Tomio Okamura svým výrokem reaguje na slova ministra dopravy Martina Kupky z ODS, který řekl, že plynové zásobníky jsou v Česku aktuálně naplněné z 82 % (video, 10:48). Podle šéfa hnutí SPD nicméně odborníci varují před tím, že tento plyn nepatří českému státu, nýbrž zahraničím firmám. V odůvodnění se zaměříme na to, zda je to pravda a kteří odborníci na energetiku na tento stav upozorňují.

Vyjádření některých odborníků

Web oenergetice.cz uvádí, že hlavním účelem podzemních plynových zásobníků je umožnit nákup v létě levnějšího plynu a pokrýt jím vyšší dodávky v zimě. Země EU se v souvislosti se současnou energetickou krizí dohodly, že do začátku letošní zimy své zásobníky naplní na alespoň 80 %.

O tom, že zásobníky na našem území nepatří českému státu na začátku července mluvil Vladimír Štěpán, který v českých médiích bývá prezentován jako energetický expert. V srpnovém rozhovoru pro Parlamentní listy pak Štěpán například upozorňoval na to, že „česká vláda svými prohlášeními, že máme naplněné zásobníky pro potřeby naší země, uvádí nepřesné informace“, protože s majiteli plynu neuzavřela žádné dohody. Podle Štěpána by se tak zahraniční obchodníci v případě krize mohli jednoduše rozhodnout, že plyn pošlou svým odběratelům mimo Českou republiku. Stát by dle něj plyn ze zásobníků mohl využít pro potřeby ČR jen v případě vyhlášení nouzového stavu, pak by ale zase musel obchodníkům uhradit vzniklé škody.

Podobně jako Štěpán se v červnu vyjadřoval (video, čas 3:47) i Ivan Noveský – bývalý místopředseda (.pdf) Energetického regulačního úřadu, kterého do funkce jmenovala někdejší předsedkyně Alena Vitásková. Zároveň tehdy o zásobnících uvedl: „My vůbec netušíme, kolik v tom je českého plynu. My víme pouze o tom, že ministr Síkela koupil nějakých asi 230 milionů kubíků.“ 

Pracovní skupina Energie není luxusní zboží, jejímiž členy jsou Alena Vitásková, Vladimír Štěpán či Ivan Noveský, také 7. března zveřejnila výzvu „k záchraně české energetiky“. V ní vládu upozorňovala, že z množství plynu v zásobnících „patří pouze velmi malá část českým obchodníkům s plynem“. Většinu tohoto plynu podle výzvy tvoří zahraniční zásoby. Upřesněme, že počátkem března (kdy ještě neplatil unijní plán na alespoň 80% naplnění zásobníků) byly v ČR zásobníky naplněné zhruba z 25 %. Nyní jsou naplněné na více než 80 %. 

Někteří odborníci na energetiku tedy skutečně poukazovali na to, že české zásobníky a plyn v nich nejsou ve vlastnictví státu, jak uvedl šéf hnutí SPD Okamura. Pojďme se nyní detailněji podívat na to, jak to tedy se zásobníky na českém území skutečně je.

Osm zásobníků na našem území

Data organizace Gas Infrastructure Europe ukazují, že se v Česku nachází celkem devět zásobníků na plyn. Jeden z nich je nicméně napojen pouze na slovenskou infrastrukturu (.pdf, str. 25), fakticky tedy Česko disponuje osmi zásobníky:

• Šest z nich s celkovým objemem přes 2,7 mld. kubíků provozuje společnost RWE Gas Storage CZ, která má německého vlastníka (.pdf, str. 2).
• Jeden zásobník o objemu 0,3 mld. kubíků vlastní MND Energy Storage, spadající pod investiční skupinu KKCG českého podnikatele Karla Komárka, která sídlí ve Švýcarsku.
• Jeden zásobník s kapacitou 0,4 mld. kubíků se nachází pod správou Moravia Gas Storage a vlastní jej z poloviny ruský Gazprom a z druhé poloviny skupina KKCG.

