Již v první polovině února 2022 ruské námořnictvo provádělo u jižního pobřeží Ukrajiny v Azovském a částečně Černém moři údajná vojenská cvičení a de facto převzalo nad těmito částmi kontrolu. O několik dní později poté došlo k přímému napadení ukrajinského území Ruskem.

Ovládnutím námořního prostoru v Černém moři začala ruská blokace ukrajinských přístavů, které byly naplněné obilím. Pro kontext zmiňme, že v roce 2021 byla Ukrajina 4. největším exportérem obilí na světě a například Světový potravinový program, který pod záštitou OSN poskytuje humanitární pomoc, odebírá 40 % pšenice právě z Ukrajiny. Kvůli blokádě přístavů by tak mohl mj. podle generálního tajemníka OSN Guterrese hrozit hladomor v některých zemích afrického kontinentu.

Po dobu blokády se objevovaly zprávy, že Rusko nejenže blokuje přístavy, ve kterých je obilí uloženo, ale že také samotné obilí pocházející od místních farmářů krade a převáží na poloostrov Krym, který Rusko protiprávně anektovalo již v roce 2014.

22. července 2022 došla ukrajinská a ruská strana k dohodě o obnovení vývozu obilí z ukrajinských černomořských přístavů. Dohoda byla zprostředkována Tureckem a OSN, podepsána byla v Istanbulu.

V rámci této dohody by měly lodě s obilím pod kontrolou ukrajinských lodivodů bezpečně proplouvat Černým mořem a dále přes průliv Bospor na severozápadě Turecka, čímž by měly získat přístup na světový trh. Lodě, které plují zpět na Ukrajinu by měly být před příjezdem kontrolovány ukrajinskými, ruskými a tureckými úřady, aby se ujistily, že se do země nepašují zbraně. Doplňme, že dohoda se vztahuje např. i na vývoz olejnatých semen.

Turecko se tedy stalo jakýmsi mediátorem při jednáních o částečném uvolnění blokády a pomohlo dostat ukrajinské obilí na globální trhy. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pojem teroristický stát je v jednotlivých zemích světa vnímán různě. Některé země ho mají zakotvený ve svém právním systému. Pokud se země na takovém seznamu ocitne, vyplývají z toho pro ni různé důsledky. V případě mezinárodních organizací je však situace složitější. Na půdě Organizace spojených národů (OSN) se již řadu let (.pdf, str. 17) diskutuje o schválení Všeobecné konvence o mezinárodním terorismu, která by mohla pojem „teroristický stát“ či „státní terorismus“ zavést. Žádný z návrhů tohoto dokumentu však ještě nebyl schválen, mimo jiné kvůli tomu, že se státy OSN nemohou shodnout na definicích jednotlivých pojmů.

Doplňme, že svůj seznam států podporujících terorismus mají například Spojené státy a Kanada (.pdf). Evropská unie ale takovou legislativu nemá. Upřesněme, že americká legislativa používá termín „State Sponsors of Terrorism“, v překladu tedy státy sponzorující či podporující terorismus. V současné době jsou na tomto seznamu čtyři země – Kuba, Severní Korea, Sýrie a Írán. Pokud se stát na tomto seznamu ocitne, američtí podnikatelé na jeho území nemohou investovat nebo s ním země může omezit diplomatické styky. Spojeným státům by zařazení Ruska do tohoto výčtu umožnilo také uvalit druhotné sankce na osoby nebo společnosti obchodující s ruskými vládními podniky, státními bankami a podobně. Dopady těchto opatření by podle některých odborníků mohly být pro Rusko velmi vážné.  

Mezinárodní pracovní skupina zabývající se ruskými sankcemi, která vznikla při Stanfordově univerzitě, ve svém doporučení (.pdf, str. 2) například zmiňuje, že by země měly označit Rusko jako stát sponzorující terorismus, a USA a Kanada by tak měly učinit „v souladu se svou existující legislativou“. Uveďme, že Ukrajina v září žádala USA, aby Rusko zařadily na svůj seznam. K tomuto kroku ovšem Spojené státy prozatím nepřistoupily. Kromě Ukrajiny Rusko za teroristický stát označily také další země, např. Estonsko, Litva a Lotyšsko. 

