Česká ústava ve svém článku 41 stanovuje, že návrh zákona může podat kromě poslance, skupiny poslanců, vlády nebo zastupitelstva vyššího územního samosprávného celku (kraje či hl. m. Prahy) i Senát.

Zákonodárná pravomoc jednotlivého poslance tedy vyplývá přímo z ústavy, u senátorů je situace jiná – článek 41 mluví jen obecně o Senátu. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jak funguje navrhování zákonů právě Senátem.

V případě senátního návrhu zákona – tedy zákona, který předkládá Senát Poslanecké sněmovně – stojí Senát na samém počátku legislativního procesu jako navrhovatel. O tom, zda takový zákon horní komora vůbec navrhne Sněmovně, musí nejprve rozhodnout Senát jako celek. Dle jednacího řádu Senátu může návrh na podání senátního návrhu zákona vznést senátor, skupina senátorů, výbor nebo komise Senátu. Takový návrh poté v horní komoře prochází dvěma čteními a následně se o něm hlasuje.

Aby byl návrh přijat a postoupen Poslanecké sněmovně, musí pro něj hlasovat nadpoloviční většina všech přítomných senátorů. Jelikož Senát je obecně usnášeníschopný za přítomnosti alespoň třetiny všech senátorů (tj. 27), pro schválení senátního návrhu zákona musí zvednout ruku alespoň 14 z nich.

Doplňme, že poté, co Senát odsouhlasí, aby byl senátní návrh zákona předložen Sněmovně, může jej dolní komora vrátit zpět Senátu jako navrhovateli k dopracování, jinak jej projedná v rámci standardního legislativního procesu. Pokud Sněmovna návrh zákona schválí, zašle jej, tak jako v případě jiných zákonů, Senátu k projednání. Tentokrát ale již Senát figuruje přímo v roli komory parlamentu, nikoliv v roli navrhovatele.

Dle české ústavy má tedy zákonodárnou pravomoc Senát jako celek, na rozdíl od poslanců nemůže zákon navrhnout samotný senátor. To v důsledku znamená, že se na takovém návrhu zákona musí shodnout alespoň určitý počet senátorů, vzhledem k výše uvedeným pravidlům minimálně 14.

Předně uveďme, že podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je vláda povinna předložit Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu nejpozději tři měsíce před začátkem následujícího roku, tedy do 30. září. Doplňme, že vládní přípravu rozpočtu upravuje zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech.

Z Ústavy vyplývá, že se Senátu schvalování státního rozpočtu netýká (článek 33, odst. 2; článek 42). Popis legislativního procesu na stránkách Poslanecké sněmovny pak uvádí: „Návrh zákona projednává a schvaluje pouze Poslanecká sněmovna, Senát se zákonem o státním rozpočtu nezabývá. Procedura schvalování státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně je odlišná od legislativního procesu ostatních zákonů.“

Následující schéma detailně znázorňuje celý proces schvalování návrhu státního rozpočtu.

Přijímání státního rozpočtu se tedy liší od běžného legislativního procesu, kdy je Sněmovnou schválený návrh zákona postoupen Senátu. Pakliže Senát návrh schválí či se návrhem nebude zabývat, zákon zamíří k podpisu prezidentovi. Pokud však horní komora návrh zamítne nebo přijme pozměňovací návrhy, vrací se takový návrh k projednání do Poslanecké sněmovny.

Dodejme, že návrh státního rozpočtu na příští rok Ministerstvo financí představilo 1. září. Ministerstvo počítalo se schodkem 270 miliard korun, ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) však později uvedl, že se deficit kvůli zastropování cen energií pravděpodobně zvýší. Vláda návrh rozpočtu schválila 26. září, přičemž plánovaný schodek nakonec vzrostl na 295 mld.

