Hana Kordová Marvanová byla nejdříve v roce 1990 a následně i v roce 1992 zvolena jako poslankyně České národní rady, po její přeměně na nynější Poslaneckou sněmovnu v této funkci pokračovala až do roku 1998. Ve Sněmovně poté působila ještě mezi roky 2002 a 2003.

Transformaci bytových družstev se věnoval především zákon č. 42/1992 Sb., který se týkal úprav majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. Transformace bytových družstev podle něj spočívala zejména v přizpůsobení jejich právních poměrů tehdejšímu obchodnímu zákoníku. Zároveň tento tzv. transformační zákon zavedl právo členů bytových družstev, kteří byli nájemci bytů nebo nebytových prostor, požádat družstvo o bezplatný převod těchto bytů do jejich vlastnictví (.pdf, str. 26). Jednalo se tedy o možnost vyčlenit daný byt z bytového družstva.

Katastrální úřady nicméně po zavedení tohoto zákona odmítaly vkládat vlastnická práva takto převedených bytů do katastru nemovitostí s odvoláním na nejasnost právní úpravy (.pdf, str.  20). Ke změně této situace poté došlo až díky zákonu č. 72/1994 Sb. (.pdf, str. 26), který pravidla převodů dále upřesnil. 

První ze zmíněných zákonů schválilo tehdejší Federální shromáždění ČSFR na podzim 1991. Hana Kordová Marvanová nicméně v té době nebyla členkou Sněmovny lidu (tj. dolní komory) ani Sněmovny národů (tj. horní komory) Federálního shromáždění. Mezi zveřejněnými dokumenty České národní rady, které příslušela zákonodárná moc jen na české národní úrovni, se nám informace o tomto zákonu nepodařilo dohledat.

V případě druhého uváděného zákona, tedy zákona č. 72/1994 Sb., už o jeho přijetí rozhodovala Poslanecká sněmovna ČR, mezi jejímiž členy byla i Hana Kordová Marvanová. Ta v té době patřila také mezi členy ústavně právního výboru Sněmovny, který spolu s hospodářským a rozpočtovým výborem předložil návrhy na úpravu tehdy projednávaného návrhu zákona. Některé z těchto úprav se následně skutečně dostaly do schváleného znění zákona (např. úpravy § 24/26). Poslanecká sněmovna tehdy také schválila některé pozměňovací návrhy, které předložila přímo Hana Kordová Marvanová.

Na závěr shrňme, že se nám nepodařilo dohledat informace o tom, že by se Hana Kordová Marvanová podílela přímo na podobě tzv. transformačního zákona z roku 1992. Sněmovna nicméně schválila její pozměňovací návrhy při projednávání zákona č. 72/1994 Sb., který upřesnil pravidla převodu bytů na členy družstva, tedy pravidla související s transformací bytových družstev. Výrok Hany Kordové Marvanové proto hodnotíme jako pravdivý.

Hana Kordová Marvanová byla nejdříve v roce 1990 a následně i v roce 1992 zvolena jako poslankyně České národní rady, po její přeměně na nynější Poslaneckou sněmovnu v této funkci pokračovala až do roku 1998. Ve Sněmovně poté působila ještě mezi roky 2002 a 2003. V roce 2018 se stala zastupitelkou a radní hl. města Prahy a mimo jiné předsedkyní Komise Rady hl. m. Prahy pro dostupné družstevní bydlení v Praze.

Transformaci bytových družstev se věnoval především zákon č. 42/1992 Sb., který se týkal úprav majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. Transformace bytových družstev podle něj spočívala zejména v přizpůsobení jejich právních poměrů tehdejšímu obchodnímu zákoníku. Zároveň tento tzv. transformační zákon zavedl právo členů bytových družstev, kteří byli nájemci bytů nebo nebytových prostorů, požádat družstvo o bezplatný převod těchto bytů do jejich vlastnictví (.pdf, str. 26). Jednalo se tedy o možnost vyčlenit daný byt z bytového družstva.

