Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože během nočního jednání o církevních restitucích 13. července 2012 Miroslava Němcová jako předsedkyně Poslanecké sněmovny odejmulo slovo poslanci Babákovi poté, co neuposlechl její výzvy, aby začal mluvit k věci, tedy k církevním restitucím, které byly bodem jednání.

Citujeme předsedkyni Němcovou: " Pane poslanče, nikdo vám neupírá právo mluvit jménem klubu. O neomezené lhůtě jsme se bavili také, tu vám též nikdo neupírá. Upírám vám právo mluvit mimo projednávaný bod, což jsem přesvědčena, že toto musím jako řídící schůze učinit, protože jsem přesvědčena, že jste se prostě odchýlil od toho, co je tématem tohoto bodu. "

(...) Babák se snažil v reakci na výzvu vysvětlit, že jeho řeč se týká církevních restitucí, přesto, že předčítal z církevní historie.

" V tom případě je mi líto, ale jsem přesvědčena, že jste přestoupil ustanovení jednacího řádu. Prosím, dejte námitku proti mému postupu. Já vám odnímám slovo. "

Němcová při tomto svém kroku použila § 59 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který v (4) říká:

" Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní nebo překročí stanovenou řečnickou lhůtu, může na to předsedající poslance upozornit a volat jej k věci. Vybočuje-li poslanec svým projevem z mezí slušnosti, může jej předsedající volat k pořádku. Nevedlo-li dvojí upozornění k nápravě, může mu slovo odejmout. O námitkách poslance proti rozhodnutí o odnětí slova rozhodne Sněmovna bez rozpravy. "

Věci veřejné již předem oznámily, že se pokusí o obstrukce ohledně zákona. Každý člen poslaneckého klubu Věcí veřejných během tohoto jednání měl možnost se k zákonu vyjádřit a každý mluvil dvakrát deset minut (Sněmovna si v tomto bodě ohlasovala toto omezení řečnické doby). Jednání toho dne skončilo po osmi hodinách.

Tento výrok lze označit za pravdivý s výhradou. Závazek na zvýšení minimální mzdy po projednání v tripartitě je v programovém prohlášení vlády uveden. Je zde i uveden závazek na postupné zvyšování minimální mzdy. Každoroční zvyšování minimální mzdy není v programovém prohlášení vlády uvedeno explicitně. Je zde pouze použitá formulace o postupném zvyšování minimální mzdy, ale lze to v tomto případě chápat jako každoroční závazek.

"Vláda připraví návrh na úpravu minimální mzdy(úprava příslušného nařízení vlády č. 567/ 2006 Sb., o minimální mzdě) a zvýší minimální mzdu po projednání se sociálními partnery tak, aby zajišťovala důstojný život zaměstnanců nezávislý na sociálních dávkách. Její úroveň bude dostatečně motivační a měla by se postupně s ohledem na ekonomické a sociální souvislosti přiblížit 40 % průměrné mzdy."

Odhadovaná hodnota daňových úniků na DPH je v České republice již dlouhodobě vysoká, podle NKÚ se za rok 2013 jednalo o 105 miliard korun, více než čtvrtina teoretického výběru. K podobným číslům došla Evropská komise ve svém reportu o tzv. VAT Gap za rok 2011 (str. 29).

Studie NKÚ se zaměřuje na fungování některých opatření, která byla proti daňovým únikům uplatňována již v kontrolovaných letech 2011–2013. Jedná se o zveřejnění bankovních účtů, přenesení daňové povinnosti (tzv. reverse charge), institut nespolehlivého plátce, ručení příjemce zdanitelného plnění, zvláštní způsob zajištění daně a zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň. Reverse charge tedy není opatřením z dílny Andreje Babiše, ten ji jenom rozšiřuje na další položky.

S návrhem na rozšíření reverse charge na další položky (služby v hodnotě nad 10 tisíc eur) na půdě Evropské komise neuspěl. Pro udělení takovéto výjimky v systému DPH musí daný stát doložit vážné zasažení daného sektoru podvody.

Za působení ministra Babiše začala fungovat tzv. daňová kobra, která se může chlubit hned několika úspěšnými zásahy. Ani toto však není originální nápad této vlády, speciální tým se na ministerstvu vnitra začal připravovat již za Rusnokovy vlády.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, ministr se chlubí opatřeními, která nejsou tak úplně výsledkem práce této vlády. Co se týče hodnocení toho, zda je Česko v Bruselu lídr v boji proti podvodům na DPH, nenašli jsme žádné zprávy potvrzující, že by tomu tak skutečně bylo.

Amnestie Václava Klause (.pdf) z roku 2013 se skutečně mohla dotknout i některých skutků, které spadají do období kupónové privatizace, jelikož nařizovala zastavit stíhání trvající déle než 8 let u trestných činů se sazbou do 10 let vězení. Řadu z těchto případů řešil následně soud, kdy bylo rozhodováno, zda se na daný případ amnestie skutečně vztahuje.

