Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť spojení celosvětové hospodářské krize s lety, kdy byl Heger ve funkci, je značně nadnesené. V rozhodném období ekonomika České republiky i průměru členských států EU nejméně 2 roky rostla, např. okolní státy ČR rostly po celé toto období.

Leoš Heger byl ministrem zdravotnictví ve vládě Petra Nečase po celou dobu jejího fungování. Ve funkci tedy byl od 13. července 2010 do 10. července 2013.

Data Eurostatu pro sledované období dokládají, že členské státy EU v letech 2010 a 2011 v průměru rostly o zhruba 2 procenta, v dalších 2 letech pak jejich růst stagnoval. Některé evropské státy v tomto období skutečně prožívaly krizová léta spojená s finanční a následnou dluhovou krizí - šlo zejména o Řecko, Španělsko, Kypr a Portugalsko.

Růst HDP v letech2010201120122013 EU 28 2,1 1,8 -0,5 0,2Česká republika 2,3 2,0 -0,9-0,5Slovensko 5,1 2,8 1,5 1,4Polsko 3,7 5,0 1,6 1,3Rakousko 1,9 2,8 0,8 0,3Německo 4,1 3,7 0,4 0,3

Data webu Trading Economics ukazují roční růst HDP u Spojených států. Zde je vidět, že hlavní hospodářské problémy nastaly v souvislosti s finanční krizí před nástupem Hegera do funkce. Od roku 2010 již ekonomika USA každoročně roste, byť nejde o závratné přírůstky.

Trestní zákoník (předpis č. 40/2009 Sb.) v hlavě VIII§ 127 v prvním odstavci taxativně vyjmenovává, kdo všechno je před zákonem úřední osobou – učitelé ani záchranáři nejsou zmíněni. Odstavec dvě pak uvádí, že k trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby musí být trestní čin spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností.

Že zákoník skutečně chápe úřední osoby jako zvláštní kategorii, demonstrujeme na dvou příkladech. Prvním je odlišení vyhrožování úředním osobám anebezpečného vyhrožování. Skutková podstata je velmi podobná, přesto jsou činy odlišeny sazbou a umístěny v jiném díle zákoníku, což určuje odlišnost chráněných zájmů.

Pro úřední osoby vyhrožování upravuje hlava X, díl první nazvaný "Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby." Název § 326 je „vyhrožování s cílem působit na úřední osobu“, základní skutkovou podstatou je vyhrožování usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody s úmyslem působit na výkon nebo pro výkon úřední osoby. Za toto jednání hrozí odnětí svobody až na tři léta.

Podobným trestným činem je „nebezpečné vyhrožování“, není vázáno na status úřední osoby. Také název dílu pátého hlavy X hovoří o jiném chráněném zájmu - zní "Trestné činy narušující soužití lidí." § 353 odst. 1 definuje nebezpečné vyhrožování jako vyhrožování usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.Je tedy zjevné, že u úředních osob postačí i vyhrožování menší intenzity a není ani třeba, aby vzbudilo důvodnou obavu. Pachateli hrozí odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti. Horní sazba je tak nižší, než u činu proti úředním osobám s velmi podobnou skutkovou podstatou.

Druhým příkladem je pak trestání „přisvojení pravomoci úřadu.“ Obdoba pro osoby, které zákon nechápe jako úřední, neexistuje. Je to tedy zvláštní ochrana úředních osob. § 328 uvádí, že až dvouletým odnětím svobody bude potrestán ten, kdo neoprávněně vykonává úkony, které jsou vyhrazeny orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jinému orgánu veřejné moci, nebo mohou být vykonány jen z úřední moci vyjmenovaných.

To, že útok na úřední osobu je zároveň útokem na státní moc lze dovodit také umístěním v trestním zákoníku. Zatímco trestné činy proti úředním osobám jsou řazeny v díle s názvem "Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby."

