Výrok hodnotíme jako pravdivý. Z provedené analýzy veřejně dostupných mediálních zdrojů za poslední volební období (2012–2016) nelze dohledat žádnou kauzu či skandál týkající se komunistických zastupitelů v Radě Ústeckého kraje.

V minulých volebních obdobích měl Ústecký kraj (KSČM nebyla součástí rady) několik celostátně známých korupčních kauz. Jedna z nich se týkala nakládání s evropskými penězi v Regionálním operačním programu (ROP) Severozápad. V tomto případě již padly i rozsudky (prozatím nepravomocné) nad aktéry.

Druhá velká kauza se týkala nákupu předraženého nemocničního materiálu spadající pod Krajskou zdravotní (zdravotnický holding krajů Ústeckého a Karlovarského).

V tomto volebním období se podobné kauzy v kraji nevyskytly (popř. o nich média neinformovala), tudíž je výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Návrh zákona již prošel třetím čtením a navíc nepostihuje jednorázové odmítnutí nabízené práce a nestíhá jej “udělením” existenčního minima. Předně je zákon koncipován tak, že k základu ve výši existenčního minima si lze přilepšit vynaložením vlastní píle, nesankcionuje však pasivitu a rozhodně ne jednorázové odmítnutí nabídky práce. Vedle toho však nelze hovořit o tom, že by někdo “dostal existenční minimum,” neboť nejde o dávku, ale o pomocnou vyměřovací hranici.

Prezident Zeman má patrně na mysli senátní novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, který je projednáván jako sněmovní tisk číslo 156. Tento návrh prošel druhým čtením v dubnu 2016 a na začátku září byl schválen ve třetím čtení. Zákon o pomoci v hmotné nouzi vymezuje podmínky udělení dávky určené pro občany, jejichž potřebné živobytí je vyšší než jejich příjmy (tzv. příspěvek na živobytí). Výše živobytí, která tedy výši dávku ovlivní, je odvislá od tzv. existenčního minima - částky pevně stanovené nařízením vlády, přičemž za určitých okolností ji lze navýšit (viz dále) a tak potenciálně navýšit dávku hmotné nouze.

V § 24 odst. 1 písm. f. návrhu nicméně shledáme, že osobě pobírající příspěvek již 6 měsíců by se mělo živobytí (tedy i potenciální příspěvek na něj) snížit na existenční minimum, pokud nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti či podporu v rekvalifikaci, neúčastní se projektů Úřadu práce nebo nespadá pod jinou výjimku. Nemůže jej ani zvýšit některou ze zákonem připuštěných možností.

V následujícím písm. e pak návrh doplňuje, že pokud však osoba nespadá do žádné z předchozích zvláštních kategorií (nepobírá tedy příspěvek již 6 měsíců), má sice rovněž živobytí ve výši existenčního minima, může jej však zvýšit vlastním přičiněním podle § 25 a § 30 návrhu. Dle § 30 jej může navýšit o náklady vynaložené na hledání práce, k navýšení dle § 25 pak postačí zákonem popsaná snaha o zvýšení příjmu vlastní prací (§ 12). V žádné části návrhu se však nehovoří o postihu za odmítnutí práce, je naopak psán pozitivní formou a na zjevně trvalejších pojmech, než je jednorázové odmítnutí nabídky.

Jak jsme tedy vysvětlili, existenční minimum je pomocná hranice, podle níž se vyměřují dávky hmotné nouze, interpretace prezidenta Zemana, že těm, kdo odmítnou práci se dá “jen existenční minimum”, je tedy zcela mylná. Nehledě na to, samostatně stojí dávky podpory v nezaměstnanosti a jiné instrumenty sociální politiky, zde hovoříme pouze o jedné z mnoha dávek.

Podstatou návrhu je naopak snaha umožnit nezaměstnaným přivydělat si při takzvané veřejné službě. I nadále však mají nezaměstnaní nárok na podporu v nezaměstnanosti podle podmínek ze zákona o zaměstnanosti po dobu 5 až 11 měsíců dle věku. Podle tohoto zákona má také uchazeč nárok nabízenou práci s patřičným zdůvodněním odmítnout. Ve světle všech těchto informací tak hodnotíme výrok prezidenta Zemana jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť poslední zákon týkající se této věci neobsahuje úpravy, které by znamenaly konec ochutnávek vín či slivovice. Naopak explicitně povoluje prodej vína a lihovin v rámci těchto akcí.

Senátor Škromach hovoří o vládním návrhu zákona (.pdf) o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který byl předložen 3. června 2015. Zákon ve svém textu pojednával o omezení jejich konzumace pouze v souvislosti s možností obce vydat obecně závaznou vyhlášku pro vybranou akci přístupnou veřejnosti (§ 17).

