Nedá se říci, že by každé jednání o vystoupení Velké Británie z EU (Evropské Unie) vedlo k posílení libry, ani k růstu cen akcií britských firem, ani snížení výnosů britských dluhopisů.

Kupříkladu dne 18.12.2015 premiér Velké Británie David Cameron naznačil (Euractiv), že příští rok se bude konat referendum o setrvání/vystoupení v Evropské Unii. Ten den skončil Index Londýnské burzy FTSE100 se ztrátou. Na průběh obchodování Indexu FTSE100 se můžete podívat na stránkách londýnské burzy.

(zdroj: interaktivní grafy The Financial Times)

Dalším příkladem je třeba posílení libry vůči americkému dolaru ze dne 3.2.2015, kdy premiér Velké Británie David Cameron v dolní sněmovně parlamentu obhajoval (The Guardian) svůj plán na změnu postavení VB v EU a zastával se udržení Británie v unijním svazku.

Tyto příklady ukazují, že možnost vystoupení Velké Británie z EU není vždy spojena se snížením ekonomické zátěže.

Kurdové v Sýrii bojují proti Islámskému státu od roku 2014. Podle analytiků Asociace pro mezinárodní otázky Tomáše Kaválka se symbolem kurdského odporu stalo město Kobanî, které Kurdové za pomoci amerických náletů před islamisty ubránili.

Co se týká snah o osamostatnění Kurdistánu, lze je jen stěží označit za skryté. Již Sévreská smlouva uzavřená v roce 1920 v důsledku 1. světové války a rozpadu Osmanské říše ve svém článku 64 říká: „Pokud během jednoho roku od vstoupení této smlouvy v účinnost se kurdské obyvatelstvo z území určených v článku 62 obrátí na Radu Společnosti národů takovým způsobem, jímž ukáže, že většina obyvatel těchto území si přeje nezávislost na Turecku, a pokud Rada poté uváží, že toto obyvatelstvo je schopné takové nezávislosti a doporučí, že by mu měla být udělena, Turecko tímto souhlasí, že provede takové doporučení a zřekne se všech práv a nároků na tato území.“ To však nebylo nikdy realizováno.

Boji Kurdů za samostatnost se věnuje např. článek iDnes.cz, který informuje o kurdské straně PKK, která od roku 1984 bojuje za kurdskou nezávislost nebo o iráckých Kurdech, kteří o nezávislost usilovali celé 20. století.

Web On War/On Peace věnující se bezpečnostním otázkám pak v článku věnovaném kurdskému boji za autonomii píše: „Přestože byl Kurdistán rozdělen, tak hlavní myšlenka jeho obyvatel – vytvoření samostatného Kurdistánu – nikdy nezanikla.“

Na konci roku 2015 podpořil spolupředseda prokurdské strany HDP Selahattinem Demirtaş rezoluci kurdských stran, ve které požadují vytvoření autonomního regionu pro turecké Kurdy. V reakci na to státní zástupci zahájili jeho vyšetřování pro pobuřování a narušování ústavního pořádku, prezident Erdogan se nechal slyšet, že Demirtaş dostane lekci od lidu i justice a premiér Davutoglu vzkázal, že nebude nikdy jednat s někým, kdo ohrožuje tureckou celistvost a integritu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Česká republika vyslala koncem minulého roku na ochranu vnější schengenské hranice celkem 95 příslušníků Policie ČR.

Konkrétně do Slovinska bylo vysláno 20 policistů, kde budou působit do konce ledna 2016. Účelem společných hlídek bude pomoc Slovinsku při zvládání aktuální migrační situace. Do Makedonie bylo vysláno 25 policistů, kteří zde budou působit od poloviny ledna do konce února 2016. DoMaďarska pak byl vyslán nejvyšší počet policistů, a to 50, kteří zde působili do poloviny prosince 2015. V Maďarsku taktéž pomáhali dvě desítky českých vojáků.

Česká republika v v letech 2007-2009 jednala se Spojenými státy o možnosti zřídit v Brdech radar, který by byl součástí protiraketové architektury USA v Evropě. V sousedním Polsku pak měla být vybudována raketová základna sloužící jako obrana proti raketám dlouhého doletu z Íránu. Tento projekt byl dojednáván během administrativy G.W.Bushe, po nástupu Baracka Obamy skutečně došlo k jeho odvolání.

