Evropský parlament se vlamuje do dohody, učiněné mezi členskými státy EU a zpochybňuje záruku danou českému prezidentovi před jeho podpisem Lisabonské smlouvy.
Výrok Jana Zahradila o dohodě učiněné mezi členskými státy EU hodnotíme jako pravdivý.
Dohoda mezi státy byla uzavřena, její naplnění však přímo Evropský parlament neovlivňuje. Ten má v ratifikačním procesu pouze konzultační roli.
Ze závěrů (.pdf, s. 2) jednání Evropské rady v Bruselu 30. října 2009 vyplývá, že v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy bude ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie připojen protokol (.pdf, s. 14).
V něm se představitelé členských států se dohodli, že protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království bude upraven a použije se na Českou republiku.
Existuje tedy závazek (.pdf, s. 6) mezi představiteli států a vlád vložit protokol k příští přístupové smlouvě. Jestli bude v takovéto podobě smlouva ratifikována, záleží na výsledku jednotlivých ratifikačních procedur členských států.
Ratifikace smlouvy neleží na Evropském parlamentu, ale na Radě EU, která není povinna řídit se stanovisky Evropského parlamentu. V dalším kroku musí být smlouva ratifikována národními parlamenty členských států. Nicméně pomineme-li expresivnost Zahradilova výroku, je nepochybné, že EP zaujal k otázce, která byla členskými státy dohodnuta, negativní postoj.
Nebude to ostatně poprvé, tento návrh předkládám opakovaně – nyní již potřetí. Ale je nutné, abychom o problematice absentujících poslanců bez postihu hovořili tak často, jak jen je to možné.
Kateřina Klasnová předkládala tento návrh (sněmovní tisk 763 a 894) celkem třikrát a to v září a listopadu 2012 a nyní v květnu 2013.
Protože já jsem opravdu v žádném rozhovoru a myslím, že si to dobře pamatuji, neřekl, že prosazuji, abych teď použil Klausovského termínu – nevstup ČR do EU. A že místo toho prosazuji vstup do EFTy. Tak to řečeno to ode mě opravdu nikde nemůžete najít.
Jan Zahradil se coby předseda eurorealistické frakce Evropští konzervativci a reformisté (EKR) řadí spíše ke kritikům EU. Nicméně v mediálním archivu Mediasearch ani na osobní stránce Jana Zahradila se nepodařilo dohledat jakékoli zmínky o nevstupu ČR do EU, ani podobné zmínky.
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Já bych jenom podotkl, že podle posledního ratingového hodnocení Prahy, podle Moody´s má Praha stupeň A plus A jedna stabilní a podle Standard&Poor´s stupeň A plus s pozitivním výhledem, kolik měst v Evropě má takovýto rating.
Praha má uvedený rating, podobně jako celá řada dalších evropských měst.
Praha je opravdu hodnocena agenturami S&P (přístup po registraci, potvrzeno také ve zprávě Lidovek.cz) a Moody's (také zde je nutná registrace), jak uvádí zastupitel Svoboda.
Zároveň u agentury Moody's nenajdeme mnoho evropských měst se stejným nebo lepším ratingem (jde např. o Vídeň, Oslo, Berlín či Bern), mj. proto, že jich agentura mnoho nehodnotí. Od S&P má však stejný rating i Brno (příp. dle Reuters, angl.), Ostrava disponuje stejnou známkou, pouze se stabilním, nikoli pozitivním výhledem. Mezi postkomunistickými zeměmi si česká města stojí dobře, ovšem v databázi S&P (po registraci) najdeme mnoho francouzských, švédských, švýcarských měst, příp. města jako Brusel, Vídeň či Birmingham, všechna s lepším či stejným hodnocením jako Praha.
Zastupitel Svoboda tedy pravdivě popisuje pražský kreditní rating, přikrášluje ovšem jeho hodnotu ve srovnání s jinými městy v Evropě.
Ano, můžeme mít klidně prezidentský, poloprezidentský systém, ale tam je pozice prezidenta úplně jiná. Je odpovědný, je odpovědný. U nás máme neodpovědného prezidenta.
V poloprezidentské Francii byl prezident donedávna stejně neodpovědný, jako u nás.
Když Jiří Pospíšil hovoří o odpovědnosti, má zřejmě na mysli politickou odpovědnost: např. možnost, aby prezident byl sesazen parlamentem. Prezident ČR je částečně odpovědný (jak argumentuje např. ústavní právník Zdeněk Koudelka) díky ustanovení o velezradě (Čl. 65, odst. 2), přestože Ústava doslovně uvádí (Čl. 54, odst. 3), že ze své funkce odpovědný není.
V prezidentských systémech, kde je exekutivní pravomoc koncentrována v osobě prezidenta, je jeho odpovědnost zpravidla rozsáhlejší. Platí to v modelu pro tyto systémy, Spojených státech, kde prezident (dle Čl. II, odst. 4 Ústavy) může být souzen i za úplatkářství a např. i v latinskoamerických prezidentských systémech (příkladem je medializované odvolání paraguayského prezidenta v r. 2012, Economist).
