Přehled ověřených výroků

Předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS) mluvil o problému vysokých cen energií v rozhovoru, který v neděli 21. srpna zveřejnil server Novinky.cz. Vystrčil zmiňoval tzv. úsporný tarif, který by měl domácnostem pomoci snížit účty za elektřinu a plyn. Podle Vystrčila by měl začít platit od konce října či od listopadu, přičemž záleží na vládě, kdy přesně tuto pomoc spustí. Doplňme, že podle pozdějšího rozhodnutí vlády by měl být tarif spuštěn od října.

Na otázku, zda to lidé musí zatím zvládnout sami, Miloš Vystrčil v rozhovoru odpověděl (video, čas 14:49): „Teď to musí nějakou dobu zvládnout sami. Samozřejmě jsou tady jiné možnosti, příspěvek na bydlení, je tady ta pětitisícová pomoc atd. Není to tak, že by byli ti lidé úplně bez příspěvků a bez pomoci. Jsou tady další dávky hmotné nouze, které lze využívat.“

Nejprve uveďme, že předseda hnutí SPD nezmiňuje konkrétní období, ve kterém mělo k takovému nárůstu exekucí dojít. Z kontextu rozhovoru nicméně vyplývá, že hovoří o době, kdy vládne současný kabinet Petra Fialy. Ten do Strakovy akademie nastoupil 17. prosince loňského roku. 

„Nárůst exekucí“ lze vyjádřit dvěma způsoby: počtem nově zahájených exekucí (o nichž rozhodl soud) a počtem zahájených exekučních řízení (tj. podaných žádostí o nařízení exekuce). V rámci našeho odůvodnění se proto postupně zaměříme na obě zmíněné statistiky.

Počty zahájených exekucí

Data o exekucích zveřejňuje Exekutorská komora ČR. Jako zdroj informací přitom uvádí (.pdf, str. 1) neveřejný Rejstřík zahájených exekucí (RZE) spravovaný Ministerstvem spravedlnosti. Upřesněme, že RZE ani žádný veřejně dostupný rejstřík neeviduje tzv. správní exekuce, vedené např. ze strany krajských či stavebních úřadů apod., a daňové exekuce, kdy je věřitelem finanční úřad. Data Exekutorské komory se tak týkají jen počtu exekucí nařízených soudy (.pdf).

Pokud se podíváme na tuto statistiku, počet zahájených exekucí se v roce 2021 oproti roku 2020 zvýšil o 12 %. Uvedené údaje se přitom netýkají pouze občanů, tedy fyzických osob, ale i právnických osob (tj. firem, například společností s ručením omezeným apod.).

Exekutorská komora vydává (.pdf) statistiky i za jednotlivá čtvrtletí. Počet zahájených exekucí a procentní změnu oproti předchozímu čtvrtletí i předchozímu roku ukazuje následující tabulka. Jak v prvním a druhém čtvrtletí letošního roku, tak ani ve všech kvartálech minulého roku nelze pozorovat nárůst kolem 40 %.

Počty zahájených exekučních řízení

Některé organizace, jako je např. Institut prevence a řešení předlužení, v souvislosti s exekucemi často hovoří i o počtu zahájených exekučních řízení a v textech tento pojem zkracují jen na „exekuce“. Exekuční řízení se nicméně považuje za zahájené už v den, kdy návrh na exekuci od věřitele dojde soudnímu exekutorovi. Ten poté danému soudu podává žádost o pověření a nařízení exekuce. K zahájení samotné exekuce je přitom nutné, aby o ní v dalším kroku rozhodl soud. 

Pro úplnost se proto podívejme i na počty zahájených exekučních řízení, které je také možné najít ve výkazech okresních soudů (výkazy o pohybu agendy rejstříku EXE, položka V(MS)-163 v sumáři výkazů). Přesněji se jedná o položku „celkem nový nápad“, jež popisuje počet nových žádostí o pověření, které exekutoři podali na soudy. Vyjdeme-li z těchto čísel, dostaneme tabulku níže. Jediný měsíc, kdy můžeme hovořit o 40% meziročním nárůstu, je letošní leden. Všechny ostatní měsíce za poslední rok se ke 40% navýšení nepřibližují, a to ani v meziměsíčním srovnání.

