Přehled ověřených výroků

Návrh zákona o státním rozpočtu je podle stránek Poslanecké sněmovny potřeba předkládat nejpozději 3 měsíce před začátkem rozpočtového (kalendářního) roku, tedy skutečně do 30. září. Předkládat jej může pouze vláda. Přípravu státního rozpočtu upravuje zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech.

Výrok poslance Johna je hodnocen jako pravdivý a to na základě veřejně dostupných výdajových rámců schválených za jeho působení na MVČR a také ze schválených výdajových rámců za působení ministra Kubiceho.

Celkové výdaje státního rozpočtu na léta 2011 až 2013 podle kapitol (.xls) ukazují výdaje pro Ministerstvo vnitra (tab. č.2b) - v tisících Kč:

Rok201120122013Výdaje pro MV 50 827 229

51 355 069

51 931 843

Je zde tedy patrný nárůst výdajů následujících letech zhruba o půl miliardy každý rok, jak uvádí Radek John.

Podíváme-li se na Celkové výdaje státního rozpočtu na léta 2012 až 2014, které byly schváleny již po odchodu poslance Johna z pozice ministra vnitra, vypadají pak výdaje ministerstva následovně (.pdf - tab. č.2):

Rok201220132014Výdaje pro MV 51 221 00446 940 30743 542 805

Je tedy patrné, že schválené výdajové rámce skutečně znamenaly významné oslabení financí pro resort vnitra v řádu miliard Kč každoročně.

Výrok Radka Johna je tedy hodnocen jako pravdivý.

Programové prohlášení vlády (zde na Ihned.cz, str. 3) skutečně zmiňuje mj. investici dalších státních prostředků k podpoře růstu ekonomiky:

"Neprodleně budou identifikovány všechny dostupné zdroje investic v rámci veřejné správy a ve státem ovládaných podnicích tak, aby v co nejkratším čase mohly podpořit rozvoj české ekonomiky."

a také:

"Počítáme ovšem s posílením investic do vzdělání, vědy, výzkumu, dopravní infrastruktury a na další prorůstová opatření."

Bývalý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek z TOP 09 skutečně rezignoval poté, co jeho náměstka Šišku obvinila policie z podplácení (následně také ze zneužití pravomoci úřední osoby). Odstoupil z funkce ministra na konci října roku 2012.

Co se týká výzev KSČM - již v květnu 2012 interpelovala tehdejší poslankyně Semelová ministra Drábka ve věci “ neprůhledných aktivit a financování na MPSV a sepětí některých vysokých úředníků s určitými firmami a společnostmi. ” V tomto svém vystoupení narážela právě i na náměstka ministra Šišku. Jaromír Drábek jakékoliv pochyby v rámci této interpelace odmítl. Konkrétně na jeho adresu uvedl, že “ po prověření všech aktivit Vladimíra Šišky musím konstatovat, že podle mých informací, těch, které jsou veřejně dostupné, a těch, které mi byly předloženy, nedošlo k žádnému střetu zájmů. ”

Veřejný apel na rezignaci ministra Drábka vyjádřil také další z tehdejších poslanců KSČM - Miroslav Opálka. Na základě těchto dohledaných informací hodnotíme výrok Marty Semelové jako pravdivý.

Podle článku 62 Ústavy prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, jakožto i odvolává a přijímá demisi vlády jako celku. Konkrétní proces jmenování vlády upravuje článek 68.

Pokud nedojde ani při třetím pokusu k úspěšnému sestavení vlády a získání důvěry (vláda jmenována na návrh předsedy či předsedkyně Poslanecké sněmovny), postupuje se dle článku 35, kdy prezident republiky v tomto případě může dolní komoru rozpustit. K rozpuštění zákonodárného sboru může rovněž dojít, jak zmiňuje poslanec Filip, podle téhož článku, kdy je o to prezident republiky požádán návrhem (usnesením) Poslanecké sněmovny, se kterým vyslovila souhlas třípětinová (ústavní) většina všech poslanců. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť je nepřesné tvrdit, že Česká republika nemá možnost "bránit" se proti nařízením Evropské rady (případně komise). Pravdou je, že existují společné exportní podmínky (závazné pro ČR), které jsou vymezeny nařízením Evropské rady (podotýkáme, že nikoliv komise, jak uvedl Tomáš Vandas), Nařízení Evropské rady jsou ze své podstaty právně závazné a platí v plném rozsahu v rámci celé EU, nicméně je důležité upozornit na skutečnost, že nařízení je schvalováno nejprve v rámci samotné Rady a následně i v rámci Evropského parlamentu a tomuto procesu je Česká republika v obou případech přítomna a podílí se na něm.

