Přehled ověřených výroků

Výrok Jeronýma Tejce je hodnocen jako pravdivý, neboť poslanec Pospíšil skutečně podporoval vládu Mirka Topolánka (druhá), která byla postavena na 2 "přeběhlících" ČSSD.

Ve volebním období 2006-2010 byla sestavena druhá vláda Mirka Topolánka, která vznikla při rozložení sil 100:100 v Poslanecké sněmovně. To bylo možné díky tomu, že 2 poslanci zvolení za ČSSD (Melčák - Pohanka) vystoupili z klubu ČSSD a při hlasování o důvěře vládě opustili sál. Snížilo se tak kvórum potřebné pro zisk důvěry a kabinet ODS - KDU-ČSL - SZ tak získal důvěru.

V tomto konkrétním hlasování vládu podpořil i tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Stejně tak podporoval vládu v dalších hlasováních, která byla namířena směrem k vyjádření nedůvěry vládě.

Tento výrok jsme původně špatně hodnotili jako nepravdivý. Po upozornění Radka Johna jsme hodnocení opravili a za upozornění mu děkujeme.

Radek John byl skutečně jedním z předkladatelů novely zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. V samotném dokumentu (.pdf) s vyznačenými změnami oproti původnímu znění je hned na první stránce v § 48 ods. 1 patrné, že členy vyšetřovací komise nadále mohou být nejen poslanci.

Přehled zákonů, které předkládal Radek John (mezi nimiž je i tento zákon) najdete na stránkách Poslanecké sněmovny.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť Afghánistán a Mongolsko jsou MZV vytipovány jakožto prioritní země v oblasti rozvojové spolupráce, nikoliv jakožto potenciální investoři.

Čína, Rusko, Brazílie a Indie jsou pak MPO označeny také za prioritní partnery ČR, ale v oblasti exportu. Jedná se tedy o jiné oblasti spolupráce, a proto nelze říci, že by se v rámci těchto zemí koncepce MPO a MZV rozcházely, respektive, že by se jednotlivá ministerstva nedokázala shodnout, jak uvádí Bernardová v další části rozhovoru.

Pravdou je, že MPO vypracovalo Exportní strategii České republiky pro rok 2012-2020(.pdf), v rámci níž pro Českou republiku definovalo prioritní exportní krajiny do kterých spadá Čína, Rusko Indie i Brazílie, lze tedy říci, že se jedná o prioritní partnerské země v oblasti exportní strategie ČR, ale nikoliv o potenciální investory.

MZV potom v rámci koncepce zahraniční politiky České republiky(.pdf) sice opět zmínilo Mongolsko a Afghánistán (a Etiopii o které Bernardová mluví v další části rozhovoru) jakožto prioritní země, ale v oblastirozvojové spolupráce:"V návaznosti na schválenou koncepci rozvojové spolupráce se bude ČRv období 2010 – 2017 soustřeďovat především na pět prioritních zemís plánem spolupráce (tzv. programových zemí), kterými jsou Afghánistán,Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko, Mongolsko."

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací z webu mojeods.cz a volby.cz jako zavádějící, neboť Pospíšil značně nadhodnocuje počet členů ODS.

Aktuální počet členů ODS je v tuto chvíli (16. září 2013) 21 493, což je údaj značně nižší, než který popisuje místopředseda ODS.

Počet komunálních politiků zvolených za ODS v posledních komunálních volbách v roce 2010 byl 5 112 zvolených zastupitelů. I když toto číslo nemusí a zřejmě není k dnešnímu dni zcela totožné, je nepochybné, že ODS zastupují na komunální úrovni skutečně stovky zastupitelů.

Po rezignaci Petra Nečase z postu předsedy ODS je úřadujícím předsedou strany Martin Kuba.

Bohuslav Sobotka byl znovu zvolen předsedou ČSSD na jejím 37. sjezdu, který se konal 15. a 16. března v Ostravě, a to hned v prvním kole se ziskem 504 hlasů z celkových 600, tj. 84 %.

Statutárním místopředsedou strany je Michal Hašek (473 hlasů v 1. kole). Řadovými místopředsedy jsou Milan Chovanec (332 hlasů), Martin Starec (298 hlasů), Zdeněk Škromach (413 hlasů) a Lubomír Zaorálek (412 hlasů), kteří byli zvoleni v 1. kole, a Alena Gajdůšková, která byla zvolena 292 hlasy v kole druhém. Martin Starec a Alena Gajdůšková byli zvoleni díky sníženému kvóru z důvodu zdržení se hlasování či neplatnosti hlasu některých delegátů z celkových 600.

