Přehled ověřených výroků

Spojení Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky, tedy tzv. znovusjednocení Německa, byl proces, který byl dokončen 3. října 1990. V této době ještě existoval Sovětský svaz a protože Rusko bylo jednou ze svazových republik, nemělo samostatnou zahraniční politiku – budeme se proto zabývat pozicí Sovětského svazu.

Výrok Vladimíra Putina je hodnocen jako nepravdivý. Myšlenku znovusjednocení Německa podporovaly jen Spojené státy americké. Další země byly v této otázce rezervované nebo přímo proti a řadil se k nim také Sovětský svaz. Michail Gorbačov se uvolil k podepsání mírové dohody s Německem, která měla umožnit znovusjednocení Německa, až po dlouhém přesvědčování a nabídce finanční pomoci.

Dva týdny po pádu Berlínské zdi představil (ang.) tehdejší západoněmecký kancléř Helmut Kohl svůj 10bodový plán na znovusjednocení Německa. Prvním krokem měla být bližší spolupráce mezi Západním a Východním Německem. Dále mělo následovat vytvoření konfederace, která měla podle Kohlova plánu vyústit v utvoření federace a tedy sjednocení.

Nicméně Německo se nemohlo sjednotit bez souhlasu spojenců – tedy Spojených států, Velké Británie, Francie a Sovětského svazu. Po 2. světové válce totiž nebyla s Němci podepsána mírová dohoda a jak Západní, tak Východní Německo bylo stále pod částečnou vojenskou okupací a nemělo tak úplnou státní suverenitu.

Německá snaha o znovusjednocení se u evropských spojenců nesetkala s nadšením. Margaret Thatcher, tehdejší britská premiérka, byla proti (ang.) případnému sjednocení již před pádem Berlínské zdi a svůj názor nezměnila ani při pozdějším vyjednávání (avšak po čase se rozhodla jednání nehatit). Stejnou pozici zastával také francouzský prezident Francois Mitterand. Obě země se případného sjednocení obávaly kvůli německé minulosti a nebyly v tomto jediné – německého znovusjednocení se hrozilo také například Polsko (ang., str. 13) nebo Izrael. Tehdejší izraelský premiér Jicchak Šamir dokonce vyjádřil obavu (ang.), že sjednocené a silné Německo by se znovu pokusilo vyhladit Židy. Členové Evropského společenství jako Itálie nebo Nizozemí byli k otázce německého sjednocení rezervovaní (ang.).

Naopak podepsání mírové dohody a umožnění Německu se sjednotit prosazovaly Spojené státy (ang.), které také jednání týkající se Německa vedly. Američané (ang.) se na rozdíl od svých evropských protějšků neobávali německého expanzionismu, jejich jedinou starostí bylo, aby Německo zůstalo členem NATO.

Tehdejší vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov se znovusjednocení Německa usilovně bránil (ang.). Měl k tomu ostatně řadu důvodů: Sověti by ve Východním Německu naprosto ztratili vliv a museli by se vojensky stáhnout z tohoto prostoru. Při vyjednávání o mírové smlouvě se navíc počítalo s tím, že by se sjednocené Německo přidalo k NATO. Podle tehdejších vyjednavačů Sověti údajně uvažovali také o vojenské intervenci (ang.) do NDR. Díky obratné diplomacii (ang.) a nabídce štědré finanční pomoci se nakonec americkým a německým vyjednavačům v čele s Helmutem Kohlem podařilo vymínit si Gorbačovův souhlas (ang.).

Bohužel se nám nepodařilo nalézt souhrnné údaje vyjadřující vývoj podílu územních samospráv na rozpočtovém určení daní v celém Vojtěchem Filipem zmiňovaném období. S výrokem jsme však oslovili odborníky. Po dodání podkladů jeho hodnocení doplníme. Prozatím jej tedy označujeme jako neověřitelný.

Ukrajina v minulosti odebírala od Ruska zemní plyn se slevou, jež výrazně snižovala náklady domácností. Z důvodu nesplácení závazků však Rusko tuto slevu nadále nebude poskytovat a bez státní pomoci se tak nejen domácnosti mohou dostat do finančních problémů.

Mezinárodní měnový fond (MMF) dlouhodobě apeluje na to, aby na svém domácím trhu Ukrajina zvýšila ceny plynu domácnostem i firmám na úroveň světové ceny. Toto opatření MMF bere jako podmínku pro finanční pomoc s ukrajinskými dluhy. Zvýšení cen by však znamenalo citelnou ztrátu politických bodů pro ukrajinskou vládu, takže se žádná z minulých vlád k tomuto kroku neodhodlala. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Luděk Niedermayer měl pravdu jak s roamingem, tak v otázce pravomocí Evropského parlamentu a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanci zrušení roamingu již opravdu řeší: Výbor pro průmysl schválil 18. března legislativní návrh na zrušení roamingu v Evropské unii do 15. prosince 2015. Od tohoto data by tedy volání v Evropské unii mělo vyjít stejně "doma" i v zahraniční. Zrušení roamingu ještě bude projednávat plénum Evropského parlamentu a bude jej muset schválit také Rada EU.

