My jsme předložili zákon o majetkových přiznáních, nebyl přijat.
Na základě informací z webu Poslanecké sněmovny hodnotíme výrok jako pravdivý.
Skupina poslanců ČSSD skutečně předložila 8. září 2011 Návrh zákona o přiznání k registrovanému majetku a o změně zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Tento návrh zákona byl také následně v rámci prvního čtení zamítnut.
Když se schvalovala přímá volba prezidenta republiky, my jsme navrhovali jako sociální demokraté zpřesnit pravomoci prezidenta v celé řadě oblastí.
Sociální demokraté před schválením přímé volby prezidenta navrhovali několik úprav prezidentských pravomocí. První z nich bylo omezení prezidenta jmenovat samostatně členy bankovní rady ČNB (k tomu by dle návrhu ČSSD potřeboval souhlas senátu či premiéra). Dále zavedení šestiletého funkčního období a synchronizace voleb s volbami senátními. Další dva návrhy se pak týkaly omezení jeho práva na abolici, tj. pravomoc zasahovat do trestního řízení, zastavit ho a udělit milost, a dále zavedení imunity prezidenta pouze po dobu vykonávání jeho pětiletého mandátu. Nakonec ČSSD dokázala do zákona prosadit pouze dva posledně zmiňované pozměňovací návrhy.
Výrok Bohuslava Sobotky hodnotíme jako pravdivý.
Ústavní soud v různých jiných věcech už judikoval, že není-li v ústavě lhůta, je stanovena povinnost prezidenta republiky konat, tak ta lhůta je, vyplývá to z ústavních principů a je to bez zbytečného odkladu. Tedy zpravidla v řádu dnů, pokud nejsou jakékoliv jiné důvody.
Ústavní soud nálezem vedeným pod spisovou značkou Pl.ÚS 29/09 (.doc) se otázce lhůt věnuje zvláště v bodech 116 - 121, kde říká, že: "...Lhůta bez zbytečného odkladu pochopitelně neznamená ihned..." (bod 120) a zároveň: "...Taková doba - pohybující se v řádu měsíců, a nikoli pouze týdnů - nepochybně přiměřená není..." (bod 121).
Tento nález se zabývá lhůtou ratifikace mezinárodní smlouvy prezidentem (konkrétně Lisabonské smlouvy), kde také není v ústavě jasně definovaná lhůta. Můžeme to tedy brát jako analogii o které mluví Jiří Dienstbier a dát mu za pravdu, že takto Ústavní soud opravdu judikoval
V západní Evropě má psychosomatická péče mnohem větší podporu než u nás.
V Německu se psychosomatika (anglicky) etablovala v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, je brána jako součást zdravotní péče a jako samostatný obor medicíny.
Psychosomatika a její příbuzná disciplína konzultační psychiatrie je také rozvinuta v Rakousku (s. 20-21) a Švýcarsku (s. 25-26).
V USA je pak psychosomatika oficiálně uznaným podoborem psychiatrie od r. 2003. Že situace ohledně přijetí a podpory psychosomatiky je obecně ve světě složitá, naznačuje článek z webu České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii.
Tento výrok jsme nakonec hodnotili jako neověřitelný (původně pravda), neboť je problematické dohledat zdroje k více zemím západní Evropy a také komparovat stav psychosomatické péče tam a v České republice.
My jsme teď strana, která v tuhle tu chvíli má senátory, nemá poslance. V minulosti jsme měli samozřejmě plnohodnotné zastoupení v obou komorách parlamentu.
Lidovci skutečně mají své zastoupení v Senátu - jsou zastoupeni v "Klubu pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí". Jejich senátory v tomto klubu jsou Petr Šilar, Jiří Čunek a Stanislav Juránek.
Ve volbách do poslanecké sněmovny 2010 získala KDU-ČSL 4,39 %, což jí nestačilo na zisk poslaneckých mandátů. Před těmito volbami však měla strana své zastoupení ve Sněmovně po celou dobu samostatné existence ČR.
A já myslím, že vaši voliči to vědí, protože jinak by asi v ČR nebylo podle průzkumu veřejného mínění 77% lidí, kteří jsou proti zavedení jednotné měny v ČR.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě výzkumu CVVM z dubna 2013, kdy 77% obyvatel rozhodně či spíše nesouhlasí se zavedením eura.
Z ostatních průzkumů veřejného mínění stojí za pozornost uvést šetření Evropské Komise Flash Eurobarometr 377 (.pdf), publikované v dubnu 2013. To uvádí, že z celkového počtu dotazovaných Čechů hodnotí přijetí eura velmi nebo spíše negativně 72% Čechů.
Já tady platím stovky milionů daní.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný vzhledem k nedohledatelnosti relevantních informací.
Majetek Andreje Babiše se odhaduje na 2 mld. dolarů, tj. přibližně 39,5 mld. Kč. (iDnes.cz, 4. 3. 2013), výše jeho daňové povinnosti musí tedy být přiměřená výši jeho majetku a nakládání s ním.
Údaje o výši daní jednotlivých plátců nejsou zveřejňovány. Údaje o konkrétní výši daní, které Andrej Babiš odvádí, resp. o přesné povaze vlastněného majetku a jeho disponování, tedy nejsou dostupné z veřejných zdrojů a není možné toto tvrzení tedy ověřit; výši daní lze pouze odhadovat.
Pozn.: Obdobným výrokem Andreje Babiše se Demagog.CZ již zabýval, viz výrok " Platíme velké daně v Čechách, 800 milionů." (myšlena společnost Agrofert Holding, a.s.) I tento výrok byl hodnocen jako "neověřitelný".
(Obávám se, že po těch 4 letech jsme zase ve stejném bodu nula v boji proti extrémismu poté, co se nám podařilo rozpustit Dělnickou stranu,) poté, co se nám podařilo rozprášit ty nejagresivnější buňky neonacistické(..)
Výrok Martina Peciny je hodnocen jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat informace potvrzující "rozprášení nejagresivnějších neonacistických buněk" za doby jeho působení ve funkci ministra vnitra ve vládě Jana Fischera.
Já jsem nikdy v žádné straně nebyl, jediná moje strana jsou Zemanovci.
Vratislav Mynář je členem SPOZ od roku 2010. V roce 2006 se stal zastupitelem v Osvětimanech jako nezávislý kandidát. O čtyři roky později svůj mandát obhájil již jako člen Zemanovců.
Je pravda, že ve volbách v ČR evropská témata nedominují. Já myslím, že první takovou výjimkou trošku byly prezidentské volby, díky povaze a roli prezidenta v zahraniční politice.
Při hodnocení výroku jsme se zaměřili na zatím poslední sněmovní volby v roce 2010. Tehdy představila ODS svůj programový dokument Vize 2020, která obsahovala poměrně rozsáhlou sekci „Česká republika v Evropě a ve světě“, tři strany věnované zahraničním vztahům, především pak EU, najdeme i v samotném volebním programu. Také ČSSD věnovala zahraniční politice jednu ze svých Oranžových knih.
Je však pravdou, že kampani dominovala úplně jiná témata, především vnitropolitická, ekonomická (vládní škrty, „strašení Řeckem“), velkým tématem se stal boj proti korupci. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
V prezidentské volbě integrace byla jednou z otázek rezonujících v kampani, ilustrovat to můžeme například na 11 otázkách pro 11 kandidátů, které kandidáti zodpovídali pro ČT.