Více než 77 % kapacity českých zásobníků tedy zprostředkovaně vlastní německá společnost. Zbývajících 23 % připadá na ruský Gazprom a KKCG, jejímž koncovým vlastníkem je Karel Komárek (.pdf, str. 8). Sama KKCG se nicméně označuje za mezinárodní skupinu. Uveďme, že skutečnost, že český stát nevlastní žádný ze zásobníků, potvrzuje na svém webu i Ministerstvo průmyslu a obchodu. 

Skladovaný plyn pak také automaticky nepatří vlastníkům zásobníků, jejich volné kapacity si totiž běžně pronajímají jednotliví obchodníci s plynem z různých států (.pdf, str. 11). V souvislosti s tím dodejme, že novela energetického zákona, kterou v červnu podepsal prezident Zeman, zavádí nový princip zvaný „use it or lose it“. Ten spočívá v tom, že obchodníci, kteří nevyužijí svou rezervovanou kapacitu v zásobnících na zemní plyn, mohou o její část přijít. Provozovatelé zásobníků poté musí tyto volné kapacity nabízet v aukci.

V Česku působí mnoho dodavatelů zemního plynu, kteří si prostory v zásobnících mohou pronajímat. Ekonomický deník např. v dubnu zveřejnil statistiku všech společností, které měly v minulém roce alespoň 1% podíl na dodávkách zemního plynu koncovým zákazníkům. Z obchodního rejstříku, případně z webu hlidacstatu.cz jsme zjistili, že 14 ze všech 17 zmíněných dodavatelů plynu nepatří státu či samosprávě. 

Mezi výjimky patří ČEZ, který stát vlastní ze 70 % a který v roce 2021 spolu se svou dceřinou firmou ČEZ Prodej ovládal v tuzemsku zhruba 12,5 % trhu. Pražská plynárenská, která ve stejném roce ovládala přes 13,5 % trhu, zase 100% patří do vlastnictví hlavního města.

Z žádných veřejně dostupných zdrojů jsme nicméně nezjistili, které společnosti si části zásobníků na zemní plyn pronajímají. Dodavatelé plynu koncovým zákazníkům přitom také nemusí být jediní, kteří by si mohli do zásobníků uložit plyn. Například ruský exportér plynu Gazprom měl v zásobníku Moravia Gas Storage v Dambořicích, jejž z poloviny vlastní, rezervovanou podstatnou část kapacity.

I kdybychom předpokládali, že podstatnou část zásobníků naplnil svým plynem ČEZ či Pražská plynárenská, nelze z toho vyvozovat, že by byl ve vlastnictví státu. Jak jsme uvedli výše, ČEZ je pouze polostátní a Pražská plynárenská nepatří státu, ale hlavnímu městu Praze. Česko přitom nemá žádného státního obchodníka s plynem, ačkoliv se o jeho zřízení poslední dobou uvažuje.

Vliv státu

Pro úplnost dodejme, že stát nicméně část plynu do zásobníků nedávno sám aktivně koupil. Na pokyn vlády se o to postarala Správa státních hmotných rezerv. Jde přibližně o 230 milionů kubíků, tedy o necelých 7 % z celkové kapacity 3,5 mld. metrů krychlových, kterou disponuje uváděných osm zásobníků na našem území.

Ministerstvo průmyslu a obchodu v půlce července zároveň uvedlo, že na dalších zhruba 435 milionů kubíků plynu si zajistilo přímý vliv, a to prostřednictvím aukcí na uskladnění plynu, což stát finančně dotuje (.pdf, str. 5–6). Za finanční příspěvek se tak tito obchodníci zavázali k tomu, že v průběhu dalších měsíců neodtěží ze zásobníků více než určité stanovené množství plynu. Ministerstvo rovněž uvádí, že mu novela energetického zákona v případě stavu nouze umožní zakázat vývoz plynu na jiný trh, než je trh tuzemský.

