Donald Trump na začátku prosince 2016 prohlásil, že USA uzná Jeruzalém jako hlavní město Izraele, s tím, že Izrael má právo určit si své hlavní město. Ve svém projevu oznámil plán přesunout do Jeruzaléma americkou ambasádu, která v současné době sídlí právě v Tel Avivu.

Na druhou stranu však nechal uplynout datum, do kterého měl být tento přesun podepsán, jak píše například Guardian. Tento plán vyvolal odpor Palestinců, rovněž Liga arabských států vyjádřila svůj nesouhlas a obvinila USA z vyvolávání chaosu. Na shromáždění OSN se k Trumpovu plánu ostatní státy odmítly připojit.

Miloš Zeman stejný nápad už nadnesl při zahajovacím ceremoniálu Dnů pro Izrael v Hradci Králové v roce 2013. Dokonce i USA vyslovily nesouhlas s přesunem vlastních úředníků do Tel Avivu. Nejožehavějším tématem byl přesun v době Rusnokovy dočasné vlády. Zeman spoléhal, že při delším funkčním období právě tato vláda podpoří jeho návrh na přesun ambasády do Jeruzaléma. Jiří Rusnok se však od Zemanova přání distancoval a potvrdil, že ani jeho kabinet nepočítá s projednáváním této alternativy. Sám Zeman na následné návštěvě Izraele k tomuto svému plánu přidal některé další podmínky, které by reálně vedly k nemožnosti jej uskutečnit.

Miloš Zeman správně udává, že vyšetřování Vlasty Parkanové, bývalé ministryně obrany ČR, trvá víceméně 5 let. Za tuto dobu však k jistému posunu došlo. Parkanová byla zbavena poslanecké imunity a trestně stíhána. Její případ byl předán obvodnímu soudu, který však k dnešnímu datu ještě v žádné instanci nerozhodl.

O nákupu letounů CASA za více než 3,5 miliardy korun rozhodla vláda Mirka Topolánka v demisi v roce 2009. Protikorupční policie tvrdila, že tímto nákupem vznikla škoda ve výši 658 milionů korun a je nutné stíhat již zmíněnou bývalou ministryni obrany i tehdejšího šéfa sekce pro vyzbrojování Jiřího Staňka. Aktuální odhad škod se vyšplhal na úroveň 818,2 milionů korun.

Policie ČR proto 11. června 2012 požádala Sněmovnu o vydání Vlasty Parkanové, která v té době působila jako místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Sněmovna vydání Vlasty Parkanové schválila a Policie ČR pokračovala ve vyšetřování kauzy. Vyšetřování bylo uzavřeno dne 15. prosince 2015, kdy byla podána obžaloba k obvodnímu soudu Prahy 6.

Obžaloba byla založená na tvrzení, že „Vlasta Parkanová předložila dne 17. dubna 2009 vládě České republiky návrh na uzavření smlouvy bez toho, aby jako ministryně obrany zajistila ověření přiměřenosti ceny, respektive stanovení ceny obvyklé, kdy musela být srozuměna s možnými následky svého jednání tak, jak to upravuje ustanovení zákona.“

Soudkyně Markéta Binderová, která měla v případu rozhodovat, nejdřív usilovala o své odvolání z případu z důvodu předpojatosti. Toto úsilí však nakonec nevedlo k jejímu stažení z případu a v září 2016 rozhodla o vrácení žaloby a nutnosti došetření kauzy. Pojednávaní s Vlastou Parkanovou na obvodním soudu Prahy 6 tak začalo až 16. května 2017 po došetření případu. Vlasta Parkanová se soudu neúčastnila ani v květnu, ani na říjnovém pojednávání a soudní konání k dnešnímu datu nebylo uzavřeno.

Je pravdou, že Zeman takovou kritikou opravdu nešetří. Ostatně kritika schopnosti ochrany vnějších hranic EU se pojí zejména s migrační krizí, která se v Evropě projevila výrazně především v roce 2015. Podle dat Eurostatu představovali státní příslušníci třetích zemí (z hlediska rozložení migrace) zhruba 2,4 milionu z celkových 4,7 milionu přistěhovalců za rok 2015 (bez ohledu na důvod migrace). Dále se jednalo o migraci občanů EU a asi 19 tisíc byly osoby bez státní příslušnosti.

Miloš Zeman se v posledních letech v médiích vyjadřuje kriticky ke schopnosti EU chránit své vnější hranice. Kromě hodnocení jejího postupu v této otázce také nezřídka poskytuje vlastní představy o jejím řešení.

„Základním nedostatkem Evropské unie je nedostatek vůle pro společnou ochranu hranic,“ řekl Miloš Zeman v srpnu 2015.

