Miloš Zeman za posledních pět let navštívil mnoho zemí, jak ukazuje např. grafika webuAktuálně.cz, která se vztahuje k březnu 2017. Od té doby Miloš Zeman podnikl obchodní návštěvy v Rusku, Číně, Chorvatsku, Kazachstánu a Vietnamu.

Za dobu svého mandátu Miloš Zeman skutečně absoloval 19 podnikatelských cest. V roce 2013 to byloSlovensko,Ukrajina aIzrael. Za rok 2014 pakČína,Rumunsko a Moldavsko,Srbsko a Slovinsko, během roku 2015Jordánsko, SAE aÁzerbajdžán, v roce 2016Portugalsko,Arménie a Makedonie a během posledního roku jeho mandátuRusko,Vietnam, Kazachstán, znovuČína aChorvatsko.

Kolik na své podnikatelské cesty vzal firem či podnikatelů však ověřit nelze, zprávy o obchodních cestách prezidenta republiky zvěřejňují přesný počet účastníků obchodní delegace pouze v některých případech.

Zprávu o činnosti etické komise a posuzování sponzorů se nepodařilo nalézt. Její činnost není na oficiálním webu zveřejněna.

Jiří Drahoš na svých oficiálních stránkách uvádí seznam přijatých peněžitých darů a bezúplatných plnění, což dohromady činí 49,9 mil.Kč. Na transparentním účtu má momentálně zůstatek 8,9 mil. Kč (k 26.lednu 2018). Klíčové sponzory popsal server HlídacíPes.org.

Saldo zahraničního obchodu netvoří většinu HDP. V tomto tradičním pojetí výpočtu HDP se ale jedná o obchodní bilanci, tedy rozdíl mezi vývozem a dovozem. ČR má dlouhodobě kladnou obchodní bilanci, což znamená, že více exportujeme než importujeme.

V roce 2016 tvořilo saldo zahraničního obchodu cca 7,5 % HDP (saldo obchodu bylo 357 203 mil.Kč). V tomto roce bylo HDP rovno 4 773 240 mil.Kč v běžných cenách. Český export byl v roce 2016 ve výši 3 974 043 mil.Kč v běžných cenách (pdf.,str.35). Poměr mezi absolutní výší českého vývozu v roce 2016 a absolutní výší českého HDP téhož roku je roven 83,26 %. Tato interpretace je ale poněkud zavádějící, neboť HDP se tímto způsobem nepočítá.

Nicméně česká ekonomika je poměrně otevřená zahraničnímu obchodu a vzhledem k malé velikosti naší ekonomiky (ve srovnání s velkými státy např.Německa) je pro české hospodářství export klíčový.

Počet cizinců v České republice meziročně stoupá, jak dokládá ČSÚ. Ke konci roku 2016 bylo dle statistik ČSÚ v České republice evidováno téměř půl milionu cizinců, z toho 107 251 Slováků, 109 850 Ukrajinců, 58 025 Vietnamců a kolem 18 000 lidí z Balkánu (Albánie, Černá hora, Makedonie, Kosovo, Bulharsko, Bosna a Hercegovina).

Ekonomická migrace je migrace, při které člověk odchází do cizí země za účelem zvýšení svého životního standardu. Kupříkladu u lidí přicházejících ze Slovenska můžeme mluvit o ekonomické migraci, ze statistik je totiž jasné, že Slováci si v Čechách vydělají téměř ve všech oblastech více peněz než na Slovensku, a v mnoha oblastech i více než Češi. Tento fenomén je ovlivněn více různými faktory, jak je popsáno v článku z periodika Statistika a my. Konkrétně může jít o vysoce kvalifikované osoby, které jdou za lepším místem, nebo naopak o lidi bez kvalifikace, kteří si v České republice mohou vydělat více než na Slovensku. Stejně tak lze mluvit o ekonomické migraci u Vietnamců, jak vyplývá z průzkumu pro Výzkumný ústav bezpečnosti práce.