Na závěr shrňme, že o rozpočtu rozhoduje pouze Poslanecká sněmovna, které návrh předkládá vláda. Do schvalování je zapojen také prezident, který zákon podepisuje. Ten sice může Sněmovně návrh vrátit, poslanci jej ale mohou následně přehlasovat. Senát tedy do procesu schvalování státního rozpočtu nijak nezasahuje a nedává k němu ani žádné stanovisko. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že Senát se v některých případech k rozpočtovým opatřením vyjadřuje, byť tato oblast nespadá do jeho pravomocí a proces schvalování rozpočtu žádné usnesení Senátu nevyžaduje.

Předně uveďme, že podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je vláda povinna předložit Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu nejpozději tři měsíce před začátkem následujícího roku, tedy do 30. září. Doplňme, že vládní přípravu rozpočtu upravuje zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech.

Z Ústavy vyplývá, že se Senátu schvalování státního rozpočtu netýká (článek 33, odst. 2; článek 42). Popis legislativního procesu na stránkách Poslanecké sněmovny pak uvádí: „Návrh zákona projednává a schvaluje pouze Poslanecká sněmovna, Senát se zákonem o státním rozpočtu nezabývá. Procedura schvalování státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně je odlišná od legislativního procesu ostatních zákonů.“

Následující schéma detailně znázorňuje celý proces schvalování návrhu státního rozpočtu.

Přijímání státního rozpočtu se tedy liší od běžného legislativního procesu, kdy je Sněmovnou schválený návrh zákona postoupen Senátu. Pakliže Senát návrh schválí či se návrhem nebude zabývat, zákon zamíří k podpisu prezidentovi. Pokud však horní komora návrh zamítne nebo přijme pozměňovací návrhy, vrací se takový návrh k projednání do Poslanecké sněmovny.

Dodejme, že návrh státního rozpočtu na příští rok Ministerstvo financí představilo 1. září. Ministerstvo počítalo se schodkem 270 miliard korun, ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) však později uvedl, že se deficit kvůli zastropování cen energií pravděpodobně zvýší. Vláda návrh rozpočtu schválila 26. září, přičemž plánovaný schodek nakonec vzrostl na 295 mld.

Na závěr shrňme, že o rozpočtu rozhoduje pouze Poslanecká sněmovna, které návrh předkládá vláda. Do schvalování je zapojen také prezident, který zákon podepisuje. Ten sice může Sněmovně návrh vrátit, poslanci jej ale mohou následně přehlasovat. Senát tedy do procesu schvalování státního rozpočtu nijak nezasahuje a nedává k němu ani žádné stanovisko. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že Senát se v některých případech k rozpočtovým opatřením vyjadřuje, byť tato oblast nespadá do jeho pravomocí a proces schvalování rozpočtu žádné usnesení Senátu nevyžaduje.

Jiří Dušek, který nyní obhajuje svůj senátorský mandát ve volebním obvodu Brno-město, byl do Horní komory zvolen v roce 2016 jako nestraník za hnutí ANO.

Výbor pro záležitosti Evropské unie Senátu PČR má osm členů a Jiří Dušek je jedním z jeho místopředsedů. Tento výbor a Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jsou pověřenými orgány, které se zabývají evropskými legislativními návrhy či jinými unijními dokumenty. Výbor může takové dokumenty vzít na vědomí (tzn. že nebudou projednány plénem Senátu), anebo může přijmout usnesení, ve kterém k návrhu vyjádří svůj postoj a plénu Senátu jej doporučí k přijetí.

Přijatý postoj Senátu následně bere v potaz vláda při vyjednávání ministrů v Radě EU, která je orgánem reprezentujícím zájmy členských států. Prostřednictvím usnesení pléna navíc Senát běžně komunikuje s Evropskou komisí – ta totiž vydává reakce na senátní usnesení. Reakce Evropské Komise (EK) jsou dostupné jak na stránkách Senátu, tak i na webu samotné EK.

Na nadcházejících příkladech lze vidět, že Evropská komise na Duškova doporučení skutečně musela reagovat. Senátor Dušek byl v rámci svého výboru zpravodajem tisku „Návrh doporučení Rady o budování mostů pro účinnou evropskou spolupráci v oblasti vysokoškolského vzdělávání“ a tisku „Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o Evropské strategii pro univerzity“.

