Přehled ověřených výroků

Stejnou snahu deklaruje ve svém programu (bod číslo 3) například Strana svobodných občanů, doslova v něm uvádí:

" Svobodní prosazují referendum o vystoupení České republiky z EU. Z Evropské unie lze vystoupit a zachovat přitom volný obchod a volný pohyb lidí. Když Česká republika vystoupí z EU, nebude muset zavést euro."

Toto stanovisko strany popsal na svém blogu předseda Svobodných Petr Mach, a to již před téměř dvěma lety.

Na základě dat volebních výsledků hodnotíme výrok jako pravdivý. V České republice se dosud konaly dvoje volby do Evropského parlamentu, v roce 2004 a 2009. Obě hlasování měla účast jen málo přes 28 %, přičemž – pro srovnání – nejnižší účast při volbách do Poslanecké sněmovny dosud byla 58% v roce 2002.

Tyto výsledky jsou ve shodě s teorií voleb druhého řádu Karlheinze Reifa a Hermanna Schmitta. „V teorii voleb druhého řádu […] autoři rozdělují volby na prvořadé […], což jsou hlavní národní volby a druhořadé […], kam patří lokální a regionální volby, volby do horních komor parlamentů, prezidentské volby (v neprezidentských systémech) a volby do [Evropského parlamentu]“ (magisterská práce Kateřiny Slámové, .pdf, str. 9).

Hlavní charakteristika voleb do Evropského parlamentu jako voleb druhého řádu má být:

„1) Je v nich zaznamenána nižší volební účast.
2) Oproti prvořadým volbám je větší procento neplatných hlasů.
3) Získávají malé strany.
4) Vládní strany ztrácejí hlasy.
5) Voliči při svém rozhodování méně zohledňují stranu a více se rozhodují pro osobnosti.
6) Překračují národní hranice.
7) Existuje vazba mezi pravidly voleb a volební účastí – s odlišností od národní tradice klesá volební účast.
8) U [druhořadých voleb] je role volební kampaně důležitější než u [prvořadých].“ (tamtéž, str. 10-11)

Náklady ministerstev se v tomto směru opravdu velmi liší, vyplývá to z prověrky Nejvyššího kontrolního úřadu, na kterou odkazuje zpravodajský server ČTK.

K problematice kterou popisuje Andrej Babiš se zde například uvádí:

"Jednotlivá ministerstva také nakupovala stejné zboží za značně rozdílné ceny. Zatímco Ministerstvo průmyslu a obchodu loni pořídilo jednu kancelářskou židli v průměru za 1 950 korun, Ministerstvo pro místní rozvoj zaplatilo více než trojnásobek, konkrétně 6 232 korun."

Je ovšem potřeba dodat, že Ministerstvo pro místní rozvoj však argumentuje tím, že průměr navýšil nákup sedmi ředitelských židlí.

Jednou ze spolčených politik Evropské unie je i Politika týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví. Jak uvádí Smlouva o fungování EU (.pdf) v Článku 79: "1. Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem. "

V souvislosti s přívalem uprchlíků především ze středomoří několik zemí skutečně navrhovalo pravomoc EU stanovit nezávazné kvóty pro přijímání uprchlíků členským zemím EU. Současná účinná legislativa v této oblasti však nic takového nestanovuje.

Rámci (právně nezávazného) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 17. června 2008 se např. konstatuje: " V zájmu solidarity je nutné najít společné řešení problémů vyplývajících ze značného počtu žadatelů o azyl, které některé země EU dostávají z důvodu své zeměpisné polohy či jiných příčin. Dříve uvedená opatření navržená v plánu politiky by měla již harmonizovat pravidla žádostí tak, aby byly omezeny sekundární pohyby žadatelů o azyl. V důsledku toho budou žádosti rozloženy spravedlivěji mezi země EU. "

Návrhy společné politiky v této oblasti mluví především o vyšší finanční spoluúčasti zemí, které nejsou cílem migračních vln (opět z dokumentu): " V zájmu sdílené odpovědnosti, jelikož třetí země a země prvního azylu dostávají daleko vyšší počet uprchlíků, bude EU těmto zemím poskytovat vyšší finanční podporu s cílem posílit jejich schopnost poskytovat ochranu. Bude pokračovat i integrace budování kapacit pro azyl do rozvojové spolupráce."

Na základě výše uvedeného označujeme výrok Tomáše Vandase jako nepravdivý, protože zmíněná opatření pro ČR znamenala pouze administrativní úpravu, resp. finanční spolupráci s jinými členským státy a ne přísun imigrantů podle kvót.