„Co je třeba udělat? Nejsprávnější by bylo uzavřít vnější hranice Evropské unie. Nechápu proč Itálie a Řecko nepodnikají žádné kroky, aby kontrolovaly své hranice,“ prohlásil Zeman v rozhovoru v květnu 2016.

„Nedivte se, že když byrokratičtí šílenci vydávají takové směrnice, a přitom nejsou schopni například ochránit vnější hranice EU před migrační vlnou, že se vám toto vedení jinak skvělého projektu zhnusí, a že ho opustíte. To je podle mého názoru skutečně základní příčina brexitu,“ řekl Zeman koncem června 2016.

„EU by měla opevnit hranici na tzv. balkánské cestě,“ tlumočil Zemanův názor hradní mluvčí Jiří Ovčáček o několik měsíců později v listopadu 2016.

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože byť Jan Schneider skutečně napsal podobný text, jeho závěry nelze potvrdit, ani vyvrátit, neboť jde o subjektivní názor autora.

Andrej Babiš se odvolává na článek Jana Schneidera, který ve svém článku propojuje rozhodnutí slovenského ústavního soudu, reakce Ústavu paměti národa (ÚPN) a českých médií a cituje Mariana Jurečku a Milana Chovance. Všechny reakce Schneider chápe jako cílenou kampaň, která je vedena s cílem poškodit Andreje Babiše. Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože toto spojení nelze nijak doložit; Schneider navíc zpochybňuje rozhodnutí tříčlenného senátu Ústavního soudu Slovenské republiky.

Spolupracovník serveru Česká pozice Jan Schneider publikoval 19. února 2018 článek s titulem Proti Babišovi je vedena cílená a komplexní kampaň, ve kterém rozebírá rozhodnutí bratislavského krajského soudu a následné mediální reakce.

Krajský soud v Bratislavě zamítl žalobu Babiše ohledně jeho evidence u StB, ke krajské instanci se spor dostal poté, co v říjnu 2017 slovenský ústavní soud zrušil pravomocné rozhodnutí slovenského nejvyššího i krajského soudu, že šéf hnutí ANO je v archivních svazcích někdejší československé tajné policie StB veden jako její agent neoprávněně. Ústavní soud zdůvodnil zrušení verdiktů v případu mimo jiné tím, že žalovaným neměl být ÚPN. Soud také dodal, že bývalé agenty nepovažuje za důvěryhodné svědky. Celé rozhodnutí ústavního soudu je k dispozici zde (. pdf). Hlavními důvody, proč ústavní soud vrátil spor k projednání, bylo dle slov soudu chybné svědectví založené na výpovědích bývalých příslušníků StB nezproštěných mlčenlivosti. Ústavní soud kromě toho zpochybnil věrohodnost těchto svědků. Navíc dospěl k závěru, že žalovanou stranou ve sporech o evidenci osob v dokumentech StB nemá být Ústav paměti národa.

Rozsudek Krajského soudu v Bratislavě nebyl zveřejněn, proto se můžeme spoléhat pouze na informace, které zveřejnily subjekty v procesu vystupující.

Na Slovensku jako první zprávu přinesl deník SME, který citoval zástupce právní kanceláře Poláček & Partners, která v případu zastupovala ÚPN. „Pro nás a pro Ústav paměti národa to znamená, že kauza Babiš je právoplatně a definitivně uzavřena.“ Zástupce zmíněné kanceláře komentoval rozhodnutí v podobném duchu i na facebooku.

V Česku zprávu jako první přinesla ČTK dne 13. února 2018, která citovala tiskového mluvčího soudu Pavola Adamčiaka a napsala: „Bratislavský krajský soud v obnoveném líčení zamítl žalobu českého premiéra v demisi Andreje Babiše, že je neoprávněně veden v archivních svazcích někdejší československé tajné policie StB jako agent.“ ČTK dále uvedla: „soud svůj verdikt opřel o loňské rozhodnutí slovenského ústavního soudu, který mu případ vrátil k opětovnému projednání kromě jiného z důvodu, že žalovanou stranou neměl být slovenský Ústav paměti národa (ÚPN).“ Chartista Schneider uvádí v článku titulky několika médií a vyjádření pravicových stran a politiků, které zpochybňuje. Hlavním terčem jeho kritiky je však slovenský ústavní soud. Schneider píše: „Podtrženo sečteno, ÚS v rozporu s duchem zmiňovaných dokumentů (týkajících se Listiny základních práv a svobod (článků 36/1 a 46/1), Ústavy SR (článku 48/2) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pozn. Demagog.cz) ochránil ÚPN před Babišem, kterého tak dostal do ještě horší právní situace, než před podáním žaloby.“ A dále si klade otázku: „Je náhoda, že svůj nález stihl chvátající slovenský ÚS vyhlásit v době vrcholící české předvolební kampaně?“ Svoji stať končí Schneider v posledním odstavci slovy, že „není již pochybností, že jde o cílenou kampaň proti jeho osobě.“ Server Česká pozice funguje od roku 2010, ve veřejném prostoru se od počátku objevovaly informace, že jedním ze sponzorů webu může být právě Andrej Babiš. V roce 2014 se Česká pozice stala součástí deníku Lidové noviny a jeho zpravodajského serveru Lidovky.cz, které vydává akciová společnost MAFRA spadající pod koncern Agrofert (do roku 2017 vlastněný právě Andrejem Babišem, než jej vložil do svěřeneckého fondu). Jedním ze tří správců byla v únoru 2017 ustavena jeho partnerka, dnes manželka Monika Babišová.