O těchto dokumentech se hlasovalo (.doc, str. 8–9) na zasedání Výboru pro záležitosti Evropské unie 31. března 2022 ve sloučené rozpravě. Zpravodaj Jiří Dušek během zasedání přednesl svoji zpravodajskou zprávu a předložil návrh, který doporučil projednání tisku na senátní schůzi. Výbor následně Duškův návrh přijal.

Senát poté zařadil tento tisk na svou 24. schůzi a projednal jej 6. dubna letošního roku, kde se k němu svým usnesením vyjádřil. Evropská komise zaslala předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi svou reakci (.pdf) 13. července, ve které na senátní usnesení reagovala.

Stejná situace nastala (.doc, str. 4–6) například také u tisku „Návrh doporučení Rady o rovnosti, začlenění a účasti Romů“, u kterého byl senátor Dušek rovněž zpravodajem a EK na senátní stanovisko také odpověděla (.pdf). Jiří Dušek tedy správně uvádí, že na jeho doporučení v rámci Výboru pro záležitosti Evropské unie Evropská komise reagovala, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Senátor Jiří Dušek v kontextu výroku mluví o negativním vztahu Andreje Babiše k českému Senátu. Poukazuje na to, že Babiš Senát v minulosti opakovaně kritizoval, nicméně i přesto v několika případech do Senátu sám přišel.

Andrej Babiš se od roku 2016 skutečně ve svých výrocích stavěl k Senátu ČR negativně. Po druhém kole senátních voleb v roce 2016 Babiš například na otázku, proč lidé podle něj Senát nepovažují za důležitý, odpověděl: „To je otázka existence Senátu. Na Slovensku žádný nemají, legislativní proces je rychlejší. U nás role Senátu ještě klesla poté, co ztratil vliv na volbu prezidenta, který se volí přímo. Kdybychom ho neměli, tak ušetříme 600 milionů a myslím, že by se nic moc nestalo.“

Svůj názor na Senát ČR Andrej Babiš vyjádřil také ve své knize O čem sním, když náhodou spím. V kapitole Sen o poctivé politice Andrej Babiš píše (.pdf, str. 131): „Co Senát? Údajná pojistka demokracie. Myslím, že voliči několikrát za sebou odpověděli dost srozumitelně. Na rozdíl od voleb do sněmovny, voleb krajských nebo obecních, o volby do Senátu zájem není. (…) Zrušit Senát, to by nebyl žádný divoký experiment. Jednokomorové parlamenty má většina evropských zemí, například celá Skandinávie.“

Naposledy se Andrej Babiš pro média k Senátu vyjádřil 24. září 2022 po komunálních volbách a po prvním kole senátních voleb. Redaktorka CNN Prima News na tiskové konferenci hnutí ANO Andreje Babiš konfrontovala (video: Brífink z volebního štábu ANO k výsledkům voleb, čas 22:17) s otázkou, jestli je podle něj stále Senát zbytečný. Andrej Babiš ve své odpovědi na otázku jednoznačně neodpověděl. Uvedl nicméně, že některé evropské země horní komoru nemají, a zmiňoval například zrušení senátu ve Švédsku.

Jiří Dušek ve druhé části výroku poukazuje na účast Andreje Babiše na schůzích Senátu ČR a tvrdí, že do horní komory přišel několikrát. Dodejme, že hovoří o účasti během svého senátorského mandátu, který mu začal 15. října 2016. Upřesněme, že první schůze Senátu v novém složení se po tehdejších volbách konala v listopadu (.pdf) téhož roku. Za toto období, dle záznamů ze schůzí Senátu, vystoupil Andrej Babiš na plénu celkem 9x. Jako příklad zde uvedeme záznam z prvního a posledního senátního vystoupení Andreje Babiše za posledních 6 let.

Shrňme, že Andrej Babiš tedy v médiích otevřeně kritizoval Senát od roku 2016. I přes svůj negativní postoj do horní komory však skutečně několikrát přišel. Konkrétně se účastnil devíti schůzí Senátu. Výrok Jiřího Duška proto hodnotíme jako pravdivý.