Závěrem lze tedy vyhodnotit výrok jako pravdivý. Útok na úřední osobu je možno chápat jako útok na státní moc – vyplývá to z umístění v trestním zákoníku. Ten učitele ani záchranáře za úřední osoby nepovažuje. Je také pravdou, že zákoník počítá v případě úředních osob s řádově jinými tresty. Kromě toho některé činy jsou trestné, pouze pokud jsou spáchány proti úředním osobám, a to právě z titulu ochrany státu.

Pokud jde o podporu návrhu v Poslanecké sněmovně, tak rozdělení je následovné. Návrh podporují strany vládní koalice, proti jsou opoziční TOP 09 a ODS, potud Sobotka popisuje rozložení korektně.

Stanovisko KSČM je dohledatelné na jejím webu, v prohlášení z října 2015 poslanec Číp uvádí, že klub KSČM se zdrží hlasování.

Předseda poslaneckého klubu hnutí Úsvit Marek Černoch v červenci 2015 vydal text „EET = konec živnostníků v Čechách“, tedy ani od tohoto uskupení nelze očekávat podporu pro návrh. V průběhu projednávání pak Úsvit podal pozměňovací návrh (.pdf – viz Fiedler), který účinnost zákona posouvá na rok 2017 a subjektem evidence mají být pouze poplatníci DPH. Prohlášení, že by Úsvit hlasoval pro vládní návrh EET tak, jak je předložen, není dohledatelný.

Zbývá tedy strana SPD Tomia Okamury, která ovšem nemá sílu ani na to postavit poslanecký klub. Okamura ale podle svých slov také EET nepodpoří. Na svůj FB napsal (přepsal svůj rozhovor pro Parlamentní listy): „Andrej Babiš prosazuje EET, což já pokládám za neefektivní a drahý nástroj, který nic nepřinese, ale nepovažuji to za omezení lidské svobody v tom pravém slova smyslu. Za sebe říkám, že EET nepodpořím, protože vláda zamítla můj návrh zákona o osobní, hmotné a trestní odpovědnosti vrcholných politiků.“

Kromě vládní koalice se tedy podle prohlášení dalších stran nenajde žádný subjekt, který by aktivně hlasoval pro zavedení elektronické evidence tržeb.

Je pravdou, že za vlády Petra Nečase skutečně procházely některé návrhy podporou 1 hlasu, to bylo ovšem obvyklé i za vlád Špidly, Grosse a Paroubka (zde méně díky hlasovací koalici s KSČM), jejímž členem Bohuslav Sobotka byl. Nicméně Sobotka nemá pravdu v tom, když tvrdí, že vláda má v záloze další hlasy od opozičních stran pro aktivní podporu návrhu evidence tržeb.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Okamura korektně pojmenovává styčné programové plochy s Milošem Zemanem a stejně tak uvádí správně příklady programových odlišností mezi nimi.

Přijetí eura

Miloš Zeman v červnu 2014 uvedl, že by se eurem mohlo začít platit v roce 2017. Svůj názor na euro prezident drží, v prosinci 2015 pro slovenskou agenturu TASR uvedl, že by přijetí jednotné měny v České republice podmiňoval vystoupením Řecka z eurozóny.

V reakci na tento rozhovor prezidenta Okamura uvedl na svém videoblogu:

" Absolutně nesouhlasím s prezidentem Zemanem, který v rozhovoru pro slovenskou tiskovou agenturu TASR uvedl, že závidí Slovensku euro. Já i naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) přijetí eura pro Českou republiku odmítáme, jelikož to nepřinese celkově nic dobrého.
Pan prezident a také vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL jsou přijetí eura dlouhodobě nakloněni a aktivně ho více či méně prosazují. Prezident minulý měsíc alespoň nově dodal, že chce v České republice euro až po odchodu Řecka z eurozóny.

A já znovu opakuji, že s přijetím eura pro naši republiku nesouhlasím ani v případě, že by Řecko vystoupilo. Podobné ekonomické problémy jako Řecko mají totiž i další země Evropské unie, které používají euro. "

Referendum o vystoupení z EU Toto je skutečně jeden ze základních bodů politiky strany Tomia Okamury. Opakovaně se snaží apelovat v Poslanecké sněmovně na vládní většinu, aby připustila jednání o možnosti přípravy zmíněného referenda, což je ovšem odmítáno.

