Přehled ověřených výroků

Výrok prezidenta je hodnocen jako pravdivý, neboť o tom, že nebude využívat milosti, mluví Zeman kontinuálně již od období před 1. kolem volby prezidenta. Navíc se vykonávání této pravomoci dobrovolně vzdal a to v souladu s jeho tvrzením v tomto konkrétním výroku.

Prezidentský kandidát Zeman, jak informovala Česká televize 21. listopadu 2012, by milosti neuděloval téměř vůbec.

To již nově zvolený prezident potvrdil v den své inaugurace, když 8. března uvedl (iDnes.cz): " Řekl jsem, že sám za sebe se těchto práv dobrovolně vzdám. A přál bych si, aby byla změněna ústava takovým způsobem, aby jakýkoliv můj nástupce nemohl institutu amnestie nebo milosti jakýmkoliv způsobem zneužít ".

29. listopadu 2013 pak prezident (zdroj Hrad.cz) převedl pravomoc o udílení milostí na Ministerstvo spravedlnosti. Ponechal si pouze tu možnost, kdy se milost týká " žádostí osob trpících závažnou chorobou nebo nevyléčitelnou chorobou bezprostředně ohrožující život, pokud nebudou soudem shledány podmínky pro užití ustanovení § 327 odst. 4 trestního řádu".

Výrok hodnotíme jako pravdivý vzhledek k rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 7 a Městského soudu v Praze.

Bývalý policejní prezident Lessy čelil obvinění z pomluvy a zneužití pravomoci. Dne 16. května 2013 byl u Obvodního soudu pro Prahu 7 zproštěn obžaloby pro nedostatek důkazů, načež se státní zástupce proti tomuto výsledku odvolal.

26. října 2013 pak pražský městský soud zastavil stíhání bývalého policejního prezidenta s odůvodněním, že předchozí stíhání „bylo nezákonné a nebylo přípustné“.

V lednu 2012 bylo totiž na Lessy zahájeno kárné řízení, které pak tehdejší ministr vnitra Kubice zastavil pro nedostatek důkazů. Městský soud pak zastavil stíhání, neboť:

„Dle názoru odvolacího soudu zcela určitě obě výše zmíněná rozhodnutí ministra vnitra a zejména rozhodnutí o věcech kázeňského řízení, mají všechny požadované znaky pro rozhodnutí, kterým bylo skončeno předchozí přestupkové, kázeňské či disciplinární řízení ohledně téhož skutku a které brání dvojímu stíhání či potrestání téže osoby.“

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme s ohledem na data Českého statistického úřadu a vyjádření České národní banky jako pravdivý.

Od 2.11.2012 jsou úrokové míry ČNB na historickém minimu (xls.) a základní dvoutýdenní repo sazba se snížila na 0,05%. Sama Bankovní rada ČNB označila tuto sazbu jako technickou nulu, což v praxi znamená, že další snižování už není možné.

Odhad ČSÚ o HDP za 3. čtvrtletí 2013 skutečně ukázal recesní sklony ekonomiky, když meziročně klesl o 1,5% a poklesl také vůči minulému čtvrtletí (-0,5%).

To že je česká ekonomika v „jakési chronické recesi“ potvrzují i data z 1. a 2. čtvrtletí 2013, které ukazují meziroční pokles o 2,4%, respektive o 1,3%. Navazují tak na celoroční ekonomický pokles v roce 2012 (-0,9%).

Centrální banka má více způsobů a nástrojů na uvolnění monetárních podmínek. Ty se dělí na přímé a nepřímé. Přímé se používají pouze zřídka při selhání nepřímých nástrojů. K uvolnění (expanzi) monetární politiky nepřímými nástroji dochází snížením úrokových sazeb ČNB, jak se stalo, nebo snížením povinných minimálních rezerv komerčních bank, a kurzovými intervencemi.