Jiří Dušek kandidoval ve volbách do Senátu v roce 2016 jako nestraník za hnutí ANO 2011 v obvodu Brno-město. V letošních senátních volbách obhajuje svůj mandát jako nestraník navržený ODS na kandidátní listině koalice ČSSDODSVasFaktB (ČSSD, ODS, hnutí Vaši starostové a hnutí Fakt Brno). Ve druhém kole se proti němu postaví nestraník za hnutí ANO Petr Vokřál. Na otázku moderátora, jaké je to stát proti kandidátovi ANO, když byl před šesti lety kandidátem tohoto hnutí on sám a následně i na otázku, proč „změnil dres“, reagoval Dušek tvrzením o nezávislosti své tehdejší kandidatury.

Nezávislý kandidát nicméně není totéž, co nestraník, tedy kandidát bez politické příslušnosti. Podle zákona o volbách do Parlamentu ČR totiž „nezávislý kandidát“ podává přihlášku k volbám zcela samostatně pod svým vlastním jménem. Na rozdíl od ostatních kandidátů bez politické příslušnosti, kteří jsou součástí kandidátek politických stran, hnutí či koalic, tak musí k přihlášce připojit petici s podpisy nejméně 1 000 voličů z daného volebního obvodu. 

Jiří Dušek byl nicméně v senátních volbách 2016 součástí kandidátní listiny hnutí ANO, které ho na tento post navrhlo. Voleb se tedy sice účastnil jako nestraník, nicméně vzhledem k tomu, že byl do voleb navržen politickou stranou, nelze ho označit za „nezávislého“. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Návrh nového stavebního zákona tehdejší Babišova vláda představila v listopadu 2019 a po připomínkovém řízení, během něhož se k němu vyjadřovala řada institucí, ho předložila Poslanecké sněmovně v září 2020. Sněmovna následně na konci května 2021 návrh zákona (.pdf), upravený některými pozměňovacími návrhy, ve třetím čtení schválila (.pdf). Uveďme, že pro zákon hlasovalo hnutí ANO, SPD a tři poslanci z ČSSD. Senát poté jednomyslně tento návrh zamítl, v červenci 2021 však senátory přehlasovala Poslanecká sněmovna, a celý návrh nového stavebního zákona tak byl schválen.

Senátor Ladislav Kos stavební zákon kritizoval již v květnu 2020, kdy v časopise Senát uvedl (.pdf, str. 29), že změny zákona „hrají do karet developerům, startují ohromná korupční rizika, rezignují na ochranu zájmů ochrany přírody a krajiny, památek, kvality bydlení i zdraví obyvatel. Povyšují betonování krajiny a měst na nejvyšší veřejný zájem, nad všechny ostatní veřejné zájmy“.

Ladislav Kos se proti stavebnímu zákonu vymezil (video) i při projednávání na senátní schůzi, během které v červenci 2021 horní komora návrh nakonec zamítla. Konkrétně senátor Kos kritizoval, že hnutí ANO prostřednictvím svého poslance Martina Kolovratníka předložilo ve Sněmovně rozsáhlý pozměňovací návrh, jenž „smazal veškeré do té doby vyjednané dohody a kompromisy se Svazem měst a obcí, primátory a starosty“. Podle Kose se tak jednalo o návrat k původní podobě návrhu zákona před připomínkovým řízením, kterou připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s Hospodářskou komorou. Ladislav Kos tehdy také řekl, že „naprosto falešná je rovněž masivní kampaň, že nový stavební zákon zrychlí výstavbu bytů a sníží jejich ceny“. Dodejme, že Ladislav Kos kritizoval stavební zákon, včetně jeho dopadů na krajinu, i poté, co Poslanecká sněmovna Senát přehlasovala.

Zmíněný zákon měl také řadu dalších kritiků. Svaz měst a obcí po schválení zákona například varoval, že se státní správa občanům vzdálí, a uvedl, že zákon rezignoval na ochranu veřejných zájmů. Nesouhlasný názor zaujala také asociace ekologických organizací Zelený kruh, podle které norma „upřednostňuje rychlost rozhodování před kvalitou projektů a omezuje pravomoci ministerstva životního prostředí“.

