Kvóty na mléko byly zrušeny k 1. dubnu 2015 a někteří čeští zemědělci mají z této skutečnosti obavy. " Je strach z toho, aby některé státy nevyužily zrušení kvót k navýšení produkce a k zásobování ostatních států Evropské unie, na což bychom jako mlékaři v ČR doplatili. Evropská komise také říká, že některé země budou snižovat svoji produkci. Mezi nimi je vyjmenovaná i Česká republika."

U hovězího můžeme rozlišovat obchod s hovězím masem a také s živým skotem. Podle dat České statistického úřadu jsme v posledních 3 letech byli celkově při tomto obchodu v přebytku. V roce 2013 šlo o cca 50 tisíc tun, v roce o 54 tisíc tun a loni 60 tisíc tun. Významných přebytků dosahujeme zejména při vývozu živého skotu, hovězí maso musíme naopak dovážet.

Podle údajů CZSO za rok 2015 převažoval v zahraničním obchodě s hovězím masem dovoz nad vývozem o 16 197 tun. V roce 2014 převažoval dovoz hovězího masa nad vývozem o 15 652 tun. V roce 2013 převažoval dovoz hovězího masa nad vývozem o 12 736 tun.

Oproti tomu vývoz živého skotu do zahraničí výrazně převažuje nad dovozem. V roce 2015 zahraniční obchod s živým skotem vykázal kladnou bilanci 75 902 tun. V roce 2014 se jednalo o kladnou bilanci 70 249 tun. V roce 2013 kladná bilance představovala 62 649 tun.

Výrok hodnotíme jako pravidivý s výhradou, protože je pravdou, že obecně v oblasti hovězího více vyvážíme, tato bilance je ovšem tvořena primárně vývozem živého skotu, naopak maso v menší míře dovážíme.

Součástí dohody mezi Pražským hradem a Metropolitní kapitulou u sv. Víta v Praze a Náboženskou maticí a Římskokatolickou farností u katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha Praha – Hradčany a Kolegiátní kapitulou Všech svatých na Hradě pražském je vzdání se restitučních nároků na několik parcel a budov.

Dohoda (.pdf) o vypořádání restitučních nároků obsahuje Článek IV. - Vzdání se části restitučních nároků, kde se vyjmenovávají jednotlivé budovy, na které církev dříve vznesla nárok a nyní se tohoto nároku vzdává.

O které budovy se jedná zobrazuje přehledně mapa ČTK.

Česká republika výzvu přijala a 5. ledna vyslala do Řecka humanitární pomoc. České velvyslanectví v Aténách uvádí, že šlo o deky, spací pytle, lehátka, pláštěnky a kamna v hodnotě cca 4 a půl milionu korun.

Řecký ministr pro migraci Yannis Mouzalas pak skutečně přístup V4 kritizoval. Informovala o tom například agentura Reuters. V rozhovoru pro řeckou televizní stanici prohlásil: "Země Visegradu nejenže nepřijaly jediného uprchlíka, ale dokonce neposlaly ani deku či stan."

Výrok je hodnocen jako pravdivý na základě zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Ten ve svém § 90 popisuje první čtení jednání o zákonech.

Ten uvádí, že v 1. čtení mají poslanci tyto možnosti: " ...může se Sněmovna usnést, že vrátí návrh zákona navrhovateli k dopracování nebo že jej zamítne. Nerozhodne-li tak, přikáže návrh zákona k projednání garančnímu výboru, popřípadě dalšímu výboru nebo výborům, a to podle návrhu organizačního výboru nebo předsedy Sněmovny. "

Ústavní většina pro přijetí zákona vychází z článku 39 Ústavy České republiky. Ten uvádí: " K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. "

Tato třípětinová většina pak bude zapotřebí v Poslanecké sněmovně až ve 3. čtení. Bylo by sice možné, aby vláda navrhla sněmovně, aby byl zákon o obecném referendu schválen již v 1. čtení (§ 90, odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny), nicméně ze zákona vyplývá, že by musel tento požadavek být uveden v důvodové zprávě návrhu. V tom to ovšem obsaženo není, jak dokládá samotný vládní návrh zákona o celostátním referendu (.pdf - celý návrh).

29. července 2015 schválila Vláda České republiky na návrh Ministerstva vnitra Strategiimigrační politiky ČR (.pdf) . Tato strategie (str. 3) uvádí, že je připravována komunikační strategie k oblasti migrace.

"Současně je jako průřezový nástroj zpracovávána komunikační strategie pro informování veřejnostii ostatních partnerů. Komunikační strategie se zabývá všemi aspekty problematiky migrace v České republice, úzce navazuje na jednotlivé kapitoly migrační strategie a je předkládána společně s ní." 18. ledna pak vláda schválila aktualizovanou verzi této strategie (.pdf - str. 18-19), která uvádí konkrétní oblasti, které mají být upraveny.

