Petr Hannig se vyjadřuje k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady EU známému Dublin IV.

Nařízení EU je přímo použitelné a závazné v členských státech, pokud prošlo řádným legislativní procesem Evropské unie.

Účelem tzv. Dublinského systému je sjednotit a zefektivnit mechanismus řízení o žádosti cizince o mezinárodní ochranu. Cílem je vypořádat se s následky migrační krize.

Návrh nařízení Dublin IV právě prochází řádným legislativním procesem. V tuto chvíli probíhá jednání na úrovni Rady a poslední jednání proběhlo 6. prosince 2017. Česká republika má své zástupce z řad ministrů v Radě Evropské unie a v Evropském parlamentu, kteří se mohou k návrhům nařízení vyjadřovat.

Senát ČR se k tomuto návrhu nařízení vyjádřil odůvodněným stanoviskem. Senát se domnívá, že toto nařízení by překračovalo působnost Evropské unie. Evropská komise Senátu odpověděla.

Podle návrhu nařízení by byli do členských států žadatelé přidělováni na základě tzv. referenčního klíče. Pokud by počet žadatelů v jednom ze států překročil limit určený na základě stanovených kritérií (např. velikosti státu, HDP, dosavadní počet žadatelů,...), pak by byli žadatelé přidělováni jiným členským státům.

Česká republika tedy má možnost se k návrhu nařízení Dublin IV vyjádřit.

V rámci Akademie věd působí řada výzkumníků, kteří se zabývají uvedenými tématy. Např. sucho je studováno na Ústavu výzkumu globální změny, extrémní srážky na území ČR jsou jedním z hlavních témat výzkumu Ústavu fyziky atmosféry a ekologickými tématy z různých pohledů se zabývá např. Ústav výzkumu globální změny.

První vládu Mirka Topolánka jmenoval tehdejší prezident České republiky Václav Klaus 4. září 2006. Tato vláda byla složena pouze z členů ODS a nestraníků. Hlasování o důvěře vládě proběhlo 3. října 2006. Vládu podpořilo 96 poslanců, 99 bylo proti. Vláda tak důvěru nedostala a 11. října podal Topolánek demisi. Od tohoto dne až do 9. ledna 2007, kdy byla jmenována druhá vláda Mirka Topolánka, vládla první Topolánkova vláda v demisi. Toto období bylo dlouhé tři měsíce.

Navíc Zeman srovnává Topolánkovu vládu se současným kabinetem Babiše. Nicméně Topolánek od voleb vedl jednání s partnery o podpoře pro svou vládu, jeho kabinet podpořili kromě poslanců ODS také poslanci Strany zelených a část lidovců. Babiš kromě poslanců hnutí ANO nezískal jediný hlas navíc.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož dle jednacího řádu Sněmovny (paragraf 75) jsou hlasování o volbě předsedů parlamentních komisí tajná. Nelze tedy objektivně doložit, jak poslanci hlasovali.

Volba předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů vzbuzuje mezi poslanci silné emoce. Poslanec Ondráček (KSČM) byl zvolen 2. března až ve druhém kole tajné volby. Ondráček získal 79 hlasů, zatímco jeho soupeřka Zuzana Majerová Zahradníková (ODS) získala 57 hlasů z celkových 155 hlasů. Minimum nutné pro zvolení bylo přitom 78 hlasů.

Sám Ondráček připustil, že byl na předsedu komise nominován na základě politických dohod. Nicméně nic konkrétnějšího k samotné volbě neřekl. Veřejně nominaci Ondráčka kritizovali zástupci řady stran (ODS, Piráti, KDU-ČSL, TOP 09, STAN), nicméně kdo reálně hlasy pro tuto volbu odevzdal, není možné vzhledem k tajnosti volby určit.

Miroslav Kalousek opravdu vyjádřil svou individuální podporu profesoru Drahošovi. Podporu vyjádřil i některými už ne tak přímými vyjádřeními a tweety. Z nich bylo také poměrně zřejmé, že jeho preference předně míří směrem jiným, než je současná hlava státu. Podporou směrem k Drahošovi však příliš neplýtval, mnohem častěji volby glosoval se značným nadhledem.

Oficiálně se k věci vyjádřil samostatně jen ředitel BIS Michal Koudelka dne 1. prosince 2017:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.

Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.

BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Vzhledem k neexistenci oficiálního vyjádření k dané věci - ovlivňování voleb ze strany zahraničních zpravodajských služeb - ze strany Hradu či zmíněných ředitelů, je výrok hodnocen jako neověřitelný. Dodejme, že prezident je podle zákona tajnými službami pravidelně informován a může rovněž tyto služby úkolovat. Zda a v jakém rozsahu se tak stalo v této věci, není ovšem zřejmé.

Ve zprávě BIS není nikde výslovně napsáno, že zahraniční služby ovlivňovaly výsledky parlamentních voleb. Zpráva z roku 2016 ale uvádí několik údajů o hybridní válce.

„Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. V kontextu čínských aktivit se rok 2016 nesl ve znamení růstu intenzity a agresivity vlivových operací a nárůstu činnosti čínské špionáže na území ČR a proti českým zájmům a bezpečnosti… Exponenti čínských zpravodajských služeb v ČR intenzivně hledali podporu čínského stanoviska v uvedeném sporu nejen v čínské komunitě v ČR, ale především na české politické a akademické scéně. V českých médiích se objevily výrazně pro-čínské články a interview, za jejichž vydáním stála čínská ambasáda v Praze. Cílem těchto aktivit bylo ovlivnění mínění české veřejnosti, potažmo i čínské, vzhledem k faktu, že články byly překládány a publikovány na čínských zpravodajských serverech, a vytvoření dojmu, že obyvatelé i političtí představitelé ČR stojí na čínské straně.”

Ruské a čínské tajné služby na území České republiky působí a snaží se ovlivňovat veřejné mínění. Ve zprávě však není uvedeno, že by zasahovaly do českých voleb. Dále zpráva hovoří o ruské kyberneticko-špionážní kampani APT28/Sofacy.

„Ačkoliv jde o jednu z nejstarších, nejlépe popsaných a i v otevřených zdrojích identifikovaných kyberšpionážních kampaní, je její efektivita stále značná a lze předpokládat, že bude pokračovat i v budoucnu. Kampaň APT28/Sofacy necílí pouze na data jako taková, ale v poslední době se zaměřuje na krádeže osobních údajů a přihlašovacích údajů do informačních a komunikačních systémů. Zcizená data a informace mohou být využívány k nejrůznějším účelům - ať již k politickým nebo vědecko-průmyslovým, nebo například k dehonestaci určitých osob či přímo států, k dezinformacím, případně k vydírání.”

BIS ve své zprávě uvádí určité útoky cizích tajných služeb, které by mohly poškodit české zájmy, vést k dehonestaci určitých osob nebo k dezinformacím. Dehonestace vrcholných politiků či dezinformace by v takovém případě mohly způsobit ovlivnění výsledků voleb.

Na ovlivňování voleb zahraničními rozvědkami ale BIS, konkrétně její ředitel Michal Koudelka, reagovala přímo veřejným prohlášením:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Z toho vyplývá, že BIS neměla v době vydání prohlášení žádné podstatné informace o nezákonném ovlivňování voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. BIS ale nevylučuje jiné způsoby ovlivňování, jak sama dokládá na příkladu možnosti dezinformační kampaně v rámci demokratického principu svobody slova.

Přestože proces povolání je poněkud složitější, v zásadě může být v době ohrožení státu každý zletilý občan odveden a následně povolán k vojenskému cvičení (byť s výjimkami a nikoli všichni zletilí občané jedním odvodem) .

Takzvaný branný zákon v § 18 stanovuje jako první podmínku odvodu občanů (nikoli vojáků z povolání či v záloze) vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Vláda k tomuto vydá nařízení, kde také stanoví, kolik občanů je třeba nad rámec ozbrojených sil „nabrat“. Branci jsou určeni podle kvalifikace či ročníku narození.

Krajské vojenské velitelství pak povolá vybrané občany k odvodu, z nichž se v odvodním řízení vyberou ti, kteří jsou schopni vykonávat vojenskou činnou službu. Pokud je rozhodnutí pozitivní, stává se občan vojákem, resp. vojákem v záloze, kterými lze podle potřeb doplnit řady ozbrojených sil. Jde pochopitelně pouze o osoby starší 18 let a existují výjimky (např. § 6, § 7, § 25 a další) – například ženy však z branné povinnosti vyňaty nejsou.

V této fázi může voják požádat o vyslání na dobrovolné vojenské cvičení, nebo může být na vojenské cvičení vyslán povolávacím rozkazem a pak je povinen jej nastoupit. V obecné rovině je tedy Hynkův výrok pravdivý.

Článek 68 Ústavy České republiky ve svém druhém odstavci uvádí: „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Premiér tedy skutečně není žádným způsobem vybrán volbou a v Ústavě není ani stanoveno, že tuto funkci vykonává předseda vítězné strany. Prezident má ve svém rozhodnutí o jmenování předsedy vlády volnou ruku.

Např. v roce 2010 se po volbách stal předsedou vlády Petr Nečas, jehož ODS ve volbách nezvítězila. Měla ovšem větší koaliční potenciál a byla schopna sestavit většinu v Poslanecké sněmovně.

Během konfliktu v Kosovu v roce 1999 přijala vláda ČR dne 21. dubna usnesení č. 378 o poskytování dočasného útočiště na území České republiky do 31. prosince 1999 občanům Svazové republiky Jugoslávie z provincie Kosovo. V rámci tohoto opatření (.pdf, str. 30) bylo poskytnuto útočiště 1034 osobám, ze kterých ke dni 25. ledna 2000 bylo navráceno zpět do Kosova 904 osob. Podobná čísla uvádí i organizace Člověk v tísni.

Vzhledem k tomu, že počet osob odpovídá hodnotám výroku včetně skutečností, že se vrátila zpět do Kosova podstatná část uprchlíků, hodnotíme výrok jako pravdivý.