Přehled ověřených výroků

Na tiskové konferenci (video v článku) ČSSD nejprve premiér Sobotka řekl, že se budou legislativci z Úřadu vlády nadále na pracích podílet. Na to reagoval ministr Dienstbier slovy: „Já jsem za sebe řekl, že já se za této okolnosti nebudu účastnit dalších prací na služebním zákoně. Zejména se jedná o to, že požádám vládu, aby mě zbavila pověření k jednání s Evropskou komisí z hlediska naplnění tzv. ex ante kondicionality pro čerpání evropských fondů. Co se týče vládní legislativy – já musím říct, že vládní legislativa začala pracovat na služebním zákonu, resp. poskytla maximální podporu zejména na jaře v době, kdy ještě rezorty po nástupu nové vlády nepředkládaly rezortní návrhy zákonů a tedy vládní legislativa neměla tolik práce. (...) Musím říct, že vládní legislativa samozřejmě nemá takovou kapacitu jako měla na jaře, aby podporovala práce na služebním zákoně. (...) Jejich nadšení pro podporu jakýchkoliv dalších prací je samozřejmě velmi omezené. Ale hlavním důvodem je samozřejmě, že v podstatě v tuto chvíli je nulová kapacita na úrovni vládní legislativy, nulová kapacita na tuto podporu.“ Na to opět reagoval Sobotka: „Samozřejmě vládní legislativa se bude podílet. Tak jako na všech dalších úkolech se bude podílet taky na tomto úkolu.“

Nedá se tvrdit, že by na tiskové konferenci nedošlo k žádnému konfliktu. Mimo dosah mikrofonů měl poté podle Aktuálně.cz Sobotka Dienstbierovi říct: „Tady to nebudeme řešit.“

Již před touto konferencí se Dienstbier veřejně vyjádřil o dohodě mezi vládní koalicí a pravicovou opozicí na úpravách služebního zákona jako o "zprznění" (Lidovky.cz) původního návrhu, na čemž si trval (na dotaz Echo 24) i při své páteční tiskové konfenci na Úřadu vlády ČR. Konkrétně popsaly zmíněné lidovky.cz: "Dienstbier ve čtvrtek své rozhodnutí nepodílet se na dalších pracích na zákonu zdůvodnil tím, že "není ochoten za takovéto prznění kvalitního koaličního návrhu převzít zodpovědnost". Není prý schopen zaručit, že návrh splní podmínky osmadvacítky, a proto na příští schůzi vlády požádá o zproštění pověření ve věci s EU vyjednávat."

Na svém odpoledním pátečním brífinku po schůzce s premiérem již hovořil ministr po lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Dienstbier smířlivěji a řekl, že uvolnil dva ze svých podřízených, aby se podíleli na pozměňovacím návrhu služebního zákona.

Je tedy pravdou, že Jiří Dienstbier osobně již na přípravě komplexního pozměňovacího návrhu pokračovat nebude, což se však netýká legislativců z Úřadu vlády. Avšak tvrzení, že nedošlo k žádnému konfliktu, je dle našeho názoru zavádějící.

Výrok se vztahuje k Milanovi Bajgarovi, bývalému členovi dozorčí rady ČEZ, kterého Andrej Babiš označil za "léčitele tmou".

Bajgar je skutečně lékař a stojí vedle toho v čele rehabilitačního centra Čeladná v Beskydech. To se na svém vlastním webu označuje za "odborný léčebný ústav" s vysokou "úrovní rehabilitace a zdravotní péče". Do roku 2000 zde byla oblastní nemocnice s porodnicí, po restrukturalizaci vznikl dnešní odborný ústav se specializací na léčebnou rehabilitaci.

Podle rejstříku firem je předmět činnosti podnikání veden jako"nestátní zdravotnické zařízení: lůžková a ambulantní péče v oboru rehabilitační a fyzikální medicína, vnitřní lékařství, radiologie a zobrazovací metody, fyzioterapeut, ergoterapeut, nutriční terapeut, všeobecná sestra, radiologický asistent, masér".

Fakta tak odpovídají výroku exministra Kalouska.

Výrok Zbyňka Pražáka je hodnocen jako pravdivý, neboť v roce 2011 skutečně došlo ke schválení legislativních změn, které znamenaly přechod řešení dávek hmotné nouze od obcí na úřady práce, a to včetně pracovníků.

