Přehled ověřených výroků

Vláda v říjnu letošního roku jednala o návrhu zákona o osvojení dítěte druhým partnerem z registrovaného partnerství. Zmíněný návrh zákona byl předložen ministrem pro lidská práva, legislativu a rovné příležitosti Jiřím Dienstbierem na návrh 13 poslanců. Vládní kabinet však nezaujal k zákonu žádné stanovisko. Předloha nebyla ministrem schválena (pro zákon hlasoval pouze jeden ministr) ani zamítnuta (zamítnout ji chtělo jen pět ministrů). Nicméně shoda nepadla ani na neutrálním stanovisku, proto je výrok hodnocen jako pravda s výhradou. Pokud vláda k poslaneckému návrhu nezaujme stanovisko do 30 dnů, bude to automaticky znamenat její souhlas. Schválení návrhu by tak zůstalo na rozhodnutí Poslanecké sněmovny, Senátu a prezidenta.

Koaliční smlouva (.pdf – bod 9.1, str. 24) mezi vládními stranami obsahující závazek k přijetí zákona byla podepsána 6. ledna 2014, tedy ještě předtím, než byl 29. ledna podán návrh hnutí Úsvit. K zamítnutí návrhu hlasováním Poslanecké sněmovny pak došlo až 25. března 2014. Tudíž na tom, že se téma všeobecného referenda dostalo do koaličního prohlášení, resp. koaliční smlouvy, nemůže Okamura a Úsvit nést podíl.

Je pravdou, že vláda po Okamurově neúspěšném návrhu (s nímž vyslovila nesouhlas jak vláda (.pdf), tak následně Poslanecká sněmovna) předložila jasný termín přijetí vlastního návrhu zákona do konce tohoto roku. Vláda ale v tomto případě postupuje na základě předcházejících dohod koaličních stran, na nichž se hnutí Úsvit nepodílí (pozn. – při hlasování o důvěře vládě poslanci Úsvitu opustili jednací sál právě s odkazem na to, že vládní koalice nepodpořila daný návrh zákona).

Vláda ve zmiňovaném návrhu počítá se zavedením přísnějších podmínek, které budou muset být splněny pro vypsání referenda a jeho platnost. Dále by měl být zúžen okruh možných otázek, o nichž bude možno v referendu rozhodovat. Z vyjádření hnutí Úsvit vyplývá, že i za těchto okolností budou jeho poslanci hlasovat pro vládní návrh daného zákona.

Není také pravdou, že by byl Sobotkův kabinet prvním, který má ve svém programovém prohlášení zakotven příslib prosazení zákona o obecném referendu.

Prosazení zákona o obecném referendu se objevilo v rámci programových prohlášení hned několika minulých vlád (ČSSD). Konkrétně u vlády Miloše Zemana (.pdf – čl. 4), Vladimíra Špidly (.pdf – čl. 3.1), Stanislava Grosse (.pdf – čl. 7.1) a Jiřího Paroubka (.pdf – čl. 7.1). Vlády Mirka Topolánka (druhá) a Petra Nečase měly ve svých programových prohlášeních také zmínku o referendu, nicméně oba kabinety jej chápaly omezeněji.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť obě jeho části jsou problematické – v minulosti již obsahovaly vládní programy závazky o obecném referendu a vláda Bohuslava Sobotky připravuje svůj návrh bez ohledu na legislativní pokus hnutí Úsvit.

Na základě informací z internetového portálu hlavního města Prahy hodnotíme výrok jako pravdivý. Dodejme, že Praha zveřejňuje v elektronické podobě všechny uzavírané smlouvy. Smlouvy nad 100 tisíc korun pak od roku 2013 podléhají schválení radou města.

Výrok je označen jako pravdivý, protože na základě zákona 172/1991 Sb. byl převeden rozsáhlý bytový fond z majetku státu do majetku obcí. Pro obce byl provoz obecních bytových domů velmi nákladnou záležitostí, která přesahovala možnosti obecních rozpočtů, a z toho důvodu se obce rozhodly (kapitola č. 4) prodávat části bytového fondu do soukromých rukou. Za počáteční rok privatizace obecních bytových fondů lze tedy označit rok 1991, i když do roku 1994 byl její rozsah marginální. Největší dynamiku (tab 4.1.) prodej obecních bytových fondů zaznamenal na konci 90. let.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat interní nastavení jednotlivých kandidátek u hnutí ANO v Plzni. Nejsme tak schopni posoudit první část Šrámkova výroku.

Co se týče postavených kandidátek hnutí ANO, strana kandiduje (dostupné na webu volby.cz) na magistrát a dále v obvodech Plzeň 1–4 a v obvodech Plzeň 6 a Plzeň 8. Mimo to kandiduje také ve jmenovaných Nezvěsticích. Šrámek opomněl kandidaturu ANO ve volebním obvodu Losiná.

Doplatek na bydlení, jak uvádí portál Ministerstva práce, je skutečně dávkou, která je poskytována ze systému státní sociální podpory.

Výrok Antonína Staňka hodnotíme jako pravdivý. Tramvaje v Olomouci jsou ve vozovně v Koželužské ulici, která zdaleka nedosahuje kapacity pro umístění všech tramvají.

Město Olomouc pořídilo nové tramvaje v roce 2013 v celkové hodnotě 370 milionů. Protože byly nakoupeny v rámci Regionálního operačního programu Střední Morava, byly ze 75 % financovány z dotací. Město tak zaplatilo 92,5 milionu korun.

Umístění tramvají je ve vozovně v Koželužské ulici, která funguje od roku 1899. Pro nevyhovující kapacitu bylo později vedle vozovny postaveno odstavné kolejiště Rubik. Dále jsou tramvaje odstavovány na ulici Sokolská a v Nové Ulici.

Tramvaje jsou tedy umísťovány buď do vozovny, nebo na odstavné koleje, kde jsou celoročně vystaveny vlivům počasí, navíc chybí prostory pro dostatečnou údržbu, diagnostiku a moderní myčka.

Celou historii návrhu zákona o financování politických stran mapují vládní webové stránky Rady pro koordinaci boje s korupcí. Vládní návrh novely zákona o sdružování v politických stranách, který obsahuje ustanovení pro zprůhlednění financování stran, je zachycen ve sněmovním tisku (.pdf). Novela však takzvaně "spadla pod stůl" s rozpuštěním Poslanecké sněmovny v roce 2013, prošla jen prvním čtením.

Dále podle webových stránek Rady pro koordinaci boje s korupcí existovaly i další návrhy – návrh z března (.pdf) 2012, června (.pdf) 2012 a srpna 2012 (.pdf).

Výrok Václava Lásky hodnotíme jako pravdivý, neboť aktuální návrh v současnosti neexistuje, není v projednávání ani na vládní, ani na parlamentní úrovni.

Podle iniciativy Olomouc bez hazardu, která sběr podpisů organizuje, se již podepsalo téměř 9000 občanů Olomouce. Podle Magistrátu města Olomouc se jednalo o celkem 8 873 podpisů se všemi zákonem danými údaji.

Výrok je označen jako nepravdivý, protože Ministerstvo vnitra na svých webových stránkách průběžně zveřejňuje uzavřené smlouvy. Nejstarší smlouvu lze nalézt z roku 2011 a nejnovější pak z roku 2014.