Zahájení postupu k odstranění pochybností (kontrola) proběhlo v prvních měsících roku 2014. V dalších měsících docházelo k postupnému vyplácení zadržených nadměrných odpočtů. Tvrzení o termínu rozhodnutí zahájení kontroly je pravdivé, stalo se tak v listopadu 2013. Část výroku ohledně personálních změn hodnotíme rovněž jako pravdivou – v době prováděné kontroly již byl ministrem financí Andrej Babiš.

Vyjádření tiskového odboru Finanční správy ČR, Ing. Petra Petlachová:

" Rozhodnutí o spuštění kontrolní akce padlo v listopadu 2013. "

" Jde především o kontrolní akci, zaměřenou na daňové subjekty, které nemají sídlo v ČR, přestože zde podnikají (tito plátci uplatňují nadměrné odpočty v řádech miliard korun) a často se správcem daně při prověřování dostatečně nespolupracují. Proto u těchto plátců přistoupila Finanční správa v roce 2014 ke speciální kontrolní akci. "

Co se týče personálních výměn, Babiš po svém nástupu dělal změny na samotném ministerstvu a také na Finanční správě, na což Miroslav Kalousek naráží. Změny na MF popisuje server České souvislosti následovně: "Druhým nejčinorodějším v personálních změnách byl ministr financí Babiš. V prvním roce vlády dokázal vyměnit až na jednoho všechny své náměstky, ale dokázal rovněž provést změny v rozsahu 85,4 % na úrovni odborů a sekcí. To v praxi znamená, že drtivá většina vyššího i středního managementu nejdůležitějšího vládního resortu byla vyměněna (...) Souvislost s poklesem výběru daní a dalšími problematickými aspekty fungování resortu se proto může nabízet."

Graf: České souvislosti

Došlo také k výrazným personálním změnám na Generálním finančním ředitelství, o čemž informoval server Echo24:

"Je to z hlediska výběru daní a plnění státního rozpočtu klíčový úřad státní správy. Nyní jím ale otřásají personální problémy. Úřadující šéf Generálního finančního ředitelství(GFŘ) porušuje organizační řád vlastní instituce. A bez jakéhokoli zdůvodnění mění vedoucí zaměstnance, aniž by k tomu měl mandát."

Miroslav Kalousek mluví o vlivu zadržených nadměrných odpočtů, které daňová správa zadržela v prvních měsících roku 2014, což uměle nadhodnotilo loňský daňový výběr. Podle tiskových zpráv ministerstva docházelo v dalších měsících roku 2014 a i v průběhu letošního roku k postupnému vracení těchto daní. Celkově se jednalo o několik miliard korun.

Podle zprávy o pokladním plnění za leden až červen 2015 bylo "z celkové částky 12,1 mld. Kč (...) v období ledna až června 2014 vyplaceno celkem 4,9 mld. Kč". V meziročním srovnání tak dochází ke zkreslení o 7,2 miliardy.

Výběr DPH leden–červen 2015 106,20 mld.

Výběr DPH leden–červen 2014 111,54 mld.

Leden–červen 2014 (upraveno) 104,34 mld.

Index 2015/2014 po úpravě 101,8 %

Data ČSÚ o růstu spotřeby jsou dostupná zatím pouze za 1. čtvrtletí roku 2015. Tehdy podle statistického úřadu spotřeba meziročně vzrostla o 2,6 %, tedy o více, než o kolik se zvedl výběr daní. Nemáme ale aktuálnější údaje o vývoji spotřeby, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Na začátku roku 2013 Česká národní banka skutečně kontaktovala Ministerstvo financí ČR s problematikou zákona o pojišťovnictví, jak pro Demagoga potvrdil odbor komunikace ČNB.

Je pravda, že se ČNB snaží dlouhodobě (web Investujeme.cz) prosadit regulaci provizí. Vláda a tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek nepředložili Poslanecké sněmovně v první polovině roku 2013, tj. do pádu vlády, novelu zákona č. 277/2009 Sb. (Zákon o pojišťovnictví) ani novelu zákona č. 38/2004 Sb. (Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích).

Lze tedy konstatovat, že Ministerstvo financí v čele s Miroslavem Kalouskem bylo k regulaci zdrženlivé a s novelou vyčkávalo. Váhavý postoj vyjadřuje i rozhovor náměstka ministra financí Radka Urbana pro Pojistný obzor.

Regulace provizí je v posledních týdnech mediálně často diskutované téma. Souvisí s ním kauza náměstka ministra financí Martina Prose (ČSSD), jehož ministr Babiš odvolal mj. kvůli sporu o regulaci provizí, a stejně tak kauza Šincl (ČTK).

