Služební zákon byl v souladu s požadavky Evropské unie přijat v dubnu 2002. Dle původního záměru měl účinnosti nabýt dne 1. ledna 2004 (s výjimkou některých okamžitě účinných ustanovení.) K tomu však nikdy nedošlo. Jeho účinnost byla několikrát posunuta:

zákonem č. 281/2003 Sb. na rok 2005, zákonem č. 626/2004 Sb. na rok 2007, zákonem č. 531/2006 Sb. na rok 2009, zákonem č. 381/2008 Sb. na rok 2012 a zákonem č. 445/2011 Sb. na rok 2015.

Dne 6. listopadu 2014 byl nakonec nahrazen novým zákonem o státní službě.

Ve dvanáctiletém mezidobí se pak služební zákon skloňoval hned několikrát.

Vláda Jiřího Paroubka v roce 2006 navrhla odložení účinnosti zákona jako své úplně poslední rozhodnutí. Stalo se tak z důvodů finanční nákladnosti takového kroku, s čímž se ztotožnil i nově nastupující kabinet slovy ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Z programového prohlášení Paroubkovy vlády ani jiných zdrojů však nevyplývá, že by se na toto téma vedla intenzivní politická diskuze.

Druhá vláda Mirka Topolánka k diskuzi o služebním zákonu vytvořila v roce 2007 analýzu, z níž vyplývá, že prioritou vlády není rušit již vytvořené dílčí zákony. Zaměstnanecké vztahy měl nadále řešit zákoník práce, nový zákon bude řešit jen potřebné veřejnoprávníprvky. Dále budou jednotlivé části zákona obsahovat oblasti společné a diferencované pro jednotlivé typy úředníků. Původní úmysl vytvořit nový zákon do r. 2009 se však nenaplnil a v roce 2008 byla znovu posunuta účinnost stávajícího služebního zákona.

Vláda Petra Nečase ve svém programovém prohlášení z roku 2010 deklaruje úmysl vytvořit návrh jednotné právní úpravy práv a povinností úředníků veřejné správy, ve které bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy. Z usnesení č. 647 z 31. srpna 2011 pak plyne, že vláda schvaluje věcný záměr zákona o úřednících a zaměstnancích veřejné správy a o vzdělávání ve veřejné správě. Zároveň zadává ministru vnitra vypracovat návrh zákona. O půl roku později schvaluje vláda teze zákona. Tento univerzální kodex byl však nakonec vyhodnocen jako nevyhovující. Účinnost zákona je naposledy odsunuta.

Výrok Jaroslava Faltýnka tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou. V letech bezprostředně následujících po vstupu dosavadního služebního zákona v platnost nebyla diskuze nad novým služebním zákonem nikterak intenzivní, což je ovšem pochopitelné, neboť zákon v tu dobu stále nevstoupil v účinnost. V dalších letech však byla účinnost dále odsouvána nejen z důvodů finanční náročnosti provedení zákona, ale právě i kvůli diskuzi nad změnou jeho obsahu, respektive jeho nahrazením novým, rozdílně koncipovaným zákonem.

Miloš Zeman mluvil v rozhovoru pro čínskou televizi jak o bilaterálních vztazích s Čínou, tak o ekonomické spolupráci. Citovaný výrok ovšem padl v odpovědi na obecnou otázku po příčině změn ve vzájemných vztazích.

Rozhovor Miloše Zemana pro Ústřední čínskou televizi (online, 1:41–2:23, anglicky) začíná konstatováním moderátorky, že v poslední době Miloš Zeman navštěvoval Čínu, čínské filmy byly nátačeny v Praze a podobně. Proto pokládá obecnou otázkou, čím si vysvětluje změnu v bilaterálních vztazích. Zeman odpovídá, že situaci považuje za restart. „Mezi Čínou a bývalou vládou České republiky byl velmi špatný vztah. Zdůrazňuji, že bývalou vládou, protože tato vláda byla velmi poddajná vůči tlaku ze Spojených států a Evropské unie. Nyní jsme znovu nezávislou zemí a formulujeme naši zahraniční politiku, která je založená na našich vlastních zájmech, národních zájmech. A nevměšujeme se do vnitřních záležitostí žádné jiné země. A toto je moje vysvětlení restartu.“

V další části rozhovoru (oddělené vsuvkou v čínštině, pravděpodobně přibližující Českou republiku a prezidenta) se téma překlápí k ekonomickým vztahům: Miloš Zeman mluví o tom, že by se Česká republika mohla stát bezpečným místem pro čínské investice, které by se odtud mohly šířit dál do Evropy (od 3:15).

Shrnutí rozhovoru v češtině je na webu Parlamentní listy.

Prezident si protiřečí, neboť rozsáhlou mediální debatu o inkluzi tehdy rozpoutal on sám svým kritickým příspěvkem, o němž hovořil v předchozí větě.