40% nárůst se poté nevyskytuje ani v případě, že srovnáme počty zahájených exekučních řízení v jednotlivých čtvrtletích či celých letech.

Doplňme, že na exekuce se můžeme dívat i z hlediska počtu osob, které se alespoň v jedné exekuci nacházejí. Průměrný počet exekucí na jednoho člověka se totiž pohybuje (.pdf) okolo šesti. Z údajů Exekutorské komory ČR také vyplývá (.pdf), že v roce 2021 se v exekuci nacházelo celkem 698 028 lidí. O rok dříve se přitom jednalo o 732 916 obyvatel. Za minulý rok se tedy počet lidí v exekucích snížil, a to o necelých 5 %. Dle posledních dostupných dat za první polovinu roku 2022 je lidí v exekuci 683 239.

Na závěr shrňme, že téměř 40% nárůst u exekucí, o kterém mluví předseda hnutí SPD, nastal jen v letošním lednu, přičemž se jednalo o počet nových zahájených exekučních řízení. Tento 40% nárůst byl pouze mimořádným výkyvem. Během ostatních měsíců, kdy stála v čele země Fialova vláda (na kterou v této souvislosti Tomio Okamura poukazuje), se dle dostupných dat žádný takto velký nárůst nevyskytl a v žádné ze sledovaných statistik nepřekročil 27 %. Z těchto důvodů tak výrok Tomia Okamury hodnotíme jako zavádějící.

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela na svém Twitteru v červnu napsal, že se státu ve spolupráci se skupinou ČEZ podařilo zajistit kapacitu v nizozemském terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG). Bližší podrobnosti tehdy Síkela neuvedl. Na začátku července pak nizozemský velvyslanec v České republice oznámil, že Česko by mělo získat přibližně tři miliardy metrů krychlových zemního plynu, což představuje přibližně třetinu naší roční spotřeby.

Na tiskové konferenci 19. července 2022 ministr průmyslu a obchodu oznámil detaily uzavřené dohody. Plovoucí terminál u nizozemského Eemshavenu by měl začít fungovat v září a ČEZ v něm má podle Síkely a generálního ředitele ČEZu Daniela Beneše pronajatou kapacitu na zpětné zplynování LNG ze 30 tankerů. ČEZ také údajně zajistil kapacitu v přepravních trasách do Česka.

Jozef Síkela také řekl, že stát, respektive ČEZ zatím nemá zajištěné samotné dodávky LNG do nizozemského terminálu. O těch ČEZ zatím vyjednává, Ministerstvo průmyslu a obchodu k tomu na svém webu uvedlo: „Pracujeme také na tom, abychom do tohoto terminálu zajistili dostatek dodávek LNG. Ministr Síkela v červnu navštívil Katar, kde spolu s dalšími českými ministry jednal o dodávkách LNG i s tamním emírem. MPO také zprostředkovalo českým obchodníkům jednání se zástupci Ománu či Ázerbájdžánu“.

Tomio Okamura svým výrokem reaguje na slova ministra dopravy Martina Kupky z ODS, který řekl, že plynové zásobníky jsou v Česku aktuálně naplněné z 82 % (video, 10:48). Podle šéfa hnutí SPD nicméně odborníci varují před tím, že tento plyn nepatří českému státu, nýbrž zahraničím firmám. V odůvodnění se zaměříme na to, zda je to pravda a kteří odborníci na energetiku na tento stav upozorňují.

Vyjádření některých odborníků

Web oenergetice.cz uvádí, že hlavním účelem podzemních plynových zásobníků je umožnit nákup v létě levnějšího plynu a pokrýt jím vyšší dodávky v zimě. Země EU se v souvislosti se současnou energetickou krizí dohodly, že do začátku letošní zimy své zásobníky naplní na alespoň 80 %.

