Opoziční TOP 09 a ODS skutečně využívají možnosti, kterou jim nabízí jednací řád Poslanecké sněmovny, a od konce listopadu blokují možnost přijetí EET.

Třetí čtení zákona o EET mělo podle původního plánu začít 27. listopadu 2015. Jenže než vůbec přišel na řadu první bod jednání, opoziční poslanci TOP 09 a ODS načítali pět hodin změny programu a k otevření bodu o EET tedy vůbec nedošlo.

S obstrukcemi opozice pokračovala při mimořádné schůzi 11. prosince 2015. Na schvalování zákona nedošlo ve třetím čtení ani o týden později. A obdobný průběh měla i první novoroční mimořádná schůze 8. ledna 2016. Aktuálně tedy opozice využívá to, že pro třetí čtení zákona je vymezena doba na projednání ve středu a pátek mezi 9–14 hodinou. Tuto dobu lze sice rozšířit, ale to pouze v případě, že se proti nepostaví 2 poslanecké kluby, což by TOP 09 a ODS dokázaly. Tudíž se může jednat pouze v této vymezené době, kterou svými příspěvky mohou pokrýt řečníci s přednostním právem (za opozici Kalousek, Laudát, Gazdík, Fiala a Stanjura) a nedopustit tak další rozpravu a hlasování.

Techniky obstrukcí a jejich historii v českém parlamentarismu jsme rozpracovali také v rámci našeho textu na serveru Ihned.cz.

Z českých miliardářů, kteří se angažují v politice, můžeme jmenovat například senátora Iva Valentu. Zakladatel a majitel hazardní skupiny SYNOT byl magazínem Forbes zařazen mezi 50 nejbohatších Čechů a jeho majetek je odhadován na 3,7 mld. korun. Valenta zasedá v Senátu od roku 2014 a byl zvolen za volební obvod Uherské Hradiště.

Dalším senátorem z řad nejbohatších českých podnikatelů je Jiří Hlavatý. Majetek ředitele textilní společnosti Juta je podle Forbes až 4,7 mld. korun. Stejně jako Valenta kandidoval do Senátu v roce 2014, a to za obvod Trutnov.

V české politice tak jsou skutečně kromě Andreje Babiše i další miliardáři. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Fakta o vlivu miliardářů na českou politickou scénou jsou však velmi těžko dohledatelná. Vazbám mezi českými podnikateli a politickou sférou se věnuje například projekt Mapování.

Pokud bychom sledovali vazby miliardářů na českou politiku, můžeme obecně konstatovat, že někteří z nich ve svém podnikání v konkrétní době byli na rozhodování politiků závislí (např. Bakala/OKD, Babiš/biopaliva), dále politické strany sponzorují nebo tak v minulosti činili (Bakala 2010/ODS-TOP 09/VV, Sekyra 2013 - KDU-ČSL). V posledních letech pak nejbohatší skupiny začaly skupovat významná média, která mohou mít na formování politiky také vliv. Za všechny uveďme Babišovu MAFRU (tento případ je umocněn o Babišovo angažmá v politice), Bakalovu Economii, Křetínského/Tkáčův Ringier (Blesk). V nejabstraktnější rovině je pak logické, že velké skupiny svůj vliv na politiku mají nebo mít chtějí - zejména při úpravě legislativy k některému podnikání, zapojení státu do různých projektů, otevírání nových trhů etc.

Dle školského zákona je školský řád vydáván ředitelem školy a schvalován školskou radou (§ 168). Školský řád rozhoduje mimo jiné o provozu a vnitřním režimu školy (§ 30), do kterého by mohla spadat i možnost natáčení výuky. Schválení takové činnosti je tedy individuální pro každou školu a závisí na tamní školské radě.

