Přehled ověřených výroků

Přehled, který by mapoval všechny aktuální programy na podporu zaměstnanosti, v současné době neexistuje. Na stránkách Úřadu práce ČR je však možné dohledat přehledy programů v současnosti probíhajících nebo již ukončených v jednotlivých krajích. Zde uvádíme např. informace o programech v Ústeckém kraji, přehled realizovaných projektů z Evropského sociálního fondu (ESF) v Karlovarském kraji nebo příklad projektu z ESF v kraji Jihomoravském.

Výrok předsedy KSČM je hodnocen jako nepravdivý, neboť schvalování Lisabonské smlouvy probíhalo v Poslanecké sněmovně zcela obvykle a jednotliví poslanci nebyli omezeni na svém právu diskutovat o této otázce. To dokládá také řada vystoupení jednotlivých poslanců KSČM včetně opakovaných vystoupení samotného Filipa.

Lisabonská smlouva byla do Poslanecké sněmovny předložena v únoru 2008 a následně prošla standardním legislativním procesem pro mezinárodní smlouvy, který trval od 1. čtení do schválení ve 2. čtení téměř rok.

Vojtěch Filip mluví o nemožnosti diskutovat o Lisabonské smlouvě ve sněmovně. První čtení k tomuto bodu proběhlo celkově ve 3 dnech - 19. a 20. března 2008 a pak 1. dubna stejného roku. Diskuze probíhala obvyklým způsobem. Během 1. čtení vystoupili za KSČM uvedení poslanci (odkaz obsahuje stenozáznam jejich vysoupení): Václav Exner, Pavel Kováčik, Kateřina Konečná a Vojtěch Filip sám.

Ve 2. čtení se opět v jednotlivých jednacích dnech o Lisabonské smlouvě klasicky diskutovalo. Šlo o dny 9. prosince 2008 a následně 3., 7. a 18. února 2009. Přikládáme také všechna vystoupení poslanců KSČM při tomto druhém čtení.

Stenoprotokoly jsou vloženy postupně podle pořadí vystoupení poslanců KSČM: Vojtěch Filip, Jiří Dolejš, Václav Exner, Vojtěch Filip, Pavel Kováčik, Vojtěch Filip, Václav Exner, Stanislav Grospič, Miroslav Grebeníček.

Dokládáme také záznam finálního hlasování v Poslanecké sněmovně.

Registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištěm dat dnes povinně využívají některé provozy v Itálii, Belgii i ve Švédsku, tedy ve třech zemích staré patnáctky.

Výroků Miroslava Kalouska k registračním pokladnám jsme již ověřovali několik. Své původní nepřesné vyjádření z OVM v březnu 2012, kdy hovořil o Itálii jako o " jediné zemi staré patnácky " (která tyto pokladny zavedla), tehdejší ministr v září 2012 opravil na " maximálně dvě země staré patnáctky ".

Opravený výrok jsme již hodnotili jako pravdivý, jelikož (dle souhrnné publikace – .pdf – r. 2008) pokladny byly již zavedeny v Itálii a zároveň docházelo k jejich implementaci v sektoru pohostinství v Belgii (stále to platí, jak ukazuje web – fr., nl. – belgického ministerstva financí a jak upozorňují výrobci zařízení Bluestar – angl – či Clean Cash – fr., nl.).

Publikace OECD (.pdf, angl., str. 37–43) z r. 2013 nás nicméně upozornila na to, že naše hodnocení nebylo přesné. Kromě Belgie totiž elektronické registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištem dat pro daňový úřad zavedlo také Švédsko, a to s účinností od r. 2010 pro provozy, kde lze platit kreditní kartou (blíže web švéd. daňového úřadu či souhrn této legislativy od agentury Eurofound).

Kromě Švédska se citovaná publikace OECD (.pdf, angl., str. 39) zmiňuje rovněž o systému registračních pokladen v Řecku, bohužel bez bližších podrobností. Řecko pak jako příklad země s podobným systémem uvádí i souhrn švédské legislativy k registračním pokladnám od agentury Eurofound či komuniké Evropské komise k belgické legislativě.

