Česká republika rozvojově pomáhá dle Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce na období 2010–2017 v pěti programových zemích (Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko, Mongolsko), v pěti zemích projektových (Gruzie, Kambodža, Kosovo, Palestinská autonomní území, Srbsko) a ve čtyřech zemích dříve programových, s nimiž bude pomoc pokračovat v jiném rozsahu a zaměření (Angola, Jemen, Vietnam, Zambie).

Informace o návratových dohodách (jinak také readmisních) nabízí Ministerstvo vnitra k roku 2012, kdy je měla Česká republika s celkem 14 státy světa: Německo, Polsko, Rakousko a Slovensko, dále pak Slovinsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko, Moldavsko, Kanadu a Vietnam. „Jednání s dalšími zeměmi proběhla či probíhají na úrovni Evropského společenství. V současné době je platná readmisní dohoda s Albánií, Hongkongem, Macaem, Srí Lankou, Ruskem, Ukrajinou, Moldavskem, Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou, Makedonií a Srbskem.“ Další dohody byly k tomuto roku v různé fázi rozpracovanosti s Francií, Švýcarskem, Pákistánem, Tureckem, Marokem, Alžírskem, Čínou, Gruzií, Kapverdskou republikou, Arménií a Egyptem.

Na základě těchto informací zde máme Palestinu, Afghánistán, Etiopii, Mongolsko, Kambodžu, Kosovo, Angolu, Jemen a Zambii, se kterými k roku 2012 nebyla návratová dohoda uzavřena či o ní nebylo jednáno. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok v prakticky totožném znění padl v dokumentu Matrix AB v čase 19:20.

„Vítejte na farmě Čapí hnízdo. Myslím, že je to nejlepší projekt, co jsem kdy vymyslel. Napadlo mě to, když jsem s dětmi čekal ve frontě v zoo. U krmení koz byla obrovská fronta a já nesnáším čekání. Tak jsem si řekl, že udělám něco podobného.“

Film režiséra Víta Klusáka dokumentuje část ministerského období Andreje Babiše, rozebírá některé problematické etapy a hovoří s lidmi, kteří se s Babišem setkali, ať už v pracovním či osobním životě. V čase 19:00 najdete právě část věnovanou kauze kolem Čapího hnízda, Babišovy rekreační farmy poblíž Prahy, která byla údajně kofinancována dotacemi v důsledku podvodu.

Lidovecký plán zachování více pásem DPH a při ekonomickém růstu prosazení snížení sazby z 15% na 10% DPH u základních potřeb byl obsažen v jejich volebním programu (pdf, str. 4), byt se nakonec do koaliční smlouvy nedostal.

Vládní koalice se však ve smlouvě (pdf. str. 9) zavázala ke snížení sazby DPH u léků. knih, dětských plen a nenahraditelné dětské výživy k 1.1. 2015.

Novela školského zákona vyhlášená 17. 4. 2015 ve Sbírce zákonů pod číslem 82/2015 Sb. se ve svém § 16 odst. 2 písm. a) až i) zabývá stanovením předmětných podpůrných opatření. Ve zvláštní části návrhu novely zákona (.pdf) je pak k § 16 odst. 2 uvedeno následující: “ Odstavec 2 vypočítává druhy podpůrných opatření s tím, že jejich konkrétní výčet bude upraven vyhláškou. Jeho účelem je druhově vymezit podpůrná opatření poskytovaná ve školách a školských zařízeních, která následně konkretizuje prováděcí právní předpis. ”

Členění konkrétních podpůrných opatření do stupňů, pravidla jejich použití a normovaná finanční náročnost podpůrných opatření druhého až pátého stupně jsou dle § 2 odst. 5 Vyhlášky stanoveny v její Příloze č. 1. Celkových pět stupňů podpůrných opatření se dle Přílohy 1 liší např. v různých metodách výuky, úpravy obsahu a výstupů vzdělávání, organizace výuky, obsahu individuálního vzdělávacího plánu, metodách hodnocení, nástrojů intervence , úpravy podmínek přijímání ke vzdělávání a ukončování vzdělávání, možnostech prodloužení délky vzdělávání či užitých pomůcek atd.

