Přehled ověřených výroků

Volební program Tomia Okamury (dostupný na jeho webových stránkách) do Senátu ČR skutečně obsahuje oba zmíněné body. 1. bodem je zmíněná trestní a hmotná odpovědnost politiků a exekutivy. Co se týče majetkových přiznání, tak ty senátor Okamura ve svém volebním programu uváděl na 4. místě a to za propagací Zlínského kraje a zdravotnictvím zdarma.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme na základě informací z Poslanecké sněmovny a zpravodajských článků jako zavádějící. Vlasta Parkanová je opravdu v současné době poslankyní (od 29. května 2010) zvolenou za kandidátku TOP 09, kauza ohledně letounů CASA však stále není uzavřena a její role je stále předmětem vyšetřování. Nákup nových armádních dopravních letounů CASA byl podepsán dne 7. května 2009 za bývalé vlády Mirka Topolánka. Česká republika za tyto letouny zaplatila celkem 3,6 miliardy Kč. Na základě vypracovaného znaleckého posudku od firmy American Appraisal měla být zakázka předražena celkem o 658 milionů Kč. Do uvedeného údaje tři čtvrtě miliardy, který uvádí Tomio Okamura, tedy chybí ještě 92 milionů. Podle kritiků této analýzy není možné objektivně cenu této zakázky odhadnout, a to z důvodu neúplných informací (kvůli utajení) a neobvyklosti zakázky. Společnost Omnipol také vyzvala k zveřejnění úplného znění této analýzy. Vlasta Parkanová je, jako bývalá ministryně obrany, v souvislosti s nákupem letadel CASA obviněna z trestných činů " zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku ". Obviněn byl také bývalý šéf resortní sekce vyzbrojování Jiří Staněk. Ačkoliv Poslanecká sněmovna Vlastu Parkanovou dne 11. července 2012 vydala k trestnímu stíhání, nelze na základě tohoto kroku definitivně určit míru přímého či nepřímého zavinění poslankyně Parkanové. Vlasta Parkanová čelí sice obvinění, ale doposud nebyl vydán pravomocný rozsudek a vyšetřování této kauzy není stále u konce. Část výroku s vyjádřením o přímé demokracii pod faktické výroky nespadá, jde o spekulaci senátora Okamury, a není proto součástí našeho hodnocení.

V nové Státní energetické koncepci (.pdf) je zmíněno zavedení kompenzačního mechanismu vyrovnávacích plateb pro nové bezuhlíkaté zdroje (tedy i pro nové jaderné elektrárny), mělo by se jednat o novelu energetického zákona s tím, že by tento kompenzační mechanismus měl být implementován do tendrů pro nové kapacity pořádaných státem. Pouze však v případě, že by evropský či regionální energetický trh byl deformován a tím pádem by byl schopen vysílat korektní signály pro investice. (str. 90)

Výrok je hodnocen na základě mediálních informací o znaleckém posudku, který policie v této věci má, jako pravdivý.

Michal Babák ve svém výroku mluví o kauze, která se týká pořizování nových systémů pro výplatu sociálních dávek. Jak vyplývá z informací webu České televize, Idnes či Aktuálně.cz, policie skutečně disponuje posudkem, který Babák popisuje. Konkrétně např. Aktuálně.cz uvádí: "Kvůli korupci při rozdělování zakázky už policie stíhá dvanáct lidí, včetně Šišky a zástupců firem (Fujitsu Technology, Vítkovice IT Solutions, Digi Trade, Skill a Techniserv), které systémy ministerstvu dodaly. Celkem si podle znaleckého posudku policie mohly firmy přijít na 386,12 milionu korun. Což je podle posudku o 180 milionů korun více, než by ministerstvo platilo, kdyby nechalo běžet vše při starém a do dávek vůbec nesahalo."

Pro ověření tohoto výroku jsme kontaktovali Klientské centrum České spořitelny. V současnosti bylo dle informací klienského centra předáno více než 260 000 sKaret (viz. kopie emailu níže). S odkazem na toto vyjádření hodnotíme výrok ministryně Mullerové jako pravdivý.

Odpověď na námi zaslaný dotaz naleznete zde.

Dle stránek OECD či přímo životopisu umístěného na stránkách poslance Drábka, je pravdivá informace ohledně jeho působení jako předsedy Národního výboru Mezinárodní obchodní komory v ČR během let 2008 až 2010. Dle informacích o firmě na serveru justice.cz - oficiálního serveru českého soudnictví, je firma iDTAX založena roku 2009 a vedená u Krajského soudu v Ostravě. Jaromír Drábek je zde veden jako společník od 26. května 2009 do 2. listopadu 2009.

Jelikož se doba jeho působení jako předseda v Národním výboru Mezinárodní obchodní komory v ČR kryje s dobou působení jako společník ve firmě iDTAX, tak výrok hodnotíme jako pravdivý.

