Přehled ověřených výroků

Výrok Bohuslava Sobotky hodnotíme jako pravdivý na základě povahy instituce Evropské rady. Evropská rada je vrcholným orgánem Evropské unie. Vymezením tohoto orgánu se zabývá článek 15 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, v konsolidovaném znění podle Lisabonské smlouvy): "1. Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politickésměry a priority. Nevykonává legislativní funkci.2. Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejímpředsedou a předsedou Komise. Jejího jednání se účastní vysoký představitel Unie pro zahraničnívěci a bezpečnostní politiku." Byť tedy v Evropské radě nezasedají výhradně premiéři, je to orgán složený z vrcholných představitelů exekutivy, kteří jsou zvoleni ve volbách ve svých národních státech.

O tom, že vicepremiér Babiš byl prvnímu jednání před slovenským soudem přítomen, informovala ČTK prostřednictvím Českých novin - svého zpravodajského serveru. Dále například také místní média jako server Pluska.sk. Dalšího, říjnového jednání, se nezúčastnil a byl pouze zastoupen advokátem. Na zatím poslední jednání 30. ledna se (přes původně avizovanou absenci) prokazatelně dostavil, článek o tom napsaly například Webnoviny.

Přítomný skutečně nebyl na druhém jednání ve věci, které ale bylo pro absenci svědků odročeno na výše zmíněný 30. leden. Nutno ovšem říct, že vypovídal již na jednání prvním a jeho osobní účast nutná.

Německý ústavní soud v roce 2013 rozhodl (pdf., s. 1) o neústavnosti pětiprocentní volební klauzule u voleb do Evropského parlamentu, a došlo tak ke snížení hranice z pěti na tři procenta.

Soud argumentoval tím, že klauzule je v případě evropských voleb zbytečná, neboť volby nemají vliv na tvorbu evropské vlády, jejíž stabilita by měla být zaručena prostřednictvím stabilní většiny.

V únoru letošního roku soud dále rozhodl (pdf., s. 4), že neústavní je také tříprocentní hranice, a volební klauzule tak byla úplně odstraněna.

Dle námi dohledaných informací o účastnících vysokého fóra čínsko-evropských politických stran hodnotíme Filipův výrok jako pravdivý.

Toto fórum se koná každoročně od roku 2010. Zasedá na něm kolem 80 představitelů 43 politických stran z 26 zemí Evropy a přibližně 100 evropských i čínských expertů. Podrobný seznam účastníků třetího fóra, které se konalo v roce 2012, můžete nalézt zde (.pdf).

Druhého fóra, které se konalo v Bruselu v roce 2011, se zúčastnil současný předseda Evropského parlamentu Martin Schulz i nynější předseda (nikoliv předsedkyně, jak uvedl Filip) frakce strany lidové Joseph Daul.

Zároveň se Filip tohoto fóra opravdu již několikrát zúčastnil.

Jednalo se o jednu z afér, které jsou s osobou europoslance Ransdorfa spojovány. Nizozemský novinář Tom Staal ho v reportáži obvinil, že se pouze zapsal do prezenční listiny, avšak v budově Evropského parlamentu se zdržel pouhých pět minut, a proto není správné, aby mu bylo za tento den vyplaceno 300 eur, na které má nárok. Miloslav Ransdorf se bránil tím, že se dopoledne téhož dne zúčastnil na půdě konference pořádané europoslankyní Tatjanou Ždanokovou. Ta jeho účast na této konferenci písemně potvrdila. V reportáži skutečně není zachyceno, že by se Tom Staal představil, a proto na základě dostupných zdrojů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dat Eurostatu a dostupných analýz.

Podle evropské statistické ročenky za rok 2013 je skutečně průměrná rozloha farem (str. 24) největší v Evropské unii (v průměru 152,4 hektarů na hospodářskou jednotku). Další publikace Eurostatu pak ukazuje graf rozdělení zemědělské půdy (str. 351), podle něhož je drtivá většina půdy v České republice obhospodařována zemědělskými jednotkami, které hospodaří na více než 200 hektarech (jedná se však o starší data z roku 2007).

Takto velké hospodářské jednotky pak při své činnosti realizují úspory z rozsahu, při větší výrobě jsou náklady rozpočítány mezi více výrobků a výsledný jednotkový náklad je nižší. Zároveň je možné sdílení jednotlivých činností v rámci větší firmy (příklad).

Podíl na výši daní alokovaný pro kraje se skutečně v roce 2012 během funkce Miroslava Kalouska jakožto ministra financí snížil. Původní procentuální podíl pro kraje byl ve výši 8,92 % z celkově vybraného DPH, ten se však v roce 2012 a v následujících letech snížil na 7,86 %. To podle zdrojů Asociace krajů ČR znamená výpadek daňových příjmů z DPH pro kraje ve výši cca 3,3 mld. Kč pro rok 2014. Meziročně s vyšším výnosem DPH tento výpadek roste.