Katastrální úřady nicméně po zavedení tohoto zákona odmítaly vkládat vlastnická práva takto převedených bytů do katastru nemovitostí s odvoláním na nejasnost právní úpravy (.pdf, str. 20). Ke změně této situace poté došlo až díky zákonu č. 72/1994 Sb. (.pdf, str. 26), který pravidla převodů dále upřesnil.

První ze zmíněných zákonů schválilo tehdejší Federální shromáždění ČSFR na podzim 1991. Hana Kordová Marvanová nicméně v té době nebyla členkou Sněmovny lidu (tj. dolní komory) ani Sněmovny národů (tj. horní komory) Federálního shromáždění. Mezi zveřejněnými dokumenty České národní rady, které příslušela zákonodárná moc jen na české národní úrovni, se nám informace o tomto zákonu nepodařilo dohledat.

V případě druhého uváděného zákona, tedy zákona č. 72/1994 Sb., už o jeho přijetí rozhodovala Poslanecká sněmovna ČR, mezi jejímiž členy byla i Hana Kordová Marvanová. V té době patřila také mezi členy ústavně právního výboru Sněmovny, který spolu s hospodářským a rozpočtovým výborem předložil návrhy na úpravu tehdy projednávaného návrhu zákona. Některé z těchto úprav se poté následně skutečně dostaly do schváleného znění zákona (např. úpravy § 24/26). Poslanecká sněmovna tehdy také schválila některé pozměňovací návrhy, které předložila přímo Hana Kordová Marvanová.

Jeden z jejích návrhů se týkal právě žádostí nájemníků o převod družstevního bytu do jejich vlastnictví. Hana Kordová Marvanová do znění zákona č. 72/1994 Sb. mj. prosadila konkrétní formulaci, která umožňuje tyto převody nájemníkům a navrhla také doplnění odkazu na ustanovení výše zmíněného transformačního zákona.

Tyto zákony se nicméně vztahovaly na celou Českou republiku, nikoli pouze na pražskou část Jižní Město (Praha 11). Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo najít informace o tom, kolik obyvatel Jižního Města využilo zákonnou možnost převedení družstevních bytů do svého vlastnictví. Je však pravdou, že mj. díky legislativním návrhům Hany Kordové Marvanové měli i lidé na Jižním Městě možnost získat byty na základě žádosti. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme kontext výroku. Hana Kordová Marvanová reaguje na slova senátora Ladislava Kose, který poukazoval na to, že v kampani pro volby do Senátu používá označení „nezávislá kandidátka“ (.pdf), ačkoli jako nezávislá kandidátka nekandiduje. Zmiňovaný pojem totiž podle zákona o volbách do Parlamentu ČR označuje kandidáty, kteří podávají přihlášku k senátním volbám zcela samostatně pod svým vlastním jménem. Na rozdíl od ostatních kandidátů bez politické příslušnosti (tj. nestraníků), kteří jsou součástí kandidátek politických stran, hnutí či koalic, tak musí k přihlášce připojit petici s podpisy nejméně 1 000 voličů z daného volebního obvodu. 

Podobně je tomu i u komunálních voleb, kdy mohou „nezávislí kandidáti“ kandidovat buď samostatně, dále jako sdružení nezávislých kandidátů nebo jako sdružení politických stran a nezávislých kandidátů. V posledním zmíněném případě se podle zákona o komunálních volbách na kandidátní listiny uvádí „označení politické strany nebo politického hnutí, které kandidáta navrhlo, nebo označení, že jde o nezávislého kandidáta“.

V nynějších senátních volbách Hana Kordová Marvanová kandiduje sice jako nestraník (bez politické příslušnosti), podle webu volby.cz ji ale na kandidátku koalice SPOLU navrhla ODS. Nepatřila tak mezi „nezávislé kandidáty“ (označované zkratkou NK), na rozdíl například od bývalého primátora Prahy Tomáše Hudečka či někdejšího poslance Leo Luzara.

V kampani do komunálních voleb se Hana Kordová Marvanová také prezentovala jako „nezávislá“ a skutečně byla jediným nestraníkem na kandidátní listině. I v těchto volbách ji na kandidátku koalice SPOLU navrhla ODS. Ani v tomto případě tedy nebyla „nezávislou kandidátkou“, na rozdíl od některých kandidátů na volebních listinách hnutí Praha Sobě či Praha bez chaosu.

