Já, já vám na to musím odpovědět tak, že předmětem evropské legislativy, o které my hlasujeme v Evropském parlamentu, kterou připravuje Evropská komise, není primárně pracovní právo. To je v rukou národních legislativ a národních parlamentů. Tady má EU pouze, Evropský parlament pouze koordinační roli.
Podle webu Evropské komise se na úrovni EU přijímají „právní předpisy, které stanoví minimální požadavky na úrovni unie v oblastech pracovních podmínek a informování pracovníků a konzultace s nimi“. Byla přijata například směrnice upravující pracovní dobu, stanovuje mimo jiné minimálně čtyři týdny placené dovolené, nárok na přestávku či maximální pracovní dobu 48 hodin týdně.
Tedy i přesto, že ke schvalování některých základních principů na úrovni EP dochází, mají stále členské státy poměrně velký prostor pro vlastní politiku zaměstnanosti a role EU je na tomto poli opravdu především koordinační.
Já bych jenom podotkl, že podle posledního ratingového hodnocení Prahy, podle Moody´s má Praha stupeň A plus A jedna stabilní a podle Standard&Poor´s stupeň A plus s pozitivním výhledem, kolik měst v Evropě má takovýto rating.
Praha má uvedený rating, podobně jako celá řada dalších evropských měst.
Praha je opravdu hodnocena agenturami S&P (přístup po registraci, potvrzeno také ve zprávě Lidovek.cz) a Moody's (také zde je nutná registrace), jak uvádí zastupitel Svoboda.
Zároveň u agentury Moody's nenajdeme mnoho evropských měst se stejným nebo lepším ratingem (jde např. o Vídeň, Oslo, Berlín či Bern), mj. proto, že jich agentura mnoho nehodnotí. Od S&P má však stejný rating i Brno (příp. dle Reuters, angl.), Ostrava disponuje stejnou známkou, pouze se stabilním, nikoli pozitivním výhledem. Mezi postkomunistickými zeměmi si česká města stojí dobře, ovšem v databázi S&P (po registraci) najdeme mnoho francouzských, švédských, švýcarských měst, příp. města jako Brusel, Vídeň či Birmingham, všechna s lepším či stejným hodnocením jako Praha.
Zastupitel Svoboda tedy pravdivě popisuje pražský kreditní rating, přikrášluje ovšem jeho hodnotu ve srovnání s jinými městy v Evropě.
Mimochodem chci zdůraznit, že teď v červnu to budou tři roky, co jsem byl jmenován předsedou vlády. Za ty tři roky jsem použil helikoptéru poprvé. Poprvé.
Je pravdou, že Petr Nečas bude letos již tři roky premiérem, ovšem přesně to bude tři roky až v 13. července. Dále je pravdou, že v České republice použil Petr Nečas helikoptéru poprvé, ačkoliv ji má jako premiér k dispozici.
Například už v roce 2010kritizovaltehdejšího ministra vnitra Radka Johna za to, že v době vládních škrtů použil k cestování právě vrtulník. Pro úplnost ovšem musíme uvést, že jeho první let to rozhodně nebyl. Například při návštěvě Afgánistánu v dubnu 2013 se premiér přesouval americkými vrtulníky Black Hawk.
Fond solidarity EU vznikl po rozsáhlých záplavách ve střední Evropě v roce 2002 s cílem pomoci členským státům uhradit část nákladů spojených se záchrannými operacemi a následným odstraňováním škod v případech přírodních katastrof, jako jsou záplavy, požáry či zemětřesení.
Výrok Oldřicha Vlasáka hodnotíme jako pravdivý na základě nařízení Rady o zřízení Fondu solidarity EU.
Toto nařízení (pdf eng) uvádí, že cílem Fondu není hradit veškeré náklady související s přírodními katastrofami, ale v zásadě omezuje úhradu nákladů na nepojistitelné škody. Čerpání z fondu je možné v případě rozsáhlejší přírodní katastrofy pokud celková přímá škoda způsobená danou pohromou přesáhne 3 miliardy eur (v cenách roku 2002) nebo 0,6 % HNP dané země.
Více informací o tomto fondu lze nalézt na stránkách Evropské komise.
Česká republika není nijak dramaticky předlužená. Patříme šestou, mezi sedmou zemi v Evropě, pokud jde o výši, o výši dluhu.
Z posledních dostupných dat Eurostatu (.pdf) z roku 2011 vyplývá, že poměr veřejného dluhu k HDP je v Česku sedmý nejnižší z EU (Norsko není členem EU).