"Bude vytvořena a naplňována nová komunikační strategie zaměřená na odbornou i širšíveřejnost včetně cizinců žijících v České republice, která umožní informování veřejnosti, diskusive veřejném prostoru i získávání zpětné vazby. Základem této strategie bude informační kampaň,která bude formou veřejných debat pokrývat celé území ČR. Komunikační strategie bude provázánase Strategií migrační politiky.Zároveň bude vytvořena a naplňována nová PR integrace, komunikující vůči veřejnosti opatření státu realizovaná na podporu integrace cizinců. Posilována bude i komunikace s konkrétními skupinami aktérů – např. s koordinátory jednotlivých resortů v rámci grémia, při pravidelných diskusních setkáváních s představiteli krajů a obcí, vysokých škol, s nestátními neziskovými organizacemi, s Centry na podporu integrace cizinců, v rámci odborných seminářů pro realizátory projektů.Součástí komunikační strategie bude provozování speciálních webových stránek o migraci a integraci. V rámci mezinárodní spolupráce budou zpracovávány a distribuovány přehledy migračních aktualit, budováno povědomí o situaci a nových trendech v oblasti migrace a integrace v zahraničí, přenos praktických zkušeností, spolupráce a využívání výsledků mezinárodních projektů v oblasti integrace. " Výrok je hodnocen jako pravdivý, Ministerstvo vnitra skutečně ve svých dokumentech počítá s vytvořením komunikační strategie k migraci, což ovšem od července 2015 nebylo prozatím naplněno.

TOP 09 své stanovisko ke kvótám publikovala již v květnu 2015, tedy v době, kdy se o nich stále jednalo. V tomto stanovisku uvádí:

" Česká republika se musí jednoznačně postavit proti plánu Evropské komise stanovit jednotlivým zemím kvóty pro migranty. Pokud její záměr projde, mělo by Česko podle politiků TOP 09 použít i oficiální brzdu v podobě žluté karty. "

Proti kvótám se vyslovil také tehdejší předseda TOP 09 Schwarzenberg na konci září 2015 v České televizi. Doslova uvedl:

" ...já jsem byl taky proti povinným kvótám a jsem dodnes. Ze dvou důvodů. Za prvé, Česká republika a mnoho jiných států byly připraveny dobrovolně přijmout větší počet uprchlíků. Ale nikdo to nemá rád, když se mu to nařídí. Za druhé to také není dobrý vývoj. Zbaví to odpovědnosti naše politiky. Oni teď můžou říci: no, my za nic nemůžeme, to rozhodl Brusel. My s tím problémem nemáme co dělat, my jsme ex obligo. A to je ještě horší, protože to vede k nezodpovědnosti a k většímu protievropskému postoji našeho obyvatelstva. "

Podobné prohlášení Schwarzenberg v září 2015 opakoval, namísto kvót byl pro přijetí většího počtu uprchlíků na dobrovolné bázi. Např. v rozhovoru pro slovenský Denník N.

Kalousek má tedy pravdu, že TOP 09 jako strana odmítá kvóty již doby, kdy se o nich jednalo. Doplňme ovšem, že 3 ze 4 europoslanců zvolených na kandidátce TOP 09 a Starostové hlasovali v Evropském parlamentu pro návrh Komise, který kvóty obsahoval. Záznam z hlasování (str. 21-22) ze 17. září 2015 uvádí, že pro toto hlasovala trojice Niedermayer, Polčák a Štětina, proti pak poslední z poslanců TOP 09, Jiří Pospíšil.

I přes tento zdánlivý rozpor je výrok hodnocen jako pravdivý, vedení strany TOP 09 je od počátku konzistentně proti kvótám.

Jak podrobněji popisujeme ve výroku Zbyňka Stanjury výše, účast ministrů na interpelacích je obecně skutečně celkem nízká. V následující tabulce je účast na ústních interpelacích vypočtelná na základě vlastních statistik, zpracovaných na základě stenoprotokolů ze sněmovny. Tam, kde došlo ke střídání ministrů ve funkci, byla délka funkčního období zohledněna ve výpočtu.

MinistrÚčastHerman94% Brabec79% Ťok74% Chládek68% Válková64% Jourová63% Stropnický62% Prachař60% Valachová60% Zaorálek59% Marksová59% Bělobrádek56% Jurečka56% Mládek50% Pelikán50% Šlechtová46% Dienstbier44% Chovanec35% Němeček35% Babiš32%

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože Poslanecká sněmovna sice vyzvala vládu svým usnesením, aby v otázce dohody s Tureckem byla proti liberalizaci víz, ovšem toto usnesení bylo přijato několik dní po uskutečnění samotné dohody a premiér tak jen těžko mohl v souladu s ním postupovat.