Na závěr tedy uveďme, že v mezinárodním právu není pojem „teroristický stát“ či „státní terorismus“ definován (.pdf, str. 97), i když se o jeho zavedení na půdě OSN diskutuje řadu let. K označení daného státu za teroristický většinou přistupují státy (či EU) samy skrze vlastní legislativu či rezoluce a samy poté určují sankce nebo další opatření. 

Pavel Žáček v rozhovoru zmiňuje ukrajinskou žádost o vstup do NATO ve spojitosti s hypotetickým koncem války. Podle jeho názoru bychom neměli dopustit, aby po konci války zůstala Ukrajina „neutrální“. Zdůrazňuje, že by tím Západ mohl ukázat slabost a Ruská federace by mohla po nějaké době znovu na Ukrajinu zaútočit. V tomto kontextu poté právě zmiňuje fakt, že Ukrajina už žádost o vstup do NATO podala.

Ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj oznámil podepsání a podání žádosti o vstupu do NATO 30. září 2022. Stalo se tak v reakci na vyjádření ruského prezidenta Vladimira Putina, který ve stejný den podepsal dokumenty o připojení čtyř území na východě Ukrajiny (přesněji Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti) k Ruské federaci.

Ukrajinská prezidentská kancelář následně vydala oficiální prohlášení, ve kterém zveřejnila i video, v němž prezident Zelenskyj podepisuje (čas 1:15) právě již zmíněnou žádost. Dodejme, že žádost podepsali také předseda Nejvyšší rady Ruslan Stefančuk a premiér Denys Šmyhal. Ukrajina podle Zelenského slov žádost podala takzvaném „urychleném“ procesu.

Doplňme, že o urychleném procesu se mluvilo již ve spojitosti s žádostí o přistoupení Finska a Švédska, formálně však není nijak definován. Jedná se pravděpodobně o snahu zkrátit dobu, po kterou se členské státy NATO rozhodují, zda daný stát přizvou k přístupovým rozhovorům. Samotné přijetí daného státu do Severoatlantické aliance poté ještě musí vždy schválit parlamenty všech členských států NATO.

O uskutečnění letošního cvičení sil jaderného odstrašení, známého také jako „Steadfast Noon“, informoval 11. října generální tajemník NATO Jens Stoltenberg na tiskové konferenci před zasedáním aliančních ministrů obrany. Jak ve své řeči sám Stoltenberg uvedl, jedná se o plánovanou každoroční událost. Zmínil také, že cvičení je naplánováno na „příští týden“, tedy týden od 17. října.

Cvičení se účastnily armády 14 států Severoatlantické aliance, včetně stíhacích letounů, které jsou schopné nést i jaderné hlavice. Upřesněme, že manévry probíhají bez přítomnosti jaderného arzenálu. Cvičení, při kterém jednotky NATO trénují obranu spojenců, trvá jeden týden a každý rok ho pořádá jiná země NATO.

NATO běžně nezveřejňovalo přesné místo konání cvičení, v roce 2020 však Stoltenberg udělal výjimku, když navštívil leteckou základnu v Nizozemí před uskutečněním cvičení. Minulý rok se cvičení Steadfast Noon uskutečnilo nad jižní Evropou, letos se pak odehrálo v Belgii, Velké Británii a nad Severním mořem.

Co se týče plánování letošního cvičení jednotek NATO, Jens Stoltenberg na tiskové konferenci také uvedl, že cvičení bylo naplánováno již před invazí na Ukrajinu. Cvičení tedy probíhají každoročně a plánují se dlouhodobě. Z těchto důvodů výrok Jaroslava Bžocha (ANO 2011) hodnotíme jako pravdivý.

Údaje o počtech vojáků, které Rusko v rámci války na Ukrajině ztratilo, v posledních měsících zveřejnilo hned několik zdrojů. Objevují se údaje o počtech vojáků, kteří ve válce padli a také celkové počty „ztrát“, tedy padlých a zraněných vojáků. Jelikož Jan Bartošek mluví obecně o ztrátách, zaměříme se v následujících odstavcích primárně na tento širší ukazatel.

