Přehled ověřených výroků

Ve skutečnosti je podle zdrojů Evropského parlamentu, Evropské komise a Eurostatu úředníků v EU celkem 55 tisíc. Jelikož je toto číslo značně odlišné, je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Data jsou dostupná v infografice na webu Evropského parlamentu.

Od 1. 12. 2013 byly zavedeny nové kolky pro certifikaci lihovin, které nahrazují ty s označením "NOVÝ", jež fungovaly provizorně po metanolové aféře v roce 2012. Tyto kolky obsahují QR kódy i hologramy, které jsou zlepšeny o překrytí měditiskem.

Marian Jurečka dále pravděpodobně odkazuje na zákon o povinném značení lihu, č. 307/2013 Sb., v němž se distributorům ukládá několik konkrétních povinností, namátkou např. oznamovat správci daně počet kontrolních pásek, informace o distribuovaném lihu, evropský zbožový kód (EAN) apod. Zákon rovněž zmiňuje maximální možný objem spotřebitelského balení, a to 1 litr, v případě skleněných nádob až 3 litry ‒ v tomto bodě není Marian Jurečka přesný. Tento objem se snížil z původního limitu 6 litrů.

Jednalo se o jednu z afér, které jsou s osobou europoslance Ransdorfa spojovány. Nizozemský novinář Tom Staal ho v reportáži obvinil, že se pouze zapsal do prezenční listiny, avšak v budově Evropského parlamentu se zdržel pouhých pět minut, a proto není správné, aby mu bylo za tento den vyplaceno 300 eur, na které má nárok. Miloslav Ransdorf se bránil tím, že se dopoledne téhož dne zúčastnil na půdě konference pořádané europoslankyní Tatjanou Ždanokovou. Ta jeho účast na této konferenci písemně potvrdila. V reportáži skutečně není zachyceno, že by se Tom Staal představil, a proto na základě dostupných zdrojů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok ministra Jurečky hodnotíme jako pravdivý, protože předseda správní rady Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák se vyjádřil ve stejném duchu, když pro ČTK (dostupné na webu Českého rozhlasu) řekl: " V každém konkrétním bodě jsme se snažili vyvrátit jakékoli argumenty naší protistrany. Přesto soud rozhodl, jak rozhodl. Ústav paměti národa bere rozhodnutí na vědomí, respektuje ho, ale neztotožňuje se s ním. Proti takovému rozhodnutí soudu se odvoláme."

Výrok hodnotíme na základě údajů z Ministerstva financí ČR jako pravdivý. Na svých stránkách ministerstvo reflektuje čistou pozici České republiky vůči rozpočtu Evropské unie od roku 2004. Zde se uvádí:

"Celkově ČR od svého vstupu do EU 1. května 2004 do 31. prosince 2013 zaplatila do rozpočtu EU 342,8 mld. Kč a získala 676,2 mld. Kč. Kladné saldo čisté pozice České republiky ve vztahu k rozpočtu EU tak souhrnně dosáhlo 333,4 mld. Kč."

Při použití jednoduchého výpočtu dělení získaných prostředků zaplacenými prostředky se dostaneme k údaji 1,973 Kč. Při mírném zaokrouhlení se tedy dostaneme skutečně k poměru 1:2 korun, který zmínil Bohuslav Sobotka.

Zásluhy za vznik zákona č. 418/2011 Sb. (Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim) jsou přisuzovány tehdejšímu ministru vnitra Radku Johnovi, který ho prosadil do vládní strategie protikorupčních opatření (např. zde či zde). Tento zákon nabyl účinnosti ode dne 1. ledna 2012 a do poloviny února 2014 bylo zahájeno trestní řízení s celkem 70 firmami. Dosud byly vydány 3 rozsudky pravomocně uznávající vinu, přičemž další dvě společnosti byly odsouzeny pravomocnými trestními příkazy. Jedna firma byla naopak obžaloby pravomocně zproštěna.

Jeden z autorů nového občanského zákoníku, profesor Karel Eliáš, v rozhovoru z roku 2011 uvádí následující: " Je pravda, že od roku 1990 postupně téměř všechny státy bývalého východního bloku přijímaly nové zákoníky. Paradoxně první byla Albánie v roce 1991 a poslední byly Maďarsko a Rumunsko. Takže jen Poláci, Slováci a my nemáme rekodifikované občanské právo."