Jednání Evropské rady, kde členské státy projednávaly dohody s Tureckem, se uskutečnila 17. a 18. března 2016. Premiér Sobotka informoval o postoji vlády k dohodám EU s Tureckem ohledně vízové povinnosti během schůze Poslanecké sněmovny 22. března 2016 takto:

"Otázka vízové liberalizace Evropské unie s Tureckem, platí pouze za splnění všech platných podmínek".

Mezi tyto podmínky patří body z dlouhodobého plánu (.pdf) na zavedení bezvízového styku mezi EU a Tureckem (viz níže) a dodatečné požadavky, vyplývající ze snah o řešení migrační krize (dodržování návratového mechanismu, bezpečností prověrky osob, které budou přesidlovány do Evropy, neuvalení žádných nových přesídlovacích povinností na členské státy EU, zachování rovných podmínek pro další kandidáty na bezvízový styk - Ukrajina, Gruzie, a prosazování dodržování lidských práv a svobody projevu v Turecku).

Toto stanovisko je zcela konzistentní s postojem, ke kterému získal premiér Sobotka mandát od české vlády, i s vyjádřením v průběhu evropských jednání. O nejasné pozici premiéra, jakožto představitele české zahraniční politiky v této věci, se proto nedá hovořit.

Obecně k povinnosti premiéra jednat podle požadavků (výborů) Poslanecké sněmovny:

§ 109a odst. 5 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny říká:

(5) Usnesení Sněmovny nebo usnesení výborů, v případech podle odstavce 4, ve věci návrhu aktů a jiných dokumentů Evropské unie jsou zasílána vládě, která je zohlední při formulaci svého stanoviska pro jednání v orgánech Evropské unie.

§ 109b navazuje:

(1) Před jednáním Rady, na jehož pořadu jsou zařazeny návrhy aktů nebo jiných dokumentů podle § 109a, je člen vlády povinen dostavit se na jednání výboru pro evropské záležitosti, jestliže o to výbor požádá, a podat informace týkající se postoje, který k dané problematice projednávané v Radě zaujme Česká republika.

Není tedy stanoveno, že premiér by musel jednat v souladu s "požadavky" Poslanecké sněmovny, pouze zohlední její stanovisko. Je to naopak člen vlády, který informuje poslanecký výbor o tom, jakou pozici bude ČR na jednání Evropské rady zastávat. Konkrétně k jednání premiéra ve věci zrušení víz pro občany Turecka: V tomto případě vzal Výbor pro evropské záležitosti na své schůzi č. 48 dne 17. března 2016 na vědomí informaci o postojích vlády na summitu (pro 8, 2 se zdželi) a také přijal usnesení, ve kterém " vyzývá vládu ČR , aby odmítla zavedení bezvízového styku s Tureckem. " Jak dokládá zápis z jednání (.pdf - str. 4), tento návrh podpořilo 6 z 10 hlasujících poslanců.

Během schůze PS dne 22. března 2016 (tedy v momentě, kdy jednání Evropské rady již skončilo, a dohody byly uzavřeny) bylo přijato (na návrh poslanců za ODS) toto stanovisko (Usnesení č. 1144 .pdf): " Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítá dohodu předsedů vlád členských zemí Evropské unie, která se týkázrušení vízového režimu pro turecké občany nejpozději do konce června 2016. "

Vláda ČR prostřednictvím premiéra Sobotky na jednání evropských špiček dohodu mezi EU a Tureckem (zahrnující liberalizaci vízového styku) skutečně podpořila. Nicméně, EU s Tureckem o zrušení víz jedná (.pdf) dlouhodobě, nyní došlo pouze k urychlení již dávno probíhající procedury. Oficiální dokument EU shrnuje výsledky jednání z 18. března 2016 v otázce liberalizace víz takto: " Naplnění plánu k liberalizaci vízového styku s Tureckem bude urychleno, s předpokladem zrušení vízové povinnosti pro turecké občany nejpozději do konce června 2016. Turecko udělá všechny potřebné kroky ke splnění zbývajících podmínek."

Vzhledem k těmto okolnostem by snaha naplnit požadavky stanoviska Výboru pro evropské záležitosti byla irelevantní, neboť tyto požadavky míří ke zmaření jednání probíhajících již několik let.

Co se týče stanoviska PSP, tak to ani nemohlo mít vliv na roli vlády při uzavírání oné dohody, ta totiž již v době přijímání usnesení byla několik dní uzavřena.