Údaje o lidských ztrátách zveřejňují obě bojující strany, tedy Ukrajina i Rusko, tyto informace je ale nutné vzhledem k probíhající válce brát s rezervou. Generální štáb ukrajinských ozbrojených sil pravidelně zveřejňuje počty „zlikvidovaných“ (tedy padlých) ruských vojáků. K 11. říjnu 2022 se podle ukrajinské strany jednalo o 52 650 vojáků. Již v červenci ukrajinské oficiální zdroje mluvily o tom, že Rusko ztratilo 115 tisíc vojáků (z nich 36 tis. padlo).

Ruská strana konkrétní čísla pravidelně nezveřejňuje, dohledali jsme pouze vyjádření z března a poté září 2022. 25. března zástupce náčelníka generálního štábu ruských ozbrojených sil přiznal 1 351 padlých a 3 825 zraněných vojáků, 21. září se pak ruský ministr obrany Šojgu zmínil o 5 937 padlých. Představitelé samozvané „Doněcké lidové republiky“ 14. října uvedli, že od začátku ruské invaze bylo zraněno 14 090 jejich vojáků, dalších 3 351 padlo.

Reálnější a aktuálnější odhad ruských ztrát pak nabízí další zahraniční zdroje. Podle náměstka amerického ministra obrany Colina Kahla ztratilo Rusko do začátku srpna přibližně 70–80 tisíc vojáků. Na konci července byli podle členky amerického Kongresu američtí zákonodárci Bidenovou administrativou informováni o tom, že Rusko ztratilo 75 tis. vojáků. O týden dříve odhadoval ředitel CIA William Burns počet ruských ztrát na 60 tisíc.

V polovině července mluvil v rozhovoru pro BBC náčelník britského obranného štábu Tony Radakin o cca 50 tisících padlých či zraněných ruských vojácích. Britský ministr ozbrojených sil James Heappey o měsíc později hovořil o čísle 80 000.

Doplňme, že nezávislý ruský web Mediazona ve spolupráci s BBC průběžně zveřejňuje počty padlých vojáků, jejichž totožnost se jim podařilo ověřit z otevřených zdrojů. Nejedná se tedy o reálný počet padlých, pouze přehled těch úmrtí, která jsou prokazatelná. K 7. říjnu 2022 Madiazona uvádí 7 184 padlých.

Jednotlivé zdroje se tedy na konkrétním počtu ruských ztrát neshodují, vícero z nich ale zmiňuje padlé a zraněné vojáky v řádu desítek tisíc. Výrok Jana Bartoška proto hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že senátor Jiří Dušek hovoří o negativním vztahu Andreje Babiše k českému Senátu. V kontextu výroku poukazuje na to, že Babiš Senát v minulosti opakovaně kritizoval, nicméně i přesto v několika případech do Senátu sám přišel. Konkrétně pak tvrdí, že byl Andrej Babiš na schůzích Horní komory nejvýše pětkrát.

Upřesněme, že Jiří Dušek mluví (audio, čas 2:38) o Babišově účasti během svého senátorského mandátu, který mu začal 15. října 2016. První schůze Senátu v novém složení se po tehdejších volbách konala v listopadu (.pdf) téhož roku. Za toto období, dle záznamů ze schůzí Senátu, vystoupil Andrej Babiš na plénu celkem 9x. Jako příklad zde uvedeme záznam z prvního a posledního senátního vystoupení Andreje Babiše za posledních 6 let.

Andrej Babiš se tedy schůzí Senátu během mandátu Jiřího Duška účastnil častěji, než tvrdí Dušek. Konkrétně Babiš přišel na devět senátních schůzí a není tedy přesné, že by se účastnil nejvýše pěti jednání. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předně uveďme, že Jiří Dušek, dlouholetý ředitel Hvězdárny a planetária Brno, se stal senátorem v říjnu 2016. Ve výroku mluví o tzv. Brněnském kosmickém inkubátoru, jenž spadá pod mezinárodní síť poboček byznysových inkubačních center (BIC) Evropské kosmické agentury (ESA), která je provozuje s cílem podpořit rozvoj firem a projektů v oblastech pozemského využití kosmických technologií a vývoj technologií nových.