"Poloprezidentský systém" je termín, který vytvořil politolog M. Duverger k popisu francouzské páté republiky a značí víceméně rovnoměrnou dělbu pravomocí v exekutivě mezi vládu a prezidenta. Francie je tedy modelovým příkladem poloprezidentského systému. Až do r. 2007 byl však francouzský prezident stejně neodpovědný jako ten český: podle původního textu (Čl. 68, fr.) francouzké ústavy z r. 1958 mohl být souzen pouze za velezradu. Teprve ústavní dodatek, schválený v r. 2007 (Deutche Welle, angl.) umožňuje proces soudu v parlamentu podle amerického modelu.
Přestože tedy prezident v Pospíšilem uvedených systémech může být odpovědný více než v ČR, nejde o pevné pravidlo.
Pan poslanec tehdejší Vojíř například navrhoval pozměňovací návrh... navrhoval pozměňovací návrh, který chtěl prodloužit, který měl prodloužit dotace pro instalace nad 20 megawattů. Tehdy takovéto instalace měl pouze rozestavěné ČEZ (Liška mluví o zákonu o obnovitelných zdrojích energie - pozn. Demagog.cz).
Výrok hodnotíme jako nepravdivý na základě stenoprotokolu PSP ČR z 25.února 2010, kde je uvedeno, že autorem daného pozměňovacího návrhu novely zákona (pozn. Zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) je poslanec ODS Ondřej Plašil, nikoliv jeho stranický kolega Oldřich Vojíř.
Níže uvádíme konkrétní znění pozměňovacího návrhu: " Ustanovení § 6 odst. 4 věty druhé zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se při stanovení výkupních cen neužije pro ty zdroje, které mají instalovaný výkon větší než 20 MW včetně a byly uvedeny do provozu do 30. dubna 2011.“ Tato novela zákona byla zamítnuta v hlasování 17.března 2010.Závěrem ještě podotýkáme, že jsme podobný výrok Martina Bursíka ověřovali v rámci OVM z 10. února 2013.
Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako nepravdivý, neboť Liška zaměňuje autora daného pozměňovacího návrhu.
...pro který vznikla (ODS - pozn. Demagog.cz) shodou okolností a který není ničím jiným, on je vlastně strašně jednoduchý, on je triviální, já jsem ho na začátku našeho rozhovoru řekl, prostě malý levný stát, bez dluhů, nízké daně, chránit občanské svobody.
Výrok hodnotíme na základě programu ODS z roku 1995 a Poděbradských artikul ů z roku 1998 jako pravdivý.
Program strany např. uvádí: "Daňový systém chceme trvale udržet jednoduchý, jednoznačný a zachovávající rovný přístup ke všem. Usilujeme o snižování daňového zatížení i dalších povinných zatížení," nebo
"naší politikou je tuto vyrovnanost trvale udržovat, nepodléhat populistickým tlakům a nezadlužovat se na úkor generací našich dětí."
Ve stejném duchu se vyjadřují i Poděbradské artikuly
jejichž části se nazývají právě Levný stát, Nezadlužená budoucnost, Soukromí je nedotknutelné a Solidarita zodpovědných.
...rozhodovalo se více než 160 členů ústředního výkonného výboru, to je velmi reprezentativní zastoupení sociálnědemokratické strany, a v tomto hlasování sociální demokraté rozhodli. (při tajném hlasování o mandátu lídra B. Sobotky do předčasných voleb - pozn. Demagog.cz)
Výrok Bohuslava Sobotky je hodnocen jako zavádějící, neboť i když počet členů ÚVV ČSSD je skutečně více než zmíněných 160, v tomto konkrétním hlasování se jich vyjádřilo pouze 151.
Celkově je členů Ústředního výkonného výboru ČSSD 194.
Při tomto konkrétním rozhodování hlasovalo celkem pouze 151 členů ústředního výkonného výboru ČSSD tedy méně než uvádí Bohuslav Sobotka. Pro to, aby se stal Sobotka kandidátem na premiéra, bylo pak 86 členů.
Schválena ale byla 1999 (privatizace MUS).
Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Privatizace Mostecké uhelné společnosti byla schválena na základě Usnesení vlády č. 819 ze dne 28. července 1999.
Doporučení té komise do doby, dokud nejsou schválená Evropskou radou, jsou skutečně pouze doporučeními. A tato kondicionalita, že by snad měl být přijat zákon o státních úřednících, jako podmínka pro čerpání, čerpání peněz, je skutečně pouze, pouze neformální, není, není vymahatelná, není zakotvena v žádných evropských, evropských předpisech a dokumentech.
Evropská unie dlouhodobě kritizuje Českou republiku za neschopnost přijmout služební zákon o státní správě. V sérii doporučení z 29. května 2013, které každoročně vydává Evropská komise pro všechny členské státy, se v bodě č. 15 jasně píše o nutnosti přijmout zákon o úřednících. Komise však už 30. 5 uvedla, že pracovala se starým návrhem zákona a „kritiku zákona, kterou umístila na svém webu, zpracovali její úředníci a neschválili ji komisaři. Materiál tak nereprezentuje oficiální stanovisko Komise a sloužil jako souhrn podkladů pro vypracování doporučení pro Česko“.Přijetí služebního zákona je však do budoucna nutnou podmínkou pro čerpání financí ze strukturálních fondů EU. Zavedení zákona bylo také jednou z podmínek vstupu ČR do EU.
Série doporučení vydávaná Evropskou komisí závazná nejsou, avšak povinnost přijmout služební zákon pro ČR závazná je. Výrok ministra bez portfeje Petra Mlsny proto hodnotíme jako zavádějící.