Hana Kordová Marvanová tak nepřesně používá pojem „nezávislý kandidát“, kterým se ostatně prezentuje i ve své kampani. Ve skutečnosti je nestraníkem navrženým ODS. Sama o sobě by taková záměna pojmů mohla být považována za drobnou formulační nepřesnost. V senátním duelu s Ladislavem Kosem byla však Kordová Marvanová právě s touto nepřesností konfrontována, když ji Kos mj. srovnal s Tomášem Hudečkem, který skutečně kandiduje jako nezávislý. V tomto kontextu je již její trvání na pojmu „nezávislá kandidátka“ nepravdivé.

Předně uveďme, že Hana Kordová Marvanová v letošních senátních volbách kandiduje jako nestraník na kandidátní listině koalice SPOLU (ODS, TOP 09, KDU-ČSL), na kterou ji navrhla ODS. V minulosti byla například členkou ODS či hnutí STAN, v současnosti je bez politické příslušnosti.

Ladislav Kos ve výroku poukazuje na to, že Hana Kordová Marvanová na svých propagačních cedulích a dalších materiálech (.pdf) používá pojem „nezávislá kandidátka“, na což dříve upozornil například i bývalý pražský primátor Tomáš Hudeček. Podle zákona o volbách do Parlamentu ČR totiž „nezávislý kandidát“ podává přihlášku k volbám zcela samostatně pod svým vlastním jménem. Na rozdíl od ostatních kandidátů bez politické příslušnosti, kteří jsou součástí kandidátek politických stran, hnutí či koalic, tak musí k přihlášce připojit petici s podpisy nejméně 1 000 voličů z daného volebního obvodu. 

Hana Kordová Marvanová je tak sice podle informací webu volby.cz, který spravuje Český statistický úřad, bez politické příslušnosti, nicméně mezi „nezávislé kandidáty“ skutečně nepatří. Je totiž součástí kandidátky koalice SPOLU, na kterou ji navrhli občanští demokraté. Výrok Ladislava Kose proto hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost nicméně doplňme, že ačkoli se Hana Kordová Marvanová ve své volební kampani prezentuje jako „nezávislá kandidátka“, součástí jejích propagačních materiálů je také přímo logo koalice SPOLU.

Evropská komise přijala 23. března 2022 dočasný krizový rámec, díky kterému by členské státy měly mít lepší flexibilitu při přidělování státní podpory a mohly by tak podpořit svou ekonomiku v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Rámec konstatuje, že celé hospodářství EU „je vážně narušeno“. Na základě čl. 107 odst. 3 písm. b Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 45) tak v této situaci členským státům umožňuje, aby udělovaly státní podporu, která by jindy mohla být považována za neslučitelnou s vnitřním trhem Unie. Rámec také konkrétně zmiňuje několik druhů pomoci, které mohou státy poskytovat. Patří mezi ně například přímá finanční podpora postiženým podnikům nebo částečné kompenzace vysokých cen energií.

Česká vláda představila podobu a výši pomoci pro podnikatele s vysokými cenami energií na tiskové konferenci 14. září. Vládní představitelé tehdy uváděli, že dle tohoto návrhu budou moci pomoc čerpat firmy s vysokou spotřebou elektřiny a plynu, kterých se nedotkne dříve oznámené zastropování cen energií určené pro maloodběratele. Pro velkoodběratele elektřiny a plynu tak má být alokováno celkem 30 miliard korun. Dle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (za STAN) tato pomoc vychází ze zmíněného dočasného krizového rámce Evropské komise.

Daný program je určený mj. pro těžební, zpracovatelský či hutní průmysl. Maximální výše podpory je 200 milionů korun pro energeticky náročné podniky. Pro ostatní je pak maximální částka stanovena na 45 milionů korun. Síkela rovněž uvedl, že velkoodběratelé budou mít nárok na kompenzace až do výše 80 procent nejvyšší spotřeby energií za posledních pět let. Firmy budou moci peníze čerpat od 1. listopadu 2022.

