Česká republika se vstupem (1. 5. 2004) do EU formálně vzdala práva uskutečňovat samostatnou obchodní politiku a připojila se k celní unii, která na dovozy a vývozy z/a do třetích zemí uplatňuje jednotné úpravy obchodních vztahů, závazné pro všechny členské státy EU. S tímto souvisí i účinnost jednotného celního sazebníku EU.

Již před samotným vstupem do EU se ve veřejném prostoru objevily obavy ze zdražení rýže (popř. též informace Asociace soukromého zemědělství ČR odkazující na Ministerstvo zemědělství ČR), neboť dovoz rýže do ČR nebyl zatížen celní sazbou, přičemž jednotný celní sazebník uplatňoval sazby 214 až 416 EUR za tunu. Jak je uvedeno v tehdejších predikcích, skutečně tedy (po přepočtu) mohlo dojít ke zdražení v řádech desítek procent.

Pokud však přihlédneme ke statistickým údajům ČSÚ zaměřující se vývoj spotřebitelských cen vybraných druhů zboží a služeb (viz tabulka níže), pak např. v letech 2003 (před vstupem do EU) a 2006 (dva roky členství v EU) vývoj ceny statisticky sledované loupané rýže během let navýšil maximálně o cca 20 %.

Rok2003200420052006rýže loupaná (I. jakost - cena za 1. kg)18,63 Kč20,18 Kč21,59 Kč23,01 KčZdroj: Statistická ročenka České republiky - 2007

Výrok označujeme jako zavádějící. Je sice pravdou, že před vstupem do EU nebyla rýže zatížena celní sazbou a jednotný celník sazebník EU clo na tento produkt do ČR implementoval. K reálnému zdražení rýže o 30 % však nedošlo. Cena jednoho kg rýže v letech následujících po vstupu ČR stoupala poměrně rovnoměrně v řádu jednotek procent. V tomto ohledu je nutné zohledňovat též vývoj inflace i cenu rýže na světových trzích.

Tomio Okamura ve svém výroku navazuje na svou argumentaci, že po případném vystoupení z EU neutrpí český obchod se zbývajícími členskými státy. Argumentuje, že Čína jako nečlenský stát nemá v oblasti obchodu s Unií žádný problém.

Čína není členem Evropské unie a opravdu se významně podílí na mezinárodním obchodu. Evropská komise uvádí, že Čína je druhým největším obchodním partnerem Evropské unie hned za Spojenými státy a EU je pro Čínu zcela největším obchodním partnerem.Takovýto obchod však vyžaduje mnohé politické dohody a vzájemné smlouvy jakou je například " EU-China Strategic 2020 Agenda "(.pdf).

Česká republika v současnosti těží z toho, že je součástí jednotného trhu EU, zatímco obchod s Čínou je postaven zejména na její schopnosti levnější produkce nejrůznějších artiklů. Případné vystoupení ČR z EU a tedy v jistém smyslu srovnání postavení ČR a Číny by ovšem vedlo k tomu, že by Česko ztratilo možnost být součástí jednotného trhu, mohlo by vést k uvalení cel na české výrobky a tedy k jisté ztrátě konkurenceschopnosti. Z tohoto pohledu je výrok hodnocen jako zavádějící, neboť případnou neúčastí na evropském projektu by ČR zhoršila svou obchodní pozici, zatímco Čína tento problém kompenzuje jinak.

Projednávaná novela zákona (.pdf) č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích skutečně obsahuje zřízení Úřadu se sídlem v Praze jako ústředního správního úřadu pro dohled nad hospodařením stran a hnutí (str. 12). Podle analýzy (.pdf) projektu Rekonstrukce státu by tento úřad měl být složen z 10-12 lidí s ročním rozpočtem mezi 15 a 25 miliony Kč (str. 7).

Zpráva ministerstva vnitra z roku 2013 popisuje, jak se vyvíjela tvorba návrhu zákona o dohledu nad hospodařením politických stran v onom roce – uvedený návrh, počítající se zřízením nezávislého kontrolního správního úřadu se sankčními pravomocemi, narazil podle zprávy na zásadní odpor ODS, ČSSD a KSČM. Na základě toho byl z nové verze návrhu odstraněn právě dohledový úřad, avšak ani tento návrh se v souvislosti s předčasným rozpuštěním dolní sněmovny nepodařilo prosadit.

V současnosti je ministrem dopravy Dan Ťok, do funkce byl jmenován 4. prosince 2014. Je skutečně již 10. mužem na tomto postu od roku 2007.