Dávky v hmotné nouzi jsou legislativně upraveny zákonem č.111/2006 Sb., o hmotné hnouzi. Ten popisuje v § 6 orgány, které mají činnost spojenou s touto dávkou na starosti. Původní znění zákona dávalo pravomoc následovně:

"Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou
a) pověřené obecní úřady,
b) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
c) krajské úřady,
d) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo"). " Sociální reforma z pera Jaromíra Drábka z roku 2011 však novelizovala také tento zákon a změnila tento paragraf. Nově přešly kompetence skutečně pod jednotlivé úřady práce:

"Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou
a) Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“),
b) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“). " V souvislosti s takto zavedenou změnou (v rámci změn výplat dávek v celé sociální reformě) přešlo z obcí na úřady práce, jak informuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, zhruba 1600 pracovníků. Co se týče samotných dávek hmotné nouze, úřad uvádí, že úřady práce přebraly po obcích stávající zaměstanance. " V případě dávek hmotné nouze, příspěvku na péči a dávek osobám se zdravotním postižením jsou tyto dávky vypláceny v řadě případů také na stejném místě, neboť ÚP převzal pracovníky obce a bude platit obci nájem. "

Počet nízkopodlažních vozů v Brně sice roste, avšak neblíží se ani zdaleka 70 %; aktuálně je nízkopodlažních 44 % tramvají, 50 % trolejbusů a 52 % autobusů.*

Není ani pravdou, že by byl nárůst počtu nízkopodlažních vozů pořád vyšší. Naopak, v minulých letech se nárůst výrazně zpomalil. Zatímco v roce 2009 a 2010 rostly počty nízkopodlažních vozidel o 58 a 33 vozů, v předešlých třech letech se tyto nárůsty zpomalily na 18, 6 a 19 vozů. Proto ačkoliv v tomto roce přibývala nízkopodlažní vozidla rychleji, není možné hovořit o trendu „pořád většího nárůstu“.

Výrok tudíž není pravdivý hned ve dvou svých částech.

*) aktuální data jsme získali od tiskové mluvčí Dopravního podniku města Brna, níže přikládáme její e-mailovou zprávu:

„Dobrý den,

tramvají máme celkem 307 a aktuálně je 44 % z nich nízkopodlažních, trolejbusů je 154 a 50 % z nich je nízkopodlažních, u autobusů je z 310 vozů zhruba 52 % nízkopodlažních.

S pozdravem

Linda Hailichová
tisková mluvčí
Dopravní podnik města Brna, a. s.
[…]“

Sociální exkluze (ang.) je problémem na celém světě i v Evropské unii. O tom svědčí existence speciální politiky zaměřené na boj proti chudobě a sociální exkluzi v rámci EU nebo studie popisující problematiku v rámci USA, v rámci Latinské Ameriky nebo Asie.

Transparency International dle vlastního vyjádření 50 dnů před volbami oslovila 149 kandidátů do Senátu s žádostí o informace ohledně jejich kampaně. Odpovídá to počtu zveřejněných výsledků monitoringu (včetně výsledku Zdeňka Schwarze), tedy situaci, v níž všichni vypsaní kandidáti byli tímto subjektem osloveni.

Na základě výše uvedeného označujeme výrok za nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože kritika ÚSTR v dubnu 2013 při odvolání tehdejšího ředitele Hermana přicházela ze strany sociálních demokratů zejména od dvou vrcholových politiků, jmenovitěLubomíra Zaorálka a Jiřího Dientsbiera.

Dienstbier tehdy kritizoval ÚSTR například za to, že byl institucí závislou na ODS, která ji dle jeho slov"přes své lidi využívala k vedení politického boje".

"Máme tady něco, co se špatně založilo, nedobře to funguje a má to celou řadu vad." Takto zase v pozadí jednání o odvolání tehdejšího ředitele ÚSTR Daniela Hermana komentovalčinnost této instituce Lubomír Zaorálek.

Byl to také Zaorálek, který již v roce 2010 přišel s kritikou tehdy odstupujícího ředitele ÚSTR Pavla Žáčka. Konkrétně kritizoval, že Žáček zneužíval svého postavení v ÚSTR "k vytahování kompromitujících údajů o svém nástupci historikovi Jiřímu Pernesovi". Zaorálkovi se tehdy nelíbilo, že na nového ředitele média vytáhla informace (které získala díky jejich vypuštění z archívu ÚSTR) o jeho minulosti jako kandidáta na spolupracovníka s STB nebo Pernesovo navštěvování Večerní univerzity marxismu a leninismu.