O tom, že zásobníky na našem území nepatří českému státu na začátku července mluvil Vladimír Štěpán, který v českých médiích bývá prezentován jako energetický expert. V srpnovém rozhovoru pro Parlamentní listy pak Štěpán například upozorňoval na to, že „česká vláda svými prohlášeními, že máme naplněné zásobníky pro potřeby naší země, uvádí nepřesné informace“, protože s majiteli plynu neuzavřela žádné dohody. Podle Štěpána by se tak zahraniční obchodníci v případě krize mohli jednoduše rozhodnout, že plyn pošlou svým odběratelům mimo Českou republiku. Stát by dle něj plyn ze zásobníků mohl využít pro potřeby ČR jen v případě vyhlášení nouzového stavu, pak by ale zase musel obchodníkům uhradit vzniklé škody.

Podobně jako Štěpán se v červnu vyjadřoval (video, čas 3:47) i Ivan Noveský – bývalý místopředseda (.pdf) Energetického regulačního úřadu, kterého do funkce jmenovala někdejší předsedkyně Alena Vitásková. Zároveň tehdy o zásobnících uvedl: „My vůbec netušíme, kolik v tom je českého plynu. My víme pouze o tom, že ministr Síkela koupil nějakých asi 230 milionů kubíků.“ 

Pracovní skupina Energie není luxusní zboží, jejímiž členy jsou Alena Vitásková, Vladimír Štěpán či Ivan Noveský, také 7. března zveřejnila výzvu „k záchraně české energetiky“. V ní vládu upozorňovala, že z množství plynu v zásobnících „patří pouze velmi malá část českým obchodníkům s plynem“. Většinu tohoto plynu podle výzvy tvoří zahraniční zásoby. Upřesněme, že počátkem března (kdy ještě neplatil unijní plán na alespoň 80% naplnění zásobníků) byly v ČR zásobníky naplněné zhruba z 25 %. Nyní jsou naplněné na více než 80 %. 

Někteří odborníci na energetiku tedy skutečně poukazovali na to, že české zásobníky a plyn v nich nejsou ve vlastnictví státu, jak uvedl šéf hnutí SPD Okamura. Pojďme se nyní detailněji podívat na to, jak to tedy se zásobníky na českém území skutečně je.

Osm zásobníků na našem území

Data organizace Gas Infrastructure Europe ukazují, že se v Česku nachází celkem devět zásobníků na plyn. Jeden z nich je nicméně napojen pouze na slovenskou infrastrukturu (.pdf, str. 25), fakticky tedy Česko disponuje osmi zásobníky:

• Šest z nich s celkovým objemem přes 2,7 mld. kubíků provozuje společnost RWE Gas Storage CZ, která má německého vlastníka (.pdf, str. 2).
• Jeden zásobník o objemu 0,3 mld. kubíků vlastní MND Energy Storage, spadající pod investiční skupinu KKCG českého podnikatele Karla Komárka, která sídlí ve Švýcarsku.
• Jeden zásobník s kapacitou 0,4 mld. kubíků se nachází pod správou Moravia Gas Storage a vlastní jej z poloviny ruský Gazprom a z druhé poloviny skupina KKCG.

Více než 77 % kapacity českých zásobníků tedy zprostředkovaně vlastní německá společnost. Zbývajících 23 % připadá na ruský Gazprom a KKCG, jejímž koncovým vlastníkem je Karel Komárek (.pdf, str. 8). Sama KKCG se nicméně označuje za mezinárodní skupinu. Uveďme, že skutečnost, že český stát nevlastní žádný ze zásobníků, potvrzuje na svém webu i Ministerstvo průmyslu a obchodu. 

Skladovaný plyn pak také automaticky nepatří vlastníkům zásobníků, jejich volné kapacity si totiž běžně pronajímají jednotliví obchodníci s plynem z různých států (.pdf, str. 11). V souvislosti s tím dodejme, že novela energetického zákona, kterou v červnu podepsal prezident Zeman, zavádí nový princip zvaný „use it or lose it“. Ten spočívá v tom, že obchodníci, kteří nevyužijí svou rezervovanou kapacitu v zásobnících na zemní plyn, mohou o její část přijít. Provozovatelé zásobníků poté musí tyto volné kapacity nabízet v aukci.

