Přehled ověřených výroků

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a kandidát na prezidenta Josef Středula mluví o daňovém balíčku, který byl zaveden zákonem č. 609/2020 Sb. a který Poslanecká sněmovna schválila ke konci roku 2020. Návrh Poslanecké sněmovně předložila tehdejší vláda Andreje Babiše v červnu 2020. Sněmovna v listopadu 2020 ve třetím čtení návrh zákona (.pdf) schválila (.pdf). Pro přijetí hlasovali poslanci hnutí ANO, ODS, SPD, KSČM a také dva nezařazení poslanci. Senát však dolní komoře návrh vrátil k projednání.

Výslednou podobu daňového balíčku pak Poslanecká sněmovna schválila 22. prosince 2020. Pro přijetí zákona hlasovali všichni přítomní poslanci z hnutí ANO, ODS a SPD. Dále také Miloslava Vostrá (KSČM), Marek Výborný a Marian Jurečka (oba KDU‑ČSL) a čtyři nezařazení poslanci.

Zrušení superhrubé mzdy

Přijatý zákon zrušil tzv. superhrubou mzdu s účinností od začátku roku 2021 a nahradil ji dvěma sazbami daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 % a 23 %. Tzv. superhrubá mzda, která byla zavedena v roce 2008, představovala základ pro výpočet daně z příjmů fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítaly odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Představovala tedy celkové náklady, které měsíčně vynaložil zaměstnavatel na svého zaměstnance.

Ačkoliv sazba daně z příjmů činila u superhrubé mzdy 15 %, efektivní příjmové zdanění bylo kvůli navýšenému základu daně vyšší, konkrétně 20,1 %. Pro roční příjmy vyšší než čtyřnásobek průměrné roční (resp. 48násobek měsíční) mzdy se uplatňovala také tzv. solidární přirážka. Takto vysoké příjmy byly tedy kromě standardních 15 % navíc zdaněny 7% přirážkou.

Nový daňový balíček z konce roku 2020 ponechal 15% sazbu daně, nyní se ale vypočítává pouze z hrubé mzdy, nikoliv ze superhrubé mzdy. Namísto solidární přirážky již dnes zákon hovoří přímo o dani 23 %, která se, stejně jako dříve, uplatní pro příjmy nad 48násobek průměrné mzdy ročně.

Doplňme, že zrušení superhrubé mzdy tehdy kritizovali někteří ekonomové, kteří upozorňovali na velké výpadky ve státním rozpočtu: „Výpadky v příjmech v řádech vyšších desítek miliard korun nebude jednoduché najít a vysoké deficity se tak patrně stanou v příštích letech běžnou praxí,“ řekl např. hlavní ekonom ING Jakub Seidler.

Na významný výpadek příjmů státního rozpočtu upozorňuje také Josef Středula. Doplňme, že rozpočtově významné zrušení (.pdf, str. 2, bod 3) superhrubé mzdy v rámci projednávání daňového balíčku navrhl Andrej Babiš. Pro jeho pozměňovací návrh hlasovali poslanci ANO, ODS, SPD, jeden poslanec TOP 09 a pět nezařazených poslanců.

Další daňové změny

Kromě zrušení superhrubé mzdy přinesl daňový balíček i jiné změny, došlo např. ke zvýšení základní slevy na poplatníka. Jedná se o základní daňovou slevu, kterou může uplatnit každý poplatník daně z příjmů, tedy každá osoba, která má vlastní zdanitelné příjmy. Týká se tedy nejen všech zaměstnanců, ale také OSVČ nebo lidí pracujících na dohodu. Jedná se o peněžní částku, o kterou se snižuje záloha na dani z příjmů a která vede k lehce progresivnímu zdanění.

V roce 2021 základní sleva na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob stoupla o 3 000 Kč na 27 840 Kč za rok. Součástí schváleného návrhu bylo také zvýšení slevy o další 3 000 Kč na konečných 30 840 Kč v roce 2022.