Zákaz natáčení výuky je v řadě škol řešen zákazem používání mobilního telefonu, to také doporučovala Česká školní inspekce v roce 2008. Na druhou stranu dle Listiny základních práv a svobod může ve veřejném právu každý činit to, co není zákonem zakázáno (čl. 2). Pokud tedy není explicitně zakázáno používání jiných než telefonních zařízení, nelze studenty základních a středních škol postihnout za jejich užívání. Mohlo by jít například o Ipady, videokamery a podobně.

Vyhledáváním ve školních řádech bylo zjištěno, že velký počet škol touto mezerou ve školním řádu trpí. Jsou to namátkou např. ZŠ Dětřichov, ZŠ Masarykova Polička či ZŠ Pionýrů Hostivice, které ve svém řádu neobsahují komplexní zákaz pořizování audio a videozáznamů. Dá se tedy říct, že v těchto školách je natáčení dovoleno, ačkoli by postačilo změnit pouze školní řád.

Co se týká české úpravy, Faltýnkovo tvrzení dokládá samotný návrh zákona (.pdf) o prokázání původu majetku, resp. důvodová zpráva k němu. Ta uvádí na str. 19:

"Podle obecné právní úpravy v daňovém řádu je daňový subjekt povinen prokázat všechnyskutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních (§ 92 odst. 3daňového řádu). Důkazní povinnost i důkazní břemeno nese daňový subjekt. Tento principbude zachován i u nového mechanismu s tím, že důkazní břemeno je rozšířeno o dalšízákonem stanovené skutečnosti.Pokud správce daně na základě svých poznatků a indicií důvodně předpokládá, že nárůst jmění poplatníka, jeho spotřeba nebo jiná vydání neodpovídají jím deklarovaným příjmům, vyzve poplatníka, aby prokázal opak. Pokud poplatník důkazní břemeno neunese (neprokáže vznik a původ svých příjmů a další požadované skutečnosti), bude mu daň stanovena podle pomůcek."

Schematicky důvodová zpráva také celý proces znázorňuje.

V několika státech Evropy platí, že pokud poplatník disponuje majetkem, který nemůže podložit odpovídajícími příjmy, potom mu je upravena daň odhadem.

Například v Německu (.docx Příloha důvodové zprávy): "Německý daňový řád (Abgabenordnung, dále jen „AO“) umožnuje stanovit základ daně odhadem(...)je zjištěn nepoměr mezi majetkem poplatníka a jeho deklarovanými příjmy nebo jiná nesrovnalost, a tyto nesrovnalosti přetrvávají i po podání dodatečného vysvětlení."
V Dánsku (.docx Příloha důvodové zprávy): "Dánský zákon o kontrole daní (skattekontrolloven) upravuje stanovení základu daně odhadem. V zákonné úpravě není mezi vyjmenovanými případy, kdy lze takto postupovat, zakotvena situace nesouladu mezi deklarovanými příjmy a majetkem poplatníka. Možnost stanovit daň odhadem v tomto případě však vyplývá z dánské judikatury - ta dovozuje, že za určitých okolností může být odhlédnuto od účetnictví a může být aplikováno správní uvážení, pokud daňová správa prokáže (důvodně považuje za pravděpodobné), že výdaje na osobní spotřebu poplatníka neodpovídají deklarovaným příjmům."
Španělsko (.docx Příloha důvodové zprávy) ale metodu odhadu daně v této situaci nepoužívá: "Španělsko používá tzv. metodu nepřímého odhadu základu daně (viz čl. 53 španělského daňového řádu), která však není mířena na případy diskrepance mezi deklarovanými příjmy daňového subjektu a jeho majetkem."

Předně vymezme, že ve výroku ověřujeme jednak zásluhu ANO na těchto změnách, dále jestli změny odpovídají situaci Pelikánem popsané. Nehodnotíme důležitost těchto změn, neboť jde o subjektivní záležitost. Podle těchto kritérií hodnotíme výrok jako zavádějící, protože Robert Pelikán pravdivě popisuje změny, ke kterým v exekučním řádu došlo, přeceňuje však roli hnutí ANO v zavádění těchto změn.