První kosmický inkubátor v České republice ESA otevřela v Praze v roce 2016, v březnu 2018 ji pak následovala brněnská pobočka. Doplňme, že Jiří Dušek v minulosti uváděl, že se jako ředitel Hvězdárny a planetária Brno na vzniku brněnského inkubátoru podílel.

ESA BIC Brno do roku 2021 podpořil celkem 9 start-upů. Od roku 2018 jsou součástí brněnského inkubátoru projekty World from Space a MapTiler, v roce 2019 se přidal Spacemanic, Skymaps a Entrant, o rok později Zaitra, Mobis0ne, GroundCom.space a VRgineers.

Z veřejně dostupných zdrojů nicméně nejsou informace o obratu některých těchto firem dohledatelné, například ani prostřednictvím obchodního rejstříku. Některé společnosti (např. Entrant, Skymaps, Zaitra či Mobis0ne) zde totiž účetní závěrky nezveřejňují, nebo je zveřejňují pouze ve zkrácené podobě, kde obrat není uveden. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Předně uveďme, že Jiří Dušek, dlouholetý ředitel Hvězdárny a planetária Brno, se stal senátorem v říjnu 2016. Ve výroku mluví o tzv. Brněnském kosmickém inkubátoru, jenž spadá pod mezinárodní síť poboček byznysových inkubačních center (BIC) Evropské kosmické agentury (ESA), která je provozuje s cílem podpořit rozvoj podniků a projektů v oblastech pozemského využití kosmických technologií a vývoj technologií nových. První kosmický inkubátor u nás ESA otevřela v Praze v roce 2016, v březnu 2018 ji pak následovala brněnská pobočka.

Od roku 2016 se součástí ESA BIC v České republice stalo celkově 38 start-upů. Pražský inkubátor prvních šest projektů začal podporovat v roce 2016. V roce 2017 ESA BIC Praha oznámil účast dalších čtyř start-upů. V léte 2018 se součástí pražského inkubátoru staly tři projekty, v roce 2019 poté dohromady dalších pět. Celkem sedm start-upů začala pražská pobočka podporovat v letech 2020 a 2021. Dohromady se tedy do roku 2021 stalo součástí ESA BIC Praha 25 projektů, s čímž také počítal původní plán z roku 2016.

Doplňme, že v roce 2022 bylo oznámeno přijetí dalších čtyř projektů (MARS Buildings, FlyinDiamonds, ECOTEN urban comfort a AdvaScope), z dostupných zdrojů není nicméně zcela jasné, zda jsou součástí pražského či brněnského inkubátoru.

Brněnský kosmický inkubátor, o němž Jiří Dušek v minulosti uvedl, že se jako ředitel Hvězdárny a planetária Brno podílel na jeho vzniku, první dva start-upy vybral v listopadu 2018. Oba tehdy dostaly grant ve výši až 50 tisíc eur a také přístup k poradenským službám a marketingové podpoře. O rok později se k nim přidaly firmy Skymaps, Spacemanic a Entrant a v roce 2020 byly do brněnského inkubátoru přijaty další čtyři firmy. V roce 2021 neoznámila brněnská pobočka žádného nového účastníka. Dohromady od vzniku brněnského ESA BIC do roku 2021 projevilo zájem o grant padesát startu-pů, před odbornou porotou uspělo devět z nich. Přijetí devíti projektů během tří let předpokládal také původní plán brněnské pobočky z roku 2018.

V roce 2021 otevřel projekt ESA BIC Czech Republic další výzvu, díky níž mohou různé startupy získat podporu až 50 tisíc eur. Do roku 2026 by brněnský inkubátor měl podpořit 15 firem, na které je připraveno celkem milion eur. Polovina částky pochází od agentury, druhou pak poskytne Jihomoravský kraj. 

Shrňme tedy, že ESA BIC Brno v první fázi let 2018 až 2020 podpořil devět projektů. Do roku 2026 se pak počítá s podporou dalších 15 start-upů, tedy přibližně dvojnásobku původního počtu.