Na závěr tedy uveďme, že vláda kvůli vysokým cenám energií vyčlenila 30 miliard korun na pomoc několika odvětvím, mezi nimi těžebnímu, zpracovatelskému či hutnímu průmyslu. Pomoc vychází z dočasného krizového rámce, který přijala Evropská komise. Podniky budou mít nárok na kompenzace do výše 80 procent nejvyšší spotřeby energií za posledních pět let. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.

Francie od ledna letošního roku zavedla tzv. tarifní štít, který zastropoval cenu elektřiny v případě tzv. regulovaných tarifů. Ty odběratelům nabízí společnost Électricité de France (EDF), v níž má francouzský stát 84% podíl, a vybrané místní distribuční společnosti. Uveďme, že výši těchto tarifů stanovuje vláda a využívá je přibližně 70 % odběratelů elektřiny ve Francii. Konkrétně jsou vyhrazeny jen pro domácnosti a malé podniky s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem nepřesahujícím 2 miliony eur. Francie u těchto regulovaných tarifů nárůst cen zastropovala tak, že v letošním roce nesmí překročit hranici 4 % při srovnání ceny na začátku ledna 2022 s cenou platnou v srpnu 2021. 

V září 2022 Francie prodloužila platnost tohoto zastropování i na příští rok. Procentuální hranice se však změnila. V roce 2023 se mají ceny udržet na hranici 15% nárůstu, zatímco bez zastropování by nárůst mohl dosáhnout až 120 %. 

Doplňme, že v březnu 2022 došlo k rozšíření tarifního štítu o další opatření, jehož cílem je zmírnit růst cen elektřiny i u vládou přímo neregulovaných tarifů. Objem elektřiny, kterou musí EDF každý rok nabízet v rámci tzv. mechanismu ARENH alternativním (konkurenčním) dodavatelům energií za sníženou cenu, byl pro letošní rok navýšen ze 100 TWh na 120 TWh. Upřesněme, že EDF jako největší producent elektřiny v zemi např. v roce 2021 vyrobila celkem 418 TWh elektrické energie (.pdf, str. 63), a pod ARENH tak spadá zhruba čtvrtina její produkce. 

EDF skutečně kvůli těmto opatřením podala žalobu k francouzskému nejvyššímu správnímu soudu. Stalo se tak 9. srpna a přesněji se jedná o „žádost o odškodnění“ kvůli dopadům rozhodnutí vlády. Společnost byla rozhodnutím nucena prodávat energii se ztrátou. V této žalobě se dožaduje odškodnění za ztráty 8,34 miliardy eur. Uveďme, že společnost EDF v prvním pololetí letošního roku vykázala rekordní ztrátu, 5,3 miliardy eur, zatímco v prvním pololetí roku loňského měla společnost zisk 4,2 miliardy eur.

Rakouská vláda na začátku letošního září představila plán na omezení cen elektřiny pro domácnosti, který zavádí cenový strop na úrovni 10 centů za kilowatthodinu (kWh). Nad tuto hranici hodlá Rakousko domácnostem cenu doplácet. Počítá se přitom s dotováním maximálně 30 centů na kWh pro dodavatele.

Pokud tedy cena elektřiny pro spotřebitele přesáhne 40 centů, navýšení zaplatí odběratel. Podpora je omezena na maximálně 2 900 kWh na jednu domácnost, což odpovídá zhruba 80 % roční spotřeby průměrné rakouské domácnosti. Dle vyjádření rakouské vlády má tento 80% limit motivovat domácnosti k šetření elektřinou. Zavedení hranice 2 900 kWh také znamená, že se toto opatření v důsledku netýká nákladů na elektrické vytápění (např. při využívání tepelného čerpadla). Domácnosti, které jej používají, totiž často elektřiny spotřebují ročně výrazně více. 

Rakouské ministerstvo životního prostředí, jež má na starosti také oblast energetiky, k tomu uvedlo, že je „jasné, že domácnosti, které topí tepelným čerpadlem, jsou vysokými náklady velmi zatíženy“. Stejně je tomu podle ministerstva ale i v případě domácností, které k topení využívají např. plyn, dálkové vytápění nebo pelety, u nichž ceny také výrazně vzrostly. „Z hlediska rovného zacházení není možné poskytnout pomoc s náklady na vytápění jedné skupině, zatímco ostatní musí nést zvýšení cen sami. Federální vláda v rámci cenové brzdy pro elektřinu sponzoruje základní spotřebu elektřiny, otázka dotací nákladů na vytápění bude řešena v dalším kroku,“ uvedlo ministerstvo pro rakouský server Zackzack.at na začátku září.