Prezident Zeman se k možnému referendu o vystoupení z EU vyjádřil v rozhovoru pro Parlamentní listy na konci února.

" Ale já jsem odpůrcem vystoupení z Evropské unie na jedné straně, ale také odpůrcem toho, aby občané neměli možnost hlasovat o této otázce.
Premiér řekl, že zabrání tomu, aby se o této otázce hlasovalo, a já si myslím, že je to nedemokratické. Nicméně současně jsem řekl, že kdyby bylo vypsáno referendum o vystoupení České republiky z EU, byl bych proti, veřejně bych argumentoval proti, ale že nemám právo bránit kterémukoli občanu České republiky, aby vyjádřil opačný názor. " Přímá demokracie Posílení prvků přímé demokracie Zeman podpořil během jednání Poslanecké sněmovny o vládním návhu obecného referenda.

Prezident před poslanci uvedl:

" Tvrdím však, že zákon o obecném referendu, ať jakkoli důležitý, je pouze součástí přímé demokracie, a i když vám určitě za svého života nevnutím další zákony podporující přímou demokracii, dovolte mi, abych se o nich alespoň velmi stručně zmínil. "

Dále apeloval na přijetí přímé volby starostů a hejtmanů a obecně k inspiraci Švýcarským modelem.

Okamurův postoj k přímé demokracii je nekriticky kladný, postaven na ní byl program jeho kandidatury do Senátu, do Poslanecké sněmovny (název hnutí úsvit přímé demokracie Tomio Okamury) i jeho nové strany.

Evropský hospodářský prostor (EHP) rozšiřuje ustanovení EU na vnitřní trh i do zemí, které nejsou součástí EU. Pro členství v EHP je nutné přijmout právní předpisy EU v oblasti vnitřního trhu do vlastního práva, Vít Jedlička má však pravdu v tom, že nemusí přijmout všechnu legislativu. O tom, které právní předpisy EU se začleňují do EHP, rozhoduje Smíšený výbor (zástupci EU, Norska, Islandu a Lichtenštejnska).

Není pravdou, že Norsko může některá rozhodnutí vetovat . Norsko nemá v tomto směru aktivní normotvorné pravomoci, neboť není členem EU. Předpokládáme však, že šlo o záměnu pojmů a Vít Jedlička chtěl pouze zdůraznit, že Norsko může legislativu odmítnout, což je pravda.

V závěru uvádíme, že sice není ověřitelné, jakou část legislativy Norsko přijalo a jakou nikoli. Není to však nijak argumentačně významné, neboť samotné nepřijetí může znamenat i to, že Norsko již potřebnou úpravou disponuje a nemá tedy co implementovat.

Výrok jako celek je tedy pravdivý s výhradou k terminologické nepřesnosti stran nepřijímání a vetování.

Okamura ve svém výroku korektně uvádí, že by Česká republika měla celkem přijmout 3091 osob. V ostatních aspektech svého výroku se ovšem zásadně mýlí.

3091 lidí, které má ČR přijmout, by mohlo do země přijít v horizontu 2 let, vláda jako taková neodsouhlasila víc než polovinu z tohoto čísla, neboť hlasovala proti kvótám. Kvóty ve skutečnosti nepodpořily všechny státy střední Evropy vyjma ČR, jak Okamura uvádí. Další nepřesnosti se předseda SPD dopouští při interpretaci pozice ČR vůči kvótám (ta zůstává dlouhodobě odmítavá). Celkové číslo potenciálně přijímaných osob se nespojuje s náboženským vyznáním. Z důvodů těchto nepřesností je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Premiér Sobotka v písemné interpelaci Tomiu Okamurovi napsal, že Česká republika přijme do konce roku 2017 celkem 3091 osob. Z tohoto celku však vláda podpořila případné přijetí 1500 lidí a to na základě dobrovolnosti. Naproti tomu tzv. kvóty, které České republice přidělují zbývající počet, česká vláda prostřednictvím ministra Chovance na jednání ministrů vnitra zemí EU v září 2015 odmítla. Ze všech evropských zemí proti kvótám hlasovala právě Česká republika, dále Slovensko, Maďarko, Rumunsko a zdrželo se Finsko. Je tedy zjevné, že Okamura nemluví pravdu ohledně přístupu vlády a také v tom, že ostatní středoevropské země byly proti narozdíl od nás. Kvóty podpořily 3 ze 4 sousedních zemí České republiky.