Brněnský kosmický inkubátor je součástí mezinárodní sítě podnikatelských inkubátorů Evropské vesmírné agentury ESA BIC (European Space Agency Business Incubation Centre). Cílem skupiny je podpora startu-pů, které vyvíjejí nové technologie pro využití v kosmickém průmyslu, nebo které nacházejí uplatnění pro kosmické technologie na Zemi.

Brněnská pobočka má po prvním českém podnikatelském inkubátoru v Praze nabídnout příležitost zejména mimopražským start-upům z celé České republiky. Je společným projektem CzechInvestu, Jihomoravského kraje, Ministerstva dopravy a Evropské kosmické agentury. CzechInvest pobočku otevřel spolu s partnery 7. března 2018, při příležitosti 40. výročí prvního letu československého kosmonauta Vladimíra Remka do vesmíru, a v Brně (.pdf, str. 9) se tehdy sešla celá posádka kosmické stanice (Právo, 6. března 2018).

Senátor a ředitel Hvězdárny a planetária Jiří Dušek tehdy ke slavnostnímu otevření pobočky uvedl: „Organizačně velmi složité setkání kosmonautů Hvězdárna a planetárium Brno nepřipravila jenom proto, abychom vzpomínali na minulé doby. Spolu s mnoha dalšími se nám podařilo iniciovat vznik tzv. centra ESA BIC Brno, které bude aktivně podporovat zapojení místních firem do kosmického průmyslu” (Právo, 6. března 2018). Lze tedy říci, že Jiří Dušek iniciativu ESA BIC do Brna skutečně pomohl přivést.

Stavba Velkého městského okruhu Brno (VMO) je už od svého počátku řízena a financována Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, organizací spadající pod Ministerstvo dopravy. Hlavním důvodem dostavby městského okruhu je urychlení cesty městem a ulehčení kapacitě silnic. Samotná stavba je rozdělená do několika sektorů a úseků, z nichž některé jsou již v provozu. Okruh by měl být dle plánu dokončen v roce 2035 a průběžně by na jeho výstavbu mělo padnout 38,3 miliard korun.

Projekt nového brněnského vlakového nádraží a železničního uzlu byl připravován v několika variantách. Ty se lišily například geografickou polohou samotné stavby, avšak komise Ministerstva dopravy nakonec v roce 2018 schválila tzv. variantu Řeka. Výstavba železničního uzlu, budovy nádraží i přilehlých městských komunikací by podle odhadů Správy železnic a dálnic měla vyjít na 40 až 50 miliard korun. Na nádražní budovu by pak měla směřovat zhruba polovina této částky. Je však nutno podotknout, že se jedná o dva roky starý cenový odhad, a výsledné náklady tak mohou být ještě vyšší. Doplňme také, že část financí půjde také na výkup pozemků, na kterých by budova měla v budoucnu stát.

Finální verze budovy nového hlavního nádraží byla ze soutěže vybrána v červenci 2021. Za vítězným návrhem stojí nizozemský ateliér Benthem Crouwel. Stavba by měla být zahájena v roce 2028, předpokládané otevření nového hlavního nádraží je pak očekáváno v roce 2034.

Co se týče samotné ceny a financování stavby, ministr dopravy Martin Kupka (ODS) počítá s významnou pomocí prostředků z Evropské unie. Ředitel Správy železnic Jiří Svoboda se pak zmiňoval o financování z rozpočtu této státní společnosti, tedy de facto ze státních peněz: „Ona ta částka zní hrozivě, ale takový uzel se bude stavět téměř deset let. Takže když si to podělíte, vyjde vám na každý rok nějakých pět, šest miliard, což si myslím, že je zvladatelné. Náš rozpočet na investice je kolem 30 miliard ročně, takže věřím, že i pro Brno se peníze najdou.“

Celkově hodnotíme výrok jako pravdivý. V případě Velkého městského okruhu Brno se jedná o projekt Ředitelství silnic a dálnic, organizace Ministerstva dopravy. Tato organizace je také hlavním investorem. U nového hlavního nádraží zatím není jasné, z jakých zdrojů se bude výstavba financovat, ovšem z vyjádření Jiřího Svobody a Martina Kupky vyplývá, že stát počítá s využitím prostředků z rozpočtu Správy železnic a z Evropské unie.