Uveďme i některé z dalších změn, které přinesl daňový balíček. Zákon např. zavedl stravenkový paušál, tedy alternativu ke stravenkám, která nepodléhá odvodům a daním. Daňový balíček také zajišťuje kompenzaci výpadku příjmu samospráv způsobeného mj. právě zrušením superhrubé mzdy. Podíl obcí na výnosu ze sdílených daní se tak zvýšil z 23,58 % na 25,84 % a podíl krajů z 8,92 % na 9,78 %.

Závěr

Výslednou podobu daňového balíčku, který zrušil mj. superhrubou mzdu, schválila Poslanecká sněmovna v prosinci 2020. Pro přijetí zákona tehdy hlasovali všichni přítomní poslanci z hnutí ANO, ODS a SPD. Kromě nich pro zákon zvedli ruku i čtyři nezařazení poslanci, dva poslanci KDU‑ČSL a poslankyně KSČM. Zástupci ANO, ODS a SPD hlasovali také pro dílčí návrh zrušení superhrubé mzdy. Lze tak říci, že se na daňových změnách nejvíce podíleli právě poslanci hnutí a stran, které zmiňuje Josef Středula. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že Josef Středula kritizuje rozpočtovou politiku státu a pro porovnání uvádí schodek 40 mld. korun z roku 2019 a letošní schodek ve výši 400 mld. korun. V naší analýze se proto zaměříme na to, zda tato čísla uvádí správně.

Podle zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2019 z 19. prosince 2018 měl stát hospodařit se schodkem ve výši 40 mld. korun. Konečný deficit byl nicméně nižší než původní plán, konkrétně (.pdf, str. 13) 28,5 mld. korun.

K prudkému zvyšování schodku státního rozpočtu došlo již v roce 2020, což vláda zdůvodňovala pandemií covidu-19 a s tím souvisejícím propadem ekonomické aktivity (.pdf, str. 3; .pdf, str. 3; .pdf str. 3). Schodek rozpočtu byl původně naplánován na 40 mld. korun, následně byla tato částka třikrát předmětem novelizace. Nejprve se v březnu 2020 zvýšila na 200 mld. korun, o měsíc později na 300 mld. korun a v červenci došlo k navýšení na 500 mld. korun. Skutečný deficit na konci roku nakonec činil (.pdf, str. 13) 367,4 mld. korun, tedy o více než 130 miliard méně oproti červencovému plánu.

Pro rok 2021 poslanci nejprve v prosinci předešlého roku schválili rozpočet se schodkem 320 mld. korun. V únoru 2021 však zákonodárci navýšili schodek na 500 mld. korun. Podle Ministerstva financí novela rozpočtu reflektovala „aktuální vývoj boje s pandemií, úpravy ve vládních programech přímé pomoci, snížení daňového zatížení zaměstnanců o čtvrtinu a aktuální výzvy související se zatížením zdravotního systému, masivní vakcinací a testováním obyvatelstva“. Výsledný deficit na konci roku činil (.pdf, str. 13) 419,7 miliard korun.

Návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2022, který předložila bývalá vláda premiéra Babiše 4. listopadu 2021, počítal (.pdf, str. 1) se schodkem 376,6 miliard korun. Nicméně 17. prosince byla po sněmovních volbách jmenována nová vláda v čele s Petrem Fialou, která se rozhodla připravit nový rozpočet. Původní návrh Babišova kabinetu tak nebyl v Poslanecké sněmovně projednán a stát od ledna 2022 hospodařil v rozpočtovém provizoriu.

Nový zákon o státním rozpočtu na rok 2022 nakonec schválila Sněmovna 10. března 2022 a státní schodek stanovila na 280 mld. korun. Aktuální novelizované znění zákona, které vstoupilo v účinnost 19. listopadu 2022, počítá s částkou téměř o 100 miliard vyšší, tedy 375 mld. korun. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury navýšení schodku státního rozpočtu v listopadu 2022 ovlivnila ruská invaze na Ukrajinu, kompenzace rostoucích cen energií, nutnost druhé mimořádně valorizace penzí, vyplácení příspěvků pro rodiny s dětmi a historicky první nákup plynu do státních hmotných rezerv. Hodnoty jednotlivých verzí rozpočtových schodků pro rok 2022 i roky předchozí zachycuje následující tabulka:

Zdroje dat k tabulce: Návrh (.pdf, str. 1) Babišovy vlády na rok 2022, schválené rozpočty 2019, 2020, 2021 a 2022, novely 2020 (1, 2, 3), 2021 a 2022, výsledky (.pdf, str. 13) hospodaření

Josef Středula tedy správně poukazuje na to, že mezi lety 2019 a 2022 došlo k násobnému navýšení schodku státního rozpočtu. Reálný schodek však Středula neuvádí přesně. Výsledek hospodaření v roce 2019 byl ještě nižší než uvedených 40 mld. Kč, konkrétně 28,5 mld. Kč. Nižší než 400 mld. je také nynější plánovaný schodek: 375 mld. Kč. Vzhledem k tomu, že Josef Středula poukazuje především na nárůst schodku státního rozpočtu a plánovaný schodek byl v roce 2019 skutečně 40 miliard Kč, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý s výhradou.

Na začátek uveďme, že státní rozpočet se přijímá ve formě zákona o státním rozpočtu. Státní rozpočet předkládá vláda Poslanecké sněmovně, která jej musí schválit nadpoloviční většinou přítomných poslanců, zatímco Senát je z této procedury vynechán. Přijatý zákon o státním rozpočtu může prezident vetovat, veto pak může být překonáno nadpoloviční většinou všech poslanců.

Při přípravě zákona či jeho novely se zpravidla připravuje věcný záměr zákona, ke kterému podávají své připomínky (čl. 5) subjekty státní správy či samospráv a mj. také Kancelář prezidenta republiky. Podle Legislativních pravidel vlády (LPV) nicméně „u návrhu zákona o státním rozpočtu na příslušný rok věcný záměr nahrazuje zpráva k návrhu státního rozpočtu na příslušný rok“. Její projednání se Legislativními pravidly vlády neřídí (.pdf, str. 298), ale postupuje se v rámci zvláštního režimu (čl. 5 odst. 4) dohodnutého ministrem financí s ostatními správci kapitol státního rozpočtu. Zda se v této fázi procesu ke zprávě k návrhu státního rozpočtu vyjadřuje i Kancelář prezidenta republiky, se nám nepodařilo dohledat. Nicméně vzhledem k tomu, že se postupuje ve speciálním režimu, nelze zatím mluvit o řádném připomínkovém místě (dle LPV).

Poté, co je zpráva k návrhu rozpočtu projednána ve zvláštním režimu, postupuje legislativní návrh již jako návrh zákona o státním rozpočtu do druhé fáze (.pdf, str. 270) meziresortního připomínkového řízení a materiál je, stejně jako jiné návrhy zákonů, rozeslán (čl. 5, čl. 8 odst. 1) na připomínková místa včetně Kanceláře prezidenta republiky. Tato fáze meziresortního připomínkového řízení je již veřejná, všechny jednotlivé materiály a připomínky jsou zveřejněny ve veřejné části elektronické knihovny legislativního procesu (VeKLEP).

Aktuálně je ve VeKLEP veřejně dostupný návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2023, jedním z mnoha připomínkových míst je i Kancelář prezidenta republiky (zkráceně Hrad). Hrad vložil 22. července 2022 k návrhu zákona o státním rozpočtu dokument (.pdf), ve kterém kancléř Vratislav Mynář uvádí, že k návrhu zákona nemá Kancelář prezidenta republiky žádné připomínky.

Kandidát na prezidenta Josef Středula zastává od roku 2014 pozici předsedy ČMKOS (Českomoravské konfederace odborových svazů). Díky své funkci se tak k otázce zdanění příjmů pracujících vyjadřoval v médiích opakovaně. K progresivnímu zdanění se vyjádřil například v roce 2015. „My dlouhodobě nesouhlasíme s konceptem rovné daně a progresivní zdanění je i ze zkušeností v zahraničí lepší a vhodnější,“ uvedl tehdy pro iDNES.cz. Svá slova zopakoval i v roce 2016, kdy pro web Finmag.cz řekl, že „rozhodně jsme pro větší daňovou progresi u daně z příjmů fyzických osob.“

„Co se týče daňové progrese, tak ČMKOS ji prosazuje,“ řekl odborový předák Josef Středula deníku Právo tentýž rok. „Na daňové progresi není vůbec nic špatného, funguje ve všech vyspělých zemích,“ napsal zase o rok později.