Ze zprávy Human Rights Watch (HRW) vyplývá porušení několika ze souboru práv na spravedlivý proces. Podle obhájců soud zamítl předložení klíčových důkazů obhajoby a systematicky odmítal důležité návrhy obhájců, čímž znemožnil jejímu právnímu týmu efektivně čelit obviněním, jak vyžadují standardy spravedlivého procesu. Hugh Williamson, ředitel HRW pro Evropu a střední Asii, se rovněž vyjádřil v tom smyslu, že proces byl od počátku zpolitizován, což porušuje zásadu nezávislosti soudní moci.

Savčenko se dále vyjádřila, že byla dne 17. června na týden zajata rebely v ukrajinském Lugansku. Ti ji pak dne 23. června násilně a nezákonně převezli přes ukrajinsko-ruskou hranici. Takový postup za účelem přivedení pod (v tomto případě ruskou) jurisdikci je v mezinárodním právu v převážné většině případů nepřípustná. Doktrína male captus bene detentus, podle níž lze poprávu držet a soudit osobu, přestože byla bezprávně zadržena, je mezinárodním společenstvím uznána pouze ve velmi mimořádných případech. Jde například o zajetí v případě Eichmann (.pdf), kde šlo o nacistického vůdce uniknuvšímu Norimberským procesům.

Ruské úřady ji pak měly tajně držet v hotelu, kde ji vyslýchali. Jakkoliv není znám průběh výslechu, i v této fázi mohla být porušena některá z práv na spravedlivý proces, případně základních lidských práv.

Stejně tak je prohřeškem proti spravedlivému procesu odepření přístupu k advokátu, okolnímu světu a ukrajinskému konzulu (viz například případ Avena).

Podle HRW dále nebyl rozsudek soudu řádně odůvodněn a nevypořádal se dostatečně s klíčovými důkazy svědčícími ve prospěch Savčenko, i zde de o porušení pravidel procesu.

Mezi odmítnutými důkazními prostředky byl i znalecký posudek tvrdící, že Savčenko byla zajata mezi 10:15 a 10:45, tedy hodinu před útokem, jehož se měla účastnit. Usuzují tak z videonahrávky jednoho z rebelů, na které je Savčenko zřetelně vidět. Svědčí pro to postavení slunce, s nímž je však v rozporu však čas uvedený na nahrávce. Žalobce tato tvrzení nezpochybnil, smetl však důkaz ze stolu s tím, že čočka byla poškozená a video není spolehlivé. Zamítnut byl rovněž návrh na provedení analýzy videa k určení skutečného času pořízení nahrávky. Podle soudce prý tato informace není relevantní. Ze stejného důvodu byl zamítnut i návrh na lokalizování jejího telefonu v době zadržení, který měl rovněž rozporovat její přítomnost v místě útoku. Je tedy možné (nikoli však jisté,) že na místě útoku Savčenko opravdu nebyla.

Nakonec byly evidovány rovněž rozpory ve výpovědích a stanoviscích obžaloby.Neférovost procesu odsuzuje i Amnesty International.

Na základě tohoto řízení byla Savčenko usvědčena z dvojité dokonané vraždy, pokusu o vraždu civilistů a nezákonný přechod ukrajinsko-ruské hranice. Odsouzena byla ke 22 letům ve vězení a finančnímu trestu ve výši 450 dolarů.

Nález Ústavního soudu označil stokorunové poplatky za hospitalizaci jako protiústavní z důvodu přílišné finanční náročnosti, nicméně nestavil se proti snížení poplatků na dřívějších 60 Kč. Pokud by poplatky reflektovaly výši příjmů pacienta, nebyly by dle ÚS protiústavní, a mohly by tak i nadále být účtovány.

Zrušení ambulantních poplatků v lékárnách a při návštěvě lékaře (s výjimkou poplatku na pohotovosti) schválené vládou dne 2.7.2014 (Vláda ČR), vychází z šestého bodu programových priorit vlády: "Rozvoj kvalitních a všeobecně dostupných veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému, dopravy a bezpečnosti. Všestrannou podporu vzdělání, vědy, kultury a sportu.", které jsou výsledkem společného jednání všech tří koaličních stran (ČSSD, ANO, KDU-ČSL), v čemž má nicméně Němeček pravdu.

Poslanecká sněmovna schválila v květnu roku 2014 vládní návrh novely zákona o zdravotním pojištění, která navyšuje platby státu za státní pojištěnce a určuje pojišťovnám povinnost platit poskytovatelům hospitalizačních zdravotnických služeb (vč. lázeňské péče) kompenzační částku ve výši zrušených hospitalizačních poplatků. Dle odhadů v samotném návrhu tyto poplatky do zdravotnického systému navrátí do konce roku 2016 až 10,5 mld. Kč, tedy o něco více, než ministr Němeček odhadoval.

kompenzační částka (PSPČR)20142,1 mld. Kč20154,2 mld. Kč20164,2 mld. Kčcelkem10,5 mld. Kč