Tento zákon kromě dalšího upravoval příležitostný prodej alkoholických nápojů a lihovin. V případě alkoholických nápojů jej povoluje pouze na výročním trhu, veřejnosti přístupné slavnosti nebo kulturní a taneční akci. U lihovin je pak prodej omezen pouze na kulturní a taneční akce. Je tedy nejednoznačné, zda mezi výčet patří zmíněné ochutnávky vína a slivovice (§ 14 návrhu). Mluvčí ministerstva zdravotnictví se v tomto směru vyjádřila, že na těchto by byl prodej alkoholu povolen.

Poslanci však košty do zákona prosadili prostřednictvím pozměňovacích návrhů explicitně. Jeden z bodů pozměňovacího návrhu Antonína Sedi (.pdf) přidal mezi povolený příležitostný prodej ochutnávku lihovin a pozměňovací návrh Jiřího Petrů (.pdf) pak také ochutnávku vína. Povoleny by tedy měly být košty vína i slivovice.

Návrh zákona nakonec nebyl přijat, a to především kvůli jedné z jeho částí, která obsahovala zákaz kouření v restauracích. Nejvíce kontroverzním se ve finále stal návrh poslance Bendy zavádějící kuřárny. Neschválení návrhu provázely poměrně silné mediální přestřelky (ČTK) v rámci koalice.

Vláda počátkem června 2016 předložila do Poslanecké sněmovny znovu podobný návrh zákona. V něm již byly zapracovány pozměňovací návrhy, které poslanci přijali u starší, neschválené předlohy (všechny kromě Bendova návrhu). Tento nový návrh (.pdf) obsahuje následující ustanovení (§ 14 návrhu):

„(1) Alkoholické nápoje, s výjimkou lihovin podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího definici a popis lihovin (dále jen „lihovina“), lze v rámcipříležitostného prodeje prodávat na ochutnávce vína, ochutnávce částečně zkvašenýchhroznových moštů, farmářském a tradičním trhu, veřejnosti přístupné slavnosti, tradiční, kulturní, taneční a jim podobné akci; na veřejnosti přístupné sportovní akci lze v rámci příležitostného prodeje prodávat alkoholické nápoje obsahující nejvýše 4,3 % objemová ethanolu a víno.“

„(2) Lihoviny lze v rámci příležitostného prodeje prodávat pouze na ochutnávce lihovin, výročním, farmářském a tradičním trhu, veřejnosti přístupné slavnosti, tradiční, kulturní, taneční a jim podobné akci.“

Není tedy pravda, že by poslední verze předmětného zákona, která vyšla z vlády, rozbourala ochutnávky vín nebo ochutnávky slivovic - takový návrh vzešel z vlády již před více než rokem. Nicméně i u něj byl tento „nedostatek“ v průběhu legislativního procesu odstraněn.

Pro rok 2013 počítáme s daty ze státního závěrečného účtu za tento rok, neboť odráží skutečný výsledek hospodaření. Tento dokument na straně 5 uvádí právě čísla k rozpočtovému hospodaření. Pro rok 2017 pak vycházíme z návrhu, který prozatím není finálním dokumentem. Vláda má totiž zákonnou povinnost poslat do Poslanecké sněmovny návrh zákona o státním rozpočtu do konce září.

Příjmy

Rozpočtované příjmy 2013Skutečné příjmy 2013Navrhované příjmy 2017 Rozdíl 1 076,37 1 091,86 1249,1 157,24

Výdaje

Rozpočtované výdaje 2013Skutečné výdaje 2013Navrhované výdaje 2017Rozdíl 1 176,37 1 173,13 1309,1 135,97

Co se týká Fialovy poznámky o krizi v roce 2013, vyjdeme-li z dat Eurostatu, tak zjistíme, že Česká republika byla v letech 2012 a 2013 skutečně v recesi. V roce 2012 zaznamenala pokles 0,9 % a v roce 2013 o půl procenta HDP. Za vlády Bohuslava Sobotky se země již třetí rok po sobě těší z hospodářského růstu, kromě dat Eurostatu to dokládá i aktuální makroekonomická predikce Ministerstva financí České republiky.

Margita Balaštíková zřejmě hovoří o možnosti, kterou nabízí Poslanecká sněmovna. V jednotlivých hlasováních lze zjistit, jak se který poslanec rozhodl.

Podle jednacího řádu (.pdf, článek 11) Zastupitelstva Zlínského kraje hlasuje každý zastupitel jednotlivě sám za sebe. Pro veřejnost ale není možné dohledat hlas konkrétního zastupitele zpětně online.