Jak přesně funguje systém registračních pokladen v Řecku, se nám bohužel nepodařilo ověřit. Trvá nicméně jejich používání v Itálii, Švédsku a Belgii.

Poslanec Kalousek tedy nemá pravdu. Povinné registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištěm dat jsou dnes zavedeny nejméně ve třech zemích "staré patnáctky".

Ač se v roce 2013 poprvé od 90. let snížil státní dluh, konkrétně ke třetímu čtvrtletí 2013 byl dluh nižší o 14,2 mld. Kč oproti stavu na začátku roku 2013, celkově se za tento rok státní dluh zvýšil z 1 667,6 mld. Kč (rok 2012) na 1 683,3 mld. Kč. Přírůstek státního dluhu je však nejnižší od roku 1996.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, pokles proběhl pouze kvartálně, nikoliv za celý fiskální rok. Kvartálně navíc český dluh klesl i v minulosti, například 2004 jak ukazuje statistika Eurostatu.

Podrobněji se k tématu vyjadřuje například Ihned.

Pospíšilův výrok je hodnocen jako pravdivý na základě průzkumu Svazu průmyslu a dopravy a České spořitelny, který popsaly zhruba před měsícem Hospodářské noviny.

Jiří Pospíšil mluví o článku " České firmy si vstup do Evropské unie pochvalují", který vyšel v Hospodářských novinách 30. dubna letošního roku (celý je dostupný na webu Svazu průmyslu a dopravy). Tento text popisuje průzkum, který si nechal Svaz spolu s Českou spořitelnou zpracovat mezi českými podnikateli.

Z průzkumu vyplývá, že možnost vstupu na jednotný trh bez celních bariér je hodnocena velmi vysoko. Co se týká možného přijetí eura, text uvádí:

" Přibližně pětina oslovených společností si myslí, že by Česko nemělo nikdy přijmout euro a vstoupit do eurozóny.Naopak, čtvrtina z nich se domnívá, že „včera už bylo pozdě“. Celkově by chtělo dříve či později v Česku platit eurem plných sedmdesát pět procent společností."

Tvrzení Miroslava Kalouska přinesl server iDNES.cz 18. února 2014.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný na základě nemožnosti dohledat informace, které by potvrzovaly zájem současného ministra financí Andreje Babiše levně koupit firmu Explosia a.s. nebo spojitost s kritikou ohledně navýšení základního kapitálu. Andrej Babiš sám osobně uvedl, že o společnost zájem nemá a firma Agrofert Explosii kupovat v budoucnu nebude. Vzhledem k povaze výroku nicméně nemůžeme na tomto ujištění založit hodnocení.

Otázkou možné dohody ohledně odkupu firmy státem mezi Andrejem Babišem a tehdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem se zabýval Demagog.cz v jiném neověřitelném výroku. Změny akcionářů lze přehledně nalézt například ve Výroční zprávě (.pdf, str. 3 a 8) společnosti Explosia a.s. za rok 2012 - 2013. Zpráva, vypracovaná dne 5. června 2014, uvádí ode dne 27. května 2014 jako jediného akcionáře Ministerstvo průmyslu a obchodu. V době vyřčení výroku však vykonávalo akcionářská práva Ministerstvo financí. Stát se stal ve společnosti jediným akcionářem postupně dvěma transakcemi v letech 2002 a 2004. Mimo výroční zprávy transakce popisuje (.doc, str. 15) například také týdeník Euro.

Ve stejné výroční zprávě lze také dohledat (opět str. 3 a 8) historii zvyšování základního kapitálu společnosti až na současných 1 415 mil. Kč. Důvodem posledního navýšení kapitálu v roce 2013 bylo podle obchodního rejstříku„posílení vlastních zdrojů společnosti s ohledem na její další podnikatelský rozvoj. " (Pozn. kapitola Ostatní skutečnosti po otevření pole „Historie"). O dlouhodobých problémech s finanční situací společnosti pak vyšlo několik zpravodajských článků (např. ČT, E15.cz, IHNED.cz, iDnes.cz).