V žebříčku Global retirement index 2017, který každoročně vydává francouzská investiční banka Natixis, se Německo umístilo na 7.příčce. Tato studie bere v potaz nejenom výši důchodů, ale i celkovou kvalitu života penzistů v daných zemích. Německo si oproti roku 2016 pohoršilo v indexu Material Wellbeing, což může být způsobeno v poklesu příjmové rovnosti německých penzistů. Celkově ale vychází jako jedna ze zemí s nejlepší kvalitou života důchodců (str.22). Česká republika se v tomto porovnání umístila na 16.místě a například v indexu Material Wellbeing si oproti roku 2016 polepšila o tři procentní body a je o pozici výše než Německo (str.31). V tomto porovnání tak Německo vychází velmi dobře.

Čisté důchodové bohatství ukazuje současnou hodnotu důchodu, bere v potaz příspěvky, které pracovník musí do důchodového systému zaplatit. V tomto hodnocení se Německo umisťuje pod průměrem zemí OECD (str.113). Tato hodnota se měří jako násobek ročních hrubých příjmů podle pohlaví. Německo má tento index 10,9, např. ČR má tento index vyšší (11,1 pro muže). Průměr OECD je 11,8. Čím vyšší index, tím vyšší čisté bohatství, které lze získat z povinných penzijních programů. Podle tohoto ukazatele se tak němečtí penzisté dají označit za méně bohaté, co se týče srovnání toho, kolik museli do systému přispět a kolik z něho získají.

Ukazatel míry nahrazení výdělků výší penze popisuje, jak efektivně jsou nahrazeny výdělky důchodem. Podle OECD v budoucnu zůstane Německo pod průměrem zemí OECD (v Německu je tato míra 51 %, průměr OECD je 63 %).

Veřejné výdaje na penze tvoří v Německu 10,1 % HDP. Průměrně v zemích OECD jsou veřejné výdaje rovny 8,2 % HDP.

Během debaty Jan Outlý, člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH), napsal na svém twitterovém účtu, že do chvíle, kdy výrok ve vysílání zazněl, nebyl obeznámen s tím, že by byl úřadu takový seznam odevzdán (přiznává, že může být ještě na cestě).

Zároveň Outlý připomíná, že takový seznam ÚDHPSH po lidech vedoucích kampaň bez vědomí kandidáta nevyžaduje. Naopak tento seznam finančních přispěvatelů musí být vyvěšenna webových stránkách této tzv. třetí osoby, která je zároveň povinna zřídit transparentní účet. Spolek Přátelé Miloše Zemana však provádí kampaň na podporu s jeho vědomím, proto nemusí mít transparentní účet, prostředky kampaně musí obsahovat pouze informaci o zadavateli a zpracovateli jednotlivých reklam, jakuvádí ÚDHPSH.

Martin Nejedlý, člen spolku Přátelé Miloše Zemana, zároveň prohlásil, že seznam dárců a sponzorů spolku zveřejní až několik měsíců po volbách, jak je zmíněno včlánku Respektu analyzujícím problematiku financování kampaně spolku.

Financování kampaně podporující Miloše Zemana prošlo kontrolou Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí jen zčásti. Respekt totiž 24. ledna uvedl, že nakladatelství Olympia bude udělena pokuta, poněvadž se neregistrovalo jako třetí osoba podporující prezidentského kandidáta.