V souvislosti s tímto pak bylo skutečně zastaveno stíhání u 8 obžalovaných v kauze investičních fondů kupónové privatizace Trend a Mercia, ze kterých měly být v 90. letech vyvedeny sta miliony korun. Podobně dopadl také případ investiční firmy Progres Invest, který měl připravit své klienty až o půl miliardy korun.

Celkem se amnestie dotkla zhruba 6 a půl tisíce vězňů (podle dat vězeňské služby) a šlo o opatření, které bylo vymezeno plošně, nešlo o milost nebo zastavení stíhání konkrétním osobám, které byly negativně spojeny s kupónovou privatizací. Současně je nekorektní spojit kupónovou provatizaci s tím, že její účastníci potřebovali samotný akt amnestie. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Novela zákona o daních z příjmů (sněmovní tisk 252) byla schválena 24. 9. 2014 (hlasování č. 145, prošlo hlasy koalice). Její součástí (.pdf, str. 75) bylo i „omezení možnosti využití 5% sazby daně pouze pro základní investiční fondy“, kdy ve výsledku šlo o „nastavení 5% sazby daně u základních investičních fondů a 19% sazby pro ostatní investiční fondy nesplňující daná kritéria.“

Novela zákona o dani z přidané hodnoty (sněmovní tisk 291) byla schválena 22. 12. 2014 (hlasování č. 250, prošlo hlasy koalice). V této novele byla zpřísněna definice stavební parcely a nově je vymezen stavební pozemek, který není osvobozen od daně (.pdf, str. 6, 24–25, 53). Jak uvádí server penize.cz: „Zatímco dosud se daň z přidané hodnoty vyměřovala jen na parcely, na kterých je stavba postavena, nově se bude zkoumat, jak velká plocha převáděného pozemku slouží primárně hlavní stavbě.“

V současné době ministerstvo obrany a generální štáb armády ČR vypracovali koncepční materiál nazvaný Koncepcevýstavby Armády České republiky do roku 2025, který spolu s předcházejícím dokumentem nazvaným Dlouhodobý výhled pro obranu 2030, řeší problematiku výstavby Armády ČR a obrany státu v kontextu praxe kolektivní obrany. Dokumenty reagují na změnu bezpečnostního prostředí s predikcí jeho vývoje v horizontu do roku 2025.

"Hlavním cílem Koncepce výstavby AČR je stanovit rozsah a způsob dosažení schopností, které jsou požadovány ke splnění všech úkolů a závazků AČR do konce roku 2025. Strategie dosažení cílového stavu vychází z následujících priorit:1. Výstavba AČR k obraně ČR a kolektivní obraně v rámci NATO.2. Výstavba AČR k naplnění mezinárodních závazků mimo obrany ČR a kolektivní obrany NATO.3. Výstavba AČR k plnění úkolů, které přímo nesouvisí s obranou státu proti vnějšímu vojenskému napadení a s mezinárodními závazky." (z projevu náčelníka generálního štábu na národní vyzbrojovací konferenci, 22.října 2015)

Koncepce prošla Výborem pro obrané plánovaní (.pdf) 3. září 2015. Dne 6.října 2015 byla koncepce podle slov premiéra Sobotky schválena (zvukový záznam, čas 4:21, .mp3) Bezpečnostní radou státu a předána na projednání Vládou ČR.

Výrok prezidenta je velmi široký a obsahuje řadu bodů, problematická je pak především jeho první část. Nejde totiž jen o postihnutí minulosti všech dnešních vedoucích představitelů Čínské lidové republiky, z nichž pak většina měla být v koncentračních táborech v období vlády Mao Ce-tunga, ale i o to, že na informace nelze z důvodu historických nepřesností a vlivu čínského režimu spoléhat. Nemluvě také o nejasné definici a vymezení pojmu koncentrační tábor v čínských reáliích. V rámci odůvodnění jsme vybrali spíše reprezentativní vzorek, z něhož je patrné, že někteří představitelé prošli různými druhy socialistických programů spojených s manuálními pracemi, nicméně nejsme schopni toto zařazení pojmenovat jako práce v koncentračních táborech. Tato první část tedy zejména slouží jako informativní a není součástí hodnocení celého výroku.

Výrok je hodnocen vcelku jako nepravdivý zejména díky tvrzení prezidenta Zemana o odepisování Číny celým světem v době vládnutí Maa.

Pokud jde o současné vedoucí představitele Číny a jejich uvěznění (resp. nucené pracovní nasazení), pak:

– Otec současného prezidenta Číny Si Ťin-pchinga byl za doby Mao Ce-tunga vyhnán na venkov a později i uvězněn, v té době však bylo samotnému Si Ťin-pchingovi 10, respektive 15 let. Bez ochrany otce tak šel pracovat do provincie Šen-si v rámci socialistického re-edukačního programu.

– Vice-prezident Li Jüan-čchao dle dostupných informací v koncentračním táboře nebyl (brookings.edu, chinavitae.com, scmp.com).

– Předseda Státní rady (premiér) Li Kche-čchiang byl v roce 1974 poslán na manuální práce do provincie An-chuej (brookings.edu, chinavitae.com,gov.cn).