Příkladem různých metod výuky budiž následující úprava podpůrných opatření třetího stupně v oblasti metod výuky: “ Uplatňují se všechny vhodné metody výuky uváděné v předchozích stupních podpůrných opatření. Cílené zaměření na podporu dovedností a kompetencí žáka, které umožňují překonání bariér v jeho vzdělávání a jeho zapojení do práce ve školní třídě. Zahrnují intervence na podporu oslabených či nefunkčních dovedností a kompetencí žáka, rozvoj řečových a poznávacích funkcí, nácvik sebeobslužných dovedností a sociálních kompetencí. Podporují sociální začlenění a vytváření pozitivních postojů kooperativního učení i akceptace těchto žáků jejich spolužáky. Metody výuky respektují specifika žáků, využívají kooperativní formy výuky, otevřené učení a individualizovaný přístup. Podporují motivaci žáka a jeho zařazení do školní třídy. Pracují i s prvky rozvinutých schopností a kreativity a směřují k jejich dalšímu rozvíjení u žáků. Využívá se didaktických her, tvořivé psaní v mateřském i cizím jazyce. ”)

Ačkoliv to v samotném zákoně či vyhlášce není explicitně řečeno, lze z účelů výše popsaných podpůrných opatření dovodit fakt, že jejich cílem je zajištění organizační, personální a materiální pomoci průběhu samotného vzdělávání (viz odst. 3 § 16 školského zákona: “ Podpůrná opatření podle odstavce 2 písm. a) až h) se člení do pěti stupňů podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti. Podpůrná opatření vyššího stupně lze použít, pouze pokud k naplňování vzdělávacích možností dítěte, žáka nebo studenta a k uplatnění jeho práva na vzdělávání nepostačují podpůrná opatření nižšího stupně. Začlenění podpůrných opatření do jednotlivých stupňů stanoví prováděcí právní předpis. ”)

Na základě výše uvedeného obsahu a cílů zákona a taktéž specifikace podpůrných opatření v samotné prováděcí vyhlášce k zákonu výrok označujeme jako pravdivý.

Ve zprávě odborového svazu zdravotnictví a sociální péče "Petice za záchranu českého lázeňství slavila v Senátu úspěch" se píše: "Lázeňství kromě nepopiratelného pozitivního vlivu na zdravotní stav tak zaměstnává cca 11 tisíc zaměstnanců přímo v lázeňských zařízeních a dalších až 40 tisíc zaměstnanců v navázaných oborech." V tomto případě jde však o celorepubliková čísla, zatímco Miloš Zeman vztáhl toto číslo na diskuzi o Karlovarském kraji.

V Karlovarském kraji probíhá zhruba polovina celorepublikové lázeňské péče tj. 129 668 pacientů z celkových 336 682 se léčí právě v tomto kraji (Lázeňská péče 2014 .pdf str. 12). Odtud lze směřovat úvahy k tomu, kolik osob v Karlovarském kraji je napojeno na lázeňství, pokud celorepublikově je to až 51 tisíc osob.

Na stránkách Českého statistického úřadu se můžete podívat na kolik lidí bylo zaměstnáno v jakém odvětví v Karlovarském kraji v roce 2014 (.xlsx). K tomu také připojujeme analýzu (.pdf) zaměstnanosti Karlovarského kraje, ze které plyne, že v roce 2013 bylo v odvětvích spojených s lázeňstvím (ubytování, stravování, pohostinství, zdravotní a sociální péče) zaměstnáno přibližně 17 000 osob.

Z tohoto důvodu můžeme říci, že pravděpodobnost, že v Karlovarském kraji je na lázeňství napojeno minimálně 40 tisíc osob, se limitně blíží nule a výrok tedy vyhodnotit jako nepravdivý.

Data OECD (.xls) za rok 2013 (nejaktuálnější data pro všechny členské země, aktualizováno v listopadu 2015) ukazují, že Česká republika se sledovaném parametru dosahuje výše 7,1 % HDP. To je sedmá nejnižší hodnota ze všech 34 členských zemí OECD.

I v dalších ukazatelích je Česká republika pod průměrem těchto zemí (jde o ekonomicky nejvyspělejší demokratické státy světa, ve kterých funguje tržní ekonomika). Ať jde o veřejné výdaje do zdravotnictví, či výdaje za léky v dané zemi.

Ve druhé části výroku Pelikán hovoří o zamýšlené změně, proto hodnotíme jeho první část, která odkazuje k institutu oddlužení, jenž je definován v insolvenčním zákoně.

Dle § 392 musí dlužník k návrhu o povolení oddlužení připojit mimo jiné "písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky."Je tedy pravda, že v nynějším systému stačí dosažení hranice 30 % pohledávky, kterou musí dlužník zaplatit, k povolení oddlužení.

Nárůst vlivu extremismu je v posledních měsících často dáván do souvislosti s migrací, na její kritice se snaží profitovat s různým úspěchem řada politických subjektů napříč Evropou.

