Přehled ověřených výroků

Do 1. ledna letošního roku se financování církví řídilo zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Na základě tohoto zákona poskytoval stát registrovaným církvím příspěvek především na platy duchovních, ale i na financování dalších výdajů.

Účinnost tohoto zákona byla zrušena zákonem č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, čili o tzv. církevních restitucích. Tento zákon v §17 upravuje financování církví, zavazuje se poskytovat příspěvek na podporu jejich činnosti pouze po následujících 17 let, kdy se navíc „od čtvrtého roku přechodného období každoročně snižuje o částku odpovídající 5 % částky vyplacené v prvním roce“.

Podle údajů ministerstva kultury činil tento příspěvek (.xls) v roce 2012 1,4 miliardy korun. Příspěvek během let postupně narůstal, jak je patrné z následující tabulky:

v tis. Kč19942000200620112012Počet duchovních2,5783,5014,2854,8924,892Platy (včetně pojistného)281,267568,8731,007,2711,348,0001,348,000Příspěvek CELKEM377,399662,5381,113,8981,444,7531,440,815

V dlouhodobém výhledu má tedy skutečně dojít k finanční nezávislosti církvi na státu, tvrzení o „několika miliardách ročně“ je ale přehnané a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Klára Samková ve svém faktickém výroku naráží na problematiku tzv. gold-platingu. Ten popisuje stav, kdy dochází k nežádoucímu rozšiřování obsahu Směrnic Evropské unie.

Důvody pro tuto cestu "implementace" evropské legislativy shrnuje článek uveřejněný na serveru EurActiv.cz. Jedná se např. o situaci, ve které Unie i národní vláda připravují ve stejné době předpis v totožné oblasti. Dále pak dochází ke gold-platingu v souvislosti s tím, že řada směrnic výslovně počítá s možností přísnější úpravy oblasti ze strany členského státu. Méně častým je pak stav, kdy EU řeší určité vztahy ve vymezené oblasti a české právo dosud nemá předmětnou úpravu ani v širší oblasti.

Článek také zmiňuje samostatnou oblast snah o to "schovat" za evropskou legislativu jinak obtížně prosaditelné vnitrostátní záměry.

Jako klasický příklad "českého" gold-platingu poslouží např. "koblihová vyhláška" (nutně upozorňuje tento článek na serveru Idnes.cz, či komentář uveřejněný na E15) či problematika "poplatků za prázdná média".

Dále, jak upozorňuje ve sledovaném článku serveru EurActiv.cz Petr Valenta z Hospodářské komory: "Samostatnou kapitolou jsou požadavky na podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, kde byla doporučení daná EU realizována v České republice velmi důsledně a ve velkém časovém předstihu".

Data Eurostatu (.pdf) za rok 2013 ukazují, že v Řecku (58,6 %) a Španělsku (55,7 %) přesáhla úroveň nezaměstnanosti mezi lidmi do 25 let polovinu v celé sledované skupině, Chorvatsko je pak těsně pod touto hranicí (49,9 %). Výrok Schulze je tedy pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Podle reportáže České televize zasedlo v tomto volebním období v poslaneckých lavicích 118 nováčků.

Fakt, že Miloš Zeman ještě jako prezidentský kandidát mluvil o osobě Jiřího Rusnoka ve spojitosti s místem v radě České Národní Banky, je pravdivý a potvrzujte ho hned několik zdrojů.

O ČNB se mluvilo například v předvolební diskusi Českého rozhlasu mezi 1. a 2. kolem volby prezidenta v duelu Zemana se Schwarzenbergem. Konkrétně tehdejší kandidát Zeman uvedl: „Myslím si, že v bankovní radě by byl velice prospěšný bývalý ministr financí v mé vládě Jiří Rusnok. Dovedl bych si tam představit i pana profesora Jana Švejnara. Vážím si ho jako ekonoma. A domnívám se, že minimálně jedním členem bankovní rady by měl být také ekonom, který vzešel z prostředí Konfederace odborových svazů – například Martin Fassmann nebo Jaroslav Ungerman ".

Krátce po zvolení M. Zemana prezidentem byly tyto úvahy opakovaně potvrzeny, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ve vztahu k Ivanu Langerovi jakožto ministrovi vnitra se objevovaly různé indicie poukazující na jeho problematická rozhodnutí. Patří mezi ně například podezřelé zakázky na praní uniforem a IT služby či nezbavení policistů mlčenlivosti ohledně kauzy Krakatice. Tyto kauzy se však přímo netýkají personálních otázek spojených s Policií České republiky, které zmiňuje poslanec Ondráček.