Je však potřeba poznamenat, že situace vzniklé kolem ÚSTR v roce 2010 a 2013 jsou v mnoha věcech značně odlišné.

Spory vzniklé v minulém roce vyplynuly z přeměn v členství Rady ÚSTR, o něž se zasloužil Senát, ve kterém tehdy většinově vládla ČSSD. Kritika z řad nových členů rady (zejména Šustrové, Jelínka, Benešové a Uhla) spočívala v nespokojenosti se způsobem, jakým Herman instituci řídí. Kritika však byla mnohými považována za nepodloženou a byla označována jako výsledek zpolitizování činnosti ÚSTR ze strany ČSSD.

Situace kolem odvolání Pavla Žáčka v roce 2010 však nabývala komplexnějších rozměrů. Kritika činnosti ÚSTR tehdy přicházela z širší společnosti. Petici za odvolání Žáčka sepsanou aktivistou Stanislavem Pencem tehdy podepsal mimo jiné i exprezident Václav Havel, předseda Strany zelených Ondřej Liška, výtvarník David Černý, architekt Zdeněk Lukeš nebo historik Petr Blažek, jenž v ústavu dříve pracoval. Jádrem kritiky bylo "nakládání ústavu s historickými kauzami". Týkalo se to zejména kauzy bratří Mašínů, kteří měli plánovat atentát na komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. Ctirad Mašín s Milanem Paumerem sice po letech připustili, že je něco podobného napadlo, sami však přiznávají, že to nemysleli vážně. Největší rozruch ale vyvolala kauza kolem údajného udavačství spisovatele Milana Kundery.

ODS má transparentních účtů více – jeden “normální/dlouhodobý”, jeden “pro budoucnost” a také jeden speciální na senátní volby.

ODS sice má na kampaň do Senátu zřízen svůj transparentní účet, nicméně ten nezveřejňuje fakticky nic. Jde o souhrn několika transakcí, z nichž není zřejmé, na co přesně výdaje jdou (mimochodem přímo na Kladívkovu kampaň nebyla podle něj vynaložena ani koruna – z "normálního" transparentního účtu pak také není jasné, na co mají být vynakládány jednotlivé peníze).

ODS tedy skutečně má transparentní účet k senátním volbám, nicméně se jedná spíše o pro forma aktivitu. Jeho reálný význam je fakticky nulový.

Že by se další kolo zvažovaných sankcí EU vůči Rusku nemělo týkat obráběcích strojů, potvrdil premiér Sobotka. Informoval o tom například Český rozhlas.

Dle ruské zpravodajské služby ITAR-TASS (rus.) bylo v roce 2013 Německo největším importérem obráběcích strojů do Ruska s obratem 766 mil. USD, následováno bylo Itálií a Čínou.

Není pravdou, že by organizace označované jako teroristické nebyly součástí vládních struktur s vlastním územím. Jmenujme hnutí Hizballáh, které je jednou z dvou hlavních šíitských politických stran v Libanonu, aktuálně má zastoupení ve vládě i parlamentu a − jak ukazuje mapka níže − kontroloval rozsáhlá území především jižního a severovýchodního Libanonu. Hizballáh je na seznamu teroristických organizací USA, Izraele, Egypta i EU.

Rovněž Tygři osvobození tamilského Ílamu, kteří byli považování za teroristickou organizaci Indií, USA i EU, ovládali během konfliktu na Srí Lance různé části území na severu země, jak shrnuje mapka níže. V roce 2007 měli Tamilští tygři pod svou vládou cca. 15 000 kilometrů čtverečních (podrobně o konfliktu čtěte zde).

Co se týče finančních zdrojů a technické vybavenosti tzv. Islámského státu, měl ISIS v polovině letošního roku aktiva v přibližné výši 2 miliardy dolarů, což z něj činí nejbohatší džihádistickou skupinu na světě, a disponuje řadou pokročilého vojenského vybavení včetně např. vrtulníků UH-60 Blackhawk. I přesto musíme jako celek hodnotit Zaorálkův výrok jako nepravdivý.