Tuto skutečnost kritizovala například tamní Komora práce, která žádá po vládě, aby spotřebitele topící elektřinou podpořila. Hans Pucker z Komory práce uvedl, že kdo používá elektrické topení, spotřebuje 10 až 15 tisíc kWh ročně. Upřesněme, že topením elektřinou se mohou myslet i elektrické přímotopy.

Tisková zpráva rakouského Ministerstva financí pak uvádí, že náklady domácností po zavedení cenového stropu by měly průměrně klesnout o zhruba 500 eur ročně. Opatření má platit od letošního prosince až do konce června 2024 a stát na něj vynaloží tři až čtyři miliardy eur.

Doplňme, že částečný cenový strop elektřiny není první rakouské plošné opatření v boji proti růstu cen. Každý, kdo měl počátkem července v Rakousku trvalé bydliště, dostal na účet jednorázový příspěvek od vlády 500 eur a také 250 eur na každé dítě.

Obousměrný plynovod Stork II, o kterém premiér Petr Fiala (ODS) hovoří, má propojit Českou republiku s polským LNG terminálem v přímořském městě Świnoujście (Svinoústí). Projekt by zásadně pomohl diverzifikovat dodávky zemního plynu do Česka a snížil by tak naši energetickou závislost na Rusku.

Plynovod Stork II

O plynovodu, který měl spojovat Českou republiku a Polsko, se jednalo již v roce 2014. Tehdy český Energetický regulační úřad (ERÚ) spolu s polským úřadem pro regulaci energtiky (.pdf) vydal rozhodnutí o žádosti k realizaci projektu česko-polského obousměrného propojovacího plynovodu STORK II, kterou společně podala česká firma Net4Gas a polský Gaz-System.

Stork II se měl stát součástí tzv. severojižního koridoru mezi Polskem a Chorvatskem. Polsko v roce 2015 vystavělo v přímořském městě Svinoústí terminál, do kterého tankery dovážejí zkapalněný plyn (LNG). Odtud měl pak plyn putovat plynovodem do Česka. Klíčovým přínosem této stavby mělo být výrazné snížení závislosti na ruském plynu.

V roce 2016 český premiér Bohuslav Sobotka a polská premiérka Beata Szydlová podepsali memorandum o realizaci plynovodu. V témže roce však polský Gaz-System odložil projekt Stork II na rok 2019. V roce 2020 pak společnost Net4Gas, která zajišťuje přepravu plynu a provozuje plynovody v České republice, zveřejnila (.pdf) svůj výhled na následující období let 2021–2030. Tato zpráva společnosti ukázala, že byl projekt plynovodu Stork II odložen na neurčito. Dodejme, že jak česká Net4Gas, tak polský Gaz-System se navzájem vinily za to, že se projekt neposouvá vpřed.

Obnova spolupráce

Předseda vlády Fiala 6. září 2022 řekl, že Česko a Polsko obnovily přípravu plynovodu Stork II. Shodnout se na tom měl s polským premiérem Mateuszem Morawieckim při jednání o evropských plánech v energetice. Dodejme, že Fiala o tom, že se s polským premiérem dohodl na opětovném otevření jednání o projektu, informoval v dubnu tohoto roku. O obnovení vyjednávání poté mluvil také na začátku letošního července. Týdeník Respekt nicméně 7. září napsal, že Polsko podle dostupných informací nepodepsalo žádný dokument, který by realizaci Stork II posunul vpřed.

Na konci září (tedy přibližně týden po odvysílání předvolební debaty) Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zveřejnilo tiskovou zprávu, ve které informovalo, že „Česko a Polsko obnovilo spolupráci na přípravě projektu výstavby česko-polského plynárenského propojení“. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) a polská ministryně pro ochranu klimatu a životního prostředí Anna Moskwa ve společném dopise požádali Evropskou komisi o financování stavby plynovodu Stork II.