To, že i přes tento fakt kvóty platí, vychází z platných evropských pravidel a vláda s tím reálně nic nenadělá, neboť kvóty jsou platné rozhodnutím zmíněného summitu. Vláda také kvóty nadále odmítá. Nový návrh Komise, který pracuje opět s myšlenkou relokace osob, odmítla na svém jednání vláda. To oznámil veřejně premiér. Není tedy pravdou, že by vláda měnila svou pozici, ve skutečnosti je konzistentní. Sobotka nově pouze nevyloučil, že při případném schválení nových kvót (přes odpor ČR) využije možnost podání žaloby k příslušným evropským institucím.

Celkový počet 3091 osob, který Okamura uvádí, navíc nijak nespecifikuje víru případných příchozích osob. Není tedy pravdou, že by šlo automaticky o vyznavače islámu, byť z logiky směrů migračních toků je pravděpodobné, že mezi nimi bude muslimů většina.

Strany vládní koalice získaly ve volbách celkem 111 poslaneckých mandátů. ČSSD jich má 50, hnutí ANO 47 a KDU-ČSL 14. Co se týká volebních programů, tak je skutečně pravdou, že strany vládní koalice v předvolebním období ve svých dokumentech nějaký druh evidence tržeb/boj proti únikům DPH měly. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

ČSSD ve svém programu (.pdf – str. 17) v sekci Spravedlivá daňová politika uvádí:

• „Zabráníme daňovým únikům. Budeme preferovat lepší výběr daní od všech, kdo mají daňovou povinnost, na úkor zvyšování daňových sazeb.
• Zavedeme registrační pokladny s fiskální pamětí a účtenkovou loterii.“

Hnutí ANO ve svém Resortním programu v sekci Efektivní a důsledný výběr daní popisuje některé nástroje, přímo evidenci tržeb či registračním pokladnám se ovšem nevěnuje:

„Posílením finančních úřadů (dostatek odborníků) chceme urychlit daňové kontroly, ale i např. vracení nadměrných odpočtů.

Daňovým únikům chceme zamezit především prosazením elektronické výměny dat a účetních záznamů ve všech institucích veřejné správy po vzoru Dánska a jejich soustředěním v centrálním úložišti, které bude spravované ministerstvem financí (výrazné zjednodušení a zefektivnění daňových kontrol a snížení administrativní zátěže).

Podporujeme projekt jednoho inkasního místa, a to v podobě úplné integrace výběru daní, sociálního a zdravotního pojištění, které umožní plnou harmonizaci základů daně z příjmů fyzických osob a veřejného pojistného. Výběr daní a pojistného bude integrován v rámci Finanční správy ČR, zřízení jednotného inkasního místa tak povede současně ke snížení administrativní náročnosti a umožní prohloubení efektivní kontroly výběru daní.

Budeme usilovat o zefektivnění výběru DPH. Připojujeme se ke snaze o modernizaci výběru DPH v celé EU, především chceme uplatnit tzv. „obrácené zdanění“ (reverse-charge) i na tuzemské transakce, což zjednoduší podnikatelům život a odstraní přímé navádění k daňovým únikům.“ KDU-ČSL ve svém programu slibuje zavést registrační pokladny. V sekci Hospodářská politika (str. 4), doslova uvádí: „Zavedeme pořádek ve výběru daní. Zavedeme registrační pokladny. Snížíme tak daňové úniky a zvýšíme kontrolu zboží.“

Vláda v minulosti vyčleňovala na integraci v oblasti migrace 25 miliónů korun. "V roce 2014 byla na integraci cizinců určena vládou České republiky částka 25 000 000,- Kč (což představuje stejnou částku jako v roce 2013)..." (.pdf str. 74 Zprávy ministerstva vnitra o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2014)