Ukazatelů životních standardů je nepřeberné množství, pokud však vezmeme v úvahu HDP na obyvatele, je pak z údajů The World Factbook pro rok 2017 zřejmé, že v případě všech výše uvedených zemí může jít na základě tohoto ukazatele o ekonomickou migraci. V ČR je hodnota HDP na jednoho obyvatele 35 200 $, v SR 32 900 $, na Ukrajině 8 700 $, ve Vietnamu 6 900 $, v Bulharsku 21 600 $, v Albánii 12 500 $ a v Bosně a Hercegovině 11 400 $.

Petr Hannig se vyjadřuje k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady EU známému Dublin IV.

Nařízení EU je přímo použitelné a závazné v členských státech, pokud prošlo řádným legislativní procesem Evropské unie.

Účelem tzv. Dublinského systému je sjednotit a zefektivnit mechanismus řízení o žádosti cizince o mezinárodní ochranu. Cílem je vypořádat se s následky migrační krize.

Návrh nařízení Dublin IV právě prochází řádným legislativním procesem. V tuto chvíli probíhá jednání na úrovni Rady a poslední jednání proběhlo 6. prosince 2017. Česká republika má své zástupce z řad ministrů v Radě Evropské unie a v Evropském parlamentu, kteří se mohou k návrhům nařízení vyjadřovat.

Senát ČR se k tomuto návrhu nařízení vyjádřil odůvodněným stanoviskem. Senát se domnívá, že toto nařízení by překračovalo působnost Evropské unie. Evropská komise Senátu odpověděla.

Podle návrhu nařízení by byli do členských států žadatelé přidělováni na základě tzv. referenčního klíče. Pokud by počet žadatelů v jednom ze států překročil limit určený na základě stanovených kritérií (např. velikosti státu, HDP, dosavadní počet žadatelů,...), pak by byli žadatelé přidělováni jiným členským státům.

Česká republika tedy má možnost se k návrhu nařízení Dublin IV vyjádřit.

Zeman se opravdu sešel se zástupci všech politických uskupení, která se dostala do Poslanecké sněmovny. Setkával se s nimi od 31. října do 16. listopadu na Zámku v Lánech, kritériem pro datum návštěvy byl zisk ve volbách (tedy první návštěvu absolvoval vítěz voleb).

Zprávy z jednotlivých návštěv je možno najít zde:

• ANO – Andrej Babiš
• ODS – Petr Fiala
• Piráti – Ivan Bartoš
• SPD – Tomio Okamura
• KSČM – Vojtěch Filip
• ČSSD – Milan Chovanec
• KDU-ČSL – Pavel Bělobrádek
• TOP 09 – Miroslav Kalousek
• STAN – Petr Gazdík

Při tiskových konferencích po jednotlivých schůzkách zastupitelé politických uskupení nedali najevo, že by se prezidentu svěřovali se zamítnutím dialogu v povolebních vyjednáváních. Vzhledem k tomu, že schůzky probíhaly za zavřenými dveřmi, nemůžeme vyloučit, že takové stížnosti proběhly. Bohužel můžeme spoléhat jen na vyjádření z tiskových konferencí, a proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Mimo lánská setkání si však různí politici na problémy sestavování vlády stěžovali:

„Bohužel strany kategoricky odmítají spolupráci s námi a je to tak kategorické, že vyjednávat o nějaké koaliční vládě nemá smysl,“ řekl Babiš.

Oproti těmto výrokům Babiše stojí Demokratický blok: „Vznik Demokratického bloku byl reakcí na to, že Andrej Babiš a hnutí ANO jako vítězové voleb prakticky nevyjednávali,“ uvádí Farský.

Jiří Drahoš zde s největší pravděpodobností mluví o situaci z roku 2009, kdy Akademii věd (AV ČR) hrozily zásadní rozpočtové škrty. Jeho poněkud silné tvrzení, že šlo o cílené likvidační tažení proti AV ČR, nelze z veřejných zdrojů nikterak objektivně doložit. Nicméně je pravdou, že zmíněné rozpočtové škrty se v rámci reformy začaly připravovat za Topolánkovy vlády.

Jednalo se o rozpočet pro vědu na rok 2010 (s výhledem na roky 2011 a 2012), za Fisherovy úřednické vlády, konkrétně po usnesení vlády 29. července 2009. S přípravou reformy však začala již Topolánkova vláda. V průběhu ledna 2008 byla schválena východiska reformy a v březnu pak dokument o samotné reformě.