Proti stavebnímu zákonu se vyslovila i Rada Asociace krajů. „Stavební zákon by přinášel vznik úřadu, který by z našeho pohledu nezrychloval řízení a ještě by byl drahý a neefektivní,“ uvedl tehdy předseda rady Martin Kuba (ODS). Podobný názor má i právník Roman Kočí, který pro server epravo.cz napsal, že „je také iluzorní představa, že nový stavební zákon přinese zlevnění staveb, zejména zlevnění bytů. Ceny bytů stanoví jejich investor (developer) a ten těžko sníží jejich cenu jen proto, že je zde nový stavební zákon a povolovací procesy se zrychlily“.

Senátor Ladislav Kos tedy opakovaně kritizoval schválený návrh stavebního zákona. Podle jeho dřívějších vyjádření nová norma vylepšuje pozici developerů, rezignuje na ochranu přírody a zhorší kvalitu bydlení i zdraví obyvatel. Doplňme, že proti zákonu se vyslovila například také asociace ekologických organizací Zelený kruh, která tvrdila, že zákon omezuje pravomoci Ministerstva životního prostředí. Podle Rady Asociace krajů by pak nově vzniklý stavební úřad byl drahý a neefektivní.

Hnutí pro Prahu 11 vzniklo v srpnu roku 2006. V komunálních volbách v roce 2006 hnutí nekandidovalo, o zastupitelské místo se ale ucházel např. nynější předseda hnutí Jiří Štyler za Chodovské hnutí pro Prahu.

Komunální volby v roce 2010 pak byly prvními volbami, kde Hnutí pro Prahu 11 sestavilo kandidátku. Volební program z tohoto roku zmiňuje „snahy o bezkoncepční zahuštění zástavby“ na Jižním Městě. Právě proti nadměrné zástavbě se hnutí vymezilo – v programu konkrétně stojí: „Jsme pro zrušení stávajících megalomanských projektů: např. Porto Háje, Litochlebské nám., projekt Vibratio v okolí Chilské ul., projekt Velké Roztyly, projekt Tři věže na Hájích, výstavba nad Hostivařskou přehradou.“

Hnutí pro Prahu 11 také kritizovalo dopravní zátěž, která by dle jejich názoru nastala jako důsledek rozsáhlých stavebních projektů. Hnutí pak namísto toho chtělo rozšiřovat plochy zeleně, utvářet rekreační zóny v okolí metra Roztyly, nad Hostivařskou přehradou či u Košíkovského potoka. Dodejme, že proti nadměrné zástavbě v oblasti Jižního Města se hnutí vymezilo i v programu pro letošní komunální volby.

Uveďme, že například plánovanou zástavbu oblasti od stanice metra Roztyly až k sídlišti Horní Roztyly už v roce 2010 provázely spory mezi místní radnicí a občany. Zatímco radnice podepsala smlouvu s investorem a požádala pražský magistrát o povolení stavby ve zrychleném řízení, místní se proti jejím krokům postavili např. v občanském sdružení Zelené Roztyly.

Server iDNES.cz pak v říjnu 2010 napsal, že „na základě nesouhlasu s postupem radnice v kauze Roztyly a dalších změn na Jižním Městě vzniklo před letošními volbami Hnutí pro Prahu 11“. V souvislosti s touto kauzou tehdy Jiří Štyler uvedl, že hnutí chce „rozumné zastavování Roztyl“ a že „s nynějším návrhem jednoznačně nesouhlasí“.

Hnutí pro Prahu 11 tedy představilo svůj první program před komunálními volbami v roce 2010. V programu se vymezilo proti nadměrné zástavbě v oblasti Jižního Města. Uskupení naopak podporovalo vznik rekreačních oblastí a rozšíření ploch zeleně a jeho předseda Jiří Štyler tehdy kritizoval plán místní radnice ohledně zástavby v okolí stanice metra Roztyly. Výrok Ladislava Kosa tedy hodnotíme jako pravdivý.