V Usnesení vlády (.pdf) České republiky ze dne 18. ledna 2016 č. 26 o aktualizované Koncepci integrace cizinců se píše:

"4. použití finančních prostředků ve výši 40.610.290 Kč Ministerstvem vnitra i finančních prostředků převedených podle bodu I/3 tohoto usnesení na realizaci opatření podporujících integraci cizinců v České republice;"

"Vláda
I. schvaluje(...) 3. převedení finančních prostředků ve výši 13.680 tis. Kč z rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra do rozpočtových kapitol a jejich rozdělení..."
Tyto 2 částky (40 610 290 13 680 000) dohromady zhruba odpovídají zmiňovaným 55 miliónům.

Poslanci Strany zelených předložili novelu zákona o jednacím řádu v polovině srpna 2006, tedy asi 6 týdnů po volbách. Jejich návrh (.pdf) změnil jednací tak, aby bylo možné sestavit poslanecký klub z méně než 10 poslanců. Zelení ve volbách získali celkem 6 mandátů.

Argumentovali tím, že v době tvorby jednacího řádu nebylo možné získat méně než 10 mandátů (které pro ustavení klubu byly zapotřebí do té doby), neboť počet volebních krajů toto znemožňoval (bylo jich méně, menší strany tedy získávaly více v rámci poměrného systému).

Pro úplnost dodejme, že sama Vostrá ve 3. čtení tento návrh v hlasování podpořila.

V dalším volebním období se pak i za účasti Věcí veřejných novelizoval jednací řád. Šlo ovšem o technickou novelu (.pdf), která zaváděla větší elektronizaci při sněmovní praxi. Nešlo tedy o změnu jednacího řádu tak, aby to vyhovovalo nové straně. Jednak byla novela schválena asi rok po volbách a nepředkládali ji pouze poslanci VV. Šlo o poslanecký návrh, kdy za KSČM jej spolupředkládali předseda strany Filip a poslanec Koníček.

V období 2010-2013 byla předložena poslankyněmi LIDEM (exVV) a zástupci TOP 09 a Starostů ještě 1 novela jednacího řádu, kvůli pádu vlády a především kvůli následném rozpuštění Poslanecké sněmovny ovšem spadla pod stůl.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Zákon o jednacím řádu se novelizuje poměrně často, jak dokládá historie změn dostupná na webu Zákony pro lidi. Jde ovšem často o technické novely, které jsou přijímány v souvislosti s jinými zákony a momenty - např. se zavedením přímé volby prezidenta či vstupem do EU.

Pokud jde o změny, které vyhovovaly jednotlivým stranám, tak tento fakt lze dokladovat především na změně z roku 2006, kdy se měnil jednací řád z toho důvodu, aby Strana zelených mohla vůbec ustavit svůj poslanecký klub o 6 členech.

Není ovšem pravdou, že by Věci veřejné začaly své působení ve sněmovně změnami jednacího řádu. V době jejich působení předložili poslanci napříč spektrem (i komunisté) pouze dílčí úpravu, která nijak nezvýhodňovala žádnou stranu. Jiný návrh VV nepředložily.

Bohuslav Sobotka se v nedávné době stal několikrát cílem hackerů. První atak přišel v listopadu minulého roku, neznámý útočník zneužil Sobotkovu e-mailovu adresu spravovanou Lidovým domem a odeslal redaktorce MF Dnes podezřelý e-mail. Den před Štědrým dnem se na jeho twitterovém účtu objevilo několik příspěvků s proti přistěhovaleckou tématikou. V pondělí 4. ledna 2016 hackeři zaútočili na premiérův blog na webu Aktuálně.cz a zveřejnili rasistické texty, o den později pak došlo ke zveřejnění nejvážnějšího útoku, na premiérův osobní e-mail.

Kromě Sobotky napadli hackeři i e-mailové účty Jana Birkeho a Jana Chvojky, který tuto informaci sdělil deníku Právo.