Andrej Babiš se odvolává na Pavla France, jednoho ze zástupců sdružení Rekonstrukce státu. Ten se veřejně již opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že hnutí ANO bylo důležitým aktérem při prosazení zákona o registru smluv. Pochopitelně nejsme schopni doložit, jak probíhala jednání na koaličních radách. Lze ovšem doložit, že bez hlasů hnutí ANO by nebyl zákon ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně schválen. Výrok nicméně hodnotíme jako neověřitelný, protože nejsme schopni nijak doložit, že na koaličních radách bylo hnutí ANO jediným subjektem, které registr smluv prosazovalo.

Nelze ověřit, jak probíhala koaliční jednání ohledně registru smluv, Pavel Franc však uznává klíčovou roli Andreje Babiše i Hnutí ANO v jeho schválení – stejně tak ale hodnotí ve výsledku i práci KDU-ČSL.

Pavel Franc opravdu uvádí, že prvním lídrem koaliční strany, který zákon podpořil, byl Andrej Babiš. Podle dostupných informací Franc v roce 2015 zveřejnil status na svém facebookovém profilu, kde kritizoval práci koaličních partnerů ohledně návrhu zákona, „že ČSSD a lidovci vyrábí problém na každé řešení‘“.To zástupci KDU-ČSL striktně odmítli.

Ve svém dalším článku (.pdf) v září 2017 pro IHNED.cz pak ale hodnotil celkové zásluhy za prosazení zákona. Přestože vše trvalo dlouho, především je podle něj podpora a schválení zákona zásluhou dvou koaličních stran – nejen Hnutí ANO, ale i KDU-ČSL. Konkrétně uvedl:

„Klíčovou roli v prosazení zákona o registru smluv mělo Hnutí ANO a KDU – ČSL. Andrej Babiš, ať už se to někomu bude líbit nebo ne, se zásadním způsobem o registr smluv zasazoval jak v rámci své strany, tak v rámci koalice.“

V nejaktuálnější Národní bezpečnostní strategii z 31. prosince 2015 a následně i v dokumentu Koncepce zahraniční politiky RF z 30. listopadu 2016 je akcentován problematický vztah RF k NATO, kdy na jedné straně je NATO chápáno jako hrozba, na straně druhé je považováno za jeden z prvků decentralizovaného uspořádání mezinárodních vztahů, kterýžto systém RF upřednostňuje.

V dokumentech je NATO chápáno jako soupeř - především svým rozšiřováním na východ a zvyšováním vojenských kapacit. Podle analýzy (.pdf, str. 9) dokumentů ze strany Evropského parlamentu je NATO vedle USA a ostatních států takzvaného Západu považováno za překážku současných ambicí RF. Symbol Západu jako překážky či protivníka RF je například patrný v bodu 61 zmíněné Koncepce:

„Systemic problems in the Euro-Atlantic region that have accumulated over the last quarter century are manifested in the geopolitical expansion pursued by the North Atlantic Treaty Organization (NATO) and the European Union (EU) along with their refusal to begin implementation of political statements regarding the creation of a common European security and cooperation framework, have resulted in a serious crisis in the relations between Russia and the Western States. The containment policy adopted by the United States and its allies against Russia, and political, economic, information and other pressure Russia is facing from them undermine regional and global stability, are detrimental to the long-term interests of all sides and run counter to the growing need for cooperation and addressing transnational challenges and threats in today’s world.“

I když v dokumentech není přímo označen žádný „hlavní protivník”, z textu vyplývá, že RF bere NATO jako jednoho z hlavních soupeřů, a výrok je tedy hodnocen jako pravdivý. Ruskými strategickými dokumenty jsme se na Demagog.cz nedávno zabývali zde.

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako neověřitelný, a to proto, že Martin Nejedlý spolupracuje s prezidentem republiky pouze na základě ústní dohody, nikoli písemné smlouvy.

Martin Nejedlý, jeden z nejbližších lidí Miloše Zemana, zastává funkci externího prezidentského poradce. Mimo jiné stojí ve vedení SPO, je jejím místopředsedou. Ve vztahu k Zemanovi má Nejedlý představovat poradce pro energetiku. Jelikož však nemá oficiální smlouvu s KPR a není oficiálním zaměstnancem, jeho náplň práce nelze ověřit ani dohledat. Hrad rovněž nezveřejňuje u Nejedlého jeho životopis.

Jisté však je, že se Zemanem udržuje kontakt již od jeho vstupu do funkce v roce 2013, dodnes patří k nejužšímu okruhu spolupracovníků a osobně ho doprovází na zahraničních cestách.

Do června 2015 působil jako jednatel firmy Lukoil Aviation Czech, která distribuovala palivo na česká letiště.

Stejně jako dříve, kdy prezident tento výrok pronesl, i nyní pro nás zůstává neověřitelným, neboť obsah rozhovoru mezi Zemanem a Merkelovou není (mimo jeho interpretaci) znám.