Přehled ověřených výroků

Částky, které Ivan Bartoš uvádí, jsou mírně nepřesné. Ve státním rozpočtu pro rok 2013 (.pdf, strana 12) se počítá s výdaji na důchody ve výši 384 miliard korun, tedy nikoliv 350 miliard, jako tvrdí Ivan Bartoš. Při započítání dalších dávek (sociální podpora, nemocenská, hmotná nouze podpory v nezaměstnanosti či příspěvek na péči) se jedná přibližně o 480 miliard. V rozpočtu na rok 2012 (.pdf) se jednalo o 373 miliard na důchody, celkově pak opět přibližně 480 miliard korun. I s výhradou k poněkud podceněnému objemu peněz však hodnotíme výrok jako pravdivý.

Srovnáním pravomocí a postavení prezidenta ve vybraných státech se zabývá informační studie (.pdf) Parlamentního institutu z října 2003.

Zde se dočteme, že „rakouská hlava státu má relativně slabé pravomoci srovnatelné s postavením a pravomocemi českého prezidenta“ (str. 51). Tyto pravomoci jsou pak vyjmenovány v tabulce č. 11 (str. 58); patří mezi ně například zastupování státu navenek, uzavírání mezinárodních smluv, jmenování členů spolkové vlády a státních tajemníků, rozhodnutí o rozpuštění Národní rady, udělování milosti či jmenování soudců na návrh vlády.

„Veškeré akty spolkového prezidenta, nestanoví-li ústava jinak, mohou být realizovány pouze na návrh vlády nebo jí pověřeného ministra. K platnosti aktu prezidenta republiky se vyžaduje spolupodpis spolkového kancléře nebo příslušného ministra. Politickou odpovědnost pak za prezidenta nese vláda.“ (str. 54)

Rakouský prezident je volen přímo již od roku 1951 (přímá volba byla zavedena do ústavy již v roce 1929, str. 59-60).

Na Slovensku byla přímá volba zavedena do ústavy až v roce 1999 (str. 68). Postavení prezidenta se zde však „blíží postavení formální hlavy státu bez význačnějších výkonných pravomocí“ (str. 64). Mezi jeho pravomoci patří jmenování a odvolávání předsedy a dalších členů vlády, možnost rozpustit Národní radu v ústavou stanovených případech, vyhlašuje referendum, uděluje vyznamenání, jmenuje a odvolává soudce či uděluje milosti (nutnost kontrasignace předsedou vlády; str. 66-67).

V obou zmíněných zemích tedy i přes zavedení přímé volby prezidenta skutečně došlo k zachování parlamentního charakteru s významným postavením parlamentu a od něj odvozené vlády. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok poslance Kováčika je hodnocen jako pravdivý, neboť lze dohledat 3 návrhy poslanců KSČM na takovou úpravu Ústavy ČR, která by umožnila odebírání mandátu tzv. přeběhlíkům.

KSČM navrhla příslušnou změnu Ústavy ve volebních obdobích 2006-2010 a také 2010-2014 a to celkem třikrát.

Prvním návrhem (který pokud projdeme důvodové zprávy a samotný zákon zůstává stejný - je pouze doplňován a znovupředkládán) byl sněmovní tisk č. 146 z února 2007. Ten byl předložen skupinou poslanců KSČM. Tato novela ústavy měla umožnit odebrání mandátu poslanci, který opustí poslanecký klub (celý návrh - .doc).

Fakticky stejný návrh pak skupina poslanců KSČM předložila v dubnu 2009. Šlo o tisk 795, konkrétní zákon pak najdete zde (doc. - neliší se od předchozího, je pouze rozšířen v důvodové zprávě).

V tomto volebním období pak KSČM zkusila prosadit zmíněnou novelu potřetí - tentokrát v březnu 2012. Šlo o sněmovní tisk 640. Jako v předchozím případě byl doplněn návrh původní o další pasáže do důvodové zprávy, legislativní změny byly stejné jako v návrzích předchozích.

Na závěr dodáváme, že se tyto návrhy nikdy nedostaly přes 1. čtení v Poslanecké sněmovně.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací z Aktu o přistoupení ČR k EU, stránek České národní banky, portálu Euroskop a Evropské centrální banky.