Podle dat Eurostatu bylo v roce 2006 v České republice 46 032 policistů. Data Václava Moravce pro nedělní OVM uvádějí hodnotu 45 207. Obě čísla jsou výrazně nižší než Františkem Bublanem udávaných 47 000 a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ve Švédsku je aplikován tzv. Notional Defined Contribution (NDC) systém, neboli systém "fiktivních účtů". Státní pilíř je z části založen na průběžném financování, což znamená, že i nadále funguje na principu mezigenerační solidarity a výše důchodu se odvíjí od doby pojištění a výše odvodů. Systém též částečně kompenzuje dobu života strávenou mimo pracovní poměr, jako například péči o děti, či vojenskou službu (.pdf, str 10, ang.; .pdf., str 38). Další část je pak spořena na individuální účet každého střadatele spravovaný penzijním fondem. Tyto účty jsou však pouze virtuální a slouží pouze pro výpočet konkrétní částky vyplácené v případě odchodu do důchodu. Ondřej Liška ve výroku popisuje reálné charakteristiky švédského penzijního systému, proto jej hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací z České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) a Ministerstva práce a sociálních věcí.

ČSSZ ve své tiskové zprávě z 27. září 2013 uvádí, že celkový počet osob, kterým byl vyplacen starobní důchod, dosahuje výše 2 340 234. Tuto informaci eviduje ČSSZ ke konci června roku 2013. Informace byla publikována rovněž v tiskové zprávě (.pdf) MPSV.

Výrok hodnotíme na základě dostupných údajů jako pravdivý.

KSČM byla zatím vždy zvolena do Poslanecké sněmovny PČR: v letech 1996, 1998, 2002, 2006, 2010. V rámci Levého bloku byla také zvolena do České národní rady v roce 1992.

Tato tabulka (.pdf) ukazuje složení Senátu PČR v letech 1996-2008, ze kterého vyplývá, že KSČM v něm byla vždy zastoupena. V roce 2010 nebyl do Senátu zvolen žádný zástupce KSČM. Ve volebním období 2010-2012 tak měla KSČM v Senátu pouze jednoho zástupce. Ve volbách v roce 2012 byl zvolen jeden člen KSČM a v současném Senátu má tedy KSČM dva zástupce.

Kauza poslance Oty Chaloupky propukla na jaře roku 2012. Chaloupkův asistent Rostislav Vařejka poslance obvinil, že mu byl nucen ze svého platu odevzdávat 20 tisíc korun. V celé kauze hrály roli také tajné nahrávky z jednání obou osob. O celé záležitosti po-té několikrát jednal sněmovní mandátový a imunitní výbor ve spolupráci s policií, a začátkem června 2012 se poslanecká sněmovna usnesla na zbavení imunity a vydání Chaloupky k trestnímu stíhání. Z přítomných 154 poslanců hlasovalo 12.6. 2012 pro vydání 94 poslanců. Z řad TOP 09 hlasovalo pro vydání 22 poslanců (18 bylo nepřihlášeno a 1 se zdržel) a z řad ODS pouze 3 (25 proti, 11 nepřihlášeno a 12 se zdrželo). Většina přítomných poslanců ODS tedy byla proti. Soud nakonec poslance obvinění zprostil.

Výrok poslance Michala Babáka hodnotíme jako zavádějící.

Bývalý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek z TOP 09 skutečně rezignoval poté, co jeho náměstka Šišku obvinila policie z podplácení (následně také ze zneužití pravomoci úřední osoby). Odstoupil z funkce ministra na konci října roku 2012.

Co se týká výzev KSČM - již v květnu 2012 interpelovala tehdejší poslankyně Semelová ministra Drábka ve věci “ neprůhledných aktivit a financování na MPSV a sepětí některých vysokých úředníků s určitými firmami a společnostmi. ” V tomto svém vystoupení narážela právě i na náměstka ministra Šišku. Jaromír Drábek jakékoliv pochyby v rámci této interpelace odmítl. Konkrétně na jeho adresu uvedl, že “ po prověření všech aktivit Vladimíra Šišky musím konstatovat, že podle mých informací, těch, které jsou veřejně dostupné, a těch, které mi byly předloženy, nedošlo k žádnému střetu zájmů. ”

Veřejný apel na rezignaci ministra Drábka vyjádřil také další z tehdejších poslanců KSČM - Miroslav Opálka. Na základě těchto dohledaných informací hodnotíme výrok Marty Semelové jako pravdivý.