Závěr

Někteří energetici skutečně v médiích hovořili o tom, že Česku nepatří zásobníky plynu ani plyn v nich. Z veřejně dostupných dat přitom víme, že žádný z osmi tuzemských zásobníků nepatří českým firmám. Skupina KKCG, která sídlí ve Švýcarsku a patří českému podnikateli Karlu Komárkovi, se přitom sama označuje za mezinárodní skupinu.

Kteří obchodníci konkrétně a v jakém množství do zásobníků svůj plyn ukládají, se už ale z veřejně přístupných informací nedozvíme. Samotné Ministerstvo průmyslu a obchodu přitom přiznává, že prostřednictvím Správy státních hmotných rezerv nakoupilo jen malou část plynu z celkové kapacity všech zásobníků.

Tomio Okamura se ve svém výroku pouze odkazuje na vyjádření odborníků. Navíc popisuje stav věci a nevyvozuje z toho důsledky, které by byly nějakým způsobem zavádějící. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Společnost RWE Gas Storage CZ je největším provozovatelem podzemních zásobníků plynu v České republice s celkovým provozním objemem přes 2,7 mld. metrů krychlových. Provozní ředitel této společnosti Tomáš Diósi pro MF Dnes 2. srpna o státních zásobách zemního plynu konkrétně uvedl, že „stát letos koupil do svých hmotných rezerv 240 milionů kubíků plynu“. Zároveň také dodal, že „v třesknutých mrazech je spotřeba Česka 55 milionů kubíků denně, takže to je stejné, jako byste měl doma pytlík rýže a mluvil o zásobách na zimu”. Z jeho slov tedy vyplývá, že by toto množství plynu vystačilo pouze na necelých 5 dnů.

Pro úplnost dodejme, že Správa státních hmotných rezerv (SSHR) dříve informovala, že nakoupila 2,4 TWh zemního plynu, což v přepočtu odpovídá zhruba 230 milionům metrů krychlových. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela pak toto množství plynu, o jehož nákupu rozhodla vláda Petra Fialy v dubnu, popisoval jako „necelých 240 milionů metrů krychlových“.

Podívejme se nyní i na data Energetického regulačního úřadu (ERÚ). V roce 2021, kdy byla spotřeba (.pdf, str. 29) plynu v ČR nejvyšší za posledních 10 let, se v nejchladnějším měsíci, konkrétně v lednu, spotřebovalo 1,27 mld. metrů krychlových zemního plynu. Průměrná denní spotřeba tedy odpovídala zhruba 41 milionům metrů krychlových plynu. Pokud bychom vycházeli z těchto dat, výše zmiňovaných 240 milionů kubíků plynu ze státních hmotných rezerv by vystačilo na přibližně 6 dní, tedy necelý týden. Podobný výsledek dostaneme, i kdybychom vycházeli z dat ERÚ za leden 2022 (.pdf, str. 9), kdy se v Česku spotřebovalo 1,13 miliardy kubíků zemního plynu. Upřesněme, že v lednu minulého roku byla průměrná teplota ovzduší −0,9 °C (.pdf, str. 29), letos v lednu +0,8 °C (.pdf, str. 9).

V roce 2006, kdy průměrná teplota v lednu byla −6 °C, měsíční spotřeba plynu dosáhla k 1,64 mld. metrů krychlových (.pdf, str. 2). V případě, že by nastaly stejné „vysoké mrazy“ jako tehdy, by tak zásoby státních hmotných rezerv vystačily jen na necelých pět dnů, jak uvádí zástupce RWE.

Pro kontext zmiňme, že v Česku existuje k uskladnění plynu kapacita cca 3,5 mld. metrů krychlových, které nepatří státu, ale soukromým společnostem. Stát si navíc pronajal zásobník v Nizozemsku skoro na další tři miliardy kubíků. 

