Přehled ověřených výroků

Tuto zprávu přinesla jako první ruská zpravodajská kancelář RIA, po které ji vzápětí převzala jak ruská, tak zahraniční média. Autorem návrhu, který padl v Radě federace (horní komoře ruského parlamentu,) je hlava Ústavně-legislativní komise Andrei Klishas.

Skupina Európskych konzervatívcov a reformistov (EKR) skutočne nominovala Malalu Yousafzai na Sacharovovu cenu 2013, výrok teda hodnotíme ako pravdivý.

Portál Európskeho parlamentu,16. september 2013:

"Malala Yousafzai - nominated jointly by 3 political groups:

• for the EPP group, by José Ignacio Salafranca (ES), Elmar Brok (AT), Michael Gahler (DE), Arnaud Danjean (FR), Joseph Daul (FR), Gay Mitchell (IE) and Mairead Mc Guinness (IE),
• for the S&D group, by Hannes Swoboda (DE) and Véronique de Keyser (BE),
• for the ALDE Group, by Guy Verhofstadt (BE), Sir Graham Watson (UK), and Annemie Neyts-Uyttebroeck (BE), and also by Jean Lambert (Greens, UK) and the ECR group. "

Maastrichtská kritéria na webu České národní banky: “ Kritérium veřejného deficitu znamená, že poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 3 %, kromě případů, kdy buď poměr podstatně klesl, nebo se neustále snižoval, až dosáhl úrovně, která se blíží referenční hodnotě, anebo překročení nad referenční hodnotu bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstává blízko k referenční hodnotě ”.

Na stránkách Oldřicha Vlasáka najdeme projev k zahájení výstavy III. odboj v Československu z roku 2006. Projev je k otevření výstavy v Hradci Králové, ale zmiňuje se v něm i skutečnost, že před Hradcem Králové byla výstava právě v Evropském parlamentu.

Na základě informací poskytovaných Evropským parlamentem hodnotíme výrok jako pravdivý.

Meziparlamentní setkání organizovaná výborem pro vnitřní trh (IMCO) proběhla:

2. dubna 2009: "EU Consumer Law, its transposition and implementation " (Spotřebitelský zákon EU, jeho přejímání a implementace)

26. ledna 2010: " Combating late payment in commercial transactions " (Boj s pozdními platbami v obchodních transakcích)

27. dubna 2010: " Implementing the Services Directive: debate in the EP with national parliamentarians " (Implementace směrnice o službách: debata v EP se členy národních parlamentů)

26. října 2010: " The internal market for professionals: How to make it work ?" (Vnitřní trh pro zaměstnance: Jak jej uvést do praxe?)

IMCO též pořádá pravidelná slyšení, jejich kompletní seznam je k dispozici zde (ang.)

Tomio Okamura svůj výrok pronesl v rozhovoru pro server Idnes.cz 21. ledna 2014.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť mimo České republiky se dva dny volí ještě ve volbách (do dolní komory, obecních, regionálních i evropských) v Itálii.

Okamura nespecifikuje druh voleb, zda má na mysli volby parlamentní, obecní či regionální a evropské. Ve všech těchto typech však kromě ČR je ve dvou dnech voleno v Itálii.

Je pravdou, že ve 26 zemích EU se pro volby do dolních komor parlamentu volí zpravidla v jednom dni. Nicméně není pravda, že je Česká republika při dvoudenních volbách zcela osamocena. V Itálii se ve dvou dnech volí také. To dokládá jednak web parties and elections, který sleduje všechny evropské země a volby v nich, pak také zdroje o italských všeobecných volbách z let 2006 a 2008.

Mimo Itálii existují také případy, kdy se volí ve dvou dnech, nicméně zde nejde o dva po sobě jdoucí dny, o čemž poslanec Okamura pravděpodobně mluví. Jde např. o Francii, kde je používán (.pdf, s. 7- 9) dvoukolový většinový systém (pro představu je velmi podobný systému voleb do českého senátu).

Co se týče finanční náročnosti, např. organizace voleb do Sněmovny v r. 2010 údajně stála zhruba 463 milionů Kč. V r. 2012 pak krajské volby dosáhly ceny 494 milionů Kč a senátní volby 81 milionů. Na přípravu prezidentské volby dostal Český statistický úřad již v r. 2012 10 milionů a na r. 2013 pak bylo vyčleněno na organizaci 600 milionů. Pro ilustraci předchozí nepřímá volba vyšla stát na 15 milionů.

Tisk volebních lístků pak probíhá nezávisle na počtu dní a je také dán konkrétním volebním systémem v dané zemi. Při zavedeném všeobecném volebním právu není ani možné, aby se zmíněné miliony lístků netiskly.

Názory na nadužívanost vazby se liší a data International Centre for Prison Studies o počtu vazebně stíhaných je možné interpretovat několika způsoby, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

V České Republice (záložka „Further information“) je vazebně stíhaných 14 % ze všech vězňů, zatímco v Německu jich je 17 %, ve Švédsku 24 %, ve Francii 25 % a v Norsku 29 %. Česko má tedy v mezinárodním srovnání nízké počty vazebně stíhaných v poměru k vězněným.

Pokud je však český počet vězňů způsoben tím, že jsou celkově nadužívány tresty odnětí svobody, je potřeba sledovat i míru vazebně stíhaných v populaci. ČR se zahraničí v počtu vazebně stíhaných výrazně nevymyká; zvláště poté, co jejich počet klesl za třináct let o více než polovinu. Na 100 000 obyvatel má nyní Česko 22 vazebně stíhaných, Německo 14, Švédsko 16, Norsko 21 a Francie 25.

