Jan Mládek
Evropská unie má také precedens, jak se chová k palestinským okupovaným územím, kde je a tak dále, kde je jaksi omezen vývoz některých firem.
Evropská unie udělila v roce 2011 Palestinské národní radě " Status partnera v demokracii ", který Palestincům umožní zúčastnit se jednání EU jako pozorovatelé, avšak který jim také ukládá povinnost boje proti terorismu či uznání Izraele na existenci. Evropská komise také zahrnuje Generální ředitelství pro rozvoj a spolupráci, tzv. EuropeAid (.pdf), který pokrývá i spolupráci mezi EU a palestinskými představiteli. Ten byl signován již v roce 1997.
V roce 2004 bylo palestinské vedení jedním z prvních zahrnutých do Evropské sousedské politiky. V roce 2005 byl také odsouhlasen Akční plán (.pdf), jenž se zabývá rozvojem vztahů mezi představiteli EU a Palestinci, postihuje rovněž oblasti obchodu atd. Spolupráce mezi EU a palestinským vedením zahrnuje několik programů z různých oblastí v pravidelných sedmiletých programových obdobích.
EU a území Palestiny mají tedy své vztahy definované, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.
David Rath
Tak možná víte, že já jsem lékař a zabýval jsem se hlavně zdravotnictvím. Tudíž skutečně já nemohu suplovat justici a to, že pan ministr Pospíšil kašlal na vězeňství a nezavedl ani domácí vězení a hlídací náramky.
MUDr. David Rath byl poslancem dvě volební období, v letech 2006 až 2010 a ve zkráceném období 2010 až 2013. Po celou tuto dobu působil ve výboru pro zdravotnictví, od 13. 9. 2006 do 31. 3. 2009 byl dokonce jeho předsedou. Působil také jako ministr zdravotnictví ve vládě Jiřího Paroubka.
Ohledně domácího vězení však nemá David Rath pravdu, institut domácího vězení je v trestním zákoníku od začátku roku 2010, není však příliš využíván právě kvůli nedostupnosti hlídacích náramků. Na ty byl v roce 2010 vypsán tendr a v roce 2012 byl dokonce spuštěn zkušební projekt. Od května 2013 pak měly být náramky uvedeny do provozu. Projekt byl však po nečekané lednové amnestii prezidenta republiky zastaven.
Možnost domácho vězení jako alternativního trestu tedy existuje, avšak není příliš využívána kvůli nedostupnosti elektronických náramků. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.
Já bych rád reagoval i na více bodů jeho vystoupení a začal bych tím nejednodušším, a to je celní unie mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Jeden z prvních činů po nástupu na Ministerstvo průmyslu a obchodu bylo to, že jsem spolupodepsal článek osmi ministrů pro Financial Times, který říkal, že naším zájmem je, aby tato dohoda o celní unii byla podepsána co nejdříve, takže já to jednoznačně podporuji, vláda to podporuje.
16. února tohoto roku se konala schůze mezi představiteli Evropské unie a Spojených států, jejímž předmětem bylo tzv. Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP). Jedná se o vytvoření celní unie mezi oběma ekonomickými velmocemi.
Schůzka se nesla ve všeobecném souhlasu s touto obchodní spoluprací, důkazem byl podpis pod článek pro Financial Times, který hovořil o prospěšnosti partnerství. Tento článek podepsalo osm evropských ministrů a španělský státní sekretář pro obchod. Jan Mládek, od 29.1.2014 ministr průmyslu a obchodu, se pod článek pro Financial Times o podpoře vytvoření celní unie EU se Spojenými státy spolupodepsal 18 dnů po svém jmenování. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
A jak to, že v zemích, paní redaktorko, já to schválně trochu přeženu, v zemích, kde například v Německu skoro každá věznice má plavecký bazén, to je k smíchu, samozřejmě k smíchu, tak je tam recidiva 30%.
Výrok Davida Ratha hodnotíme na základě údajů z německého ministerstva spravedlnosti jako nepravdivý. Dle posledních dostupných informací dosahuje míra recidivy v Německu 33,7 % a nikoli 30%. Demagog.cz ve své metodice toleruje odchylku 10% a ta byla v tomto případě těsně překročena.
Ministerstvo spravedlnosti vychází z výsledků studie z let 2004 až 2007. Podle ní byla míra recidivy v Německu 33,7 % - z 1 052 215 osob se do vězení vrátilo 354 886 lidí (.pdf, s. 38, studie je dostupná v NJ ke stažení zde).