Důvod proč hodnotíme tento výrok jako zavádějící je především tento (výňatek pochází z dokumentu Ministerstva zahraničních věcí " PARLAMENTNÍ KONTROLA AGENDY EUV POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ PARLAMENTU ČR. Doc): "V rámci parlamentní kontroly evropské agendy, existuje institut který je obecně označován jako parlamentní výhrada. Jedná se o časový úsek, během kterého probíhá ve Sněmovně projednávání návrhu legislativního nebo jiného aktu výše uvedeným postupem. Pokud tento postup není dokončen, vláda nezaujme konečné stanovisko při svém jednání v Radě. V praxi se na jednání Rady uplatňuje tato námitka projednávání probíhajícího v národním parlamentu právě ve formě parlamentní výhrady učiněné vládou členského státu. Cílem tohoto institutu není blokovat možnost vlády zaujmout konečné stanovisko."EUROPA, informační server EU, potom uvádí k otázce pravomocím Evropské komise v oblasti hospodářské politiky jednotlivých států následující: "Dodržování HSHP (Hlavní směry hospodářských politik) je předmětem dohledu, kterýzajišťuje Komise a Rada. Lisabonská smlouva dále posiluje roli Komise při vykonávání tohoto dohledu. Komise může členským státům udělit přímé napomenutí, pokud usoudí, že nedodržely povinné závazky...Když Komise vydá takové napomenutí, může následně Rada přijmout doporučení proti členskému státu. Lisabonská smlouva zde zavádí dvě upřesnění: dotčený členský stát se napříště nebude smět účastnit hlasování o doporučení, které by mu mohlo být adresováno...."

V regionálních volbách v Bavorsku konaných 15. 9. 2013 jasně zvítězila konzervativní strana CSU se 47,7 %, zatímco liberální strana FDP skutečně získala pouhá 3,3 % hlasů a tedy odchází z parlamentu.

Server aktuálně.cz dnes uvedl, že ve výsledcích předvolebního průzkumu do celostátních voleb, které uveřejnila německá televize ZDF, se strana FDP pohybuje okolo 5,5 % a tedy balancuje na hranici zvolení.

Mezi hlavní témata jednání na neformálním zasedání ministrů zahraničích věcí Evropské unie, která se uskutečnila ve dnech 6. září 2013 a 7. září 2013 v litevském Vilniusu, a které se vedle Jana Kohouta zúčastnil také americký ministr zahraničních věcí John Karry, patřila mimo jiné i syrská otázka. Jak informuje například oficiální webová stránka litevského předsednictví Rady Evropské unie, v konečném prohlášení političky Catherine Ashton shrnující dojednané stanovisko všech 28 států Evropské unie se skutečně hovoří o posílení potřebné humanitární pomoci vůči Sýrii v rámci snahy vyřešit sílící konflikt diplomatickou, a ne vojenskou, cestou. Konkrétně se uvádí, že "The EU will uphold its commitment, as the largest donor, to provide aid and assistance to those in need due to the Syrian conflict. It will maintain its readiness to help the recovery, rehabilitation and transition in Syria, in accordance with the needs of the Syrian people" ("Evropská unie jako největší dárce dodrží své závazky poskytnout pomoc a asistenci těm, kteří se kvůli syrskému konfliktu octli v nouzi. V souladu s potřebami syrského obyvatelstva Evropská unie zůstane připravena pomoct při obnově země, její rehabilitaci a během přechodného období."). Více informací o zasedání poskytují stránky Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Co se týče summitu ekonomicky silných zemí G20 v Petrohradu, konající se 5. a 6. září 2013, tak i zde se řešila především syrská krize. Ačkoliv diskuze týkající se humanitární pomoci byla spíše okrajová, jak blíže uvádí například server World Bulletin, 11 členů G20 se domluvilo na zintezivnění humanitní pomoci (důraz je tak například kladen na spolupráci s OSN, mimořádnou lékařskou asistenci v případě napadení obyvatelstva chemickými zbraněmi nebo na spolupráci s nevládními organizacemi).

Na základě údajů z informačních serverů litevského předsednictví Rady Evropské unie a worldbulletin.net hodnotíme výrok Jana Kohouta jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý na základě vyjádření prezidenta Zemana pro Haló noviny.

Miloš Zeman se 16. srpna v rozhovoru pro Haló noviny (celý rozhovor na webu Hrad.cz) vyjádřil k případném zapojení KSČM na budoucí vládě následovně:

" Je to strana (myšlena KSČM - pozn. Demagog.cz) , která by podle Vás mohla být ve vládě?

Domnívám se, že KSČM by měla projít jakousi čtyřletou mezifází, v níž by tolerovala menšinovou vládu sociální demokracie. Ale je to samozřejmě můj osobní názor. Tím se nevměšuji do věcí KSČM či ČSSD. Jak se tyto strany rozhodnou, tak bude." Prezident tedy skutečně naznačuje, že on osobně by přímou účast KSČM na budoucím vládním uspořádání uvítal za 4 roky. Nicméně je třeba podotknout, že se jedná spíše o interpretaci výroku prezidenta ze strany Jiřího Pospíšila, v hodnocení se zaměřujeme na samotný fakt, že Miloš Zeman připouští účast (byť nepřímou) KSČM na možné tvorbě vlády po předčasných volbách.

Server Česká pozice popsal na základě dokumentace švýcarského soudu, že od roku 2006 se švýcarská justice pokoušela celkem sedmkrát kontaktovat české úřady. Na základě nedostatečné odezvy se pak soud rozhodl zamítnout žádost České republiky o připojení se k žalobě na manažery Mostecké uhelné.