V poměru na počet obyvatel je tedy sice v Česku o polovinu více zadržovaných ve vazbě než v Německu, avšak při více než dvojnásobném počtu uvězněných. Určení, zda je česká vazba proti německé nadužívaná tudíž závisí na měřítku, k němuž jsou data vztahována.

Počty neoprávněně držených ve vazbě se v tuzemsku bohužel neevidují. V roce 2012 zůstávalo ve vazbě déle než půl roku 300 lidí, do jednoho roku 156 a do dvou let 204 osob. Déle než dva roky ve vazbě žilo 33 obviněných.

Helsinský výbor spolu s dalšími organizacemi přitom vyjádřil své „znepokojení nad nedostatkem konkrétních aktivit směřujících k reformě evropského systému vazby“ a žádal, aby se stanovily „společné minimální standardy pro užívání vazby. Systém vazby v členských státech EU se musí neodkladně reformovat, aby se ukončil tento neopodstatněný a často svévolný postih a zásadní porušení práv, které způsobuje.“

Po roce 2000 a velkém poklesu počtu vazeb však Výbor nezdůrazňoval nadužívání vazby jako specifického základního problému české justice. Varoval naopak před nadužíváním trestů odnětí svobody a upozorňoval na špatné podmínky ve vazebních věznicích.

Výzkum Fair Trials International (.pdf, str. 3) za hlavní problémy české vazby považuje její délku a přeplněnost věznic; o nadužívání se nezmiňuje.

Debata o vazbě se otevřela už v roce 2005 po sedmiměsíčním zadržováním Bohumila Kulínského. Tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec i někteří další politici považovali používání vazby v české justici za excesivní. Nejvyšší státní zastupitelství na to reagovalo poukazem na to, že počet vazebně stíhaných klesl za pět let na polovinu.

Bohužel se nedá dohledat, zda Andrej Babiš na sobotním jednání mezi zástupci ANO a ČSSD opravdu navrhoval podpis koaliční smlouvy všemi poslanci a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. O vyjádření jsme však požádali vyjednavače z týmu ČSSD a v případě odpovědi hodnocení upravíme.

Andrej Babiš se však v podobném duchu vyjádřil 30. října, kdy po volbách probíhaly spory uvnitř ČSSD mezi křídlem Michala Haška a příznivci Bohuslava Sobotky. Babiš tehdy řekl, že bude chtít od sociálních demokratů podpisy poslanců, kteří budou podporovat vládu.

Zákon o státní službě č. 218/2002 Sb. je platným od roku 2002. Účinnosti by měl nabýt až 1.1.2015. Tento zákon explicitně neříká, zda člen vlády musí či nemusí předkládat lustrační osvědčení. Mezi předpoklady ani mezi překážkami k přijetí do státní služby není lustrační osvědčení zmíněné. Zákon ve svém § 2 odst. 1 dokonce uvádí, že se nevztahuje na členy vlády a členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Je sice pravda, že v minulosti bývalo zvykem vyžadovat negativní lustrační osvědčení vyžadováno od ministrů všech předchozích vlád, jak potvrdil i bývalý prezident Václav Klaus (podrobněji se tomuto věnujeme v dalším z výroků Bohuslava Sobotky v této diskusi "Pan prezident vychází z...").

Nicméně v tuto chvíli platný zákon o státní službě z roku 2002 o povinnosti člena vlády předkládat lustrační osvědčení nic neříká a výrok je tedy nepravdivý.

V tuto chvíli platný zákon o státní službě z roku 2002 neříká nic o povinnosti člena vlády předkládat lustrační osvědčení. Výrok je tedy nepravdivý.

Základním předpisem upravujícím problematiku střetu zájmů je skutečně zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů.

Tento zákon mimo jiné upravuje omezení některých činností veřejných funkcionářů a neslučitelnost výkonu funkce veřejného funkcionáře s jinými funkcemi.

Veřejným funkcionářem se rozumí také poslanec a člen vlády, což odpovídá současné, respektive předpokládané budoucí situaci Andreje Babiše. Podle ustanovení § 4 zákona nesmí člen vlády (nevztahuje se však na poslance):

a) podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost, b) být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nebo c) být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář.

Tato omezení se nevztahují na správu vlastního majetku. Veřejní funkcionáři jsou povinni uvedené činnosti ukončit bez zbytečného odkladu poté, co začali vykonávat svou funkci, nejpozději však do 30 dnů ode dne zahájení výkonu funkce. Není-li k ukončení činnosti z důvodů nezávislých na vůli veřejného funkcionáře možné dodržet lhůtu uvedenou v předchozí větě, veřejný funkcionář o této skutečnosti v dané lhůtě písemně informuje evidenční orgán a provede současně všechna potřebná opatření směřující k ukončení činnosti.

Podle obchodního rejstříku je Andrej Babiš např. předsedou představenstva (statutárního orgánu) a zároveň jediným akcionářem akciové společnosti AGROFERT.

Pokud by se tedy A. Babiš stal členem vlády, požadavkem zákona je, aby opustil v zákoně uvedené orgány právnických osob. Diskutabilnějším již může být, kudy vede hranice mezi podnikáním, které zákon o střetu zájmů neumožňuje, a správou vlastního majetku, kterou zákon povoluje.

Na základě rozboru předmětného zákona hodnotíme výrok Jiřího Rusnoka jako pravdivý.