Pros vložil do novely zákona o pojišťovnách pozměňovací návrh poslance Ladislava Šincla, s nímž Ministerstvo financí nesouhlasilo. V květnu tohoto roku prosazovala Česká národní banka regulaci provizí pojišťoven, Ministerstvo financí ji odmítalo. Důvodem bylo mimo jiné i to, že regulace provizí byla součástí přílepku zákona o pojišťovnictví, přitom měla být součástí pouze příslušného zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích.

V reakci na Šincla vydalo Ministerstvo financí v červnu pozměňující novelu zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. V současné době již Poslanecká sněmovna neprojednává zákon se Šinclovým přílepkem, jednání o regulaci či neregulaci se vrátilo na úroveň vlády.

Není tedy pravda, že současný ministr financí nepodniká žádné kroky v oblasti regulace provizí pojišťoven, nicméně problém se řeší reálně až v posledních měsících.

Dodejme, že vláda Bohuslava Sobotky funguje zhruba rok a půl a s novelou zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích i pojišťovnách počítala již ve svém legislativním plánu prací na rok 2014 (konkrétně na květen, resp. září). Oproti tomuto termínu se tedy Ministerstvo financí s předložením vládě opozdilo o tři čtvrtě roku, resp. o 4 měsíce.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý.

Vláda předložila návrh novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích Poslanecké sněmovně 25. února 2015. První čtení zákona proběhlo 8. dubna. Následně byla novela projednávána 6. května na rozpočtovém výboru. Prvotní návrh Ministerstva financí nereguloval otázku provizí, nicméně díky pozměňovacímu návrhu (.pdf) poslance Šincla byla regulace provizí připojena k novele zákona o pojišťovnictví. Následoval spor (ČTK) mezi poslancem Šinclem a Andrejem Babišem a teprve poté došlo ze strany Ministerstva financí ke změně návrhu (.pdf) novely zákona o pojišťovnictví směrem k regulaci. Návrh se však nezabývá rizikovým životním pojištěním, v tiskové zprávě Ministerstva financí je rovněž uvedeno, že tento návrh se primárně zabývá vztahem mezi pojišťovnami a spotřebiteli – zatímco Šinclův pozměňovací návrh řešil vztah mezi pojišťovnami a pojišťovacími zprostředkovateli.

Je nutno poznamenat, že skupina Agrofert má podle výpisu z obchodního rejstříku uveden jako předmět činnosti podřízený pojišťovací zprostředkovatel (zapsané 7. května 2010).

Po dohodě koaličních stran byl ale návrh novely zákona v druhém čtení 7. července vzat zpět.

Jak dokládá obchodní rejstřík, Agrofert má od 7. května 2010 skutečně zapsán předmět činnosti "podřízený pojišťovací zprostředkovatel".

K první části výroku lze konstatovat, že šlo o politickou dohodu, která byla odvozena od volebního výsledku. Zda bylo v rámci jednání možné, aby se nestal ministrem financí za ANO Andrej Babiš, je spekulace.

Co se ovšem týká části kompetencí, kterými Andrej Babiš coby ministr financí disponuje, tak ty upravuje tzv. kompetenční zákon (č. 2/1969 Sb.) – konkrétně § 4. Ohledně daní a pojišťovnictví – zákon je ministru financí přiznává.

Kalouskova poznámka k podnikům, "které pojišťují ti, kteří s Babišem spolupracují," směřuje v OVM diskutovaném případu společnosti MERO. Stoprocentním akcionářem této společnosti je Ministerstvo financí.

Václav Moravec citoval v pořadu informace OVM: "Podle nejnovějšího zjištění Otázek jím ( novým pojistitelem společnosti MERO – pozn. Demagog.cz) bude společnost Respect, akciová společnost, která má obchodní vztahy s Babišovým Agrofertem. V představenstvu Respectu navíc působí Kateřina Rejblová, která vede mladé z hnutí ANO." Kalousek pojmenovává kompetenci Babiše jako ministra financí tak, že je zodpovědný i za dotace, kterými je Agrofert největším pobíratelem. K této části jsme nedohledali dostatek informací, a výrok je tedy hodnocen jako neověřitelný.

Dokládáme výroční zprávu Agrofertu za rok 2013 (obchodní rejstřík), která na str. 47 popisuje přijaté dotace. V tomto roce získala společnost ministra financí na dotacích cca 1,2 miliardy.

