Ve finálním hlasování o zákonu jako celku podpořili předlohu o ochraně zdraví před návykovými látkami všichni přítomní poslanci ČSSD i KDU-ČSL. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Zahradník chtěl tímto výrokem vysvětlit investice podnikatelů do nemovitostí a demonstrovat to na nerentabilních vkladech v komerčních bankách. Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože úrokové sazby bank se skutečně pohybují v drtivé většině pod 1% výnosem p.a. O přebytečném kapitálu informuje i Česká národní banka nebo investiční weby Kurzy.cz či CFOWorld.cz.

Porovnání spořicích účtů jednotlivých bank přinesl portál Finance.cz. Tento trend je doprovázen dlouhodobě lehko získatelnými hypotékami s nízkými úrokovými sazbami. Celkově je v posledních letech pozorovatelný vývoj uměle držených úrokových sazeb, jejichž cílem má být podpora investic a ekonomický růst.

Faktem ale zůstává, že se dnes při nízkých výnosech na spořicích účtech skutečně investorům vyplatí rozhlédnout se po nových investicích. Zde ale hrají roli vyšší rizikovost a nutnost finanční gramotnosti investora.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Radim Jančura přestal hnutí ANO podporovat nikoliv kvůli Českým drahám, ale proto, že podle něj Andrej Babiš jako ministr financí zbytečně rozhazuje peníze.

Radim Jančura v roce 2013 hnutí ANO oficiálně podpořil. V březnu 2016 však uvedl, že ztratil důvěru v ministra Babiše jako politika. „Co se týče Čapího hnízda, v tomto důvěru neztratil. Ztratil jsem ale v něj důvěru jako v politika, který má ambici naši zemi změnit. Je nedůrazný a nemá vizi. Vybere na daních sice víc peněz, ale stejné množství zbytečně rozhází,“ vysvětlil Jančura.

Ve vyjádření pro server Podnikatel.cz se Radim Jančura v březnu 2016 také ohradil proti tomu, že by útočil na ministra Babiše a ministra Ťoka kvůli Českým drahám.

V červnu 2016 pak pro Aktuálně.cz promluvil o svém vztahu k předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi: „Když vstupoval do politiky, podpořil jsem ho. Pak jsme se trochu chytli a pohádali kvůli vybírání daní a rozhazování peněz. Teď si někdo proto může myslet, že to (oblepení autobusů portrétem ministra Chovance v reakci na reorganizaci policie – pozn. Demagog.cz) dělám pro něj, ale to není pravda. Sice jsem rád, že Babiš v politice je, už ho ale nepodporuji, což se však může změnit,“ uvedl Radim Jančura.

V roce 2002 byl projekt výstavby dálnice D47 svěřen Milošem Zemanem soukromé izraelské firmě Housing and Constructions. Jednalo se o pilotní projekt spolupráce se soukromým sektorem.

Smlouva musela být pro nevýhodnost vypovězena. Vláda pod vedením Vladimíra Špidly rozhodla o ukončenítéto smlouvy. Náklady na vypovězení této smlouvy byly hrazeny podle tohoto zákona.

Podle ŘSD(pdf., str. 24) je celková cena stavby kolem 33,8 mld Kč. Celkově je výrok hodnocen jako neověřitelný, protože původní znění dohody s Housing and Constructions je nedohledatelné.

Zdeněk Kopecký byl skutečně v tomto volebním období předsedou dopravní komise kraje Vysočina. Z tohoto postu byl odvolán 30. září 2014. Neodvolali jej však členové komise, jak Běhounek tvrdí, ale krajská rada pod Běhounkovým vedením na svém zasedání. Výrok je hodnocen jako nepravdivý.

Rada Kraje Vysočina na svém jednání 30. září 2014 na návrh Běhounkova náměstka Vladimíra Novotného o odvolání Kopeckého z postu předsedy dopravní komise jednala. Jednomyslně (tedy včetně hlasu samotného Běhounka) jej odvolala. To dokládá zápis ze zasedání (bod 79 jednání) krajské rady z daného dne.

Na následném jednání komise (9. října 2014) pak byli Kopecký a další členové o tomto již informováni, samotná komise v této věci nehlasovala ani nejednala. Zápis z tohoto jednání uvádí:

„Libor Joukl (náměstek hejtmana - pozn. Demagog.cz) přivítal přítomné a informoval, že rada kraje na svém zasedání č. 28/2014 dne 30. 9. 2014 odvolala Zdeňka Kopeckého z funkce člena a předsedy dopravní komisea jmenovala do funkce předsedy dopravní komise Vladimíra Černého.“

Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý, Kopeckého neodvolali členové dopravní komise, ale krajská rada pod vedením samotného hejtmana Běhounka.

