Necelých 30 lidí, pokud vím, odešlo a něco přes 30 přišlo za stejnou dobu. (myšlen je odchod a příchod lidí do a ze Strany zelených po odchodu Martina Bursíka - pozn. Demagog.cz)
Z online dostupných dokumentů se toto tvrzení ověřit nelze. O potřebné informace jsme ovšem požádali sekretariát Strany zelených a po jejich obdržení tuto analýzu doplníme.
Zaprvé také máme připraven mimořádný režim velmi rychlého projednání kandidátních listin, včetně schvalování lídrů...
Haškem zmíněný režim není veřejně dohledatelný, je pravděpodobné, že jde o interní záležitost strany. Výrok je tedy hodnocen jako neověřitelný.
Je pravda, že syrský režim má asi největší zásoby chemických a obávám se i bakteriologických zbraní na světě.
Sýrie je jednou ze sedmi zemí, které odmítly podepsat tzv. Úmluvu o chemických zbraních (Chemical Weapons Convention). V této dohodě se jednotlivé státy zavázaly zničit své zásoby chemických zbraní a nijak se nepodílet na vývoji dalších. Zásoby chemických zbraní v Sýrii tedy nejsou pod žádnou mezinárodní kontrolou a jejich stavy je možné pouze odhadovat. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný. Nicméně přidáváme zdroje, které se shodují s názorem Karla Schwarzenberga.
Zprávu o chemickém programu v Sýrii (fr, en) zveřejnila francouzská vláda na svém webu 2. září. Uvádí v ní mimo jiné odhadované stavy chemických zbraní vlastněných syrskou vládou. Tyto zásoby jsou zde označeny jako jedny z nejvýznamnějších na světě (one of the world’s most important operational chemical weapons stockpile).
Stejně hodnotí syrský chemický arzenál i deník New York Times, který se odvolává na americké diplomatické zdroje.
Podívejte se, já jsem dostal nějaké pověření od pana prezidenta, to je, myslím, zcela legitimní a jasné ústavní pověření, že mám sestavit vládu. Ta vláda má samozřejmě býti jmenována panem prezidentem. A posléze se má ujmout svých kompetencí vyplývajících ze zákona, z ústavy a zajistit hladký chod české státní administrativy. To je úkol, který jsem přijal.
Protože ani odborná veřejnost nemá jasno v tom, jestli prezident Zeman neporušil jmenováním Jiřího Rusnoka ústavní zvyklost, zda jmenování premiéra ústavní zvyklosti podléhá a jakou má tato právní váhu, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Článek 68 Ústavy ČR hovoří o pravomocech prezidenta takto: „(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.". Dále však nespecifikuje kritéria jaká má premiér splňovat. Protože Ústava ČR je stručným, rámcovým dokumentem, existují ještě nepsané tzv. ústavní zvyklosti, které Ústavu doplňují.
V současnosti existuje více pohledů na to, zda Miloš Zeman ústavní zvyklosti porušil a zda jsou tyto zvyklosti závazné. Například ústavní právník Jan Wintr z Karlovy Univerzity v pořadu Hyde Park hovořil takto: „Myslím, že na jmenování premiérů nikdy ústavní zvyklost jasná nebyla. Kromě ústavních zvyklostí ale vznikají ještě úzy, způsoby, jak bylo jednáno. Jedná-li se jiným způsobem, což je i případ jmenování premiéra, není to protiústavní, ale může to být předmětem kritiky. Dosud byl premiérem jmenován ten, kdo v daném okamžiku měl největší šanci sestavit většinovou vládu. Ať už vítěz voleb, nebo v roce 2010 předseda druhé nejsilnější strany, který měl předjednanou většinovou koalici. Nebo úřednický premiér, u kterého bylo jasné, že za ním stojí podpora poslanecké většiny." Právník a politolog Marek Antoš pak zase tvrdí: „Prezident postupoval proti ústavním zvyklostem. O tom, jestli jsou ústavní zvyklosti závazné, se mohou vést spory,".
Co se týče druhé části výroku tak prezident skutečně dle článku 68 Ústavy ČR nejprve jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh teprve další členy a pověřuje je řízením jednotlivých ministerstev a úřadů. Vláda poté musí do třiceti dnů od jmenování požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry.
Jsou už vzory ve Švýcarsku, to je snad před 5 lety, bylo na toto téma referendum. Vláda se pokusila zvýšit švýcarským občanům zákonem daně a občané byli nespokojeni, protože měli pocit, že vláda špatně hospodaří s jejich penězi. A to byly daně ve výši 7 procent, to ne jak u nás, 7 procent. Ale švýcarským občanům se těch 7 procent zdálo příliš vysokých a prostě zrušili ten vládní zákon.
Petr Cibulka ve svém výroku odpovídá na otázku ohledně možnosti rozhodnutí o zvýšení daní pomocí procedury referenda. Bohužel jím uvedený příklad je popsán velmi obecně a nelze jednoduše zjistit, jakou konkrétní úpravu má kandidát na mysli.