Tisková zpráva MPO dodává, že „k dopisu připojili své podpisy také provozovatelé přepravních soustav, český Net4Gas s.r.o. a polský Gaz-System S.A. jako budoucí realizátoři projektu“. Projekt může být podle ministerstva dokončen do roku 2026, pakliže bude o investici rozhodnuto v příštích měsících.

Doplňme, že plynovodu Stork II byly unijní dotace přislíbeny již v minulosti. Evropská komise však v roce 2019 plynovod vyškrtla ze seznamu prioritních staveb. To tedy prakticky znamenalo, že by stavby nedosáhly na dotace z Evropské unie. Právě tato situace byla podle společnosti Net4Gas hlavním důvodem odložení projektu.

Plynovod Slovensko-Polsko

Premiéři Polska a Slovenska v pátek 26. srpna 2022 slavnostně otevřeli nový plynovod spojující jejich země. Na realizaci plynovodu se obě strany dohodly v dubnu 2018, výstavba reálně začala (.pdf, str. 29) až v roce 2019. Původní plán počítal s komerčním provozem již na konci loňského roku, nicméně byl odsunut až na začátek letošního října. Nový plynovod má zhruba 164 kilometrů a jeho kapacita by měla pokrýt zhruba roční spotřebu Slovenska.

Díky novému plynovodu Slovensko získalo přístup k terminálům na zkapalněný zemní plyn (LNG) u polského Svinoústí a v litevské Klajpedě a k norskému plynovodu Baltic Pipe. Polsko pak díky tomuto plynovodu získalo přístup k plynu z jižní Evropy, severní Afriky či Kavkazu.

Závěr

Do začátku letošního září sice dle informací Respektu nevznikl dokument, který by Polsko zavazoval k obnovení projektu Stork II, náznaky obnovené spolupráce mezi českou a polskou stranou ovšem existovaly. Předseda vlády Petr Fiala o plynovodu opakovaně jednal se svým protějškem Mateuszem Morawieckim. Znovuzahájení spolupráce na přípravě projektu pak potvrzuje i pozdější dopis z konce září, ve kterém ministr průmyslu obchodu Jozef Síkela a polská ministryně pro ochranu klimatu a životního prostředí Anna Moskwa požádali Evropskou komisi o financování stavby. Premiéři Slovenska a Polska v srpnu 2022 skutečně slavnostně otevřeli nový plynovod, který spojuje jejich státy. Výrok Petra Fialy z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Zásobníky zemního plynu

Na začátek uveďme, že členské státy EU se v červnu tohoto roku v souvislosti se současnou energetickou krizí dohodly, že do začátku letošní zimy naplní své zásobníky zemního plynu na minimálně 80 %.

V České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 25) podzemní zásobníky plynu: RWE Gas Storage CZ, MND Energy Storage, Moravia Gas Storage a SPP Storage, jejíž zásobník nicméně není připojený k české plynárenské soustavě a slouží primárně pro potřeby Slovenska. Celková kapacita zásobníků, v nichž se skladuje plyn pro český trh, odpovídá 36,88 TWh (.pdf, str. 25).

RWE Gas Storage CZ mělo k 22. září 2022 – tedy ke dni konání předvolební debaty – ve svých zásobnících uloženo 27,2 TWh plynu. MND Energy Storage mělo ke stejnému datu uskladněno 3,07 TWh plynu a Moravia Gas Storage 1,87 TWh plynu. Dohromady se tak jednalo o 32,14 TWh zemního plynu, tedy o 87,1 % celkové kapacity zásobníků.

LNG terminál v Nizozemsku

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela na svém Twitteru v červnu napsal, že se státu ve spolupráci se skupinou ČEZ podařilo zajistit kapacitu v nizozemském terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG). Bližší podrobnosti tehdy Síkela neuvedl. Na začátku července pak nizozemský velvyslanec v České republice oznámil, že Česko by mělo získat přibližně tři miliardy metrů krychlových zemního plynu, což představuje přibližně třetinu naší roční spotřeby. Na tiskové konferenci, která proběhla 19. července 2022, pak Jozef Síkela oznámil detaily uzavřené dohody.