V otázce přímých leteckých linek s Čínou dáváme premiérovi za pravdu. Již na konci roku 2015 psal např. Deník.cz o tom, že by Praha mohla mít třetí přímé letecké spojení s Čínou a 16. června 2016 se lze na webu Vlády České republiky dočíst následující:

" Přímá pravidelná letecká linka společnosti Hainan Airlines funguje od září 2015. (...) Od února tohoto roku operuje mezi Prahou a sečuánskou metropolí Chengdu charterová linka společnosti Sichuan Airlines. (...) Koncem června za účasti premiéra Sobotky slavnostně zahájí svůj provoz i přímá linka společnosti China Eastern mezi Prahou a Šanghají. Českou republiku tak jako jedinou zemi regionu budou s různými částmi Číny spojovat tři přímé pravidelné linky. "

Pokud jde o víza, česká ambasáda v Pekingu píše o tom, že se v Číně 1. června 2016 otevřelo pro žádost o vízum do České republiky pět nových míst, dále 12. listopadu 2015 jedno nové místo v Pekingu a celkově jde opravdu nově o osm míst.

Taktéž čínské banky začaly otevírat své pobočky v České republice až v poslední době. V září 2015 vstoupila na český trh Bank of China, v červnu 2016 čínská banka ICBC a mluví se i o vstupu China Construction Bank. Že na tomto pracuje i Vláda ČR, to potvrzuje např. ČTK, když píše: " Po jednání s předsedou Komise pro bankovní regulaci Číny Šang Fu-linem a předsedou představenstva banky ICBC Ťiang Ťien-čchingem Sobotka oznámil, že v Česku letos otevře svou pobočku právě ICBC."

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože vláda má skutečně některé pravomoci, kterými může činnost prezidenta a jeho kanceláře ovlivnit. Reálná míra tohoto vlivu je však diskutabilní. Zároveň je třeba zmínit, že se jedná o teoretické možnosti, nikoliv o reálnou činnost, kterou vláda v současnosti provádí.

Předně uveďme, že nehodnotíme, zda by měl kabinet s prezidentem bojovat, resp. na něj vyvíjet tlak prostřednictvím nástrojů, které k tomu může využít. Uvádíme pouze výčet těchto možností, jež vyplývají z legislativního vymezení kompetencí mezi jednotlivé ústavní aktéry. Těchto možností v současné době vláda příliš nemá.

Petr Gazdík hovoří konkrétně o rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky, který vláda držící ve Sněmovně většinu má skutečně možnost omezit. Položka „Kancelář prezidenta republiky“ se nachází mezi kapitolami státního rozpočtu pod číslem 301 a v tomto roce měla dostat téměř 460 milionů korun.

Schvalování státního rozpočtu pak podle článku 42 Ústavy ČR patří do pravomocí Poslanecké sněmovny.

Dále pak platí, že prezident informuje vládu o svých zahraničních cestách. Z usnesení vlády (.pdf) k prezidentově zahraniční cestě do Moskvy, kterou můžeme vzít jako příklad, vyplývá, že vláda bere tuto cestu na vědomí a dává souhlas k úhradě jejích nákladů. Zčásti se však jedná právě o prostředky z kapitoly „Kancelář prezidenta republiky“. Vláda by ovšem mohla na prezidenta tlačit i tímto - neschvalováním zahraničních cest.

Co se týká dalších možností vlády a Poslanecké sněmovny, některé pravomoci prezidenta potřebují podle článku 63 k platnosti spolupodpis premiéra či pověřeného člena vlády. Mezi ně patří například jmenování soudců, udělování amnestie či v současné době často skloňované udělování státních vyznamenání. Jen uveďme, že z těchto pravomocí se sám Zeman vzdal udělování milostí (činí tak v minimální míře) a také udělení amnestie. Vláda (předseda vlády) by tak na prezidenta mohla tlačit především blokováním např. státních vyznamenání.

Z uvedeného vyplývá, že vláda má skutečně nástroje, kterými může v určité míře korigovat prezidentovo jednání. Tato míra je však spekulativní a reálná možnost vlády ovlivnit jednání prezidenta svými kroky není příliš velká. Výrok je proto hodnocen jako zavádějící.

Nemůžeme se bohužel vyjádřit k tomu, nakolik byl zdravotní stav Baborové, který vedl k její rezignaci, způsoben nastalou situací. Je pravdou, že se strhla vlna protestů v souvislosti s uzavřením koalice ČSSD s KSČM a hlavně s nástupem radní Baborové (KSČM) do čela rezortu školství. Zda byly důvody věcné, necháváme taktéž bez ověření, protože jde o hodnotové soudy.