Je také pravdou, že zrušení sídla Evropského parlamentu nemá EP ve svých pravomocech. Podle čl. 341 Smlouvy o fungování Evropské unie (.pdf, s. 129) je změna sídel Unie v pravomocech vlád členských států a mění se dohodou mezi těmito státy. Právě toto Parlament kritizoval v jednom ze svých usnesení (.pdf, s. 585; 1.-4.) o umístění sídel orgánů Evropské unie. Evropský parlament zde konstatoval, že současná praxe je nevyhovující a že by si Parlament měl o svých sídlech rozhodovat sám.

Postup jmenování velvyslanců je detailně rozebrán na webu Pražského hradu. O tom, že vláda 6. února 2013 schválila jmenování velvyslanců navržených tehdejším ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem, informoval snad veškerý tuzemský tisk, pro ukázku přikládáme článek Lidových novin. Jindřich Forejt byl tedy vládou schválen. Protokolář Forejt však záhy potvrdil již dříve zmiňovanou spekulaci, že na místo velvyslance nenastoupí, ale zůstane ve svém úřadu. MZV reagovalo prohlášením, že do budoucna navrhne kandidáta nového.

Pavel Vošalík tak nadále zůstává velvyslancem nad rámec obvyklé doby čtyř let, ačkoliv de facto již mělo dojít k jeho nahrazení. Tato situace tedy doposud, jak upozorňuje Václav Moravec, není vyřešena, výrok je tedy pravdivý.

Je faktem, že Miloslavu Pošvářovou nejprve z funkce šéfky Majetkové komise D47 a následně z funkce úseku kontroly kvality odvolal Generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Pavel Kočica.

Informace o přímém nátlaku ze strany ministra dopravy v demisi Zdeňka Žáka se nám nepodařilo nalézt. Taktéž se nám nepodařilo nalézt Žákovo prohlášení o "nezasahování do personálií podřízených ředitelů a jeho organizací". Výrok tedy označujeme jako neověřitelný.

Novela mění zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a zákon č. č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby. Vycházejme z předpokladu, že pojmem "bez peněz" míní David Rath bezplatnost.

Pravdou je, že většina služeb, které věznice poskytují, nebyla a není zpoplatněna. Výjimkami jsou nově v zákoně č. 293/1993 Sb. například speciální strava (§ 11 odst. 2,) nadstandardní počet sprchování (§ 18 odst. 4 věta druhá) nebo fakultativně zpoplatněné využití elektrické energie a mobilních telefonů (§ 13a odst. 2 věta druhá). Stejně tak ale získali vazební vězni bezplatný přístup k internetu (§ 17 odst. 3) či možnost sportovního vyžití (§ 17 odst. 4).

Nevazební vězni mohou pak podle novely zákona č. 169/1999 Sb. častěji přijímat balíčky (§ 24) či soukromě se setkat s blízkou osobou (§ 19 odst. 3). Vše pochopitelně bezplatně.

Další služby jsou zmíněny v novele vězeňského a vazebního zákona (.pdf).

Zmiňovaný vyšší styk s blízkými (§ 14; více osob, častěji než 1x týdně nebo po dobu delší než 120 minut) je rovněž bezplatný, podléhá ale schválení ředitele věznice. David Rath tedy mluví zasvěceně a zcela pravdivě.

Podle informací, které poskytla ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová, je ČR nejhorší zemí v čerpání dotací z EU. ČR skutečně v loňském roce nevyčerpala dotace v hodnotě 10 mld. Kč. Celkem se z fondů EU nevyčerpalo zhruba 16 mld. Kč.

Ministryně Jourová také odhaduje, že ČR může letos přijít o dalších 24 mld. Kč z EU. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

O záměru Prahy 7 odkoupit budovu na Letné za částku 275 milionů korun informovala prostřednictvím serveru Ihned.cz Česká tisková kancelář.

Skutečnost, že zastupitelstvo Prahy 7 zvažovala i nákup budovy formou odkoupení akcií tehdejšího majitele budovy - anonymní akciové společnosti Alkatria - potrvzuje zastupitel Městské části Praha 7 Ondřej Mirovský v rozhovoru (čas 4:31) pro TV Praha 7. K tomuto tématu byla také svolána mimořádná schůze zastupitelstva dne 16. 10. 2013, na jejímž pořadu bylo projednání nabídky (.doc) společnosti Alkatria a.s. .

Z uvedeného tedy vyplývá, že premiér v demisi Rusnok mluvil pravdu.

Hospodářské noviny (plné znění článku např. zde) uvádí, že "Smlouva o fungování EU (...) výslovně zakotvuje, že rozhodování v oblasti využívání zdrojů energie a volba mezi těmito zdroji náleží do rozhodovací pravomoci členských států EU".

Přímo ve Smlouvě se oblasti energetiky věnuje hlava XXI (.pdf, str. 88). Smlouva konkrétně stanoví: "Nedotýkají se práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií, aniž je dotčen čl. 192 odst. 2 písm. c".

Dopady tohoto ustanovení shrnuje například odborný časopis Global Politics.