– Třetím nejvýše postaveným mužem země je dle MZV ČR předseda Stálého výboru VSLZ Zhang Dejiang, ani ten však v koncentračním táboře nebyl (chinavitae.com, scmp.com). Také však měl strávit jistou dobu (1968-70) manuálními pracemi v provincii Ťi-lin.

- O místopředsedech (vicepremiérech) Státní rady nebyla informace o pobytu v koncentračních táborech nalezena: Zhang Gaoli (Čang Kao-li), Liu Yandong (Liou Jen-tung), Wang Yang (Wang Jang), Ma Kai (Ma Kchaj).

O hladomorech v Číně za doby vlády Mao Ce-tunga mluví Miloš Zeman pravdu. Například v rámci politiky Velkého skoku vpřed zemřelo v Číně přes 30 milionů lidí. (mendelu.cz, ntdtv.cz, velkaepocha.sk).

Pokud jde o odepisování Číny všemi jako země, " s níž nelze vůbec ve světové politice počítat ", lze upozornit například na 70. léta 20. století, kdy i před smrtí Mao Ce-tunga v září 1976 Čína od jara 1970 " obnovila během kulturní revoluce zpřetrhané vztahy s většinou třetího světa (...). Vyvrcholením tohoto trendu se stala normalizace vztahů s USA a místo stálého člena Rady bezpečnosti OSN od října 1971. Země s miliardou obyvatel tak byla uznána za třetí supervelmoc" (PLECHANOVOVÁ, B., FIDLER, J.; Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1941–1995; str. 160).

Počátkem roku 1972 pak Peking navštívil prezident USA Richard Nixon, tato návštěva byla vyvrcholením zlepšování vztahů mezi oběma zeměmi.

Dalším faktorem, kterým dokázala Čína za Maa zajistit své postavení na světové scéně, byl vstup do klubu zemí disponujících jadernými zbraněmi (ČT). To se jí podařilo v roce 1964.

Výrok Petra Fialy hodnotíme jako neověřitelný, protože ve zprávách NKÚ nebylo možné dohledat přímou souvislost mezi velikostí daňového poplatníka a případným daňovým únikem.

Kontrolní zpráva NKÚ popisuje jen rozdělení daňových úniků z hlediska komodit (.pdf, str.7), ve svojí výroční zprávě se únikům nevěnuje vůbec.

Tvrzení předsedy ODS ale podporuje vládní návrh zákona o EET, který uvádí, že odhadovaný dodatečný příjem na DPH ze zavedení systému v sekci maloobchodu by činil přibližně 4,9 mld. korun (.pdf, str. 30), přičemž samotné ministerstvo financí odhaduje celkovou výši daňových úniků v ČR na 150 mld. korun (.pfd, str. 6), resp. 105 mld. korun. Krácení tržeb v maloobchodě tím pádem může tvořit jen zhruba 3-5 % všech daňových úniků, jak jsme již dokládali v jednom ze starších výroků.

Všichni členové ANO publikovali svá majetková přiznání veřejně po volbách v roce 2013. Prohlášení o majetku poslance Faltýnka z roku 2013 je dostupné na webových stránkách strany ANO nebo v registru Poslanecké sněmovny.

Na základě zákona o střetu zájmů č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů jsou zastupitelé povinni podávat majetková přiznání od roku 2007. Zastupitelé jsou podle zákona hodnoceni jako "veřejní funkcionáři" (§ 2 bod "m") a vztahují se na ně povinnosti, mimo jiné také podávání majetkového přiznání.

Podle tohoto zákona lze však vymezit veřejného funkcionáře tím způsobem, aby nemusel zastupitel podávat majetkové přiznání. Přiznání se podávají většinou do registru zřízeného danou obcí a nejsou veřejnosti přístupná. V případě Prostějova jsou tata přiznání k nahlédnutí občanům po vyplnění písemné žádosti.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný, z veřejných zdrojů není dohledatelné, zda Jaroslav Faltýnek zveřejňoval své majetková přiznání jako zastupitel již od roku 1990, tedy ještě před platností zákona, který ukládá tuto povinnost.

Přesná data o počtu uprchlíků v jednotlivých zemích ke konci roku 2014 nám poskytuje zpráva UNHCR (Vysoký úřad komisaře OSN pro uprchlíky, .pdf). Mezi státy, které přijímají nejvíce uprchlíků, skutečně patří arabské země. Konkrétně se jedná o (.pdf, str. 2): Turecko (1,59 ml), Pákistán (1,51 ml), Libanon (1,15 ml), Írán (982 000), Etiopii (659 500) a Jordánsko (654 100).

Rovněž je pravdivá informace, že tyto uprchlické tábory jsou v některých zemích 3 roky a více. Turecko přijímá uprchlíky od syrské krize z roku 2011. Ta následně vyústila v občanskou válku v které se angažuje i IS.

Už v roce 2011 referoval web Migraceonline.cz o roztroušení syrských uprchlíků po Turecku, Libanonu a Jordánsku.