Parametry personální politiky již má zrušení finanční policie, o kterém ministr Langer rozhodl brzy po svém nástupu do funkce. Spekulovalo se, že důvodem pro zrušení je paradoxně úspěšnost této složky police, což bylo politikům trnem v oku.

Velkou změnou byla Langerova reforma policie a s ní spojené změny příslušných zákonů. Dalším personálně-organizačním krokem byl návrh na zřízeníGenerální inspekce bezpečnostních sborů. Podezření však panovalo i u konkrétnějších personálních kroků, zmiňovalo se např. tzv. žabákování, kdy policista za podezřelých podmínek dosáhne povýšení a "přeskočí" tak obvyklý kariérní postup.

Nepodařilo se nám však dohledat veřejně dostupná data potvrzující zvyšování různých osobních výhod a odměn pro loajální lidi v klíčových pozicích. Dále si nejsme jisti, co poslanec Ondráček myslel poslední větou výroku, to jest o kterých pravomocích a prostředcích mluvil. Požádali jsme jej proto, zda by mohl svá tvrzení upřesnit a především doložit údaji, ze kterých vycházel. Na poslancovu odpověď prozatím čekáme.

Bývalý poslanec Roman Pekárek uvězněný v únoru 2013 se skutečně odmítl vzdát mandátu a až do srpna pobíral poslanecký plat. Jediným dalším uvězněným poslancem byl však David Rath. Také začal platit zákon, který vyplácení platu pravomocně odsouzeným poslancům ruší.* Poslanecká sněmovna byla navíc v srpnu rozpuštěna a všichni poslanci, včetně těch ve vazbě, přišli o mandát. Není tedy pravda, že „...tady máme další poslance, kteří jsou ve vězení a inkasují tam statisícové platy." a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

* Tento zákon se na Davida Ratha nevztahoval, protože Rath nebyl pravomocně odsouzen.

Útvar odhalovaní korupce a finanční kriminality SKPV (zkráceně Finanční policie nebo FIPO) byl rozpuštěn k 1. lednu 2007, tedy v ministerském období Ivana Langera, člena ODS.

Pravdivost výroku Martina Komárka potvrzují zpravodajské články k tématu, projev bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně ČR a doplňující informace poskytuje Český statistický úřad.

Martin Komárek ve svém výroku uvádí, že se některé soudní procesy " táhnou strašně dlouho " a zmiňuje také případ Mostecké uhelné společnosti. Je jistě na subjektivním zvážení čtenáře, jaký časový interval považuje za "strašně dlouho". Nicméně ke zmíněné kauze MUS (od r. 1996), kde zapojení švýcarského soudu v Bellinzzoně dokládají články z českých, anglických (eng) i švýcarských (eng) zdrojů můžeme přidat například také případy firmy H-System (od r. 1999), CS Fondy (od r. 1997), investiční fond Trend (od r. 1997), kauza Union banky (od r. 2003) a další (výčet jiných kauz lze dohledat například v projevu Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně ČR ze dne 17. ledna 2013 nebo webových zpravodajských stránek ČTK ceskenoviny.cz).

Pro doplnění uvádíme informace ze statistické ročenky ČR 2012 Českého statistického úřadu. Ten uvádí ve svém dokumentu (.xls) "SOUDNICTVÍ, KRIMINALITA, NEHODY: Pravomocná rozhodnutí soudu a průměrné délky soudního řízení" průměrné délky soudních řízení rozdělených podle druhů.

Vývoz České republiky do Spolkové republiky Německo tvořil v roce 2012 31,4 % (.pdf) celkového objemu vývozu. Spolková republika Německo byla v tomto roce největším příjemcem českého dovozu.

Dovoz ze Spolkové republiky Německo tvořil v roce 2012 25,3 % (.pdf) celkového dovozu do České republiky. Spolková republika Německo byla v tomto roce největším dovozcem zboží do České republiky.

Vývoz do Rakouské republiky tvořil v roce 2012 4,6 % (.pdf) celkového objemu vývozu. Rakouská republika byla v tomto roce na šestém místě.

Dovoz z Rakouské republiky tvořil v roce 2012 3,2 % (.pdf) celkového dovozu do České republiky. Rakouská republika byla v tomto roce na osmém místě dovozu do České republiky.

Spolková republika Německo tvořila v roce 2012 největšího dovozce do České republiky a byla i největším příjemcem českého vývozu. Rakouská republika je poměrně stabilním hospodářským partnerem České republiky, ale nepatří mezi ty, s kterými bychom byli úzce svázáni.

Na základě těchto skutečností musíme výrok hodnotit jako zavádějící.