Přes těsnost zvolení Martina Starce a Aleny Gajdůškové lze považovat mandát vedení za poměrně silný, předseda i statutární místopředseda získali své posty s přehledem již v prvním kole, většina místopředsedů taktéž.

Vedení zvolené na sjezdu zároveň stále funguje ve stejném složení, v jakém bylo zvoleno na sjezdu.

Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme podle dostupných informací z webu VZP a www.lekarske.slovniky.cz jako pravdivý.

Definice kapitační platby podle Velkého lékařského slovníku:

"Prospektivní platba, kterou obdrží poskytovatel zdravotní péče na úhradu nákladů. Způsob platby zdravotní pojišťovnou za poskytnutou zdravotní péči. Jde o placení za „hlavu“. Je poskytována pevnou částkou na jednoho registrovaného pacienta s přihlédnutím k věku a demografickým či jiným charakteristikám pojištěnce Je využívána zejm. v oblasti primární péče".

Kapitační platby popisuje také web VZP: " V kapitační platbě je zahrnuta řada výkonů poskytované zdravotní péče, kterou tedy pak lékař při ošetření pojištěnce nevykazuje pojišťovně k úhradě."

Německá daňová legislativa neobsahuje povinnost prokázat původ svého majetku.

Návrh zákona o prokázání majetku (od poslanců ČSSD) v §3 zakládá povinnost oznamovat zisk majetku v určité výši a v §5 odst. 3 pak stanoví, že hodnota předmětného majetku, u něhož nebude prokázáno, že byl nabyt ze zdaněných prostředků, bude dodatečně zdaněna. Je tedy na vlastníkovi, aby dokázal, že svůj majetek nabyl legálně, a v tomto smyslu chápeme i výrok prezidenta Zemana.

V německé daňové legislativě (zejm. fiskální zákon, něm. či angl.) ovšem srovnatelné ustanovení nenajdeme. Daňoví poplatníci nejsou povinni přiznávat majetek, který se nachází na německém území (na povinnost přiznání zahr. majetku upozorňuje - angl., sekce "taxation" - např. britské ministerstvo zahraničí). Částečně tato povinnost platila v době fungování daně z majetku, která se však nevybírá od r. 1997 (Deutche Welle, angl.). Bez povinnosti přiznávat majetek pak není jasné, kdy má v Německu podle Zemana nastávat situace jako v zákoně o prokázání původu majetku. Důkazní břemeno samozřejmě padá na poplatníka např. tehdy, je-li mu vyměřen daňový nedoplatek, ten ovšem není možné vyměřit na veškerý majetek - na nezaplacenou daň se vztahuje pětiletá promlčecí lhůta (dle §228 zákona).

Uzavíráme tedy, že povinnost prokazovat původ veškerého majetku v Německu neexistuje a výrok prezidenta Zemana proto není pravdivý.

Nové volby do zastupitelstva se podle zákona konají, došlo-li k územní změně, pokud zastupitelstvo delší dobu nejedná (dle zákona o obcích), případně, jak uvádí zastupitel Poche, když není dostatečný počet nejen zastupitelů, nýbrž i náhradníků. Ti totiž nastupují postupně až do poslední osoby na kandidátce.

Nedostatek zastupitelů by nastal např. po rezignaci všech zastupitelů a náhradníků ODS a ČSSD, která by uprázdnila více než polovinu mandátů a naplnila tak zákonnou podmínku konání nových voleb. Stačilo by tedy "pouze" asi 120 rezignací, nikoli 300, jak nepravdivě uvádí Poche.

Paní Benešovou jsme nalezli v živnostenském rejstříku, v obchodním rejstříku však již zapsaná není (ani ze zákona být nemusí). Není tedy jasné, jak Andrej Babiš přišel na výši jmění a výsledky jejího hospodaření. Výrok proto musíme hodnotit jako neověřitelný.

Pavel Blažek skutečně oslovil dopisem (.pdf) nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana s otázkami, které směřovaly k zásahu ÚOOZ na Úřadu vlády ČR. Těchto otázek bylo však celkem 19 a ne 23, jak uvádí prezident Zeman, což je ovšem v kontextu výroku spíše drobná nepřesnost.

NSZ skutečně odmítl odpovědět na tyto otázky. Mluvčí NSZ se k celé věci vyjádřila následovně: “ Jde o požadování informací zasahující do působnosti státního zastupitelství týkající se konkrétní kauzy," uvedla. Zákon přitom jasně říká, že věci svěřené do působnosti státního zastupitelství vykonávají pouze státní zástupci a jiné orgány či osoby nesmějí do jejich činnosti zasahovat.”

Miloš Zeman tedy celý proces popisuje korektně, mýlí se v počtu otázek, které měl Blažek Zemanovi zaslat. Tato nepřesnost je však spíše drobná, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.