Ke snížení minimálních povinných rezerv nedošlo a sama ČNB volbu využití kurzových intervencí komentuje následovně:

„Cílem ČNB přitom v souladu s jejím zákonným mandátem bylo a je udržet cenovou stabilitu, a tím přispívat ke stabilnímu vývoji české ekonomiky. ČNB proto současně již od podzimu roku 2012 komunikovala připravenost použít své další nástroje v případě potřeby dalšího uvolnění měnové politiky. Pro tento účel byl z mnoha dobrých důvodů vybrán měnový kurz.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť použití kurzových opatření skutečně vyvolalo žádoucí impuls směrem k měnovému uvolnění, jak komentuje také ČNB: „Již samotné vyhlášení ČNB, že je připravena kurzu použít, vedlo koncem roku 2012 a začátkem roku 2013 k oslabení kurzu koruny, které umožnilo zbrzdit dezinflační tendence a pomohlo ekonomice se přeci jen trochu nadechnout.“

Tomio Okamura se patrně odkazuje na studii think tanku IDEA, který vzniknul pod vedením profesora Švejnara a je projektem Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR. Studie z roku 2012 se zabývá veřejnými zakázkami, chováním zadavatelů a základními vzorci chování zadavatelů při zadávání zakázek a vlivy na vysoutěženou cenu.

Tato studie však nevyčísluje míru předražení zakázek a žádnou další práci IDEA či CERGE na toto téma se nám nepodařidlo dohledat.

Podle vyjádření Filipa Pertolda z CERGE-EI "takové čislo v žadné studii nezveřejnili, nicméně rozhodně nebude daleko od pravdy, protože jsme publikovali, že otevřené řízení při zadávání zakázek ušetří asi 10 procent oproti jiným typům řízení a pak zaléží jakým objemem se toto číslo vynásobí".

Přibližnou roční hodnotu veřejných zakázek odhaduje vládní poradní orgán NERV ve své studii z roku 2011 na 640 až 660 miliard korun, stejnou částku uvádí i výše zmíněná studie IDEA (strana 10). Míru předraženosti pak také odhaduje NERV na 10 procent z této částky, přibližně 65 miliard, tedy nikoliv 100 miliard, jak tvrdí Tomio Okamura. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Dle výzkumu zveřejněného ruskou tiskovou agenturou ITAR-TASS (ang), který byl proveden mezi 14. a 16. březnem 2014 společně agenturami Všeruského centra pro výzkum veřejného mínění (All-Russia Public Opinion Research Center) a Všeruské nadace veřejného mínění (All-Russian Public Opinion Foundation), se 94 % Rusů vyslovilo pro ochranu práv etnických Rusů a dalších národností žijících na Krymu a 83 % respondentů souhlasilo s ochranou těchto práv i v případě, že by to vedlo ke zhoršení vztahů s jinými státy. Zároveň 91 % respondentů podpořilo připojení Krymu k Ruské federaci a 86 % jich souhlasilo s výrokem: "Krym je Rusko".

Jednalo se o telefonický průzkum se vzorkem 48 590 obyvatel Ruska, z každého regionu bylo dotázáno mezi 300 a 1 000 respondenty.

Na základě dostupných mediálních výstupů hodnotíme výrok jako pravdivý. Jedním z témat tiskové konference (záznam tiskové konference je dostupný v archivu ČT, na dané téma prezident Zeman hovoří v čase 47:00), na níž prezident republiky vystoupil 10. ledna 2014, byla i překážka pro jmenování navrhované koaliční vlády v podobě platného znění lustračního zákona (451/1991 sb.).

Ačkoliv v rámci lustračního zákona není požadavek předložení lustračního osvědčení kandidátem na ministra explicitně zmíněn, ústavní právník Jan Kysela v rozhovoru pro Českou pozici představuje určitou právní konstrukci, na jejímž základě by byla tato podmínka pro jmenování ministra v souladu se současným zněním zákona.

Docent Kysela doslova uvádí: "Výklad zákona není zcela jednoznačný. Musíte si klást otázku, jestli ministr, který je šéfem správního úřadu, vám připadá podobnější spíše šéfovi statistického úřadu, anebo poslanci. Mně připadá podobnější šéfovi statistického úřadu. Když ve volbách voliči někoho volí, volí ho primárně jako poslance, avšak z toho automaticky neplyne, že by měl být ministrem."

Česká národní banka může k dosažení cíle (2% růstu cenové hladiny) využít různé nástroje, nejběžněji používané jsou dvě tzv. operace na volném trhu - změny úrokových sazeb a kurzové intervence. „Česká národní banka [...] bezezbytku využila svého hlavního měnověpolitického nástroje, když v závěru roku 2012 snížila úrokové sazby na technickou nulu (0,05%)." Nižší než technicky nulová úroková sazba v praxi být nemůže. Centrální banka tak nutně musela sáhnout po druhém nástroji, kterým je směnný kurz.