Hana Kordová Marvanová je v současné době bez stranické příslušnosti. V minulosti však byla členkou hned několika politických stran či hnutí. Hlídač státu uvádí, že kromě Občanského fóra byla v devadesátých letech i členkou ODS a mezi lety 1998 a 2004 působila v Unii Svobody, která se v lednu 2002 přejmenovala na „Unie svobody – Demokratická unie“ (informaci lze po vypsání názvu politického subjektu dohledat v rejstříku Ministerstva vnitra v sekci Historie). Od roku 2018 až do letošního září byla členkou hnutí STAN.

V uplynulých komunálních volbách a v současných senátních volbách kandidovala jako nestraník za koalici SPOLU, na kandidátku ji navrhla ODS.

Pro upřesnění zmiňme, že Občanská demokratická strana vzešla v roce 1991 z Občanského fóra, které se tehdy rozdělilo na ODS a Občanské hnutí (OH). Unie svobody zase vznikla v roce 1998 rozštěpením ODS po tzv. sarajevském atentátu. (Někdejší premiér a předseda ODS Václav Klaus tehdy nedokázal vysvětlit nejasné financování ODS. Zatímco byl na jednání v Sarajevu, vlivní členové strany před novináři přečetli předem připravené prohlášení, v němž jej vyzvali k odstoupení z čela ODS).

Pro kontext také uveďme, jaké politické funkce Hana Kordová Marvanová zastávala. V roce 1990 se stala poslankyní České národní rady, která se v roce 1993 přetransformovala v Poslaneckou sněmovnu. V poslaneckých lavicích usedala až do roku 1998 a poté krátce v letech 2002 a 2003. Mezi lety 1998 až 2002 zastávala funkci zastupitelky městské části Praha 2.

V roce 2014 pak krátce působila jako náměstkyně ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO). O čtyři roky později se vrátila do pražské komunální politiky, když kandidovala do zastupitelstva hlavního města. Ve stejném roce se stala pražskou radní pro oblast legislativy, veřejné správy a podpory bydlení.

Závěrem shrňme, že Hana Kordová Marvanová vystřídala během svého působení v politice čtyři politická uskupení a nyní kandiduje jako nestraník za koalici SPOLU. Ladislav Kos uvedl, že Kordová Marvanová střídá strany „každé čtyři roky“, což není úplně přesné. Senátor Kos však správně poukazuje na to, že Kordová Marvanová několikrát změnila svou stranickou příslušnost, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Pro začátek upřesněme, že Hana Kordová Marvanová uvedla, že se zasadila o převody pozemků pod družstevními domy v letech 1999–2002 jako politička. Z kontextu debaty pak vyplývá, že by se mohlo jednat o pozemky na Praze 11. Kordová Marvanová této době nicméně vykonávala funkci zastupitelky v městské části Praha 2. Uveďme, že Hana Kordová Marvanová v této době nebyla poslankyní – ve Sněmovně působila nepřetržitě od roku 1990 do roku 1998 a poté znovu od června 2002 do září 2003.

Informace o tom, že by se Hana Kordová Marvanová ze své funkce zastupitelky městské části Prahy 2 či jinak zasadila o převody pozemků pod družstevními domy na Praze 11, se nám nepodařilo dohledat.

Uveďme, že například zastupitelstvo hlavního města Prahy (jehož součástí Kordová Marvanová nebyla) přijalo v září 2002 usnesení (.pdf) o prodeji městských pozemků pod družstevními domy za zvýhodněnou cenu. Nepodařilo se nám nicméně dohledat dokumenty, které by poukazovaly na roli Hany Kordové Marvanové. 

Vzhledem k její tehdejší funkci zastupitelky na Praze 2 jsme se zaměřili i na tamní situaci. Archiv usnesení zastupitelstva městské části Praha 2 z volebního období 1998–2002 nicméně není veřejně dostupný, nemůžeme proto ověřit, zda k podobnému kroku nepřistoupila i tato část Prahy. Z uvedených důvodů výrok hodnotíme jako neověřitelný.