Co se týče privatizace českého plynárenství, k té došlo ve dvou fázích, přičemž první z nich řídila první vláda Václava Klause, tvořená ze zástupců ODS (a KDS), KDU-ČSL a ODA. Tzv. první privatizace probíhala od roku 1992 a byla provedena k 1. lednu 1994 (.pdf, str. 14) v podobě restrukturalizace a redukce tehdejšího státního podniku ČPP (Český plynárenský podnik). Došlo tak k převedení osmi regionálních distribučních společností na akciové společnosti a zřízení odštěpného závodu Transgas (.pdf, str. 14) s klíčovým státním podílem. ODS, jejímž zástupcem je i Martin Kupka, ke kterému Tomio Okamura v rozhovoru mluví, má tedy svůj podíl na zprivatizování plynárenství v ČR.

Pro úplnost nicméně uveďme, že tzv. druhá privatizace českého plynárenství proběhla v červnu 2001, kdy vládla menšinová vláda ČSSD vedená Milošem Zemanem. Tehdy byl státní podnik Transgas převeden na akciovou společnost, vlastněnou státem (.pdf, str. 14). V této fázi se jednalo především o privatizaci tranzitního plynovodu a zásobníků plynu, které byly na základě privatizačního projektu vloženy Fondem národního majetku ČR (FNM) do základního kapitálu nově založené společnosti Transgas, a. s.

Tomio Okamura se tedy ve svém výroku zásadně nemýlí: Provozní ředitel RWE Tomáš Diósi skutečně řekl, že stát letos nakoupil 240 milionů metrů krychlových plynu, které by vystačily na necelých 5 dnů. Pokud bychom vycházeli z dat Energetického regulačního úřadu z ledna 2021 či ledna 2022, vystačil by plyn ze státních hmotných rezerv na cca 6 dnů. V případě tuhých mrazů, jako tomu bylo v roce 2006, pak na méně než 5 dnů. Dodejme nicméně, že další zásoby plynu mají soukromé společnosti. Zásobníky společnosti RWE byly například k 20. srpnu plné z 90 % a bylo v nich přibližně 26 TWh zemního plynu.

Podíl na privatizaci opravu měla i vláda ODS, jejímž členem je ministr dopravy Martin Kupka. Druhou fázi privatizace českého plynárenství nicméně dokončila vláda ČSSD. Z výše uvedených důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

V České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 19) podzemní zásobníky plynu: největší z nich je RWE Gas Storage CZ se šesti podzemními zásobníky o objemu přes 2,7 miliardy metrů krychlových. Dalšími jsou MND Energy Storage vlastnící dvě skladovací struktury o objemu 320 milionů metrů krychlových a Moravia Gas Storage s jedním zásobníkem o objemu 448 milionů metrů krychlových.

Na českém území – v Dolních Bojanovicích (.pdf, str. 58) v těsné blízkosti slovenských hranic – se také nachází jeden zásobník společnosti SPP Storage. Ten však slouží (.pdf, str. 9) primárně pro potřeby Slovenska a není připojený k české plynárenské soustavě (.pdf, str. 19), do výpočtů v našem hodnocení ho proto nezahrnujeme. Dohromady má tedy Česká republika k dispozici kolem 3,468 miliardy metrů krychlových na uskladnění plynu.

Než začneme uvádět konkrétní množství uloženého plynu, je třeba zmínit, že zdroje, na které odkazujeme, plyn uvádí v jednotkách využitelné energie, tedy kilowatthodinách (kWh), respektive v MWh či TWh. Základní koeficient pro přepočet z metrů krychlových na kilowatthodiny je 10,62; 1 metr krychlový se tedy rovná přibližně 10,62 killowatthodiny.