Za posledních 8 let se v této funkci vystřídali:

• Antonín Prachař (29. ledna 2013 - 13. listopadu 2014)
• Zdeněk Žák (10. července 2013 - 29. ledna 2014)
• Zbyněk Stanjura (12. prosince 2012 - 10. července 2013)
• Vít Bárta (13. července 2010 - 21. dubna 2011)
• Radek Šmerda (21. dubna 2011 - 30. června 2011)
• Pavel Dobeš (1. července 2011 - 3. prosince 2012)
• Gustáv Slamečka (8. května 2009 - 13. července 2010)
• Petr Bendl (23. ledna 2009 - 8. května 2009)
• Aleš Řebíček (9. ledna 2007 - 23. ledna 2009)

Návrh ústavního zákona o celostátním referendu předložilo hnutí Úsvit (ještě před svým rozštěpením) do Poslanecké sněmovny v lednu 2014.

Tento návrh (.pdf) obsahoval následující vymezení možných otázek:

Čl. 1(1) V celostátním referendu lid České republiky rozhodujea) o všech věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu,
b) o návrhu zákona, včetně ústavního, nebo
c) o souhlasu k ratifikaci nebo výpovědi mezinárodní smlouvy
(dále jen „referendum“).(2) Otázka pro referendum nesmí směřovat ke změně podstatných náležitostí
demokratického právního státu, jakož ania) ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod,
b) k rozhodnutí, které by bylo v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají
z mezinárodního práva, nebo
c) k zásahu do výkonu moci soudní.

Je tedy zjevné, že podle návrhu by šlo hlasovat o setrvání v Evropské unii či přijetí eura. Tuto otázku by posuzoval podle článku 5 návrhu Ústavní soud (je-li v souladu se článkem 1 tohoto návrhu zákona.)

Návrh byl v hlasování zamítnut již v 1. čtení. Proti návrhu hlasovaly strany vládní koalice, opoziční TOP 09, ODS a část klubu KSČM se při hlasování zdržela.

Článek 10 Okamurova návrhu pak řešil právě závaznost výsledku referenda.

(1) Rozhodnutí přijatá v referendu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Okamura má pravdu, že pokud by byl přijat jím navržený zákon (a byl-li by shledán jako konformní s Ústavou České republiky), tak by podle něj šlo rozhodovat o otázkách, o kterých Okamura mluví. Stejně tak návrh popisuje závaznost případného schváleného referenda. Doplňme, že se jedná o spekulaci Okamury (především pak v otázce výsledků možného referenda), čistě teoreticky je ovšem jeho výrok pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Stanjura popisuje korektně fakt, že ODS upozorňovala na možný legislativní konflikt v této věci. Zda k němu dojde, či dokonce bude schválen zákon v rozporu s ústavou, není součástí hodnocení. Podstatou tohoto výroku je právě fakt, že občanští demokraté na možný problém Sněmovnu upozorňovali.

V pátek 22. dubna byl ve třetím čtením schválen vládní návrh zákona o Nejvyšším kontrolním úřadě, díky kterému dojde k rozšíření jeho působnosti na kraje, obce a právnické osoby s jejich účastí poslanci zákon postoupili Senátu, který má teď dle standardního legislativního procesu 30 dní na jeho projednání. Do problematické roviny staví tuto novelu fakt, že v Senátu od května 2014 leží novelizace ústavy, která rovněž posiluje pravomoci NKÚ.

Během projednávání vystoupil poslanec ODS Marek Benda a za klub ODS upozornil na tento možný problém:

" V pátek jsme se tady nějak trochu poškorpili s panem ministrem, který se na nás hněval, že si bereme přestávku. Já jsem si tu přestávku bral zcela záměrně, protože si myslím, že jsme v zoufalé pasti v tuto chvíli. Senát nám vzkázal, že k ústavnímu zákonu, kterým se novelizuje Ústava, chce prováděcí zákon. Současně ovšem v okamžiku, kdy my teď odešleme prováděcí zákon, který je v tuto chvíli zjevně protiústavní, to myslím, že všichni víme, že pokud by začal platit jenom tento návrh zákona bez novely Ústavy, tak je zjevně protiústavní, protože ustanovuje kontroly nad samosprávami bez toho, aniž by tam bylo zmocnění Ústavy. A v tu chvíli Senát má 30 dní na to, aby tento návrh zákona projednal, a pokud ho neprojedná, znamená to, že tento návrh zákona vstupuje v platnost bez ohledu na to, co se stane s ústavní změnou.(...)Takže doporučuji, abychom, pana zpravodaje žádám, abychom před závěrečným hlasováním hlasovali procedurální návrh o přerušení projednávání tohoto bodu až do okamžiku, než bude novela Ústavy, která rozšiřuje pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, doprojednána v Senátu Parlamentu České republiky."

