Přehled ověřených výroků

Sociální demokraté před schválením přímé volby prezidenta navrhovali několik úprav prezidentských pravomocí. První z nich bylo omezení prezidenta jmenovat samostatně členy bankovní rady ČNB (k tomu by dle návrhu ČSSD potřeboval souhlas senátu či premiéra). Dále zavedení šestiletého funkčního období a synchronizace voleb s volbami senátními. Další dva návrhy se pak týkaly omezení jeho práva na abolici, tj. pravomoc zasahovat do trestního řízení, zastavit ho a udělit milost, a dále zavedení imunity prezidenta pouze po dobu vykonávání jeho pětiletého mandátu. Nakonec ČSSD dokázala do zákona prosadit pouze dva posledně zmiňované pozměňovací návrhy.

Výrok Bohuslava Sobotky hodnotíme jako pravdivý.

Na základě informací z webu Poslanecké sněmovny hodnotíme výrok jako pravdivý.

Skupina poslanců ČSSD skutečně předložila 8. září 2011 Návrh zákona o přiznání k registrovanému majetku a o změně zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona byl také následně v rámci prvního čtení zamítnut.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý.

Podle seznamu politických stran a hnutí dostupného na stránkách ministerstva vnitra byla Česká pirátská strana zaregistrována 17. června 2009.

Ivan Bartoš je předsedou strany od 24. října 2009. Jako předseda strany tedy prošel volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2010, volbami do zastupitelstev obcí v roce 2010 nebo volbami do zastupitelstev krajů v roce 2012.

Výrok Heleny Langšádlové hodnotíme na základě dohledaných informací o jednotlivých hlasováních o důvěře od roku 1992 a také díky dohledaným sněmovním reáliím, které se k daným událostem vážou, jako pravdivý.

Helena Langšádlová nespecifikuje jí zmíněnou "historii", vycházíme tedy z toho tak, že míní období samostatné České republiky, resp. období od sestavování 1. vlády Václava Klause doposud.

Celkem od roku 1992 bylo o důvěře vládě hlasováno 15krát, pokaždé měla poslanecká sněmovna, resp. v 1. případě Česká národní rada ve svém čele předsedu nebo předsedkyni. Základní přehled hlasování o důvěře je možné najít na české wikipedii. Pro předsedy Sněmovny platí, že byli zvoleni vždy na začátku volebního období a pak byli v čele i při jednitlivých hlasováních o důvěře. Podrobnější zpracování tohoto výroku z naší strany naleznete na Dropboxu - viz. odkaz.

Na základě tohoto přehledu můžeme konstatovat, že od roku 1992 se v Poslanecké sněmovně (resp. v 1. případě v České národní radě) hlasovalo o důvěře vládě patnáctkrát a pokaždé měla Sněmovna zvoleného svého předsedu. Výrok Heleny Langšádlové tak hodnotíme jako pravdivý.

Bývalý velvyslanec ČR v Rusku Petr Kolář byl ve vedení velvyslanectví dočasně nahrazen chargé d'affaires a.i. Martinem Klučarem až 1. ledna 2013. Ministr Pecina tedy v tomto výroku časové období poněkud nadhodnocuje.

V následující tabulce uvádíme další zastupitelské úřady ČR v čele s chargé d'affaires a jejich nástup do funkce:

Rakousko prosinec 2012 Írán leden 2009 Dánsko 2013 Kanada 2013 Švýcarsko červenec 2013 Zimbabwe 2012 Mexiko srpen 2013 Arménie počátek 2012 Austrálie (eng.)březen 2013 Kuba

Bělorusko leden 2013 Brazílie leden 2013

Z tabulky je patrné, že více než jeden rok jsou chargé d'affaires spravovány celkem čtyři zastupitelské úřady, a to v Íránu, Zimbabwe, Arménii a na Kubě. Pokud se však na jednotlivé případy podíváme blíže, zjistíme, že například v případě Zimbabwe se jedná funkci chargé d'affaires en pied, což znamená, že takovýto diplomat "je stálým vedoucím zastupitelského úřadu, do jehož čela vysílající stát nedeleguje mimořádného a zplnomocněného velvyslance. Jmenování CDA e.p. může signalizovat i politické důvody, kdy není zájem vztahy povyšovat na "plnou" velvyslaneckou úroveň".

V případě Íránu a Kuby není post velvyslance obsazován z mezinárodně politických důvodů. Diplomatické styky s těmito státy ČR tedy dlouhodobě udržuje na nižší úrovni, právě prostřednictvím chargé d'affaires (pro přiblížení postoje ČR k Íránu viz pdf., str. 8-9, pro postoj vůči Kubě viz odkaz).

Posledním případem je pak situace v Arménii, kdy "[p]očátkem roku 2012 rozhodl ministr zahraničních věcí ČR pan Karel Schwarzenberg o zřízení Zastupitelského úřadu České republiky v Jerevanu. Vzhledem k rozpočtové situaci je zastupitelský úřad omezen na jednoho diplomata ve funkci chargé d´affaires. Oficiálním zástupcem České republiky v Arménii je mimořádný a zplnomocněný velvyslanec ČR se sídlem v Tbilisi pan Ivan Jestřáb, v době jeho nepřítomnosti vede ZÚ rezidentní chargé d´affaires".