ČMKOS podporovala (.pdf, str. 5) progresivní daň i ve svém programu na období 2018 až 2022. V současném programu, který je platný pro roky 2022 až 2026, se píše o potřebě zajistit přiměřenou solidaritu v daňovém systému. Kromě samotné progresivní daně Josef Středula vyzýval v roce 2020 vládu ke zvýšení daňové slevy na poplatníka.

Josef Středula obhajuje stávající nastavení systému navyšování důchodů a poukazuje na to, že se objevují „náměty, že by se to valorizační schéma mělo snižovat“. Zmiňuje také, že bychom měli být rádi, že minulá vláda Andreje Babiše odsouhlasila automatickou valorizaci důchodů. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jestli Babišova vláda skutečně nějakým způsobem schválila tento mechanismus.

Automatická valorizace důchodů je stanovena zákonem o důchodovém pojištění, který je v České republice platný s určitými úpravami již od roku 1995. Pojem valorizace důchodů značí princip, s jehož pomocí stát kompenzuje negativní dopad inflace na důchody a sociální dávky. Podle zákona se důchody zvyšují v závislosti „na růstu indexu spotřebitelských cen“ (inflace) a „na růstu mezd“. Toto zvyšování se přitom vztahuje k oběma složkám důchodu, tedy jak k základní, tak i k procentní (neboli zásluhové) výměře.

Základní výměry důchodů se navyšují vždy na začátku roku tak, aby jejich výše odpovídala určitému procentu průměrné mzdy. Od roku 2012 se jednalo o 9 % (.pdf, str. 21). V březnu 2018 předložila první vláda Andreje Babiše ve Sněmovně novelu zákona o důchodovém pojištění, v rámci níž navrhla změnit původních 9 % na 10 % (.pdf, str. 3). Díky této novelizaci tak nakonec došlo od roku 2019 ke zvýšení základní části důchodu právě na 10 % průměrné mzdy.

Procentní výměra důchodů se v praxi vypočítává sečtením míry inflace (růstem cen) a poloviny růstu reálných mezd. Výpočet růstu cen se přitom odvíjí buď od indexů spotřebitelských cen domácností obecně, nebo od indexů spotřebitelských cen přímo domácností důchodců. Podle zákona se použije ten růst cen, který je vyšší. Doplňme, že životní náklady domácností důchodců zahrnula do výpočtu vláda Bohuslava Sobotky v roce 2017 (.pdf).

K valorizaci procentní výměry důchodů dochází vždy na začátku roku, v průběhu roku musí nicméně podle zákona automaticky dojít k další, mimořádné valorizaci, pokud ve sledovaném období „dosáhl růst cen aspoň 5 %“. Upřesněme, že i když se jedná o automatickou valorizaci, stanovuje z čistě formálního hlediska i toto zvýšení důchodů vláda prostřednictvím nařízení, které musí nejdříve schválit (.pdf).

Vláda může do růstu penzí zasahovat i ze svého uvážení nad rámec zákonného zvyšování. K mimořádnému zvyšování důchodů došlo v období vlády Andreje Babiše několikrát. Poprvé v roce 2018, kdy se zvýšil průměrný starobní důchod pro následující rok nad rámec valorizace o 300 Kč, a to právě díky výše zmiňovanému navýšení základní části důchodu z 9 %na 10 % průměrné mzdy. Zároveň se tehdy procentní výměry u občanů starších 85 let zvýšily o 1 000 Kč, u lidí starších 100 let dokonce o 2 000 Kč. Podruhé bylo o navýšení nad rámec zákonem dané valorizace rozhodnuto v roce 2019, kdy se jednalo o navýšení o dodatečnou částku 151 Kč. V roce 2021 byl schválen návrh, podle něhož se k částce zvýšení procentní výměry důchodu v roce 2022 přičetla navíc částka 300 Kč.