Patrně nejvíce se danému případu blíží vládní návrh (ang.) referenda o zvýšení daně z přidané hodnoty ze 7,6 % na 8 % z roku 2009. Nicméně tato iniciativa byl pro navrhovatele úspěšná a ke zvýšení daně tedy došlo (ang.). Na druhou stranu, referendum na obdobné téma se ve Švýcarsku konalo již v roce 2004, kdy byl naopak vládní návrh občany zamítnut.
Ačkoliv argumentace obsažená ve výroku je postavena na reálném základě, konkrétní příklad odpovídající jeho přesnému znění se nám z dostupných zdrojů dohledat nepodařilo, a proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Podle mých informací mělo ministerstvo financí výzvu od ministerstva spravedlnosti s tím, že je tady žádost o to, aby se přihlásilo k té škodě, mělo na to půl roku a během toho půl roku nezareagovalo (kauza MUS).
Nepodařilo se nám dohledat informace o tom, zda ministerstvo spravedlnosti kontaktovalo ministerstvo financí s nějakou výzvou a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Kauza kolem nepřihlášení se České republiky do soudního procesu týkajícího se privatizace Mostecké uhelné je poměrně nepřehledná. Již v roce 2006 byla údajně švýcarskou stranou předána ČR žádost o mezinárodní právní spolupráci, jakým úřadům byla doručena však dokument nespecifikuje.
Švýcaři se snažili českou stranu kontaktovat i v letech 2010 a 2011. Dle serveru Česká pozice se švýcarský velvyslanec nejprve 15. března 2011 sešel s tehdejším ministrem spravedlnosti Pospíšilem a poté 4. dubna kontaktoval ministra financí Kalouska. Ministerstvo financí tvrdí, že bylo o celé věci informováno na přelomu března a dubna 2011.
Pane Železný, náš stát nakupuje ročně 680 mld. zboží a služeb, z toho 300 mld. bez výběrových řízení a 380 mld. za podivných podmínek.
V tomto výroku předpokládáme, že Andrej Babiš hovoří o veřejných zakázkách. Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož jsme nedohledali přehled veřejných zakázek bez výběrového řízení.
Podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o veřejných zakázkách") má zadavatel veřejné zakázky povinnost tuto zakázku zadat v zadávacím řízení podle tohoto zákona, avšak z této zásady existují mnohé výjimky. Za nejpodstatnější z nich je považována výjimka stanovená ustanovením § 18 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, která vyjímá z působnosti zákona zakázky malého rozsahu, přičemž takovou zakázkou "se rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhne 1 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty." (§ 12 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách). Zákon však v § 18 a 19 stanoví mnohé další výjimky.
Podle statistiky veřejných zakázek Ministerstva pro místní rozvoj (přehledné tabulky dostupné v Deníku veřejné správy) byly v roce 2012 zahájeny veřejné zakázky (v režimu zákona o veřejných zakázkách, tj. bez veřejných zakázek malého rozsahu) v celkové předběžné ceně 294 074 mil. Kč a v roce 2011 v celkové předběžné ceně 269 420 mil. Kč.
Ta situace má nějaký vývoj a my jsme začali již před dlouhou dobou, jsou to již tři měsíce, o těch významných tématech jednat v rámci koalice a bohužel řešení těchto témat nedošlo k žádnému cíli, u některých dokonce jsme zjistili, že ty postoje jsou tak rozdílné, že to situace přirozeně přišla do té dnešní situace.
Bohužel nelze dohledat dokumenty, které by konkrétněji popisovaly jednání koalice a proto není možné výrok ověřit.
...rozdělení u jednotlivých úředníků situace, kdy v části svého úvazku on musí spolupracovat s politikem, v části svého úvazku on nesmí spolupracovat s politikem, jedná se o tu stejnou osobu, to se dneska v Praze běžně u zhruba třetiny úředníků děje.
Výrok Tomáše Hudečka hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat podrobné informace o pracovních úvazcích úředníků na pražském magistrátě.
Nejvíce jsme měli lékařů a právníků za posledních 20 let mezi poslanci.
Jak dokládá grafika serveru aktuálně.cz, Poslaneckou sněmovnu v posledních dvaceti letech obsazují nejčastěji inženýři, následováni poslanci s magisterským titulem,právníky a lékaři. Nedokážeme ovšem přesně určit, jaký počet profesí odpovídá počtu poslanců s daným titulem, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
obdobíIng.Mgr.JUDr.MUDr. 1992-1996751125181996-1998812219131998-2002872116112002-20061052523122006-201096311592010-72421722 Celkem 51615211585
Hodnota výroku byla změněna na základě podnětu z Facebookového profilu Demagoog.CZ. Děkujeme za vaši zpětnou vazbu, která nám pomáhá zlepšovat naši práci.