V Česku působí mnoho dodavatelů zemního plynu, kteří si prostory v zásobnících mohou pronajímat. Ekonomický deník např. v dubnu zveřejnil statistiku všech společností, které měly v minulém roce alespoň 1% podíl na dodávkách zemního plynu koncovým zákazníkům. Z obchodního rejstříku, případně z webu hlidacstatu.cz jsme zjistili, že 14 ze všech 17 zmíněných dodavatelů plynu nepatří státu či samosprávě. 

Mezi výjimky patří ČEZ, který stát vlastní ze 70 % a který v roce 2021 spolu se svou dceřinou firmou ČEZ Prodej ovládal v tuzemsku zhruba 12,5 % trhu. Pražská plynárenská, která ve stejném roce ovládala přes 13,5 % trhu, zase 100% patří do vlastnictví hlavního města.

Z žádných veřejně dostupných zdrojů jsme nicméně nezjistili, které společnosti si části zásobníků na zemní plyn pronajímají. Dodavatelé plynu koncovým zákazníkům přitom také nemusí být jediní, kteří by si mohli do zásobníků uložit plyn. Například ruský exportér plynu Gazprom měl v zásobníku Moravia Gas Storage v Dambořicích, jejž z poloviny vlastní, rezervovanou podstatnou část kapacity.

I kdybychom předpokládali, že podstatnou část zásobníků naplnil svým plynem ČEZ či Pražská plynárenská, nelze z toho vyvozovat, že by byl ve vlastnictví státu. Jak jsme uvedli výše, ČEZ je pouze polostátní a Pražská plynárenská nepatří státu, ale hlavnímu městu Praze. Česko přitom nemá žádného státního obchodníka s plynem, ačkoliv se o jeho zřízení poslední dobou uvažuje.

Vliv státu

Pro úplnost dodejme, že stát nicméně část plynu do zásobníků nedávno sám aktivně koupil. Na pokyn vlády se o to postarala Správa státních hmotných rezerv. Jde přibližně o 230 milionů kubíků, tedy o necelých 7 % z celkové kapacity 3,5 mld. metrů krychlových, kterou disponuje uváděných osm zásobníků na našem území.

Ministerstvo průmyslu a obchodu v půlce července zároveň uvedlo, že na dalších zhruba 435 milionů kubíků plynu si zajistilo přímý vliv, a to prostřednictvím aukcí na uskladnění plynu, což stát finančně dotuje (.pdf, str. 5–6). Za finanční příspěvek se tak tito obchodníci zavázali k tomu, že v průběhu dalších měsíců neodtěží ze zásobníků více než určité stanovené množství plynu. Ministerstvo rovněž uvádí, že mu novela energetického zákona v případě stavu nouze umožní zakázat vývoz plynu na jiný trh, než je trh tuzemský.

Závěr

Někteří energetici skutečně v médiích hovořili o tom, že Česku nepatří zásobníky plynu ani plyn v nich. Z veřejně dostupných dat přitom víme, že žádný z osmi tuzemských zásobníků nepatří českým firmám. Skupina KKCG, která sídlí ve Švýcarsku a patří českému podnikateli Karlu Komárkovi, se přitom sama označuje za mezinárodní skupinu.

Kteří obchodníci konkrétně a v jakém množství do zásobníků svůj plyn ukládají, se už ale z veřejně přístupných informací nedozvíme. Samotné Ministerstvo průmyslu a obchodu přitom přiznává, že prostřednictvím Správy státních hmotných rezerv nakoupilo jen malou část plynu z celkové kapacity všech zásobníků.