V březnu 2018 předložila tehdy ještě první vláda Andreje Babiše ve Sněmovně novelu zákona o důchodovém pojištění, v níž navrhla změnit výpočet základní části důchodů. V době, kdy poslanci novelu schvalovali, už vládl druhý kabinet Andreje Babiše, tedy doslova „minulá vláda“. Pro návrh hlasovali vládní i opoziční poslanci. Díky této novelizaci se základní složka důchodů od roku 2019 vždy na začátku roku automaticky zvyšuje tak, aby její výše odpovídala 10 % průměrné mzdy namísto původních 9 %.

Josef Středula tedy správně uvádí, že minulá vláda, respektive vládní poslanci v době Babišovy druhé vlády, kromě zvýšení základní výměry o procentní bod také potvrdila stávající systém automatické valorizace důchodů. Lze tedy říct, že automatickou valorizaci důchodů vláda „odsouhlasila“. Josef Středula ale opomněl zmínit, že systém automatické valorizace penzí fungoval již dříve, a svým vyjádřením tak vyvolává nepravdivý závěr, že minulá vláda stojí za zavedením samotného systému automatické valorizace, nejen za jejím faktickým potvrzením (odsouhlasením). Z toho důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Předně uveďme, že o tom, že český zaměstnanec odpracuje o 11 let více než německý, mluvil Josef Středula například už v roce 2019. Jako zdroj tehdy zmiňoval analýzu (.pdf) Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), které od roku 2014 předsedá. Autoři dokumentu (.pdf, str. 55–56) se při vlastních výpočtech odkazují na data Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) či data Eurostatu za roky 2015 a 2017.

Podle posledních dostupných dat OECD z roku 2021, odpracuje německý zaměstnanec průměrně 1 306 hodin ročně, zatímco v Česku stráví zaměstnanec v práci ročně 1 722 hodin, tj. o 416 hodin více. Český zaměstnanec tedy pracuje zhruba o třetinu delší dobu než ten německý (přesněji o 31,9 %). Pokud by tedy německý zaměstnanec pracoval 40 let, na českého pracovníka by po přepočtu připadalo o 12,74 let více. Podobný výsledek bychom získali, i kdybychom vycházeli z dat OECD za rok 2017 či z dat pro všechny zaměstnané osoby, tedy nejen zaměstnance, ale i osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ).

Doplňme, že srovnání jednotlivých zemí na základě výše uvedených dat je do určité míry problematické, protože podle OECD tato statistika slouží především ke sledování trendů v čase. OECD uvádí, že není vhodná pro porovnání počtu odpracovaných hodin za daný rok kvůli odlišnostem zdrojů a rozdílnosti způsobů výpočtu v jednotlivých zemích. Rozdílnou metodiku používá i Česko a Německo (.pdf, str. 3–4, 6). Do jaké míry má tento fakt vliv na rozdílnost výsledků, nejsme schopni zcela přesně určit. Podle OECD však v případě metodiky, kterou používá ČR, mohou být ve srovnání s tou německou podhodnoceny počty hodin neodpracované kvůli nemoci, pracovním úrazům či mateřské dovolené (.pdf, str. 6). Výsledné číslo ovlivňuje i řada dalších faktorů, např. způsob sběru dat o práci přesčas či ve standardní pracovní době.

Evropský statistický úřad, který u jednotlivých zemí používá jednotnou metodiku, podobné celoroční srovnání jako OECD nenabízí. K dispozici jsou v rámci Eurostatu jen statistiky popisující průměrný týdenní počet hodin, které skutečně zaměstnanci (v hlavním zaměstnání) odpracují. Podle něj čeští zaměstnanci v roce 2021 za týden v průměru odpracovali 37,8 hodiny, u německých zaměstnanců to bylo 34 hodin. V případě Česka tak byl počet hodin o 11 % vyšší než v Německu. Totéž procento získáme i výpočtem nad daty za rok 2019, tedy ještě v době před pandemií covidu-19.