Bývalý náměstek ministra spravedlnosti (Pospíšila) František Korbel potvrzuje znění výroku v rozhovoru pro únorové vydání časopisu ČSÚ. Konkrétně říká (obdobně se vyjádřil pro server Idnes.cz v srpnu loňského roku):

"Bylo tomu tak i v jiných postkomunistických zemích?

S novým zákoníkem jsme před předposlední. Za námi je Slovensko, které nový občanský zákoník připravuje a inspiruje se tím naším, a Polsko, které má poměrně zdařilý zákoník z minulosti. Všechny ostatní postkomunistické země již nové zákoníky přijaly, s výjimkou těch, které je tradičně nemají a řeší občanské právo systémem dílčích zákonů, jako třeba Chorvatsko."

Dle hnutí ANO by pozice náměstků ministrů měli zastávat na základě nového zákona o státní službě odborníci, a nikoli politici.

Nicméně sestavování vlády nominace za toto hnutí obsahovala řadu zvolených politiků, a proto je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Ve vládním kabinetu sedí za hnutí Andreje Babiše hned několik zvolených poslanců, jmenujme Babiše samotného, Martina Stropnického, Helenu Válkovou, Věru Jourovou (ta je i 1. místopředsedkyní hnutí ANO), Richarda Brabce.

To znamená, že ze 6 ministrů je hned 5 současně poslanci.

Je otázkou, koho přesně míní Babiš politickým/odborným nominantem, neboť jeho prohlášení, zda členové jeho hnutí jsou či nejsou politici, se časem různí a vyvíjí a Babiš v nich není zcela konzistentní. Je však nepochybné, že zvolení poslanci jistě politici jsou a jsou tak chápány i jejich nominace.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dat Eurostatu a dostupných analýz.

Podle evropské statistické ročenky za rok 2013 je skutečně průměrná rozloha farem (str. 24) největší v Evropské unii (v průměru 152,4 hektarů na hospodářskou jednotku). Další publikace Eurostatu pak ukazuje graf rozdělení zemědělské půdy (str. 351), podle něhož je drtivá většina půdy v České republice obhospodařována zemědělskými jednotkami, které hospodaří na více než 200 hektarech (jedná se však o starší data z roku 2007).

Takto velké hospodářské jednotky pak při své činnosti realizují úspory z rozsahu, při větší výrobě jsou náklady rozpočítány mezi více výrobků a výsledný jednotkový náklad je nižší. Zároveň je možné sdílení jednotlivých činností v rámci větší firmy (příklad).

Jiří Pospíšil měl patrně na mysli billboard Radky Trylčové, čísla 6 na stranické kandidátce pro Evropské volby, která působí v Plzeňském kraji. Celé heslo na volebním billboardu však znělo „Ženy do Evropy hned, Euro později“. Toto vytržení výroku působí zavádějícím dojmem.

ODS jako celek pak ve svém programu, jak tištěném (strana 12), tak i na webu, slibuje prosazení trvalé výjimky ze závazku přijmout euro. Jedná se skutečně o přitvrzení vzhledem k předchozím programům vzhledem k tomu, že v roce 2013 ODS slibovala referendum k zavedení eura a program z roku 2010 dokonce zmiňuje termín 2015 jako teoretický termín, kdy by se ČR mohla stát členem eurozóny (strana 18).

Přesto však v rozhovorech před volbami připustili možnost přijetí eura v budoucnu všichni čelní představitelé kandidátky strany. Hovořili o tom, že cílem Petice pro korunu, hlavní části jejich kampaně, je vyvolat referendum o euru.

Lídr kandidátky Jan Zahradil tak prohlásil: "Plánem ODS je zejména vyvázání se z povinnosti přijmout euro. Z této dosavadní povinnosti by měla být vytvořena možnost. V momentě, kdy by Česká republika takovou možnost měla, bylo by to na občanech, aby rozhodli v referendu, zda euro přijmout chtějí či nikoliv."

Trojka na kandidátce, bývalá členka bankovní rady ČNB Eva Zamrazilová, na toto téma řekla: "Cílem Petice pro ko­runu je přimět vládu k tomu, aby před tím, než učiní ne­vratné kroky k přijetí eura, vyhlásila referendum. V něm by se občané mohli vyjádřit, jestli společnou měnu euro chtějí, nebo nikoli."

Podobná prohlášení najdeme i u Evžena Tošenovského či Oldřicha Vlasáka.