Výsledek hlasování je kolektivním rozhodnutím. Margita Balaštíková zřejmě naráží na to, že pro občana není zpětně dohledatelné, jak který zastupitel hlasoval a zda např. nehlasoval proti volebnímu programu vlastní strany, za niž byl zvolen. Jednání krajského zastupitelstva jsou však většinou veřejná (.pdf, článek 11, bod 1) a každý občan má možnost osobně vidět, jak hlasování probíhalo.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože integrované dopravní systémy fungují i v některých dalších krajích.

Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje (IDS JMK) zahájil provoz 1. ledna 2004. IDS JMK čítá 322 linek, mezi které patří např. tramvajové a trolejbusové linky v Brně, městské dopravy v Adamově, Blansku, Břeclavi, Bystřici nad Pernštejnem, Hodoníně, Kyjově, Vyškově a Znojmě. Dále zahrnuje 24 vlakových linek a 194 regionálních linek.

Podobné integrované systémy jako v Jihomoravském kraji fungují i v kraji Karlovarském a Libereckém.

Karlovarský dopravní systém má 29 zón a integruje velkou většinu ze 132 obcí, které se v kraji nacházejí. Linky v Libereckém kraji obsluhují rovněž velkou část kraje.

Na různém stupni integrace jsou pak integrované dopravní systémy v Jihočeském a Středočeském kraji. Pardubický a Královéhradecký kraj jsou společně obsluhovány prostřednictvím dopravního systému OREDO.

Na území hlavního města Prahy funguje Pražská integrovaná doprava.

Jedním z prezidentových slibů bylo navštívit jednotlivé kraje, tento slib jsme již ověřili v květnu 2016. V té době Miloš Zeman navštívil všechny kraje nejméně dvakrát.

Pro dokončení třetího kola krajských návštěv mu tedy chybělo projet tyto kraje : Olomoucký, Jihočeský a Vysočinu. Nejdříve začal s návštěvou Olomouckého kraje. Na začátku června se vydal do kraje Jihočeského. Poté ke konci června zamířil na Vysočinu.

Těmito návštěvami dokončil své třetí kolo a čtvrté “kolečko” svých krajských cest začal v září 2016 v Pardubickém kraji. Jeho výrok je tedy pravdivý.

Zprávy o tom, že Rakousko se chystá postavit stokilometrový plot na hranicích s Maďarskem, vycházejí z článku na webu deníku Die Welt (a řady dalších), který se odvolává na německou tiskovou agenturu. Článek ale hovoří o 30kilometrovém plotu. Podle poznámky v zápatí článku se v první verzi skutečně psalo o 100 kilometrech, zpráva ale byla později korigována. Zprávu ale v původním znění převzala řada dalších médií a opravu předpokládané délky plotu už tato další média neprovedla.

Rakouská média (Der Standart, Die Presse s odkazem na agenturu APA a mluvčího policie spolkové země) popisují situaci ve spolkové zemi Burgenland, kde by plot mohl vyrůst tak, že došlo k výkupům pozemků (resp. o jednání s majiteli), aby případně mohl až 30km plot být postaven. Není tedy aktuálně budován, jde o vytvoření možnosti do budoucna.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože čísla uváděná poslancem Soukupem jsou značně nadsazená. Poslanec uvádí týdenní příchody ve výši 21-28 tisíc lidí, reálně přichází v posledních dvou týdnech zhruba 6 tisíc lidí.

Smlouva (.pdf) mezi Evropskou unií a Tureckem byla podepsaná 18. března 2016. Od 20. března 2016 byl rapidně snížen (.xls) příliv migrantů tzv. balkánskou cestou na minimum.

Co se týče přílivu migrantů do Itálie, minulý týden (31.7. - 7.8.) přišlo na základě dat Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) do Itálie 5 795 osob a týden před tím 6 098 osob. To jsou čísla výrazně nižší, než která poslanec Soukup uvádí.

Zdroj: IOM

Konkrétně na Sicílii imigrovalo podle Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) za tento rok 68 323 osob. V červenci přišlo celkem 16 661 migrantů, což je také údaj výrazně nižší, než 3-4 tisíce denně.

Data jsou aktuální k 7. srpnu 2016. V době zpracování výroku (9. srpna) šlo o nejčerstvější statistiky.

Pokud budeme brát slova prezidenta jako popis struktury přílivu uprchlíků do zemí Evropské unie, je třeba mu dát zapravdu. Podle čtvrtletní zprávy o azylu dostupné na Eurostatu, skutečně do zemí EU přicházejí i lidé původem ze států, kde válečný konflikt neprobíhá.

30 největších zdrojů migrace podle států je dostupný právě ve zmíněné zprávě. Mezi touto třicítkou jsou i prezidentem jmenované země jako Senegal, Gambie, Pobřeží slonoviny, či Súdán. Najdeme mezi nimi rovněž i Albánii a Kosovo.