Pokud bychom tedy vycházeli z dat OECD, čeští zaměstnanci za rok odpracují přibližně o třetinu delší dobu než ti němečtí a za 40 let pracovního života odpracují o 12,7 let více. Josef Středula tedy správně (byť nepřesně) poukazuje na rozdíl v datech OECD pro Česko a Německo. Zároveň ale opomíjí problematické aspekty této datové sady. OECD uvádí různá omezení u dat pro jednotlivé státy a poukazuje na to, že metoda sběru dat pro Česko a Německo je do značné míry odlišná. Přímo na webu OECD vedle tabulky se statistikou odpracovaných hodin je totiž uvedeno, že data by neměla sloužit k mezinárodnímu srovnání. Vzhledem k tomu, že Josef Středula bez uvedení těchto limitací dovozuje z dat obecné závěry, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Josef Středula v roce 2016 navštívil ruskou ambasádu u příležitosti 71. výročí od konce druhé světové války. V kontextu rozhovoru je zdůrazněno, že se tato recepce ke Dni vítězství konala dva roky po začátku okupace Krymu Ruskou federací. 

Mediální zprávy z události zdůrazňují především přítomnost prezidenta Miloše Zemana, který při této příležitosti pronesl projev v ruštině. Ve svém proslovu mluvil o sjednocení v boji proti mezinárodnímu terorismu. Zmínil především potřebnou spolupráci ve válce s náboženskou nenávistí v kontextu agrese ze strany organizace Islámský stát.

Vedle prezidenta Zemana se recepce zúčastnili i exprezident Václav Klaus a bývalí premiéři Petr Nečas a Jan Fischer. Žádná média nicméně neinformovala, že by na zmiňované akci byl přítomen i tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD). Server iRozhlas.cz uvedl, že „českou vládu zastoupil ministr průmyslu Jan Mládek z ČSSD“.

Recepce se účastnili rovněž tehdejší šéfové obou komor Parlamentu: předseda Senátu Milan Štěch a předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček (oba za ČSSD).

Pro zajímavost, mimo české politické osobnosti přijali pozvánku na recepci například i tehdejší americký velvyslanec v České republice Andrew Shapiro či muzikant Felix Slováček.

Ačkoliv se recepce na ruské ambasádě účastnily přední politické figury tehdejší doby včetně prezidenta Miloše Zemana a předsedů obou komor Parlamentu, premiér Bohuslav Sobotka nebyl na akci přítomen. Proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Výdaje na důchody v současnosti

Nejprve se zaměříme na to, jak velký podíl HDP vydává Česko na důchodový systém. Nejnovější data Ministerstva financí ukazují, že v minulém roce odpovídalo české HDP 6,108 bilionu Kč. Výdaje na dávky důchodového pojištění přitom ve stejném roce podle dokumentů (.pdf, v souboru str. 197) ministerstva činily 530,7 miliardy Kč. Podíl těchto výdajů na HDP byl tak v roce 2021 přibližně 8,7 %.

V případě roku 2022 předpokládá aktuální makroekonomická predikce Ministerstva financí, že HDP bude činit 6,674 bilionu Kč. Podle informací ze září resort financí očekává (.pdf, v souboru str. 128), že stát vynaloží za rok 2022 na dávky důchodového pojištění celkem 590,5 miliardy Kč. Tyto hodnoty odpovídají 8,8 % HDP.

Doplňme, že podle přehledu (.pdf) Českého statistického úřadu tvoří výdaje státu na dávky důchodového pojištění každoročně cca 8 až 9 % přibližně od roku 2009.

Husákovy děti

Pojem „Husákovy děti“, který zmiňuje Danuše Nerudová, označuje silnou populační vlnu ze začátku sedmdesátých let, jež byla vyvolána propopulační politikou za vlády tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáva Husáka. Vysokou porodnost měly podpořit zvýšené přídavky na děti, novomanželské půjčky či nově vystavěné panelové domy.

Postupný odchod Husákových dětí do penze se očekává po roce 2035. Poslední prognóza (.pdf, str. 1) očekávaného vývoje obyvatelstva od Českého statistického úřadu (ČSÚ) ukazuje (.pdf, str. 11), že do roku 2041 se má počet obyvatel starších 65 let zvýšit o více než 700 tisíc lidí z cca 2 milionů v roce 2018. V roce 2059 má tento počet dosáhnout vrcholu, a to na úrovni 3,205 milionu. 65 let je přitom od roku 2018 nejvyšší věk, v němž vzniká nárok na starobní důchod.