Původní plán rozpočtu z roku 2009 počítal s 20% poklesem rozpočtu Akademie věd. Zejména ale návrh počítal s dalším, postupným krácením výdajů pro AV ČR . Z výdajů ve výši 5,8 miliardy, které AV ČR měla rozpočtovány pro rok 2009, šlo o snížení až na 2,8 miliardy v roce 2012. To se však nakonec nestalo.

Tomuto výroku jsme se již dříve při ověřování věnovali detailněji zde.

O Jiřím Drahošovi se opravdu v některých internetových médiích a na sociálních skupinách skutečně psalo v souvislosti s StB. První informace se začaly šířit už v létě minulého roku. Například Jirkak napsal 30. 6. 2017 v diskuzi na serveru Lidovky.cz toto:

Zdroj: https://www.lidovky.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A170628_191348_ln_domov_ELE

Tyto informace se objevovaly i na sociálních sítích. Někteří diskutující zprávu šířili i na facebookový profil Jiřího Drahoše.

Zdroj: https://www.facebook.com/drahosjiri/posts/696789644042068

Jiří Drahoš na své webové stránce zveřejnil lustrační osvědčení, kterým vyvrátil spolupráci s StB.

14. ledna zveřejnil novinář Jaroslav Kmenta na svém facebookovém profilu poznámku s názvem Kompro na Drahoše. V něm popisuje, že podle jeho zdrojů měli podporovatelé Miloše Zemana dokonce mít dezinformační materiály s vysokou hodnotou věrohodnosti.

Ve Finsku je základní vojenská služba povinná pro muže starší 18 let. Rakousko před pěti lety v referendu schválilo zachování povinné vojenské služby.

Litva od září roku 2016 základní vojenskou službu obnovuje s tím, že platnost zákona je pětiletá a ke schválení došlo osm let po zrušení původního zákona o vojenské službě.

Švédsko v roce 2010 povinnou vojenskou službu zrušilo, nicméně v březnu loňského roku rozhodlo o jejím obnovení. První občané, kterých se odvody týkají, nastupují službu od začátku tohoto měsíce.

V Norsku opravdu chodí k odvodu i ženy, zákon byl schválen roku 2013 – Norsko je tak první zemí v Evropě i v rámci NATO, která se ženami ve vojenské službě počítá. Odůvodňuje to obecnou snahou o genderovou rovnost na všech úrovních společenského a občanského života.

Přehledný sumář vojenských služeb v jednotlivých zemích světa lze najít na stránkách CIA The World FactBook.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, prezident Miloš Zeman se takto vyjádřil na konci října loňského roku na televizi Barrandov.

V pořadu Jaromíra Soukupa (majitele televize) Týden s prezidentem pronesl 26. října 2017:„Mám potom podle ústavy právo rozpustit Poslaneckou sněmovnu, ale pozor, toto právo nemusím využít. To znamená, že Poslanecká sněmovna může fungovat dál a může fungovat i vláda v demisi.“(viz video, 38:39)O týden později, 3. listopadu 2017, ve stejném pořadu dodal:„Já jsem člověk, který ústavu používá tvůrčím způsobem. Vláda bez důvěry, a to je jedna z děr v naší ústavě, může teoreticky vládnout až čtyři roky, právě proto, že ústava nestanoví žádný termín.“(viz video, 16:55)Za tato vyjádření sklidil kritiku např. ze strany ODS nebo Andreje Babiše, který by prý s takovým návrhem nesouhlasil. Miloš Zeman při následující příležitosti opravil své prohlášení s tím, že šlo o nadsázku.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se k problematice potenciální neomezené doby vlády v demisi vyjádřil odmítavě. Byť není prezident vázán žádnými termíny, musí podle ústavní povinnosti v této věci jednat, jmenovat předsedu vlády v demisi o sestavení nové vlády (Čl. 68 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. ústava České republiky). Prezident nesmí zmrazit proceduru, musí jednat podle pravidel. Při porušení demokratického principu by hrozila ústavní žaloba.