Tomio Okamura se ve svém výroku pouze odkazuje na vyjádření odborníků. Navíc popisuje stav věci a nevyvozuje z toho důsledky, které by byly nějakým způsobem zavádějící. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Společnost RWE Gas Storage CZ je největším provozovatelem podzemních zásobníků plynu v České republice s celkovým provozním objemem přes 2,7 mld. metrů krychlových. Provozní ředitel této společnosti Tomáš Diósi pro MF Dnes 2. srpna o státních zásobách zemního plynu konkrétně uvedl, že „stát letos koupil do svých hmotných rezerv 240 milionů kubíků plynu“. Zároveň také dodal, že „v třesknutých mrazech je spotřeba Česka 55 milionů kubíků denně, takže to je stejné, jako byste měl doma pytlík rýže a mluvil o zásobách na zimu”. Z jeho slov tedy vyplývá, že by toto množství plynu vystačilo pouze na necelých 5 dnů.

Pro úplnost dodejme, že Správa státních hmotných rezerv (SSHR) dříve informovala, že nakoupila 2,4 TWh zemního plynu, což v přepočtu odpovídá zhruba 230 milionům metrů krychlových. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela pak toto množství plynu, o jehož nákupu rozhodla vláda Petra Fialy v dubnu, popisoval jako „necelých 240 milionů metrů krychlových“.

Podívejme se nyní i na data Energetického regulačního úřadu (ERÚ). V roce 2021, kdy byla spotřeba (.pdf, str. 29) plynu v ČR nejvyšší za posledních 10 let, se v nejchladnějším měsíci, konkrétně v lednu, spotřebovalo 1,27 mld. metrů krychlových zemního plynu. Průměrná denní spotřeba tedy odpovídala zhruba 41 milionům metrů krychlových plynu. Pokud bychom vycházeli z těchto dat, výše zmiňovaných 240 milionů kubíků plynu ze státních hmotných rezerv by vystačilo na přibližně 6 dní, tedy necelý týden. Podobný výsledek dostaneme, i kdybychom vycházeli z dat ERÚ za leden 2022 (.pdf, str. 9), kdy se v Česku spotřebovalo 1,13 miliardy kubíků zemního plynu. Upřesněme, že v lednu minulého roku byla průměrná teplota ovzduší −0,9 °C (.pdf, str. 29), letos v lednu +0,8 °C (.pdf, str. 9).

V roce 2006, kdy průměrná teplota v lednu byla −6 °C, měsíční spotřeba plynu dosáhla k 1,64 mld. metrů krychlových (.pdf, str. 2). V případě, že by nastaly stejné „vysoké mrazy“ jako tehdy, by tak zásoby státních hmotných rezerv vystačily jen na necelých pět dnů, jak uvádí zástupce RWE.

Pro kontext zmiňme, že v Česku existuje k uskladnění plynu kapacita cca 3,5 mld. metrů krychlových, které nepatří státu, ale soukromým společnostem. Stát si navíc pronajal zásobník v Nizozemsku skoro na další tři miliardy kubíků. 

Co se týče privatizace českého plynárenství, k té došlo ve dvou fázích, přičemž první z nich řídila první vláda Václava Klause, tvořená ze zástupců ODS (a KDS), KDU-ČSL a ODA. Tzv. první privatizace probíhala od roku 1992 a byla provedena k 1. lednu 1994 (.pdf, str. 14) v podobě restrukturalizace a redukce tehdejšího státního podniku ČPP (Český plynárenský podnik). Došlo tak k převedení osmi regionálních distribučních společností na akciové společnosti a zřízení odštěpného závodu Transgas (.pdf, str. 14) s klíčovým státním podílem. ODS, jejímž zástupcem je i Martin Kupka, ke kterému Tomio Okamura v rozhovoru mluví, má tedy svůj podíl na zprivatizování plynárenství v ČR.

Pro úplnost nicméně uveďme, že tzv. druhá privatizace českého plynárenství proběhla v červnu 2001, kdy vládla menšinová vláda ČSSD vedená Milošem Zemanem. Tehdy byl státní podnik Transgas převeden na akciovou společnost, vlastněnou státem (.pdf, str. 14). V této fázi se jednalo především o privatizaci tranzitního plynovodu a zásobníků plynu, které byly na základě privatizačního projektu vloženy Fondem národního majetku ČR (FNM) do základního kapitálu nově založené společnosti Transgas, a. s.