Miloš Zeman
Pak tam (v Soči - pozn. Demagog.cz) mám asi pět nebo šest bilaterálních jednání, mimo jiné s čínským prezidentem a dalšími.
Program účasti prezidenta Miloše Zemana na zahájení olympijských her v Soči, zveřejněný na oficiálním webu www.hrad.cz, bilaterální schůzky se zahraničními představiteli nezmiňuje.
Ze zveřejněných tiskových zpráv však vyplývá, že k několika jednáním již došlo (rozhovor s prezidentem byl předtáčen). Zeman se tedy podle webu zatím setkal se zmíněným prezidentem Čínské lidové republiky Si Ťin-pchingem, s prezidentem Ázerbajdžánské republiky Ilhamem Alijevem a s prezidentem Republiky Tádžikistán Emómalí-ji Rahmónem.
S ohledem na to, že nemůžeme potvrdit ani vyvrátit zmiňovaný plán "pěti či šesti bilaterálních jednání", označujeme výrok jako neověřitelný.
Kateřina Konečná
Tomio Okamura má jeden jediný program, a to je přímá demokracie a referendum, které my prosazujeme v Poslanecké sněmovně jako komunisté 10 let.
Výrok poslankyně Konečné hodnotíme jako zavádějící, protože program hnutí Úsvit není zaměřen pouze a jen na přímou demokracii a prosazení referenda.
Témata "přímé demokracie" a "referenda" jsou skutečně jedněmi z klíčových programových bodů (bod 1) hnutí Úsvit Přímé Demokracie Tomia Okamury. Programatika hnutí je však přeci jen širší (Osobní, hmotná a trestní odpovědnost politiků, zákon o prokázání původu majetku, snižování některých daní atp.).
Samotní představitelé hnutí, kteří byli v minulém volebním období poslanci PSP ČR (David Kádner, Radim Fiala), navrhli novely zákonů, které se "prvků přímé demokracie" netýkají vůbec - Zákon o pomoci v hmotné nouzi a Zákon o spotřebitelském úvěru.
Tyto 2 legislativní návrhy podával přes poslance Fialu a Kádnera tehdejší senátor Okamura. V den podání návrhů zákonů prezentovali zmínění tato opatření také na brífinku, který přenášela ČT24 (studio ČT24 - 30.5. - video 02:00 a dále).
V případě KSČM se návrhy na prosazení "přímé demokracie" a "referenda" objevují ve volebním programu strany již pro volby v roce 1996 (.pdf - str. 4) ale i 1998 (.pdf - str. 12), 2002 (.doc - str. 12) atd. Co se týká legislativní činnosti, tak např. studie Petry Bartákové z Parlamentního institutu Referenda ve vybraných zemích (.pdf - str. 6) z roku 2006 zmiňuje návrhy různých podob referenda ze strany představitelů KSČM již z roku 1996 či 1997 atd.
KSČM např. také iniciovala referenda k různým dílčím otázkám např. " o případné americké základně v ČR " či aktuálně " referendum k zákonu o církevních restitucích ".
Tomio Okamura
O tom, aby občané se mohli sami vyjádřit, zdali souhlasí s církevními restitucemi či ne. Jediní, kdo v Poslanecké sněmovně předminulý týden hlasovali pro toto referendum, byli poslanci hnutí Úsvit a poslanci KSČM.
Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť pro zmíněný návrh hlasovali mimo poslanců Úsvitu a KSČM také někteří poslanci ČSSD.
Zmíněný návrh byl projednáván v Poslanecké sněmovně 18. března. Šlo o návrh poslanců KSČM na vydání ústavního zákona o referendu o zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
Tento návrh byl zamítnut v prvním čtení. Proti zamítnutí (tedy v logice výroku Okamury "pro referendum") hlasovalo celkem 56 poslanců a poslankyň. Z toho šlo o 32 členů klubu KSČM, 11 poslanců hnutí Úsvit a také 13 poslanců ČSSD.
Není tedy pravda, že by pro zmíněný návrh hlasovali pouze poslanci hnutí Úsvit a poslanci KSČM. Návrh byl podpořen také 13 zástupci ČSSD. Jediný klub, který hlasoval v této otázce jednotně proti zamítnutí, byl klub KSČM. V rámci hlasování byl mimo jiné i 1 poslanec hnutí Úsvit (Augustin Karel Andrle Sylor) pro zamítnutí tohoto návrhu.