Tento výrok přejala všechna média a proti vyjádření se vymezovali politici napříč politickým spektrem. Avšak absenci více „protestních hlasů“ je nesmyslné připisovat „potlačování mediální sféry“, což ukazuje i to, že se nesouhlasné příspěvky neobjevily ani na půdě sněmovny, která je mimo potlačovací moc médií.

Reakci politiků na Zemanův výrok a sněmovní debatu podrobněji popisujeme u předchozích výroků.

ČESKO

Čísla cizinců (mimo EU) v České republice jsou dle ČSÚ následující (roky 2012, 2013, 2014):

201220132014Ukrajinci112 549105 153104 156

trvalý pobyt Ukrajinců v ČR na pracovní povolení k trvalému a dlouhodobému pobytu, potvrzení o přechodném pobytu a vízum nad 90 dní

Zdroj: Český statistický úřad

SLOVENSKO

Na Slovensko se v roce 2012 (.pdf) přistěhovalo 92 Ukrajinců, v roce 2013 (.pdf) pak 77 Ukrajinců a v roce 2014 (.pdf) dokonce 94 Ukrajinců. Čísla můžete zhlédnout také v jednoduché přiložené tabulce.

rok 201220132014 počet ukrajinských imigrantů 927794

POLSKO

Dle Polského statistického úřadu (.xls) přibylo v roce 2012 v Polsku 581 Ukrajinců registrovaných s trvalým pobytem, v roce 2013 pak dalších 606 a v roce 2014 nakonec 718.

V roce 2012 (.pdf, ukr/eng, str. 468) přibylo 20 295 Ukrajinců s pracovním povolením, v roce 2013 (.pdf, ukr/eng, str. 468) pak dále 20 416 a v roce 2014 (.pdf, str. 70) dokonce 26 315.

V roce 2013 (.pdf, str. 513) se v Polsku zaregistrovalo na dočasný pobyt nad 3 měsíce 24 728 Ukrajinců, v roce 2014 (.pdf, str. 475) pak 33 492 Ukrajinců a v roce 2012 (.pdf, str. 495) 21 417. Čísla můžete opět zhlédnout v přiložené tabulce.

rok 201220132014 počet Ukrajinců s trvalým pobytem581606718počet Ukrajinců s dočasným pobytem21 41724 72833 492počet Ukrajinců s pracovním povolením20 29520 41626 315celkem 42 29345 75060 525

Pro úplnost ještě dodáváme graf znázorňující celkový stav imigrace do České republiky.

Zdroj: Eurostat, tabulka migr_asyappctzm (zdrojová data)

Je skutečně pravdou, že existuje řada dostupných metodik a doporučení, jak reagovat na šikanu mezi žáky.

Předně jde pro české školství o Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Ten je platný od roku 2000 a je zveřejněn (.doc) na stránkách MŠMT.

Dále jde o dokument Školní šikanování z rámcového konceptu Rizikové chování ve školním prostředí. Tento dokument MŠMT (.doc) je určen pro pedagogy, podrobně popisuje šikanu a její znaky a také nabízí nástroje na její rozpoznání a postupy při její identifikaci.

Dále je možné dohledat řadu dalších informací ze sféry různých (především neziskových) institucí, které se tématem zabývají. Povětšinou ovšem vycházejí jednak z dokumentů ministerstva, popř. pracují s prameny PhDr. Michala Koláře, na nějž se odvolává i samotné ministerstvo.

Můžeme tedy zmínit např. Národní informační centrum pro mládež, program Minimalizace šikany či informace Poradny proti šikaně.

Pokud vyjdeme z materiálů ministerstva k dané problematice, je pravdou, že obecně pracují pouze s možnou šikanou mezi dětmi samotnými, nepopisují možnou šikanu pedagogů ze strany dětí.

Poplatky za pobyt v nemocnici byly po verdiktu Ústavního soudu zrušeny od 1. ledna roku 2014 (nález Ústavního Soudu sp. zn. Pl. ÚS 36/11), z důvodu možné nedostupnosti chudším vrstvám obyvatel. Stejně tak byly v duchu zrovnoprávnění dostupnosti lékařské péče všechny regulační poplatky, s výjimkou poplatku za využití lékařské pohotovostní služby, zrušeny vládou k 1.1.2015 (MZV). Možnost jejich exekučního vymáhání byla vzápětí Ústavním soudem vyhlášena protiústavní na podzim téhož roku (nález sp. zn. I. ÚS 491/15).