Protesty začaly už proti uzavření koalice mezi KSČM a ČSSD v Jihočeském kraji. Nejvíce vadilo právě obsazení rezortu školství komunistickou stranou. V čele krajského školství stanula učitelka a radní Vítězslava Baborová. Proti tomu se v kraji podepisovaly petice: za její odvolání se podepsalo více než 12,7 tisíc lidí. Podporu jí naopak v petici vyjádřilo víc jak 7,3 tisíc lidí. Jihočeši také svolávali demonstrace, v nichž hráli velkou roli středoškolští i vysokoškolští studenti: například demonstrace v listopadu 2012, které se účastnilo zhruba 500 lidí, byla svolána studenty třeboňského gymnázia. 22. listopadu dokonce proběhla dvouhodinová stávka studentů některých gymnázií a také Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity. Někteří účastníci drželi na protest hladovku.

Studentům a dalším demonstrantům vadila právě stranická příslušnost Baborové. Média citovala prohlášení organizátorů protestu: „Je pro nás nepřijatelné, aby resort nejvíce poznamenaný úpadkem z období před rokem 1989 vedl člen komunistické strany, která se otevřeně hlásí ke své zločinecké minulosti.“Studentům vadilo, že by „zástupce totalitní strany“ navrhoval a odvolával ředitele škol. Zároveň s tím ale protest směřovali i na samotnou koalici v kraji a na to, že KSČM bude v kraji vládnout.

Radní Baborová byla v podstatě už od nástupu do funkce nemocná. Na tu nakonec rezignovala k 3. 2. 2013 a „jakodůvod uvedla přetrvávající zdravotní problémy, které jí nedovolují odpovědné plnění pracovních povinností“.

Baborová k tomu později uvedla:„Vzhledem k mediálnímu tlaku vedenému v osobní rovině jsem se rozhodla rezignovat. Poslední události se neblaze projevily na mém zdravotním stavu a nemohla bych naplnit cíle KSČM. Nemám napojení na kmotry a nejsem demagog. Protestujícím studentům bych přála, aby se ve svém profesním životě setkali s větším pochopením názorových oponentů."Nahradil ji jiný radní za komunistickou stranu, Tomeš Vytiska, který je radním až do dnešního dne.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, otázka obnovení krajského soudu v Liberci trvá přes 10 let a zatím se ji nepodařilo vyřešit žádné z vládních koalic.

Liberecký krajský soud existoval do roku 1960 jako součást soustavy krajských soudů. Zákon o územním členění státu ale upravil území tehdejšího Československa na nových 11 administrativních částí: 10 krajů a Prahu jako samostatnou územní jednotku. Liberecký kraj zanikl a nově zřízený Severočeský kraj získal sídlo v Ústí nad Labem, tudíž zanikl i krajský soud v Liberci. Stejně rozdělení soudních krajů zůstalo až dodnes, obvody soudů a jejich sídla obsahuje 2. příloha zákona o soudech a soudcích.

Snahy o obnovení krajského soudu v Liberci se objevují od roku 2005, kdy byl Libereckým krajem Poslanecké sněmovně předložen první z návrhů novel zákona o soudech a soudcích. Dodnes bylo předloženo Poslanecké sněmovně celkem 5 návrhů týkajících se zřízení Krajského soudu v Liberci (3 návrhy předložilo zastupitelstvo Libereckého kraje v letech 2005, 2007 a 2011, další předložila skupina poslanců v letech 2012 a 2015), žádný z nich se ale nepřijal.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dohledatelné nezávislé studie z dílny Economic Policy Insitute která odhaduje, že uznání Číny jako tržní ekonomiky může vést k ztrátě až 1,7 - 3,5 miliónů pracovních míst v EU. Na tu samou studii odkazuje například i portál euobserver.com, euractiv.com, nebo Evropská konfederace odborových svazů.

Např. mediální zpráva Deutsche Welle cituje vyjádření zástupců ocelářského průmyslu, kteří mluví o možné ztrátě statistíc pracovních míst v různých ekonomických sektorech a v ohrožení má být i 330 tisíc zaměstnanců v ocelářství. Odhad statisíc ztracených pracovních míst v Unii přinesl také svaz průmyslu Aegis.

Je tedy faktem, že různé odhady říkají, že v důsledku uznání Číny jako tržní ekonomiky může dojít ke ztrátě statisíc pracovních míst v Evropské unii, studie EPI pak mluví až o jednotkách milionů. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako pravdivý.