Tomio Okamura se tedy ve svém výroku zásadně nemýlí: Provozní ředitel RWE Tomáš Diósi skutečně řekl, že stát letos nakoupil 240 milionů metrů krychlových plynu, které by vystačily na necelých 5 dnů. Pokud bychom vycházeli z dat Energetického regulačního úřadu z ledna 2021 či ledna 2022, vystačil by plyn ze státních hmotných rezerv na cca 6 dnů. V případě tuhých mrazů, jako tomu bylo v roce 2006, pak na méně než 5 dnů. Dodejme nicméně, že další zásoby plynu mají soukromé společnosti. Zásobníky společnosti RWE byly například k 20. srpnu plné z 90 % a bylo v nich přibližně 26 TWh zemního plynu.

Podíl na privatizaci opravu měla i vláda ODS, jejímž členem je ministr dopravy Martin Kupka. Druhou fázi privatizace českého plynárenství nicméně dokončila vláda ČSSD. Z výše uvedených důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

V České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 19) podzemní zásobníky plynu: největší z nich je RWE Gas Storage CZ se šesti podzemními zásobníky o objemu přes 2,7 miliardy metrů krychlových. Dalšími jsou MND Energy Storage vlastnící dvě skladovací struktury o objemu 320 milionů metrů krychlových a Moravia Gas Storage s jedním zásobníkem o objemu 448 milionů metrů krychlových.

Na českém území – v Dolních Bojanovicích (.pdf, str. 58) v těsné blízkosti slovenských hranic – se také nachází jeden zásobník společnosti SPP Storage. Ten však slouží (.pdf, str. 9) primárně pro potřeby Slovenska a není připojený k české plynárenské soustavě (.pdf, str. 19), do výpočtů v našem hodnocení ho proto nezahrnujeme. Dohromady má tedy Česká republika k dispozici kolem 3,468 miliardy metrů krychlových na uskladnění plynu.

Než začneme uvádět konkrétní množství uloženého plynu, je třeba zmínit, že zdroje, na které odkazujeme, plyn uvádí v jednotkách využitelné energie, tedy kilowatthodinách (kWh), respektive v MWh či TWh. Základní koeficient pro přepočet z metrů krychlových na kilowatthodiny je 10,62; 1 metr krychlový se tedy rovná přibližně 10,62 killowatthodiny.

RWE Gas Storage CZ mělo k 21. srpnu 2022 ve svých zásobnících uloženo 2,458 miliardy metrů krychlových plynu. MND Energy Storage mělo ke stejnému datu uskladněno 280 milionů metrů krychlových plynu a Moravia Gas Storage mělo uskladněno 152 milionů m³. V den rozhovoru bylo tedy v zásobnících dohromady uloženo 2,89 miliardy metrů krychlových plynu, což je zhruba 83 % celkové kapacity. Jelikož odchylka činí v konečném důsledku přibližně jedno procento, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Správa státních hmotných rezerv (SSHR) je ústředním orgánem státní správy v oblastech hospodářských opatření pro krizové stavy a státních hmotných rezerv. SSHR dle zákona o nouzových zásobách ropy vytváří a udržuje hmotné rezervy ropy a ropných produktů „ve výši odpovídající nejméně 90 dnům průměrného denního čistého dovozu referenčního roku“. Další skupiny hmotných rezerv tvoří také průmyslové suroviny nebo zemědělské a potravinářské komodity.

Vláda Petra Fialy v utajeném režimu již v dubnu 2022 rozhodla, že stát vůbec poprvé nakoupí zemní plyn do státních hmotných rezerv, přestože zemní plyn (Příloha A, bod 3.2) nepatří mezi položky, které SSHR standardně nakupuje (Příloha A, bod 3.4). SSHR tak nakoupila 2,4 TWh plynu, což v přepočtu odpovídá zhruba 230 milionům metrů krychlových, ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela pak množství nakoupeného plynu popisoval jako „necelých 240 milionů metrů krychlových“.