Plovoucí terminál u nizozemského Eemshavenu se otevřel 8. září 2022 a ČEZ v něm má podle Síkely a generálního ředitele ČEZu Daniela Beneše pronajatou kapacitu na zpětné zplyňování LNG ze 30 tankerů. Kapacita terminálu je zakoupena na pět let od září 2022 do září 2027.

První loď se zkapalněným zemním plynem určeným pro Českou republiku dorazila z USA do Nizozemska v pondělí 19. září. Doplňme, že šéf ČEZu již dříve oznámil, že do konce roku připluje celkem osm lodí a každá má podle něj přivézt 100 milionů metrů krychlových plynu.

Závěr

Abychom to shrnuli, plynové zásobníky v České republice skutečně byly naplněny. K 22. září 2022 byly plné z více než 87 %. Vláda Petra Fialy si také prostřednictvím ČEZu, kde téměř 70 % akcií vlastní stát, pronajala kapacitu na zkapalněný zemní plyn (LNG) v Nizozemsku. Výrok předsedy vlády Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Slovenský ministr hospodářství Richard Sulík a ministr financí Igor Matovič podepsali 16. února tohoto roku memorandum (.pdf) se společností Slovak Power Holding (SPH). Ta je majoritním akcionářem (66 %) společnosti Slovenské elektrárny (SE), která je největším slovenským producentem elektrické energie a v roce 2021 vyrobila téměř dvě třetiny veškeré elektřiny vyrobené na Slovensku. Doplňme, že zbývající 34% podíl akcií v SE vlastní přímo Slovenská republika.

Memorandum obsahuje (.pdf, str. 3) ustanovení, podle něhož tento dokument není právně „závaznou dohodou“ a jeho výstup není soudně vymahatelný.

Dle memoranda by měly Slovenské elektrárny v letech 2023 a 2024 (.pdf, str. 2) prodávat elektrickou energii, která je určená pro domácnosti, za ceny výrazně nižší, než byly únorové ceny na trhu. Konkrétně by měla velkoobchodní cena silové elektřiny v případě Slovenských elektráren odpovídat 61 eurům (cca 1500 Kč) za MWh. Za tuto cenu by měly SE dodat elektřinu o objemu 6,15 TWh ročně, což by podle vyjádření slovenského Ministerstva financí mělo pokrýt spotřebu domácností na Slovensku.

Doplňme, že zmíněná cena silové elektřiny (tj. cena za vlastní odebranou elektřinu) na Slovensku tvoří zhruba 47 % z koncové ceny elektřiny, zbytek pak představuje mj. cena za distribuci. Právě velkoobchodní ceny elektřiny nicméně v roce 2021 a 2022 výrazně narostly a slovenská vláda se tak memorandem snažila tyto ceny stabilizovat. 

Výměnou za toto dohodnuté zafixování cen silové elektřiny slovenská vláda v memorandu (.pdf, str. 3) ustoupila od dřívějšího plánu zdanit zisky z prodeje elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách, který schválila 9. února 2022.

Pro úplnost uveďme, že slovenská vláda návrh zákona, který by měl umožnit zastropování cen elektřiny, schválila 21. září 2022. Slovenský parlament návrh zákona odsouhlasil 27. září, tedy až poté, co proběhla námi ověřovaná debata. Prezidentka Čaputová ho podepsala 4. října. Slovenská vláda tak má nyní možnost vyhlásit tzv. nouzový stav v energetice a v jeho rámci určovat ceny elektřiny a plynu vládním nařízením. Doplňme ještě, že generální ředitel Slovenských elektráren v souvislosti s tímto zákonem uvedl, že nová právní úprava ohrožuje fungování celého podniku. Podle slovenského zpravodajského serveru Trend.sk firmě v krajním případě hrozí konkurz, čímž by bylo ohroženo i výše zmiňované memorandum.

Slovenská ministerstva zahraničí a hospodářství tedy skutečně podepsala memorandum týkající se zastropování cen elektřiny. Ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o právně nezávazný dokument, hodnotíme výrok jako nepravdivý.