Z následujících zjištění vyplývá, že Martin Pecina v případě Ruska časový úsek nadhodnotil a v ostatních případech v rámci výroku neuvedl důležitý kontext, tedy že delší než roční období bez jmenování velvyslance v ČR nesouvisí se vztahy mezi prezidentem a ministrem zahraničních věcí. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Výroky pronesl prezident Miloš Zeman na Žofínském fóru v Praze 20. května 2013.

První výrok ("o počtu kulturních antropologů") je nutné označit jako neověřitelný, neboť komparativní studii či jednotlivá data o počtu absolventů kulturní antropologie, která by zahrnovala všechny země světa se nám skutečně nalézt nepodařilo. V tomto ohledu je nutné klást si otázku, s jakými údaji prezident Zeman pracuje.

Druhý výrok (vztahující se k uplatnitelnosti absolventů kulturní antropologie) lze hodnotit následovně: V České republice se zmíněná společenská věda vyučuje hned na několika fakultách (či např. zde) různých univerzit. Každá z nich si vede své statistiky uplatnitelnosti na trhu práce. Jako příklad nám poslouží Analýza uplatnitelnosti absolventů magisterského studia Sociální a kulturní antropologie (.pdf), která pracuje s absolventy tohoto oboru z Filozofické fakulty Západočeské univerzity. Časová řada studie zahrnuje období 1999 až 2009. Kdy z celkového počtu 295 absolventů v dotazníkové šetření získána odpověď od 116. Z tohoto počtu se 64 % absolventů vůbec nehlásilo na úřadě práce a pouze 7 % bylo po ukončení studia na úřadu hlášeno 6 a více měsíců.

Není však možné dohledat všechna data ze všech fakult, kde se daný obor vyučuje, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme na základě informací z webů ceskapozice.cz, pirati.cz a piratskenoviny.cz.

Pirátské noviny přinesly již 2. prosince 2010 zprávu o propojení Jaromíra Drábka s firmou iDTAX s titulkem " Ministr Drábek si buduje čtvrtý důchodová pilíř".

O kauze informovala i Česká pozice ve spojitosti se zadržením bývalého náměstka Ministerstva práce a sociálních věcí Vladimíra Šišky.

Níže přetiskujeme vyjádření Jany Bobošíkové k tomuto výroku:

„Toto tvrzení je v podstatě pravdivé, má ale širší souvislost. K setkání došlo tuším v srpnu, já jsem budovala pravicový blok,což se nakonec podařilo a nabízela panu Hannigovi účast. Pan Hannig ale má jinou politickou strategii a chtěl jít do voleb samostatně. Nabízel mi místo volebního lídra Suverenity - strany zdravého rozumu. Suverenita - blok Jany Bobošíkové (SBB) ale šla pod mým vedením cestou široké integrace pravicových sil, ve volbách samostatně nekandiduje. Osobnosti z SBB kandidují na kandidátkách pravicové strany Hlavu vzhůru.

S pozdravem
Jana Bobošíková.“

K tvrzení Miroslava Kalouska se nám nepodařilo dohledat žádné relevantní informace a proto ho hodnotíme jako neověřitelný.

Důkazem, že euroskeptické nálady v Německu pozvolna sílí, je volební výsledek (něm.) euroskeptické strany Alternative für Deutschland (AfD) v nynějších parlamentních volbách. AfD byla založena teprve na začátku roku 2013 (něm.) a ve volbách získala 4,7 % hlasů. Jedná se o úspěch, neboť strana v těchto volbách získala skoro stejný počet hlasů jako zavedená strana Freie Demokratische Partei, která byla v poslední vládě dokonce koaličním partnerem. AfD není proti vystoupení Německa z Evropské unie, ale požaduje (něm.) vytvoření menší a stabilnější měnové unie nebo návrat k národním měnám.

Na základě volebního výsledku této strany můžeme říci, že v německé společnosti jsou euroskeptické nálady zastoupeny.

Euroskeptické nálady začaly v Nizozemsku sílit s propuknutím (ang.) ekonomické krize. Euroskepticismus v Nizozemsku zastupuje především Strana pro svobodu (ang.) Geerta Wilderse. Tato strana zaznamenala volební úspěch (ang.) v roce 2010, kdy získala 15,4 % hlasů, o 9,5 % hlasů více než v předešlých parlamentních volbách. V posledních parlamentních volbách, které se konaly v roce 2012, však tato strana získala jen 10,1 %. Nicméně, podle průzkumu veřejného mínění Gallupu (ang.) z června 2013, by 39 % Holanďanů hlasovalo pro vystoupení z EU.

I v případě Nizozemska tedy můžeme říct, že v zemi jsou euroskeptické nálady přítomny.