Dodávka plynu, kterou zajišťovala společnost ČEZ, už byla podle SSHR dokončena. „Tím došlo k naplnění úkolu od vlády pořídit do nouzových zásob novou komoditu a zvýšit energetickou bezpečnost ČR,“ řekl k tomu na začátku července předseda SSHR Pavel Švagr.

Pro kontext dodejme, že přidáním plynu do státních hmotných rezerv se vláda připravuje na případné zastavení dodávek ruského plynu, na kterém je Česká republika závislá.

K přerušení dodávek ruského plynu do ČR v minulosti došlo v lednu roku 2009, kdy Ukrajina odmítla splatit dluh za plyn ruské společnosti Gazprom. Spor trval necelých 14 dní, poté se zástupci ruské a ukrajinské strany dohodli na nových cenách plynu.

Na podzim téhož roku se ve veřejném prostoru řešilo, zda je Česká republika připravena na další případný výpadek dodávek plynu. Tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský (v úřednické vládě Jana Fischera) v pořadu České televize zmínil (video, čas 54:45), že zařazení plynu do státních hmotných rezerv je pouze jedno dlouhodobé opatření, které se však netýká roku 2009 nebo 2010. Zemní plyn v roce 2009 do státních hmotných rezerv zařazen nebyl a tehdejší vláda k jeho nákupu nepřistoupila.

Na závěr uveďme, že vláda skutečně rozhodla o nákupu přibližně 230 milionů metrů krychlových zemního plynu. Dle květnového vyjádření předsedy SSHR Pavla Švagra je plyn „nově přidanou položkou“ státních hmotných rezerv. O zařazení plynu do těchto rezerv se uvažovalo již v roce 2009, nicméně k tomu tehdy nedošlo. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že 24. července 2022 se v Národním parku České Švýcarsko vypukl požár, který následně zasáhl přes 1000 hektarů plochy parku. Požár přímo zasáhl i několik domů, například v osadě Mezná.

Ivan Bartoš v rozhovoru mluví o dávce tzv. mimořádné okamžité pomoci, o niž si lidé mohou zažádat, pokud splňují některou z podmínek, které stanovuje zákon o pomoci v hmotné nouzi. Jednou z těchto podmínek je i postihnutí živelnou katastrofou. Ministerstvo práce a sociálních věcí, pod které tato problematika spadá, na svém webu konkrétně uvádí:

„Mimořádná okamžitá pomoc může být poskytnuta osobě (osobám společně posuzovaným), kterou postihne vážná mimořádná událost a celkové sociální a majetkové poměry této osoby (osob společně posuzovaných) jí neumožňují překonat událost vlastními silami. Takovou událostí je např. živelní pohroma (povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné pohromy, zemětřesení apod.), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie.“

Maximální výše dávky mimořádné okamžité pomoci je skutečně 69 300 Kč, přesněji 15násobek částky životního minima jednotlivce. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí je smyslem této dávky zabezpečit zasažené lidi po přechodnou dobu, pomoci jim zaopatřit jejich základní životní potřeby a zajistit první podporu nutnou pro odstranění důsledků dané katastrofy. To vše do doby, než lidé získají prostředky z jiných zdrojů, např. od své pojišťovny či obce.

Je ovšem nutné uvést, že každá žádost se posuzuje individuálně a s ohledem ke konkrétní situaci, respektive „na základě celkového zhodnocení individuální a příjmové, sociální a majetkové situace žadatele (u některých situací společně posuzované osoby) a odůvodněnosti konkrétního výdaje.“ Je zde tedy možnost, že žádost o mimořádnou okamžitou pomoc bude zamítnuta nebo příspěvek bude nižší než maximální výše, tedy zmiňovaných 69 300 Kč.

Aby osobě vznikl nárok na mimořádnou okamžitou pomoc, musí ji Úřad práce ČR nejdříve uznat za osobu v hmotné nouzi. Doplňme, že tato dávka je zpravidla jednorázová, v odůvodněných případech nicméně může být vyplacena i opakovaně.