RWE Gas Storage CZ mělo k 21. srpnu 2022 ve svých zásobnících uloženo 2,458 miliardy metrů krychlových plynu. MND Energy Storage mělo ke stejnému datu uskladněno 280 milionů metrů krychlových plynu a Moravia Gas Storage mělo uskladněno 152 milionů m³. V den rozhovoru bylo tedy v zásobnících dohromady uloženo 2,89 miliardy metrů krychlových plynu, což je zhruba 83 % celkové kapacity. Jelikož odchylka činí v konečném důsledku přibližně jedno procento, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Správa státních hmotných rezerv (SSHR) je ústředním orgánem státní správy v oblastech hospodářských opatření pro krizové stavy a státních hmotných rezerv. SSHR dle www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-189#p2">zákona o nouzových zásobách ropy vytváří a udržuje hmotné rezervy ropy a ropných produktů „ve výši odpovídající nejméně 90 dnům průměrného denního čistého dovozu referenčního roku“. Další skupiny hmotných rezerv tvoří také průmyslové suroviny nebo zemědělské a potravinářské komodity.

Vláda Petra Fialy v utajeném režimu již v dubnu 2022 rozhodla, že stát vůbec poprvé nakoupí zemní plyn do státních hmotných rezerv, přestože zemní plyn (Příloha A, bod 3.2) nepatří mezi položky, které SSHR standardně nakupuje (Příloha A, bod 3.4). SSHR tak nakoupila 2,4 TWh plynu, což v přepočtu odpovídá zhruba 230 milionům metrů krychlových, ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela pak množství nakoupeného plynu popisoval jako „necelých 240 milionů metrů krychlových“.

Dodávka plynu, kterou zajišťovala společnost ČEZ, už byla podle SSHR dokončena. „Tím došlo k naplnění úkolu od vlády pořídit do nouzových zásob novou komoditu a zvýšit energetickou bezpečnost ČR,“ řekl k tomu na začátku července předseda SSHR Pavel Švagr.

Pro kontext dodejme, že přidáním plynu do státních hmotných rezerv se vláda připravuje na případné zastavení dodávek ruského plynu, na kterém je Česká republika závislá.

K přerušení dodávek ruského plynu do ČR v minulosti došlo v lednu roku 2009, kdy Ukrajina odmítla splatit dluh za plyn ruské společnosti Gazprom. Spor trval necelých 14 dní, poté se zástupci ruské a ukrajinské strany dohodli na nových cenách plynu.

Na podzim téhož roku se ve veřejném prostoru řešilo, zda je Česká republika připravena na další případný výpadek dodávek plynu. Tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský (v úřednické vládě Jana Fischera) v pořadu České televize zmínil (video, čas 54:45), že zařazení plynu do státních hmotných rezerv je pouze jedno dlouhodobé opatření, které se však netýká roku 2009 nebo 2010. Zemní plyn v roce 2009 do státních hmotných rezerv zařazen nebyl a tehdejší vláda k jeho nákupu nepřistoupila.

Na závěr uveďme, že vláda skutečně rozhodla o nákupu přibližně 230 milionů metrů krychlových zemního plynu. Dle květnového vyjádření předsedy SSHR Pavla Švagra je plyn „nově přidanou položkou“ státních hmotných rezerv. O zařazení plynu do těchto rezerv se uvažovalo již v roce 2009, nicméně k tomu tehdy nedošlo. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext nejdříve uveďme, že v současné době jsou v Německu v provozu tři jaderné elektrárny, které mají být odstaveny do konce letošního roku. O ukončení provozu jaderných elektráren rozhodla německá vláda po havárii jaderné elektrárny Fukušima v roce 2011.

Po značném omezení jaderné energie Německo zůstalo stále významně závislé na uhlí a zemním plynu, pocházejících z velké míry z Ruska. Kvůli ruské invazi na Ukrajinu se Německo začalo připravovat na možné vypnutí dodávek ruského plynu. Pokud by Rusko přestalo do Evropy dodávat zemní plyn, má Německo záložní plán, který by spočíval v obnovení vyřazených uhelných elektráren. Elektřinu by v tomto případě měly vyrábět také zdroje používající minerální olej.