Za dobu existence samostatné České republiky nebyla KDU-ČSL přítomna v následujících vládách:

Miloš Zeman (17. července 1998 - 15. července 2002) - vláda menšinového kabinetu ČSSD, jejíž vznik byl umožněn tzv. Opoziční smlouvou s ODS.

Mirek Topolánek I (16. srpna 2006 - 11. října 2006) - vláda ODS a nestraníků, která však nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně.

Jan Fischer (8. května 2009 - 13. července 2010) - úřednický kabinet, do kterého byli vybráni zástupci ODS, ČSSD a Strany zelených. V hlasování o důvěře jej podpořilo několik poslanců KDU-ČSL, byli to ti, kteří posléze ze strany odešli do nově vznikající TOP 09.

Petr Nečas (13. července 2010 až doposud) - koaliční vláda současného premiéra se neopírá o poslance KDU-ČSL, jelikož nejsou přítomni v Poslanecké sněmovně.

V čase existence ČSFR je nutné rozlišovat dvě úrovně vlád - federální a národní. Události těsně předcházející volbám v roce 1990 (obvinění předsedy ČSL Bartončíka Janem Rumlem (Občanské fórum) z vazeb na StB, známé též jako "aféra Bartončík") a následný neúspěch strany v těchto volbách, vedly k nedelegování žádných svých zástupců do vlády na federální úrovni jako protestu proti postupu zástupců Občanského fóra. V případě národní vlády však strana aktivní byla a jejími zástupci ve vládě Petra Pitharta byli Antonín Baudyš (místopředseda) a Ludvík Motyčka (ministr stavebnictví až do zrušení tohoto úřadu).

Výrok hodnotíme na základě dohledaného zápisu z jednání rady ÚSTR jako pravdivý.

Zápis z 1. jednání (.pdf - Ad 3.) Rady ÚSTR popisuje, že ihned po zvolení vedení Rady, přijalo toto těleso změny v jednacím řádu, které umožnily jak otevření svých schůzí (" Jednání Rady je veřejné"), tak i pořizování audiozáznamů (na webu ÚSTR jsou dohledatelné audiozáznamy z dalších jednání Rady).

Poslední šetření CVVM (.pdf) z dubna 2013 přisuzuje ČSSD 25,5 % v rámci stranických preferencí, přičemž pouze v případě aplikace volebního modelu hovoří až o 40 % hlasů. Totéž platí jak pro dubnový průzkum od SANEP (28,3 %), tak od agentury STEM. (27,7 %)

V čem se podle metodologie liší stranické, respektive volební preference a volební model?

• "Stranické preference představují aktuální rozložení sympatií k politickým stranám v celé společnosti a nelze je zaměňovat s předpovědí reálného volebního chování, resp. volební prognózou."

• "Volební model tedy nezahrnuje respondenty, kteří se voleb nechtějí zúčastnit nebo nevědí, zda se jich zúčastní."

Pro podrobnější vysvětlení viz Centrum pro výzkum veřejného mínění: Stranické preference a volební model v dubnu 2013 (.pdf)

Na základě dohledaných informací o místopředsedech Senátu a Poslanecké sněmovny je výrok hodnocen s malou výhradou jako pravdivý.

Výrok je hodnocen v kontextu 2 minulých funkčních období Poslanecké sněmovny, tedy mezi roky 2002 - 2010, neboť v OVM byla řešena současná Sněmovna, tudíž je jasné, že Pospíšil mínil právě toto vymezení.

Jak je patrné z webu Senátu ČR, tato instituce má v tuto chvíli 1. místopředsedkyni (Gajdůšková) a 3 řadové místopředsedy (Horská, Sobotka, Škromach). Celkový počet místopředsedů tedy sedí.

Volební obdobíMístopředsedové Poslanecké sněmovny 2002-2006Filip, Kasal, Kupčová, Langer, Němcová. (Krátce Marvanová - viz text) 2006-2010Filip, Kasal, Němcová, Talmanová, Zaorálek

Co se týče Poslanecké sněmovny a jejích dvou minulých období, pak má Pospíšil s malou výhradou pravdu. V období 2002 - 2006 byli místopředsedy: Filip (KSČM), Kasal (KDU-ČSL), Kupčová (ČSSD), Langer, Němcová (oba ODS). Dodáváme, že předsedou sněmovny byl v této době Lubomír Zaorálek. Výhrada se týká faktu, že na začátku období Sněmovny byla 2 měsíce ve vedení ještě Hana Marvanová. Po zbytek fungování této Sněmovny byl počet místopředsedů již konstantní.

V následujícím volebním období bylo místopředsedů v Poslanecké sněmovně také 5. Byli jimi Němcová, Talmanová (obě ODS), Kasal (KDU-ČSL), Zaorálek (ČSSD), Filip (KSČM). Předsedou byl zástupce ČSSD Miloslav Vlček.