Exekuční řád v otázce věcí, jež nelze exekutorem zabavit, odkazuje na Občanský soudní řád, jež se záležitosti věnuje v § 322, odstavci 2. Jedná se především o věci nutné k uspokojování hmotných potřeb, k plnění pracovních úkolů a také o věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.

Konkrétně se jedná zejména o běžné oděvní součásti, snubní prsten a předměty obdobného charakteru, nutné zdravotnické potřeby a peněžní hotovost do částky dvojnásobku životního minima, což nyní představuje 6 280,- Kč. Pokud je dlužník podnikatelem, podle odstavce 3 není exekutor oprávněn zabavovat věci, jež dotyčný potřebuje k výkonu svého podnikání.

Zároveň podle § 68 exekučního řádu, odstavce 1, může dlužník podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu, a následně podle odstavce 4 i žalobu k exekučnímu soudu v případě, že exekutor jeho žádosti nevyhověl. O tom ho musí exekutor poučit, což platí i pro další situace, popsané v odstavcích 5 a 6. V prvním jde o povinné upozornění třetí osoby,v jejímž vlastnictví je část majetku v exekuci, o možnosti vyškrtnutí ze soupisu. Ve druhém pak jde o obdobnou situaci, kdy právo na zažádání o vyškrtnutí ze soupisu přechází na osobu nárokující si vlastnictví dané věci.

Samotná možnost vyškrtnutí věcí ze soupisu byla umožněna vládní novelou č. 286/2009 Sb., paragrafy 5-7 se pak do zákona dostaly novelou č. 396/2012 Sb., díky komplexnímu pozměňovacímu návrhu Ústavně právního výboru. Návrh byl schválen hlasy tehdejší koalice ODS, TOP-09 a VV. Ustanovení tedy byla zavedena ještě před vstupem hnutí ANO do Parlamentu.

Co se druhé části výroku týče, postup řešení exekuce exekuční řád specifikuje v § 58 - odstavec 2 uvádí postup jdoucí od přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, přes prodej movitých věcí až po prodej nemovitých věcí, které dlužník používá k bydlení sebe a své roviny. Postupuje se tedy opravdu od méně závažných kroků po ty "nejnepříjemnější". Tato změna byla zavedena novelou č. 164/2015, tato konkrétní změna má však původ v ústavně-právním výboru, který ji prosadil komplexním pozměňovacím návrhem ve 2. čtení

Nepodařilo se nám dohledat informaci, že by Stanjura nějak preferoval možnost převádění majetku mezi manželi v případě nastavení příslušné legislativy v oblasti střetu zájmů. Sám Stanjura to také v reakci na Faltýnka v pořadu odmítl. Kromě toho návrhy zákona neříkají, že by politik měl svůj majetek na kohokoli převádět. Z toho důvodu spadá výrok do kategorie zavádějících.

Co se týká návrhů, které procházejí Poslaneckou sněmovnou, tak Faltýnek má zřejmě na mysli pozměňovací návrh k zákonu o zadávání veřejných zakázek poslance Plíška a také aktuální návrhy poslanců Chvojky a Plíška k zákonu o střetu zájmů.

Zmíněný Plíškův návrh (.pdf - str. 3) u zákona o zadávání veřejných zakázek počítal s tím, že firmy členů vlády (resp. veřejných funkcionářů podle §2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů) se nebudou moci účastnit na veřejných zakázkách. Na tento návrh reagoval ministr financí tak, že případný zákaz by obešel tím, že by se oženil se svou partnerkou Monikou a na ni svůj holding převedl.

Jedny z návrhů omezující podnikání veřejných funkcionářů jsou návrhy (.pdf) poslanců Chvojky (str. 7-10) a Plíška (str. 10-19) jsou obsaženy v zápisu z jednání sněmovního ústavně-právního výboru z 30. března. Chvojkův návrh například uvádí, že "Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nesmí být ovládající osobou obchodní korporace." (str. 8). Zmiňovaným funkcionářem je podle zákona o střetu zájmů právě člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy Plíškův návrh pak vkládá ustanovení omezující možnosti obchodní společnosti na získání veřejné zakázky, má-li v ní veřejný činitel či osoba jím ovládaná podíl alespoň 25 % účasti (str. 11).