Zmiňme, že v Německu panuje silně zakořeněný odpor k jaderné energii, který je nyní reprezentován druhou nejsilnější vládní stranou – Zelenými. Energetická krize nicméně rozvířila debatu ohledně prodloužení provozu stávajících tří atomových elektráren.

Názor na energii vyráběnou jadernými elektrárnami se v průběhu let mezi německými občany měnil. Odpor k jaderné energii stoupl po výbuchu Černobylské elektrárny v roce 1986, stejně tak negativní postoje vzrostly po již zmiňované havárii elektrárny Fukušima. Opačný efekt způsobila zejména ruská invaze na Ukrajinu. Podle průzkumu agentury INSA pro německý deník Bild z konce letošního července podporuje prodloužení provozu jaderných elektráren 70 % Němců. Ve stejném průzkumu se poprvé pro prodloužení vyjádřila většina podporovatelů strany Zelených, konkrétně 54 %. Výrok senátora Zdeňka Hraby proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že 24. července 2022 se v Národním parku České Švýcarsko vypukl požár, který následně zasáhl přes 1000 hektarů plochy parku. Požár přímo zasáhl i několik domů, například v osadě Mezná.

Ivan Bartoš v rozhovoru mluví o dávce tzv. mimořádné okamžité pomoci, o niž si lidé mohou zažádat, pokud splňují některou z podmínek, které stanovuje zákon o pomoci v hmotné nouzi. Jednou z těchto podmínek je i postihnutí živelnou katastrofou. Ministerstvo práce a sociálních věcí, pod které tato problematika spadá, na svém webu konkrétně uvádí:

„Mimořádná okamžitá pomoc může být poskytnuta osobě (osobám společně posuzovaným), kterou postihne vážná mimořádná událost a celkové sociální a majetkové poměry této osoby (osob společně posuzovaných) jí neumožňují překonat událost vlastními silami. Takovou událostí je např. živelní pohroma (povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné pohromy, zemětřesení apod.), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie.“

Maximální výše dávky mimořádné okamžité pomoci je skutečně 69 300 Kč, přesněji 15násobek částky životního minima jednotlivce. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí je smyslem této dávky zabezpečit zasažené lidi po přechodnou dobu, pomoci jim zaopatřit jejich základní životní potřeby a zajistit první podporu nutnou pro odstranění důsledků dané katastrofy. To vše do doby, než lidé získají prostředky z jiných zdrojů, např. od své pojišťovny či obce.

Je ovšem nutné uvést, že každá žádost se posuzuje individuálně a s ohledem ke konkrétní situaci, respektive „na základě celkového zhodnocení individuální a příjmové, sociální a majetkové situace žadatele (u některých situací společně posuzované osoby) a odůvodněnosti konkrétního výdaje.“ Je zde tedy možnost, že žádost o mimořádnou okamžitou pomoc bude zamítnuta nebo příspěvek bude nižší než maximální výše, tedy zmiňovaných 69 300 Kč.

Aby osobě vznikl nárok na mimořádnou okamžitou pomoc, musí ji Úřad práce ČR nejdříve uznat za osobu v hmotné nouzi. Doplňme, že tato dávka je zpravidla jednorázová, v odůvodněných případech nicméně může být vyplacena i opakovaně.

Na závěr tedy shrňme, že Ministerstvo práce a sociálních věcí, přesněji Úřad práce, skutečně může lidem, které zasáhl požár v Českém Švýcarsku, přiznat dávku mimořádné okamžité pomoci, a to až ve výši 69 300 Kč. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Zároveň však uveďme, že o přiznání a výši této dávky rozhoduje Úřad práce individuálně, není tedy poskytována automaticky všem žadatelům a v maximální výši.

V neděli ráno 24. července zachvátil Národní park České Švýcarsko rozsáhlý požár. Do jeho hašení se zapojily stovky profesionálních i dobrovolných hasičů a na pomoc přiletěly i speciální hasicí letouny ze zahraničí.