Projekce výdajů na penze

Předpovědi vývoje výdajů na důchodový systém v minulosti vydalo více institucí, jmenovitě Ministerstvo práce a sociálních věcí, Národní rozpočtová rada a Ministerstvo financí. V následujících odstavcích se proto na jejich predikce zaměříme podrobněji.

Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo (.pdf) v roce 2019 zprávu o stavu důchodového systému, ve které uvádí (.pdf, str. 70), že vrchol procentuálního podílu výdajů na důchody v poměru k HDP nastane těsně před rokem 2060, kdy bude toto číslo zhruba na úrovni 14,5 %. Z toho kolem 85 % (.pdf, str. 73) má jít na starobní penze, zbytek na důchody invalidní a pozůstalostní. Novější zpráva od ministerstva není k dispozici, jelikož vychází (.pdf, str. 4) v pětiletých intervalech.

V září 2022 publikovala Národní rozpočtová rada (NRR) Zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, ve které se předpokládá (.pdf, str. 26), že podíl výdajů na důchodový systém k HDP dosáhne v roce 2062 zhruba 12,9 %. Ze zprávy NRR také vyplývá, že deficit důchodového systému, tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji, může v roce 2059 dosáhnout téměř 4 % HDP. Letošní saldo penzijního systému má přitom čítat 0,5 % HDP. Současný šéf NRR Mojmír Hampl řekl, že takto vysoký deficit může omezit investice v jiných oblastech veřejného sektoru. Dřívější předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová v roce 2018 varovala, že s odchodem ročníků narozených v sedmdesátých letech do důchodu nastane pro veřejné finance problém.

Národní rozpočtová rada vydává svou Zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí každoročně, a to od svého vzniku (.pdf, str. 4) v roce 2018. Tehdy NRR odhadovala (.pdf, str. 22), že v roce 2060 dosáhnou výdaje na důchodový systém 14,3 % HDP. V následujících letech tento odhad změnila nejprve na 13,2 % (.pdf, str. 28) a poté na 13,7 % (.pdf, str. 30). V dokumentu z roku 2021 je uveden (.pdf, str. 30) údaj pro rok 2061, kdy by výdaje na penzijní systém měly činit 13,9 % HDP.

Začátkem roku 2021 vydalo (.pdf) Ministerstvo financí ve spolupráci s Evropskou komisí projekci důchodového systému na příští desetiletí. Podle kalkulací (.pdf, str. 11) by měl v roce 2050 podíl výdajů na penze činit 11,4 % HDP, o deset let později 11,8 %. Tato projekce je součástí tzv. Ageing Report (Zprávy o stárnutí populace), kterou Evropská komise vydává každé tři roky. V předešlém vydání resort financí uváděl (.pdf, str. 11), že v roce 2050 má tento podíl činit 10,8 % a o deset let později 11,6 % HDP.

Dodejme, že Danuše Nerudová se v letech 2019 a 2020 jako předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody zabývala teoretickou přípravou důchodové reformy. Nerudová v lednovém rozhovoru pro portál České důchody například uvedla, že Komise pod jejím vedením navrhla „zavedení minimálního důchodu vyššího než 10 tisíc korun“ (.pptx, str. 5). Zmínila také, že stojí za „zkrácením potřebné doby (důchodového pojištění, pozn. Demagog.cz) pro vznik nároku z 35 na 25 let a (…) za oceněním péče 500 korun za každé dítě“ a podporuje tyto kroky.

Závěrečné hodnocení

Danuše Nerudová správně uvádí, že stát vydává na penzijní systém „zhruba 8,5 % HDP“. V minulém roce se na důchody podle údajů Ministerstva financí vynaložilo 8,7 % HDP. Tento podíl se pohyboval přibližně mezi 8 a 9 % již od roku 2009.