Jelikož všechny příjmy ze zrušených poplatků tekly přímo do rozpočtu nemocnic, při ověřování finančního dopadu těchto změn na zdravotnický systém ČR vycházíme ze statistiky publikované (.doc) Asociací českých a moravských nemocnic pro rok 2015.

poplatek

finanční dopad

regulační poplatky za vyšetření u lékaře

1 522 mil. Kč

regulační poplatky v lékárnách

1 847 mil. Kč

Celkem za vyšetření a v lékárnách

3 369 mil. Kč

regulační poplatky za hospitalizaci

2 104 mil. Kč

Celkem všechny uvedené regulační poplatky

5 473 mil. Kč

Celková ztráta nemocnic se pohybuje jen těsně nad zmiňovanými 5 mld. korun. Výrok Leoše Hegera tak hodnotíme jako pravdivý, neboť data v zásadě odpovídají jeho tvrzení.

Novelou zákona o potravinách a tabákových výrobcích č. 139/2014 Sb. se měnil stávající zákon o potravinách a tabákových výrobcích č. 110/1997 Sb. Výše uvedená novela byla zveřejněna ve Sbírce zákonů 22. srpna 2014. Zákon nabyl účinnost 1. ledna 2015.

Pokuty jako sankce za správní delikty oproti znění účinnému do r. 2015 opravdu navýšeny. Do té doby se pohybovaly ve výši do 500 000 Kč, 1 000 000 Kč, 3 000 000 Kč a 50 000 000 Kč podle typu správního deliktu. Aktuální novelizovaná výše pokut za správní delikty se pohybuje v částkách do 10 000 000 Kč, 30 000 000 Kč, 50 000 000 Kč. Došlo tedy k podstatnému zpřísnění sankcíza správní delikty. Dozorové orgány nově shromažďují ve svých informačních systémech informace o kontrolovaných osobách, výsledcích státního dozoru nad plněním povinností dotčených subjektů a správních řízeních vedených na základě kontrolních zjištění z tohoto státního dozoru. Dále tyto dozorové orgány mohou tyto informace využívat k usměrnění, řízení a koordinaci státního dozoru a informování veřejnosti.

Státní veterinární správavykonává nově dozor nad nad uváděním nezpracovaných těl nebo částí těl živočichů, mléka, mleziva, vajec nebo včelích produktů na trh při poskytování stravovacích služeb.

Státní zemědělská a potravinářská inspekcevykonává nově dozor při výrobě a uvádění na trh potravin včetně pokrmů při poskytování stravovacích služeb.

Na nutnosti počítat s možností příchodu uprchlíků z Ukrajiny se opravdu shodli představitelé Polska a České republiky.

Ještě před rozhodováním o rozdělování uprchlíků podle kvót polská velvyslankyně řekla: „Nikdo z nás není dnes schopen s plnou jistotou říci, jak se bude situace na východě Evropy vyvíjet. Odtud pramení také naše zdrženlivost vůči otevírání hranic lidem přicházejícím z jiných částí světa. Musíme být připraveni na veškeré možné scénáře.” Podobný postoj vyjadřovali i čeští politici.

Polská premiérka Beata Szydlová ukrajinskou krizí argumentovala v Evropském parlamentu v lednu 2016, kdy tvrdila, že Polsko přijalo milion uprchlíků z Ukrajiny. Za to byla kritizována, neboť v Polsku sice žije milion Ukrajinců, ale statut uprchlíka úřady lidem z této země poskytují velmi zřídka.

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože nemáme k dispozici konkrétní statistiku za rok 2014 a 2015. K dispozici jsou data počtu jednotlivých shromáždění - např. porádaných extremistickými subjekty (u nichž lze předpokládat monitoring PČR) či akcí organizovaných na území Prahy. Tyto statistiky ovšem konkrétně neuvádí počet shromáždění, které policie doprovázela či monitorovala.

Ve zprávě o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na územní ČR za rok 2014 (.pdf, str. 60) je uvedeno, že se konalo 291 akcí přímo organizovaných nebo s účastní extrémistických subjektů. Obdobná zpráva za rok 2015 nebyla ještě publikována.

Ve zprávě o počtu shromáždění na území hlavního města Prahy se dozvídáme, že v roce 2014 došlo k výraznému zvýšení počtu oznámení a to o 10 tisíc.

Od ratifikace asociační dohody Evropským parlamentem a ratifikací všemi jednotlivými členskými zeměmi uběhlo zhruba 18 měsíců. V tiskové zprávě Evropského parlamentu bylo uvedeno, že samotná ratifikace v členských zemích EU může trvat i několik let. Z tohoto pohledu bylo schválení 27 zeměmi poměrně rychlé.

Evropský parlament ratifikoval asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou 16. září 2014 a dohoda vstoupila prozatímně v platnost. K tomuto datu byla ratifikována zatím v šesti členských státech. ČR schválila asociační dohodu 17. září 2015 a prezident Zeman jí podepsal 4. listopadu 2015. V listopadu 2015 ratifikaci ještě nedokončila Belgie, Řecko, Kypr a Nizozemsko. V době nizozemského referenda o asociační dohodě (6. dubna 2016) dohodu již ratifikovalo 27 zemí EU. Zbývalo pouze Nizozemsko, které v referendu asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou odmítlo.