ČNB se skutečně s úrokovou mírou dostala na technickou nulu a musela tak vzhledem ke svému cíli sáhnout po kurzovém instrumentu měnové politiky, z čehož vyplývá pravdivost výroku.

Zrušení daně z příjmu fyzických osob je možné najít v Politickém programu Strany svobodných občanů (.pdf), konkrétně v části VI. Daňová a rozpočtová politika, bod 2 (str. 17).

Dle Návrhu státního závěrečného účtu za rok 2012 (.pdf, str. 4) je skutečný výnos daně z příjmů fyzických osob roven 92,59 mld. Kč, v roce 2011 byl skutečný výnos 90,61 mld. Kč. Skutečné výdaje rozpočtu pro rok 2012 se rovnaly 1 152,39 mld. Kč, skutečný výnos daně z příjmů fyzických osob tedy odpovídá 8 % celkových skutečných výdajů (v případě schválených celkových výdajů a schváleného výnosu daně z příjmů fyzických osob by se výsledek rovnal 7,7 %), navrhovaná jedna patnáctina (tedy 6,667 %) je číslem mírně nižším. V případě skutečných celkových výdajů pro rok 2011 (1 155,53 mld. Kč) by výsledkem bylo 7,8 %, což je opět mírně nižší než navrhovaná jedna patnáctina.

V porovnání s hrubým domácím produktem (v konstantních cenách roku 2005, měřeným výdajovou metodou), který pro rok 2012 byl roven 3 584,924 mld. Kč, by skutečný výnos odpovídal 2,58 %, pro rok 2011 byl hrubý domácí produkt roven 3 621,908 mld. Kč a skutečný výnos daně z příjmů fyzických osob odpovídal 2,5 % hrubého domácího produktu daného roku. Petr Mach ve svém výroku mluví o zhruba 3 procentech, jeho vyjádření tak lze považovat za korektní.

Na základě výše uvedených skutečností hodnotíme výrok jako pravdivý.

Prezident Miloš Zeman navštívil jednání vlády premiéra Petra Nečase jednou, a to 20. března 2013, což potvrzují také záznamy z této schůze vlády.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací z dokumentů Evropské unie (asociační dohoda a tzv. asociační agenda) a zpravodajských článků. Konkrétní slova Štefana Füleho ukrajinskému vedení jsme nenalezli, nicméně dohledané informace odpovídají pozici, kterou eurokomisař zmiňuje. Předchozí finanční pomoc, o níž hovoří Štefan Füle, je zmíněna obecně například v aktualizované verzi EU-ukrajinské asociační agendě (.pdf, angl.) z 24. června 2013 (původní z roku 2009), stejně jako v samotné asociační dohodě (.pdf, angl., články 453–459) pod titulem VI. Finanční spolupráce s ustanoveními proti podvodům.

Současnou situaci objasňují slova některých představitelů Evropské unie, například vysoké představitelky evropské diplomacie Catherine Ashtonové, která již na počátku února informovala o jednání mezi Evropskou unií a Spojenými státy ohledně krátkodobé finanční podpory Ukrajině. O konkrétní částce se zatím nemluví, podle ukrajinského opozičního lídra Arsenije Jaceňuka by minimální částka na stabilizaci měla být 15 mld. dolarů – ta byla původně přislíbena Ruskem. Do týdne (podle zprávy Libora Roučka z 24. února 2014) by pak měla Ukrajina na záchranu před bankrotem získat 4 mld. dolarů.

Podle ukrajinského ministra financí Jurije Kolobova musí získat na letošní a příští rok zahraniční pomoc ve výši 35 mld. dolarů. Údajně již požádal zahraniční partnery. Zmiňuje USA, Polsko a v souvislosti s možnou dárcovskou konferencí i další aktéry. Olivier Bailly, mluvčí Evropské komise, zmínil jako možné partnery také organizace Mezinárodní měnový fond, Evropskou investiční banku nebo Evropskou banku pro obnovu a rozvoj. Pomoc však bude pravděpodobně navázána na ekonomické reformy. EU chce také s finanční pomocí počkat na ustanovení nové ukrajinské vlády.

Ukrajina také již dříve finanční pomoc od Mezinárodního měnového fondu dostávala. Ten však kvůli neplnění podmínek dohodnutých mezi těmito dvěma aktéry finanční pomoc v celkové výši 15 mld. dolarů následně pozastavil.