Obama v září roku 2009 kontaktoval tehdejšího premiéra České republiky Jana Fischera se zprávou, že od projektu radarového systému v České republice USA odstupují. Informovala o tom jak česká, tak zahraniční média.

Doplňme, že vláda Mirka Topolánka smlouvu mezi ČR a USA v květnu 2008 schválila (.pdf), projekt podpořila také horní komora Parlamentu, v Poslanecké sněmovně radar podporu většiny před jeho odvoláním nezískal.

Během posledních 70 let nebyla žádná západoevropská země ve válce s jinou zemí regionu a stejně tak lze říci, že žádný člen Evropské unie (EU) nebyl ve válečném konfliktu proti jinému členu. V celém období to byla pouze válka v Jugoslávii a válka na východě Ukrajiny, které se k hranicím EU přiblížily. The Washington Post také cituje několik studií, které vyzdvihují vliv EU na řešení problémů skrze nenásilný způsob řešení problémů.

Pokud jde o politické pozadí EU, lze citovat (AMO, s. 2) z Schumanovy deklarace, která dala impuls k vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) : „Solidarita ve výrobě, k níž se takto [vytvořením společného trhu s uhlím a ocelí] dospěje, bude mít za následek, že jakákoli válka mezi Francií a Německem bude nejen nemyslitelná, nýbrž i nemožná.“

Že je současné období opravdu výjimečné, lze vidět i v datech. Množství mezinárodních konfliktů, kterých se účastnily během posledních desetiletí evropské státy, je mnohem menší než během historie.

Zdroj: Our World in Data - War and Peace before 1945

Tvrzení Miroslava Kalouska jsme porovnali s údaji ve státních rozpočtech. Z těch jasně vyplývá, že Kalousek správně popsal realitu u platů i výdajů na obranu. U dotací agropotravinářského komplexu je situace opačná, než tvrdí - nejsou jednou z nejrychleji rostoucích položek, naopak, meziročně klesají. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Současná vláda Bohuslava Sobotky každý rok nominálně zvyšuje výdaje na obranu, v roce 2015 se zvýšily oproti předcházejícímu roku o necelé 2 miliony, pro letošní rok pak dostala armáda více o 4 miliony. Srovnává-li ale Miroslav Kalousek se stavem z roku 2011, musíme mu dát zapravdu. Nominální výdaje kapitoly Ministerstva obrany byly na úrovni roku 2015 a v podílu k HDP se jednalo o 0,11 procentních bodů více.

Zdroj dat: zákony o státním rozpočtu 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016. HDP podle údajú ČSÚ (2010-2014), prognóza MFČR (2015-2016).

Oproti tomu výdaje na platy rostou jak nominálně, tak v poměru k HDP (vycházíme z kapitoly 50 - Výdaje na platy, ostatní platby za provedenou práci a pojistné z druhového třídění výdajů státního rozpočtu). Mezi lety 2015 a 2016 se navýšily o 0,09 procentního bodu. Klesá naopak položka Podpora agropotravinářského komplexu, která je jedním ze specifických ukazatelů rozpočtové kapitoly Ministerstva zemědělství. Oproti roku 2015 se v letošním rozpočtu tato položka snížila o více než 2 miliardy a tvoří 0,87 % HDP.

Zdroj dat: Platy a pojistné: kapitola 50, Druhové třídění výdajů státního rozpočtu: rok 2015-2016 (t0617000013.pdf), rok 2013-2014 (t0006000012.pdf), rok 2011-2012 (t0498000014.xls, t0498000015.xls), rok 2010 (t0913000013.xls). Podpora agropotravinářského komplexu: zákony o státním rozpočtu 2010, 2011, 2012,2013, 2014, 2015, 2016. HDP podle údajú ČSÚ (2010-2014), prognóza MFČR (2015-2016).

Výrok hodnotíme jako neověřitelný na základě dat chorvatského ministerstva financí (tabulka Budgetary Central Government) a slov chorvatského ministra Lalovice.

Z dat o měsíčním výběru vyplývá, že zavedení EET se na výši výběru DPH nijak výrazně neprojevilo ani pozitivně, ani negativně.