Strana svobodných občanů vznikla v roce 2009 a od svého počátku se vymezovala proti přijetí tzv. Lisabonské smlouvy, která novelizovala zakládající smlouvy, tj. Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES (pdf. s. 6), viz ideový projev Petra Macha k založení Strany svobodných občanů z 14. února 2009 a následující větu: „Jsme přesvědčeni, že přijetí Lisabonské smlouvy by vedlo k úpadku Evropy, vedlo by k předstírané demokracii, k obcházení vůle voličů v jednotlivých zemích ze strany nadnárodních institucí. Nechceme Lisabonskou smlouvu, protože chceme udržet svobodu, chceme udržet funkční demokracii a chceme obnovit prosperitu.“ Lisabonská smlouva byla Českou republikou ratifikována 3. listopadu 2009.

Článek 78 odstavec 3 Smlouvy o fungování EU (původní název Smlouva o založení ES) říká (pdf. s. 76, 77): „Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.“ Což ještě doplňuje článek 79 odstavec 1 Smlouvy o fungování EU: Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem.

Tento výrok je pravdivý. Švédsko patří mezi země, které nejvíce poskytují azyl. Jak dokládá zpráva Eurostatu z 12.05.2015 pro rok 2014. Rovněž je pravdivé tvrzení, že Švédsko má podstatně méně obyvatel než Německo.

Německo má 80,62 mln obyvatel, zatímco Švédsko pouhých 9,6 mln obyvatel.

Aktuální statistika (pdf) Eurostatu za rok 2014, která se zabývá azylanty, ukazuje následující.

" Nejvíce uprchlíkům poskytlo útočiště Německo (47 600), Švédsko (33 tisíc), Francie (20 600) a Itálie (20 600). Celkem tak tyto čtyři země schválily azyl dvěma třetinám všech úspěšných žadatelů v EU. Nejméně azylantů naopak přijalo Estonsko (20), Chorvatsko a Lotyšsko (obě země 25) a Portugalsko (40). "

Pokud jde o Českou republiku, data jsou následující:

• K 31.12.2013 je v ČR 237 tisíc cizinců s trvalým pobytem a 203 tisíc cizinců s dlouhodobým pobytem, což dohromady činí 439 tisíc lidí.
• Pokud jde o zaměstnanost, tak bohužel nejsou "z důvodu integrace informačních systémů MPSV údaje za cizince evidované úřady práce od roku 2012 k dispozici." Známé je pouze číslo počtu cizinců s platným živnostenským oprávněním, které je 83 569 lidí.
• Posledními známými údaji jsou tak data z roku 2011, kdy bylo v ČR 196 tisíc cizinců s trvalým pobytem a 238 tisíc cizinců s dlouhodobým pobytem, což dohromady činilo 434 tisíc lidí. Zaměstnáno bylo 311 tisíc cizinců, což činí cca. 72 %.
• Pokud jde o zmíněné země, pak nejvíc pracujících cizinců v roce 2011 (mimo EU, kde je Slovensko jasně na prvním místě) u nás bylo (sestupně) z Ukrajiny, Vietnamu, Moldavska, Ruska, Mongolska a dalších států.

Pokud jde o srovnání se Švédskem, Francií a Německem, pak nám Eurostatnabízí k nezaměstnanosti cizinců takováto data z roku 2013 (viz tabulka níže):

• V České republice je nezaměstnáno 6,8 % ekonomicky aktivních občanů mezi 20-64 lety, přičemž u zdejších cizinců ve stejné věkové kategorii je nezaměstnaných 7,2 %
• Ve Francii je nezaměstnáno 8.9 % občanů, zatímco cizinců je nezaměstnáno 18.8 %.
• V Německu je nezaměstnáno 4.8 % občanů, zatímco cizinců je nezaměstnáno 9.9 %.
• Ve Švédsku je nezaměstnáno 6.2 % občanů, zatímco cizinců je nezaměstnáno 20.2 %.

Se všemi srovnávanými zeměmi na tom byla s mírou nezaměstnanosti cizinců opravdu nejlépe Česká republika, přičemž následovalo Lucembursko s 8 % nezaměstnanými cizinci (míra všeobecné nezaměstnanosti, je však u této země 3.3 %). Nejhůře pak dopadlo Portugalsko s 28,9% nezaměstnanými cizinci (přičemž ale všeobecná nezaměstnanost byla 16.2 %).

Zajímavé je dokonce i to, že v České republice je více nezaměstnaných cizinců z EU (8,3 %), než těch kteří přišli ze zemí mimo EU (celoevropsky nejmenší číslo 6,2 %). Naopak ve Švédsku je nezaměstnaných cizinců mimo EU největší množství (28,7 %), přičemž nezaměstnanost občanů EU je 10,6 %.

Nezaměstnanost v rámci EU-28 dle zemí, občanství a věku