování bylo dle ukrajinských úřadů zničeno asi 95 % všech budov. Nejdéle odolávajícím místem byla oblast oceláren Azovstal, odpor vedl ukrajinský pluk Azov, spolu s dalšími ukrajinskými silami. I tito vojáci se nakonec po týdnech odporu na rozkaz ukrajinského velení také vzdali. Přibližně 2,5 tisíce ukrajinských vojáků, včetně zhruba 900 přímo z pluku Azov, tak padlo do zajetí Rusů. Dle dostupných informací měli být tito vojáci drženi na území samozvané Doněcké republiky a čekal je soud.

21. září ukrajinské úřady oznámily, že Rusko osvobodilo 215 ukrajinských zajatců, kteří bojovali o Mariupol, včetně členů pluku Azov. Kyjev výměnou za ně propustil 55 ruských zajatců a Viktora Medvedčuka, prorusky orientovaného ukrajinského politika. Součástí dohody bylo i to, že pět vojenských velitelů, včetně velitele pluku Azov Denyse Prokopenka a jeho zástupce Svjatoslava Palamara, bude až do konce války pobývat v Turecku.

Šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak uvedl, že v případě propuštění ukrajinských velitelů šlo o výsledek osobní dohody mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. O tom, že Turecko pomohlo dojednat výměnu zajatců mezi Ruskem a Ukrajinou, tehdy informovala například agentura Reuters, ale i turecké zpravodajské servery. Sám prezident Zelenskyj poté tureckému prezidentovi Erdoganovi poděkoval na svém twitteru „za jeho vedoucí roli v osvobození našich lidí“. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.