Ve všech čtyřech sousedních státech České republiky se v posledních několika měsících uskutečnily volby, v Polsku a na Slovensku parlamentní, v Německu (ve třech spolkových zemích) a v Rakousku (ve čtyřech) se uskutečnily zemské volby

SLOVENSKO

Březnové parlamentní volby vyhrála strana SMER-SD premiéra Fica, kromě propadu zisku Ficovy strany byl jedním z hlavních momentů voleb vzestup extrémně pravicové L'udové strany Naše Slovensko Mariana Kotleby, která získala přes 8 % hlasů. Průzkum agentury Median naznačil, že 69 % voličů této strany označilo uprchlickou krizi jako zásadní téma při rozhodování, v kontextu všech voličů toto téma rezonovalo u 53 % slovenské populace s volebním právem. Za palčivější problémy označili lidé v průzkumu zdravotnictví (80 %), korupci, nezaměstnanost, státní zadlužování, problematiku justice, sociální politiku nebo podporu školství, vědy, kultury a sportu.

POLSKO

Listopadové parlamentní volby v Polsku ovládla strana Právo a spravedlnost, která sice razí anti-imigrační rétoriku, nicméně tématem voleb byla spíše ekonomické témata, sociální problémy a další faktory, spojené mimo jiné s únavy občanů z osmileté vlády Občanské platformy. K migrantům jednoznačně nejostřeji vymezující se strana europoslance Janusze Korwin-Mikkeho KORWiN se do Sejmu nedostala. Zakladatel strany byl na podzim roku 2015 suspendován, protože během červnového jednání veřejně hajloval.

NĚMECKO

V březnu se ve třech zemích uskutečnily volby do spolkových sněmů, v nám nejbližším Sasku-Anhaltsku zaznamenala historický úspěch krajně pravicová strana Alternative fur Deutschland (AfD), která získala 24,2 % hlasů. Volby však se ziskem takřka 30 % vyhrál kandidát CDU Angely Merkelové. V Bádensku-Württembersku zvítězili Zelení, AfD skončila se ziskem lehce přes 15 % na třetím místě. V Porýní-Falcu zvítězila kandidátka sociální demokracie, AfD skončila s 12 % na třetím místě.

Hodnotit výsledky voleb jako propad migrační politiky Angely Merkelové je tedy diskutabilní, byť právě na kritice její politiky byl postaven zisk AfD.

RAKOUSKO

Stejně jako v Německu, tak i v Rakousko byla klíčovým tématem zemských voleb migrační krize.

Pravicově populistiská strana FPÖ výrazně uspěla v říjnových volbách v Horních Rakousech, když získala přes 30 % hlasů. Velkou podporu získala strany i ve Vídni, tu nicméně uhájili sociální demokraté, kteří ve městě vládnou od roku 1945.

FRANCIE

Mimoto v prvním kole prosincových reginálních voleb zvítězila krajně pravicová Národní fronta v šesti z 13 regionů, ve kterých se hlasování uskutečnilo, ve druhém kole ovšem svůj úspěch nezopakovala.

Analýza magazínu The Time ovšem nárůst krajně pravicové politiky dává do souvislosti s dalšími fenomény, které Evropu ovlivňují, kromě migrační krize je to vztah Evropské unie a Ruska nebo nestabilita Evropské unie spojována s možným vystoupením Velké Británie či Řecka, jdoucí ruku v ruce s krizí eurozóny.

V případě povinných kvót je pozice České republiky poměrně konzistentní. Již od počátečního návrhu Evropské komise z května 2015 zastává vláda ČR pozici, že kvóty (povinné) nejsou řešením současné migrační krize a slovy tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy: Povinné kvóty na přerozdělování uprchlíků nepomohou ani uprchlíkům ani Evropě. Jejich příznivci rádi mluví o solidaritě, ale už si neuvědomují podstatnou věc, a to, že základem solidarity je dobrovolnost.

V současné době byla otázka dalších i permanentních uprchlických kvót v EU pozastavena. Kromě přetrvávajícího odporu zemí V4, ke kterým se opět připojilo Polsko, se pochybnosti objevují i na straně Španělska. I nové nizozemské předsednictví EU se kloní k názoru, že systém kvót pro přerozdělování uprchlíků v EU zatím nefunguje a sám o sobě problémy s migranty nevyřeší. Přesto ale podotýkají, že členské země EU by měly dostát svých už domluvených závazků v oblasti migrace.

Ústav zdravotnických informací a statistik ČR opravdu sbírá data ohledně personálních sil a kapacit v oboru zdravotnictví pomocí tzv. společného dotazníku, kterým zprostředkovává data například OECD, EU a WHO.

Česká lékařská komora zjišťovala naopak počty chybějících lékařů, a to skutečně dle inzerátů ve veřejně dostupných médiích. Svůj závěr prezentovala v březnovém čísle časopisu České lékařské komory Tempus Medicorum (.pdf, str. 6.).

Vyjádření ministra Němečka je tedy zcela správné.