Jinými slovy, jestliže mě premiér není schopen navrhnout alternativu (...) no tak jsou v podstatě dvě možnosti. Buď odmítnout toho ministra jmenovat. V takovém případě premiér Sobotka veřejně řekl, že by dočasně převzali jeho úřad, ale v tom případě bych zkomplikoval situaci vládě, protože premiér, který se současně věnuje jednomu nebo dvěma dalším resortům, nemůže plnohodnotně vykonávat svoji funkci.
Bohuslav Sobotka skutečně nabídl Miloši Zemanovi jedinou alternativu, pokud odmítne některého kandidáta na ministra. Sobotka veřejně řekl, že on sám by potom dočasně vedl ministerský úřad.
Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Když jsme měli první zasedání poslaneckého klubu, teď v neděli vlastně po volbách, tak tam mám několik kolegů, kteří se generačně mně určitě rovnají. Jsou zhruba v mém věku a rozhodně těch mladších kolegů přišlo víc než těch starších kolegů.
Výrok poslankyně Konečné hodnotíme vzhledem ke zjištěným informacím o věku poslaneckých nováčků KSČM jako zavádějící.
V rámci zjišťování informací k tomuto výroku jsem vyšli z personálního obsazení poslaneckého klubu KSČM po volbách v roce 2010 a po předčasných volbách 2013. Nováčků v klubu je oproti minulému volebnímu období 12. U nich jsme porovnávali ročník narození vzhledem k roku 1981, kdy se narodila poslankyně Konečná.
V parlamentních volbách 2010 získala KSČM celkem 26 mandátů, v letošních volbách pak posílila na 33 křesel.
Porovnáme-li personální složení poslaneckého klubu strany vzešlého z voleb, zjistíme, že se zde oproti roku 2010 nyní objevují noví poslanci, u nichž je v tomto výroku důležitý především jejich věk.
Je tedy patrné, že Kateřina Konečná má pravdu, když tvrdí, že z nováčků v klubu KSČM je několik takových, kteří jsou zhruba stejně staří, jako poslankyně sama. Jde konkrétně o 3 osoby - Hanu Aulickou-Jírovcovou, René Čípa a Marii Pěničkovou. Není však už pravda, že mladších kolegů poslankyně Konečně přišlo více, než nových poslanců, kteří jsou dříve narození.
Jiří Dienstbier
Ale neměl by se z referenda stát standardní nástroj opoziční politiky. Já bych tady uvedl jeden příklad, který se týká Slovinska. Ve Slovinsku zavedli velmi mírné podmínky pro referendum. A v době krize, když vláda potřebovala přijímat rychlé opatření, která by tu krizi vyřešila, tak opozice vlastně iniciací referend totálně zablokovala jakoukoliv možnost řešení.
Na základě dohledaných informací hodnotíme Dienstbierův výrok jako pravdivý.
Slovinsko mělo v době krize opravdu velmi mírné podmínky pro uskutečnění referenda. Pro zahájení řízení o referendu stačilo pouze 2 500 podpisů a pro jeho skutečné konání 40 000 podpisů. Referendum mohlo vyvolat také Národní shromáždění nebo Národní rada, přičemž se mohlo konat o jakémkoliv zákonu. Pravdivá je i část výroku o nutnosti rychlého přijetí úsporných opatření v krizi. Jako důkaz přikládáme graf znázorňující slovinský dluh vůči HDP v letech 2004–2013:
Tyto mírné podmínky byly využívány opozicí a odbory pro blokování přijetí nutných úsporných, ač možná bolestivých, opatření v letech 2011–2012. Např. blokování zákona o zvýšení důchodového věku, referendum o zablokování tzv. "bad bank" zákona atd.
Slovinci svým hlasováním vyjádřili souhlas s opozicí a odbory. Slovinský ústavní soud však v prosinci 2013 zrušil účinnost dvou důležitých referend – o zavedení tzv. "bad bank" instituce a o vzniku státního holdingu, který by spravoval veškerá státní aktiva. Odůvodnění soudu bylo, že plynulý chod státu má přednost před povinností akceptovat výsledky referenda.
Všechny tyto obstrukce měly velmi negativní dopad na vnímání slovinské ekonomiky na finančních trzích, kdy ratingové agentury změnily výhled na negativní, a tím pádem se financování státu ještě více prodražilo.
V květnu 2013 byl ve Slovinsku přijat zákon na zpřísnění podmínek vyvolání referenda. Jeho konání již nemůže iniciovat Národní rada ani Národní shromáždění a referendum se nemůže konat o zákonech, které upravují daně, cla, ratifikace mezinárodních smluv, nouzová opatření na obranu státu atd.