Dne 26. července Ministerstvo životního prostředí (MŽP) oznámilo, že se připravuje vyhlášení programu, který by pomohl s opravou infrastruktury obcí zasažených požárem. „Peníze bude možné použít například na obnovu vodovodů a kanalizace, silnic nebo chodníků i na stabilizaci svahových sesuvů,“ uvádí ve své tiskové zprávě MŽP. „Máme na to vyčleněných 100 milionů korun, pokud se v budoucnu ukáže, že by nestačily, jsme připraveni alokaci v programu navýšit,“ dodala k připravovaným dotacím ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (za KDU-ČSL). 

Ministerstvo životního prostředí podle ČTK dne 2. srpna informovalo, že se zmíněný dotační program spustí v polovině srpna. Ondřej Charvát z tiskového oddělení MŽP uvedl, že dotace budou určené i na obnovu zeleně nebo sanaci svahů. Pro úplnost dodejme, že zpráva ČTK vyšla později než námi ověřovaný rozhovor Ivana Bartoše na CNN Prima News. Pořad Nový den, ve kterém šéf Pirátů vystoupil, se vysílá v ranních hodinách. ČTK pak článek publikovala okolo 14:00.

Poté, co 24. června 2021 zasáhlo některé obce na jižní Moravě a na Lounsku tornádo, vláda Andreje Babiše ještě na konci června rozhodla, že na dotační program pro obce a kraje vyčlení 420 milionů korun. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) pod vedením Kláry Dostálové (ANO) k programu v té době uvedlo, že „dotace lze využít na opravy místní komunikace, chodníků, mostů, lávek, kulturních domů, škol, školek, sportovišť a veškeré další obecní či krajské infrastruktury“.

V září 2021 poté vláda schválila navýšení (.pdf) vyčleněné částky o dalších 888 milionů korun. Celkově tak suma určená na program Obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách v roce 2021 činí 1,308 miliardy Kč (.pdf, str. 2, bod 7).

Prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj, v jehož čele nyní stojí Ivan Bartoš, tak obce mohly získat dotace až ve výši 90 % skutečně vynaložených nákladů (.pdf, str. 1). Upřesněme, že o prostředky odpovídající 90 % nákladů mohly požádat nejmenší obce do 3 tisíc obyvatel, u obcí do 10 tisíc obyvatel se jednalo o nejvýše 80 % a u obcí nad 10 tisíc obyvatel o 70 %. V případě, že vlastní náklady obce byly dohromady větší než čtvrtina celého jejího rozpočtu na rok 2021, mohla obec Ministerstvo pro místní rozvoj požádat o výjimku a získat dotaci na 100 % nákladů. Kraje pak z programu na obnovu majetku po tornádu mohly získat nejvýše 60 % skutečně vynaložených nákladů.

Obce i kraje mohly podávat žádosti o dotace od října 2021 do konce června 2022 (.pdf, str. 1). Dle pravidel dotačního programu by k dokončení oprav mělo dojít do konce října 2024.

Na závěr tedy shrňme, že Ministerstvo pro místní rozvoj po tornádu z června 2021 vyčlenilo na obnovu majetku územních samospráv dohromady více než 1,3 miliardy korun. Pomoc byla nicméně určena nejen pro obce, o nichž mluví ve výroku Ivan Bartoš, ale i pro kraje. Jelikož se však jednalo o společný program, v jehož rámci mohly nejvyšší podporu získat právě obce, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Poté, co 24. června 2021 zasáhlo některé obce na jižní Moravě a na Lounsku tornádo, vláda Andreje Babiše schválila (.pdf) nařízení, díky kterému mohli lidé požádat o úvěr nebo dotaci na obnovu svých domů. Prostředky mohli konkrétně začít čerpat prostřednictvím Státního fondu podpory investic. 16. srpna 2021 pak vláda schválila (.pdf), že na financování fondu uvolní ze státního rozpočtu až 1,4 miliardy korun.