Odborné predikce odhadují v příštích desetiletích nárůst osob v penzijním věku, a to především v souvislosti s postupným odchodem silné generace tzv. „Husákových dětí“ do starobního důchodu. Počet obyvatel starších 65 let by měl kulminovat kolem roku 2060, kdy budou výdaje na důchodový systém podle zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí čítat přibližně 14,5 % HDP. Toto číslo bere v potaz kromě starobních penzí, které mají tvořit naprostou většinu výdajů, i invalidní a pozůstalostní penze.

Ostatní odhady Národní rozpočtové rady či Ministerstva financí uvádějí podíl nižší než 14,5 %, významný nárůst oproti dnešnímu stavu je nicméně patrný i z nich. Odhad Ministerstva práce a sociálních věcí sice pochází z roku 2019, novější zpráva ministerstva ale zatím neexistuje, protože ji resort plánuje zveřejnit až v roce 2024. I na základě posledních dostupných dat Ministerstva práce a sociálních věcí proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová ve výroku hovoří o výdajích na důchody, které jsou podle jejího vyjádření v České republice ze 70 % hrazeny z vybraného pojistného, pojistné tedy podle ní kryje tyto celkové výdaje ze 70 %.

Danuše Nerudová zde pravděpodobně vychází z dokumentu, který v říjnu 2019 zveřejnila Komise pro spravedlivé důchody, jíž Nerudová v letech 2019 a 2020 předsedala. Daný materiál (.pdf, v souboru str. 204, 141) totiž v souvislosti s výdaji na důchody zmiňuje, že „ČR aktuálně kryje pojistným téměř 80 % všech výdajů“, nicméně jde o statistiku popisující výdaje na celý systém sociálního zabezpečení. Ten kromě důchodů zahrnuje i další dávky, například dávky nemocenského pojištění, rodičovský příspěvek atd. (.pdf, str. 1‒3). Doplňme, že podle přehledů Ministerstva financí v roce 2018 pokrývalo pojistné na sociální zabezpečení 79,8 % „sociálních výdajů a služby zaměstnanosti“ (.pdf, v souboru str. 120, 128).

Data Ministerstva financí také ukazují (.pdf, v souboru str. 128), že v roce 2021 stát na dávky důchodového pojištění vynaložil celkem 530,74 miliardy korun. Příjmy z pojistného na důchodové pojištění přitom činily 534,8 miliardy korun (.pdf, v souboru str. 120). Příjmy tedy v tomto případě převyšovaly výdaje a pojistné tak krylo 100 % výdajů na důchody.

Pro rok 2022 Ministerstvo financí podle dokumentu ze září 2022 (.pdf, v souboru str. 120) počítá s tím, že z pojistného na důchodové pojištění vybere 568,3 mld. Kč. Výdaje pak očekává ve výši 590,48 mld. Kč (.pdf, v souboru str. 128). V roce 2022 by tak pojistné mělo pokrýt celkem 96,2 % výdajů na důchody. Návrh státního rozpočtu na rok 2023 počítá s podílem 91,7 % (.pdf, v souboru str. 120, 128). 

Na závěr shrňme, že Danuše Nerudová v rozhovoru poukazuje na to, že je podíl příjmů z pojistného na výdajích důchodového systému ve srovnání s jinými státy příliš vysoký. Ve výroku nicméně uvádí číslo, které neodpovídá datům Ministerstva financí. Z těchto důvodů tak výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Danuše Nerudová zmiňuje tuto prezidentskou pravomoc ve spojitosti s tím, jak podle ní může prezident ovlivňovat přijímání zákonů a reforem.

Hlava státu se opravdu může účastnit schůzí vlády i Poslanecké sněmovny. Konkrétně tuto možnost prezidentu republiky zajišťuje čl. 64 Ústavy České republiky, podle něhož má prezident právo účastnit se schůzí Sněmovny i Senátu a také „jejich výborů a komisí“. Slovo se mu přitom musí udělit, „kdykoliv o to požádá“.

Zároveň má prezident také „právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti“.

Doplňme, že současný prezident Miloš Zeman se schůze vlády zúčastnil např. v září 2018 a září 2019, kdy vládní kabinet jednal o schvalování návrhu státního rozpočtu. Na jednání Poslanecké sněmovny o státním rozpočtu pak vystoupil například v listopadu 2020 či v únoru 2022.