Je však nutné říct, že přímé srovnání je problematické, jak přiznává i chorvatský ministr financí Lalovac. "U daně z přidané hodnoty nejsou čísla srovnatelná, protože jsme snižovali sazbu v pohostinství a za ubytování, a to z 25 na 13 procent. Mnozí podnikatelé v Chorvatsku tvrdí, že díky snížení daňové sazby nemají celkově vyšší daňovou zátěž, takže se ani nebouřili proti evidenci tržeb. Také jsme trojnásobně zvýšili hranici pro registraci k DPH, takže nám vypadlo ze systému plátců DPH asi 25 tisíc malých podnikatelů," říká Lalovac v rozhovoru pro idnes.cz. Zároveň říká, že za prvních 6 měsíců roku 2015 byl výběr o 15 % vyšší než před zavedením fiskalizace (EET). To je skutečně pravda, podle dat o výběru DPH se oproti prvnímu pololetí roku 2012 zvýšil výběr o 8 %, oproti roku 2012 dokonce o 14 %. Je však otázkou, nakolik lze tento nárůst přikládat zavedení EET a nakolik jiným faktorům (inflace, růst ekonomiky, zvýšená ekonomická aktivita v souvislosti se vstupem země do EU).

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Je sice pravdou, že ještě na jednání V4 dne 4. září 2015 v Praze vydaly všechny členské státy společné prohlášení o odmítnutí navrhovaných povinných kvót. I tak se ale během hlasování o těchto kvótách na půdě EU na mimořádném jednání ministrů vnitra EU dne 22. září 2015 Polsko přidalo k zastáncům přijetí kvót. Proti hlasovaly jen Slovensko, Česká republika, Maďarsko a Rumunsko. Finsko se hlasování zdrželo.

Vyjádření předsedy vlády ČR z 1. října 2015:

Vzhledem k tomu, že se nepodařilo dosáhnout konsensu, bylo rozhodnutí nakonec přijato po hlasování kvalifikovanou většinou. Proti se vyslovila Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. Finsko se hlasování zdrželo z důvodu nesouhlasu s tím, že rozhodnutí nebylo přijato formou konsensu.

Takovýto procedurální postup, který byl zvolen na jednání Rady ministrů vnitra, nepovažuji za šťastný. Ten postup je pro mě, jako pro předsedu vlády České republiky zklamáním. Silové řešení a přehlasovávání v takto citlivých věcech je podle mého názoru velmi neprozíravé.

Výrok jsme nuceni hodnotit jako neověřitelný, neboť nedovedeme posoudit migrační úmysly a plány obyvatel černého kontinentu v dalších letech.

I tak bychom rádi uvedli pár čísel. Jen za rok 2015 přišlo do Evropy více než milion uprchlíků, z nichž tvoří uprchlická vlna z Afriky pouhých 20 %, tedy přibližně 200 000. Evropská komise odhaduje (pdf., str. 60), že mezi lety 2016 a 2017 připutují do Evropy další 3 miliony lidí. Pokud by tato struktura měla být v budoucích letech zachována, šlo by v následujících letech o dalších 600 000 uprchlíků z Afriky.

Není jasné, jaký časový horizont má Aleš Brichta na mysli. Pokud však uvážíme výše zmíněná čísla, seznáme, že je přinejmenším velmi nepravděpodobné, že by doposud přišla "čtvrtina, pětina" lidí. Migrační vlna z Afriky by ve stejném tempu musela postupovat kontinuálně následující 3-4 roky.

Na mimořádný summit v Bruselu konaný 7. března 2016 dorazil turecký premiér Ahmet Davutoglu se seznamem požadavků, sloužících k lepšímu zvládání uprchlické krize. Mezi nejdůležitější z nich patřilo rychlejší zjednodušení vízové povinnosti pro občany Turecka, urychlení převodu již dříve slíbených 3 miliard euro a zároveň přislíbení další takové částky, otevření nové kapitoly o vstupu Turecka do EU a v neposlední řadě také systém „jednoho za jednoho“ – za každého syrského občana, kterého Turecko převezme zpět z řeckých ostrovů, by EU přijala jednoho syrského uprchlíka s právem na azyl v Turecku.