Na závěr tedy shrňme, že Ministerstvo práce a sociálních věcí, přesněji Úřad práce, skutečně může lidem, které zasáhl požár v Českém Švýcarsku, přiznat dávku mimořádné okamžité pomoci, a to až ve výši 69 300 Kč. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Zároveň však uveďme, že o přiznání a výši této dávky rozhoduje Úřad práce individuálně, není tedy poskytována automaticky všem žadatelům a v maximální výši.

V neděli ráno 24. července zachvátil Národní park České Švýcarsko rozsáhlý požár. Do jeho hašení se zapojily stovky profesionálních i dobrovolných hasičů a na pomoc přiletěly i speciální hasicí letouny ze zahraničí.

Dne 26. července Ministerstvo životního prostředí (MŽP) oznámilo, že se připravuje vyhlášení programu, který by pomohl s opravou infrastruktury obcí zasažených požárem. „Peníze bude možné použít například na obnovu vodovodů a kanalizace, silnic nebo chodníků i na stabilizaci svahových sesuvů,“ uvádí ve své tiskové zprávě MŽP. „Máme na to vyčleněných 100 milionů korun, pokud se v budoucnu ukáže, že by nestačily, jsme připraveni alokaci v programu navýšit,“ dodala k připravovaným dotacím ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (za KDU-ČSL). 

Ministerstvo životního prostředí podle ČTK dne 2. srpna informovalo, že se zmíněný dotační program spustí v polovině srpna. Ondřej Charvát z tiskového oddělení MŽP uvedl, že dotace budou určené i na obnovu zeleně nebo sanaci svahů. Pro úplnost dodejme, že zpráva ČTK vyšla později než námi ověřovaný rozhovor Ivana Bartoše na CNN Prima News. Pořad Nový den, ve kterém šéf Pirátů vystoupil, se vysílá v ranních hodinách. ČTK pak článek publikovala okolo 14:00.

Poté, co 24. června 2021 zasáhlo některé obce na jižní Moravě a na Lounsku tornádo, vláda Andreje Babiše ještě na konci června rozhodla, že na dotační program pro obce a kraje vyčlení 420 milionů korun. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) pod vedením Kláry Dostálové (ANO) k programu v té době uvedlo, že „dotace lze využít na opravy místní komunikace, chodníků, mostů, lávek, kulturních domů, škol, školek, sportovišť a veškeré další obecní či krajské infrastruktury“.

V září 2021 poté vláda schválila navýšení (.pdf) vyčleněné částky o dalších 888 milionů korun. Celkově tak suma určená na program Obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách v roce 2021 činí 1,308 miliardy Kč (.pdf, str. 2, bod 7).

Prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj, v jehož čele nyní stojí Ivan Bartoš, tak obce mohly získat dotace až ve výši 90 % skutečně vynaložených nákladů (.pdf, str. 1). Upřesněme, že o prostředky odpovídající 90 % nákladů mohly požádat nejmenší obce do 3 tisíc obyvatel, u obcí do 10 tisíc obyvatel se jednalo o nejvýše 80 % a u obcí nad 10 tisíc obyvatel o 70 %. V případě, že vlastní náklady obce byly dohromady větší než čtvrtina celého jejího rozpočtu na rok 2021, mohla obec Ministerstvo pro místní rozvoj požádat o výjimku a získat dotaci na 100 % nákladů. Kraje pak z programu na obnovu majetku po tornádu mohly získat nejvýše 60 % skutečně vynaložených nákladů.

Obce i kraje mohly podávat žádosti o dotace od října 2021 do konce června 2022 (.pdf, str. 1). Dle pravidel dotačního programu by k dokončení oprav mělo dojít do konce října 2024.

Na závěr tedy shrňme, že Ministerstvo pro místní rozvoj po tornádu z června 2021 vyčlenilo na obnovu majetku územních samospráv dohromady více než 1,3 miliardy korun. Pomoc byla nicméně určena nejen pro obce, o nichž mluví ve výroku Ivan Bartoš, ale i pro kraje. Jelikož se však jednalo o společný program, v jehož rámci mohly nejvyšší podporu získat právě obce, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.