Pro získání nároku na finanční pomoc musí žadatelé dodat odhad výše nákladů škod nebo vyjádření pojišťovny, uvádí Ministerstvo pro místní rozvoj. Prostřednictvím dotačního programu Živel mohou jednotlivci dosáhnout na jednorázovou pomoc závislou na výši skutečné škody až 2 miliony korun, popřípadě mohou dál zažádat o zvýhodněný úvěr až 3 miliony korun. Uveďme, že v dubnu 2022 podle údajů Státního fondu pro podporu investic přesáhla výše schválených dotací v programu Živel už jednu miliardu korun. Žádosti mohou lidé podávat až do června 2023.

Pro podnikatele, u nichž došlo kvůli tornádu k poničení majetku a k omezení nebo zastavení činnosti, byl určen program Pomoc po tornádu. K dispozici jim byla dotace ve výši až jeden milion korun.

Doplňme, že na konci července 2021 Ministerstvo pro místní rozvoj odhadovalo náklady potřebné na obnovu majetku v Jihomoravském kraji na 5,3 miliardy korun.

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš hovoří v souvislosti s kauzou Dozimetr, která v polovině června otřásla stabilitou hnutí STAN. Poukazuje na to, že Piráti dlouhodobě prosazují transparentnost v politice.

Bartoš odkazuje na balíček třinácti protikorupčních opatření, který Piráti na konci června představili (video). Spadají mezi ně novely zákonů o evidenci skutečných majitelů, o svobodném přístupu k informacím a o střetu zájmů. Piráti tehdy oznámili, že k těmto třem tiskům chtějí svolat mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny.

Novela zákona o evidenci skutečných majitelů (.pdf), na kterou Bartoš zřejmě odkazoval „evidencí společných vlastníků“, reaguje na výtky Evropské komise z listopadu minulého roku. Je také prvním opatřením obsaženým v pirátském balíčku, které bylo (ve zrychleném režimu) ve Sněmovně schváleno. Upřesněme, že návrh předložilo Ministerstvo spravedlnosti v čele s Pavlem Blažkem (ODS).

Dalším opatřením je novela zákona o svobodném přístupu k informacím (.pdf), která byla schválena 20. července, a kterou by měl v srpnu začít projednávat Senát. Dodejme, že návrh této novely předložilo Ministerstvo vnitra vedené Vítem Rakušanem (STAN). Ve Sněmovně nyní leží také zmiňovaná novela zákona o střetu zájmů (.pdf), mezi jejímiž předkladateli je přímo i pirátský poslanec Jakub Michálek.

Piráti do balíčku zařadili např. i připravenou novelu zákona o veřejných zakázkách, kterou ve Sněmovně v červnu předložil Ivan Bartoš jako ministr pro místní rozvoj. V seznamu 13 opatření jsou poté i zákony o lobbingu, o ochraně oznamovatelů či opatření zavádějící průhledné financování politických stran. V rámci zmíněného balíčku se Piráti dle svého vyjádření z konce června chtějí zasadit také o rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu a větší nezávislost státních zástupců. Součástí dlouhodobého plánu tohoto tzv. protikorupčního balíčku je pak vytvoření evidence dotací ve veřejném sektoru, vizualizace rozpočtu s detailními daty a zpětná kontrola a hodnocení efektivity vynaložených výdajů.

Ivan Bartoš zmiňuje také novou iniciativu hnutí Starostů a nezávislých. Poslanci STAN 15. července Sněmovně předložili novelu zákona o sdružování v politických stranách (.pdf), která má stranám a hnutím omezit okruh možných finančních dárců, například o osoby a společnosti sídlící mimo EU. Ivan Bartoš tak sice uvádí nepřesný časový údaj, iniciativu STAN nicméně popisuje správně.