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Například pan Rittig podle všeho, se píše, tak není na území republiky.
Např. dle zpravodajských serverů Novinky.cz či wikiIdnes.cz, byl Ivo Rittig jak v době policejního zásahu, tak v době vysílání pořadu OVM 23.6. 2013, skutečně v zahraničí. Na základě těchto zdrojů hodnotíme výrok ministra Blažka jako pravdivý.
Trváme na tom, aby vzniknul zákon o styku obou komor. Ale to, že jsme to překládali a pravice to odmítala...
Výrok hodnotíme jako zavádějící, předkladateli Návrhu zákona o zásadách jednání a styku PS a Senátu byli kromě Vojtěcha Filipa i členové všech ostatních stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, a to včetně stran, které se označují za spíše pravicové.
Návrh zákona prošel prvním čtením a zamířil do příslušného výboru. Tam však bylo projednávání přerušeno.
Projednávání zákona mělo být přerušeno pouze „ (...)do doby, než Poslanecká sněmovna projedná vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tisk 884)." Po schválení zmíněného tisku 884 však už projednávání „stykového zákona" v příslušném výboru obnoveno nebylo.
Protože neexistuje záznam hlasování ze společného jednání ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny a Senátu 22. března 2001, nemůžeme ověřit, zda poslanci a senátoři pravicových stran hlasovali pro přerušení projednávání návrhu.
V roce 2008 byl z iniciativy Senátu předložen další návrh zákona o styku obou komor, zde však již Vojtěch Filip nefiguroval v roli navrhovatele. Podobně jako u prvního návrhu bylo i zde projednávání přerušeno .
Výjimkou, o kterou požádal pan prezident Klaus, teď prošla i s tím procesem, Evropský parlament se vyjádřil k tomu spíš zamítavě.
Výjimka pro Českou republiku opravdu nedávno prošla konzultací v Evropském parlamentu. Ten má ve schvalovacím procesu pouze možnosti připomínek a konzultací, jeho doporučení není pro Radu nijak závazné. Členským státům doporučil nijak se Klausovou výjimkou nezabývat.
Nezlobte se na mě, ale Tomáš Garrigue Masaryk měl právo jmenovat úřednickou vládu a úřednickou vládu také několikrát jmenoval. A promiňte mi, ten Parlament neobcházel, protože samozřejmě Ústava z roku 1920 mu to umožňovala.
Podle československé Ústavy 1920 měl Masaryk právo jmenovat vládu bez formálního podmínění parlamentem (§ 70). Vláda pak mohla o důvěru žádat Poslaneckou sněmovnu, ale nebylo to podmíněno (§ 77). Vedle toho pak existoval i dnešní institut vyslovení nedůvěry (§ 75 a 76). Za tzv. první republiky pak bylo skutečně jmenováno několik úřednických vlád, dvě vlády Jana Černého (1920/21 a 1926) a poté úřednická vláda generála Syrového (1938) (seznam vlád Československa nabízí např. Wikipedie). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Máme nejvíce kulturních antropologů na milion obyvatel na světě, ale bohužel většinou ten antropolog po absolvování jde na úřad práce.
Výroky pronesl prezident Miloš Zeman na Žofínském fóru v Praze 20. května 2013.
První výrok ("o počtu kulturních antropologů") je nutné označit jako neověřitelný, neboť komparativní studii či jednotlivá data o počtu absolventů kulturní antropologie, která by zahrnovala všechny země světa se nám skutečně nalézt nepodařilo. V tomto ohledu je nutné klást si otázku, s jakými údaji prezident Zeman pracuje.
Druhý výrok (vztahující se k uplatnitelnosti absolventů kulturní antropologie) lze hodnotit následovně: V České republice se zmíněná společenská věda vyučuje hned na několika fakultách (či např. zde) různých univerzit. Každá z nich si vede své statistiky uplatnitelnosti na trhu práce. Jako příklad nám poslouží Analýza uplatnitelnosti absolventů magisterského studia Sociální a kulturní antropologie (.pdf), která pracuje s absolventy tohoto oboru z Filozofické fakulty Západočeské univerzity. Časová řada studie zahrnuje období 1999 až 2009. Kdy z celkového počtu 295 absolventů v dotazníkové šetření získána odpověď od 116. Z tohoto počtu se 64 % absolventů vůbec nehlásilo na úřadě práce a pouze 7 % bylo po ukončení studia na úřadu hlášeno 6 a více měsíců.
Není však možné dohledat všechna data ze všech fakult, kde se daný obor vyučuje, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.