Česká republika se podpisem přístupové smlouvy 16. dubna 2003 zavázala v budoucnu také přijmout euro. Nové členské země mají v článku 4 Aktu o přistoupení ČR k EU (.pdf) udělenu výjimku na zavedení eura, která je ovšem dočasná. Tento závazek není sice časově vymezen a pro přijetí společné měny musí stát splňovat tzv. maastrichtská kritéria.

Onou diametrální odlišností myslí Jan Skopeček (jak potvrzují i jeho následující slova po tomto výroku) situaci dluhové krize v eurozóně a přímou finanční pomoc státu (tedy prolomení tzv. " no bail-out klauzule "), nově vzniklé záchranné mechanismy (Evropský nástroj finanční stability, Evropský stabilizační mechanismus), zásahy Evropské centrální banky nebo například související snahy o vznik bankovní unie. V neposlední řadě se na proměně podoby podílí přijímání nových členských států do eurozóny (Slovinsko, Malta, Kypr, Slovensko a prozatím posledním státem od 1. ledna 2011 Estonsko).

Strana LEV-21 skutečně má ve svém dlouhodobém programu (.pdf, s. 167) podporu kvót pro ženy v politice.

Tato část se nazývá " Politická participace žen", kde strana píše: " Nízká účast ženv zastupitelských orgánech prokazuje, že u nás nedochází k naplnění pasivního volebního práva. Ideálním nástrojem, jak ústavu skutečně i v tomto bodu naplnit, je nastavení systémů kvót."

Program byl vytvořen na Programové konferenci 9. června 2012.

Výrok hodnotíme na základě primárních i sekundárních zdrojů jako pravdivý.

Pan Drábek měl zřejmě na mysli první setkání zástupců Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů za účelem diskuze o předmětech Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (.pdf). Podle tiskové zprávy Evropské komise se první bude konat 16-18 října.

O postoji TOP 09 k fiskální paktu informovala mnohá česká média (Euractiv, iHned.cz, Parlamentni listy či Lidovky). Strana byla vždy horlivým zastáncem tohoto paktu a dokonce chtěla prosadit dodatečné připojení k paktu v obnovené koaliční smlouvě s ODS z ledna 2013.

Švýcarský generální prokurátor Michael Lauber po vyslovení verdiktu uvedl, že spolupráce s českými úřady byla od ledna 2012, kdy do funkce nastoupil, skvělá. Řekl, že s nejvyšším českým státním zástupcem Pavlem Zemanem a jeho spolupracovníky pravidelně jedná a Zeman ho také několikrát navštívil ve Švýcarsku.

V rozhovoru po vynesení rozsudku, který zveřejnil server iHNed.cz, Lauber také prohlásil, že pro úspěšné zakončení vyšetřování byla klíčová mezinárodní spolupráce.

Výrok Jana Zahradila hodnotíme na základě dokumentu Manifest českého eurorealismu jako pravdivý.

Tento analyticko-politický dokument (pdf.) je příspěvkem do debaty o integraci Evropy. Nabízí faktory pro a proti rozšíření EU a nastiňuje možné cesty pro českou zahraniční politiku, pokud ČR do EU nevstoupí (s. 11).

Dokument nezpochybňuje, že vstup ČR do EU je strategickým cílem, ale nabádá k obezřetnému přístupu (s. 8).

Volební programy Strany zelených (.pdf, str. 15) a KDU-ČSL (.pdf, str. 4) potvrzují pravdivost výroku.

Zelení v roce 2010 navrhovali „zavedení druhého [daňového] pásma. To by mělo začínat tam, kde jsou uplatněny stropy na sociální a zdravotní pojištění [...]. Zelení podporují spravedlivé posílení prvků daňové progrese.“ Tyto stropy v roce 2010 činily 4,8násobek průměrné mzdy. V přepočtu na dnešní průměrnou mzdu by to odpovídalo měsíčnímu příjmu 99 812 Kč.

Je pravdou, že i KDU-ČSL, která se rovněž hlásí k politickému středu, navrhuje více sazeb daně z příjmu fyzických osob: 12, 20 a 28 procent.

Nepodařilo se nám bohužel vyhledat popisované podrobnosti o elektronizaci dánské státní správy.

Podle žebříčků zavádění E-Governmentu (elektronické státní správy) je Dánsko na první příčce v rámci Evropy a na druhé celosvětově. Pro zajímavost, první je Jižní Korea, Česká republika figuruje na 46. místě.