Dle současného návrhu by mělo skutečně krajům přibýt financování v odhadované výši zhruba 4 mld. Kč, a to v roce 2016, jak Babiš avizuje. Podmínkou je však zachování trendu zvyšování výběru DPH.

Přehled na Wikipedii, který vychází z publikace Mezinárodního institutu strategických studií (IISS), poskytuje data z února 2010.

Aktuálnější přehled poskytuje portál Global Fire Power, jenž vychází z více zdrojů, neuvádí však počty za všechny země EU. I přesto, že dnešní čísla se mohou v řádech tisíců lišit, na konečné hodnocení to nemá v žádném případě vliv, jelikož Čína převyšuje počtem svých mužů a žen ve zbrani EU velmi výrazně i bez Ruska.

Z těchto údajů vyplývá, že celkově je ve všech 28 zemích EU k dispozici 1 686 566 vojáků, zatímco Rusko uvádí 766 tisíc vojáků a Čína téměř 2,3 milionu.

FlagStateActive militaryEUAustria25,963EUBelgium38,452EUBulgaria35,000EUCroatia18,600EUCyprus10,050EUCzech Republic17,932EUDenmark26,585EUEstonia4,750EUFinland22,600EUFrance222,215EUGermany182,927EUGreece177,600EUHungary29,450EUIreland10,460EUItaly180,270EULatvia5,745EULithuania8,850EULuxembourg900EUMalta1,954EUNetherlands61,302EUPoland120,000EUPortugal43,330EURomania73,350EUSlovakia16,531EUSlovenia7,200EUSpain123,300EUSweden15,400EUUnited Kingdom205,850 EU28 total1,686,566 People's Republic of China2,285,000Russian Federation766,000

Na základě rozhodnutí ÚOHS (.pdf) nesměl Úřad práce ČR od 1. ledna 2014 vyplácet nepojistné sociální dávky prostřednictvím systému poskytovaného společností Fujitsu Technology Solutions. Na základě této skutečnosti uzavřelo MPSV rámcovou smlouvu, účinnou do 31.12.2014, se společností OKsystem, která má výplatu těchto dávek zajišťovat.

Ministryně Marksová-Tominová zde hovoří o situaci ohledně nového výběrového řízení na dodavatele systému zajišťujícího výplatu nepojistných sociálních dávek.

Tisková zpráva (.pdf), o které hovoří ministryně, byla vydána 26. února 2014. V ní náměstkyně pro informační technologie zmiňuje to stejné, co Marksová-Tominová. Tedy že vysoutěžit veřejnou zakázku a převést systém výplat sociálních dávek je záležitostí, která vyžaduje delší časový úsek (soutěž na veřejné zakázky takového rozsahu trvá běžně i rok, převedení systému a s tím spojené další úkony mohou trvat od půl roku do dvou let).

Na základě zjištěných informací tedy výrok ministryně práce a sociálních věcí hodnotíme jako pravdivý.

Vzhledem k existenci instituce společné zahraniční politiky a jejím občasným projevům, hodnotíme výrok jako zavádějící i přes přetrvávající dominanci role členských států v této oblasti.

Není pravda, že by neexistovala žádná společná zahraniční politika Evropské unie. Společná zahraniční a bezpečnostní politika je součástí primárního práva EU již od dob Maastrichtské smlouvy 1993. Jak píše portál Euroskop, "její zřízení ovšem neznamenalo ani počátek spolupráce členských zemí v těchto oblastech, ani převzetí pravomocí v otázkách bezpečnosti a vztazích členských států se třetími zeměmi evropskou úrovní." V rámci společné zahraniční a bezpečností politiky existují také instituce a nástroje, které může Evropská unie využít. Všechny relevantní informace jsou k nalezení na portálu Evropské unie. V současné době stojí v čele této politiky Vysoká představitelka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová.

Existují také konkrétní příklady, kdy je uskutečněn akt společné zahraniční politiky. Jako aktuální příklad jmenujme společné sankce v souvislosti s anexí Krymu. Tyto sankce byly dokonce schváleny ve formě evropské legislativy, jako Nařízení Rady EU (.pdf).

Zahraniční politika sice jistě nepatří mezi oblasti, které by byly v rámci EU zcela integrované. Jednotlivé členské státy jsou stále hlavními aktéry. Nicméně tvrzení, že společná zahraniční politika neexistuje vůbec, je zavádějící.