Princip reverse charge neboli režim přenesení daňové povinnosti je účinný nástroj pro boj proti únikům DPH. Ve zkratce to znamená, že povinnost vyměřit a odvést daň má kupující (oproti prodávajícímu v běžném režimu). V České republice se v současnosti reverse charge uplatňuje při

• dodání zlata plátci (s výjimkou dodání zlata České národní bance)
• dodání šrotu a odpadu – uvedeno v příloze č. 5 k zákonu o DPH plátci
• převodu emise povolenek na emise skleníkových plynů plátci
• poskytnutí stavebních a montážních prací plátci

Tento seznam musí být v souladu se směrnicí 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, kde jsou v článcích 198 a 199 (strana 39) vymezeny služby a zboží, na které se smí reverse charge uplatnit. Z této směrnice vyplývá, že Česká republika neuplatňuje reverse charge na všechny komodity, kde to směrnice umožňuje. Neuplatňuje ho například při "dodání zboží poskytovaného jako záruka jednou osobou povinnou k dani jiné takové osobě při realizaci této záruky".

Dle odvětvového rozklikávacího rozpočtu pro kapitolu 313 (Ministerstvo práce a sociálních věcí) byly v roce 2012 navrženy výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti (APZ) ve výši 6 098 786 tis. Kč, po změnách v rozpočtu byla tato částka snížena na 5 492 941 tis. Kč. Skutečné výdaje v tomto roce dosáhly hodnoty 2 595 621 tis. Kč (shrnuto v Tabulce č. 1), což odpovídá 42,56 % (navržené výdaje), resp. 47,25 % (výdaje po změnách). V rámci návrhu státního závěrečného účtu ČR za rok 2012 (.pdf, str. 110-110, dle číslování v rámci kapitoly str. 73-74) je výše zmíněná změna rozpočtu o 605,8 mil. Kč uvedena ve prospěch neinvestičních nedávkových transferů. Samotné čerpání bylo zároveň nižší oproti roku 2011 o 32 % (v absolutním vyjádření o 1,2 mld. Kč).

Tabulka č. 1: Výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti v roce 2012

Navržené výdaje na APZNavržené výdaje na APZ po změnách státního rozpočtuSkutečné výdajeVýdaje za rok 2012 (v tis. Kč)6 098 7865 492 9412 595 621

Výrok Jiřího Pospíšila hodnotíme jako pravdivý, neboť v Rakousku skutečně stále platí zákon z roku 1811, který na českém území platil 150 let.

V roce 1811 byl v rakouské části Rakouska-Uherska (včetně českých zemí) vyhlášen tzv. Všeobecný zákoník občanský, který v Rakousku platí dodnes a z většiny nebyl ani novelizován. Na českém území platil od jeho počátku, po celou dobu první republiky, během války i po ní. Jeho platnost byla ukončena na konci roku 1950, kdy byl nahrazen tzv. středním občanským zákoníkem.

Od 1. června 1811, kdy vyšel rakouský zákoník v platnost na českém území, až po jeho zrušení na konci roku 1950 uběhlo bez šesti měsíců celých 150 let. V Rakousku dokonce platí dodnes. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Otázce vlivu Evropské unie na národní legislativu se věnovalo několik zahraničních článků. Vzhledem k tomu, že je obtížné definovat onen „vliv“, natož vyrukovat s konkrétními čísly, která by průkazně dokazovala konkrétní závěry, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Annette Elisabeth Toellerová ve svém článku zmiňuje fakt, že konkrétní hodnoty dávají smysl pouze v případě, že rozlišíme různé oblasti politiky. Dále tvrdí, že: „Současnéúdaje o evropeizaci v různých oblastech nejsou srovnatelné mezi zeměmi, protože jsou založeny na různě postavených portfoliích.“

Ve Velké Británii se touto otázkou zabýval také fact-check FullFact.org, který vycházel mj. ze studie knihovny Dolní sněmovny, která konstatuje, že „je možné odůvodnit jakoukoliv míru mezi 15 % a 50 %.“ A dodává: „Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií.“

K druhé části výroku se nám nepodařilo dohledat aktuální data. Server Euroskop.cz nabízí jen statistiku od našeho vstupu do EU po rok 2012.