Prezident Zeman hovoří o dohodě mezi Českem a Norskem, jejíž návrh předložil Ministerstvu zahraničních věcí k posouzení. Dle ČTK jde v pořadí o druhý návrh této dohody a momentálně je analyzován pracovníky Ministerstva. Dle slov ministra Zaorálka ale „tento návrh neřeší vydávání dětí, ale spíše spolupráci orgánů sociálně právní ochrany dětí v řízeních na jejich ochranu." K této věci jsme kontaktovali Ministerstvo zahraničních věcí, které se k tomu vyjádřilo následovně: " Návrh smlouvy prezidenta Zemana neřeší vydávání dětí, ale spolupráci ve věcech řízení na ochranu dětí (tj. zejména způsoby vzájemného informování orgánů sociálně právní ochrany dětí o zahájených řízeních, vstup orgánů jednoho státu do řízení druhé smluvní strany, některá pravidla pro umisťování dětí do náhradní péče apod.). K dotazu, zda je prezidentem navrhovaná verze podobná s návrhem (.pdf) Petra Macha, nám bylo odpovězeno, že nikoli.

Sami zároveň nemají v úmyslu podávat vlastní návrh, neboť: "MZV koordinuje a zabezpečuje přípravu, sjednávání a vnitrostátní projednávání mezinárodních smluv a dohod, není však gestorem uvedené problematiky ve smyslu Směrnice vlády pro sjednávání mezinárodních smluv. Předmětný návrh smlouvy tedy MZV s ohledem na kompetenční zákon (č. 2/1969 Sb., v platném znění) nepřipravuje, přípravou by se mělo zabývat Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. "

S Pákistánem má Evropská unie readmisní smlouvu od roku 2010, Ministerstvo vnitra k ní dodává (.doc, strana 8): „ČR (členský stát) a Pákistán mohou sjednat prováděcí protokol; dohoda se nevztahuje na osoby, které vstoupily na území Pákistánu a členských států po vstupu dohody v platnost (s výjimkou vlastních státních občanů – dohoda odkazuje na mezinárodní zvykové právo stran přijímání svých vlastních státních občanů). ČR dosud nesjednala prováděcí protokol."

Podle údajů z Ministerstva vnitra (.pdf) přišlo v roce 2015 nejvíce žadatelů o azyl z Ukrajiny, na druhém místě je Kuba a na třetím Sýrie (data za leden až listopad). Pákistán ani nefiguruje v TOP 10 státech, jedná se tedy o jednotky žádostí. U dalších 219 však byla odeslána žádost o přijetí zpět ostatním členským zemím podle Dublinské úmluvy.

Zdroj: Statistické zprávy Ministerstva vnitra. Data jsou sesbírána ze zpráv za jednotlivé měsíce.

Pokud se podíváme na celoevropská data, tak v roce 2015 z Pákistánu do EU přišla 4 % ze všech imigrantů.

Zdroj: Eurostat, tabulka migr_asyappctzm (zdrojová data)

Podle dat Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) jsou čísla obyvatel, kteří museli v důsledku války opustit své domovy ještě vyšší. V rámci Sýrie bylo k červnu 2015 vysídleno přes 7,6 milionů lidí. K lednu tohoto roku pak UNHCR registroval necelých 4,6 milionů uprchlíků. Největší počet uprchlíků zamířil do Turecka, kde se v současnosti nachází přes 2,5 milionů Syřanů.

Syrská občanská válka vyhnala za necelých pět let trvání z domovů přes 12 milionů lidí.

Oborové normy byly zavedeny jako součást Československých technických norem v roce 1964 v rámci Zákona č. 96/1964 o technické normalizaci. Schvalovány byly ústředním orgánem státní správy. Dle článku o normách na serveru Wikipedia byly závazné pro "organizace vyrábějící příslušné výrobky nebo provádějící příslušnou činnost". V roce 1993 byly Československé technické normy zrušeny a některé z nich převedeny na české technické normy, ty úzce oborové zanikly.

V dnešní situaci by oborové normy, dle vyjádření tiskového mluvčího Ministerstva zemědělství, pozměnily konkurenční prostředí na českém trhu. Potraviny vyrobené v Tuzemsku by musely splňovat normy, které by zahraniční výrobky nenaplňovaly, to by u české produkce vedlo k výraznému navýšení nákladů. Vzhledem k nebývale kladné odezvě českého zákazníka na nízkou cenu, by pak české výrobky byly vůči ostatním v nevýhodě.

V celoevropském měřítku by pak nastolení oborových norem bylo velmi problematické, zejména na straně udržování jednotného technologického postupu či složení výrobku.