Jaroslav Faltýnek tedy zavádí, když tvrdí, že převod majetku je prosazován Zbyňkem Stanjurou i sněmovními návrhy. Není tomu tak ani v jednom případě, přestože návrhy zákona takovýto postup patrně umožňují.

Výrok Leoše Hegera potvrzují data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), podle kterého jen mezi lety 2010-2014 poklesly výdaje na zdravotnictví ze 7,3 na 7,0 % HDP. Tato čísla by potvrzovala Hegerem uváděný trend. Půl procenta HDP by podle hodnot roku 2014 dělalo přibližně 21 miliard korun.

Jiná data však uvádí statistika Světové banky. Ukazatel Výdaje na zdravotnictví jako procento HDP, který zahrnuje jak veřejné, tak soukromé výdaje, je v České republice od roku 2010 přibližně na zmíněné hodnotě 7,5 % HDP (poslední údaj je z roku 2014). Tento rozpor ukazuje, že se nejedná o tak "tvrdý" ukazatel, jak říká Heger. Výsledek záleží na konkrétní metodice, co je do výpočtu zahrnuto.

V roce 2009 výdaje dosáhly až 7,8 % HDP, předtím to bylo méně než 7 %. Oproti tomu v Německu se tento podíl pohybuje okolo 11 procent.

Pro další srovnání, na Slovensku jde do zdravotnictví 8 % HDP a v Polsku přibližně 6,5 procenta.

Vláda v prosinci minulého roku schválila desetiletou koncepci armády, která počítá s navýšením (.pdf) rozpočtu i s navýšením počtu vojáků. Počet vojáků z povolání se má ve finální představě zvýšit o 6 400.

Mimo to vláda po lednových útocích ve Francii oznámila přijetí 142 nových policistů. Cílem ministra vnitra je navýšení počtu až o 4 000 nových policistů.

Sobotkův kabinet, který připravil rozpočty na roky 2015 a 2016, zvýšil výdaje na Policii ČR, Ministerstvo obrany i Bezpečnostní informační službu. Všechny tyto změny jsou obsaženy v souhrnu vlády ČR a vycházejí ze schválených rozpočtů.

Lidovecký plán zachování více pásem DPH a při ekonomickém růstu prosazení snížení sazby z 15% na 10% DPH u základních potřeb byl obsažen v jejich volebním programu (pdf, str. 4), byt se nakonec do koaliční smlouvy nedostal.

Vládní koalice se však ve smlouvě (pdf. str. 9) zavázala ke snížení sazby DPH u léků. knih, dětských plen a nenahraditelné dětské výživy k 1.1. 2015.

Prohlášení Ministerstva vnitra skutečně uvádí, že zmíněný materiál byl upravován a došlo i k zamlžování časových údajů. Prohlášení uvádí fakt, že měl premiér mít v e-mailu utajovaný dokument za „hrubou manipulac“i.

Celé vyjádření Ministerstva vnitra z 10. ledna k dané věci zní: „Ministerstvo vnitra považuje zveřejněné materiály za pokus o hrubou manipulaci, jež má vzbudit dojem, že premiér obdržel na soukromou e-mailovou adresu utajovaný materiál. Tato manipulace je postavena na kombinaci několika kroků.
Vedle zjevných technických úprav jde o zamlžování časových údajů, záměnu přiložených dokumentů a s tím související cílené vytváření neexistujícího kontextu. Ministerstvo vnitra disponuje v této věci dostatkem jednoznačných důkazů a již je předalo policii, jež v této věci vede intenzivní vyšetřování. Ministerstvo vnitra považuje zveřejněné výhrůžky za útok na demokratický systém našeho státu a podle toho k nim bude přistupovat.“