Přehled ověřených výroků

Václav Klaus se stal čestným předsedou ODS v průběhu jejího 13. kongresu, který probíhal ve dnech 13. - 15. prosince 2002. Funkce se nicméně dobrovolně vzdal v roce 2008. Konkrétně takto učinil ve svém projevu na 19. kongresu ODS 6. prosince, kde konstatoval: " Jedno ale vím zcela jistě: tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl. Abych probíhající přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbyistických zájmů než idejí nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat Vám za titul čestného předsedy a tohoto titulu se dnes, na tomto místě, definitivně vzdát. Bylo to, zejména v posledním období, přítěží pro Vás, ale i pro mne. " I přes menší nepřesnost v časovém vymezení zmiňované události hodnotíme výrok jako pravdivý. Z dostupných informací skutečně vyplývá, že Václav Klaus se před necelými pěti lety na základě vlastního rozhodnutí vzdal funkce čestného předsedy ODS.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě statistiky Eurostatu, kde je uvedeno následující: "Dluh vládních institucí je v Maastrichtské smlouvě definován jako celkový konsolidovaný dluh sektoru vládních institucí (v nominální hodnotě ke konci roku). Sektor vládních institucí zahrnuje ústřední vládní instituce, národní vládní instituce, místní vládní instituce a fondy sociálního zabezpečení." Ve statistice Eurostatu potom můžete vidět hodnoty vládních dluhů jednotlivých zemí EU vyjádřené v % HDP. Pokud bychom měli srovnat údaje za rok 2012, nachází se Česká republika na 8. místě, seřazeno od nejnižší hodnoty (resp. její vládní dluh vyjádřený v % HDP je osmý nejnižší v rámci zemí EU). Konkrétně potom tento dluh za rok 2012 činí 45,3 % HDP. Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Současná vláda České republiky byla skutečně jmenována prezidentem Zemanem po demisi kabinetu Petra Nečase, který odstoupil na základě skandálu, spojeném se sledováním Nečasovy manželky vojenským zpravodajstvím.

Nepodařilo se nám také dohledat, že by od listopadu 1989 bylo vyšetřováno podobné zneužití vojenského zpravodajství jaké nyní prošetřuje ÚOOZ. Nicméně proces je stále ve fázi vyšetřování a platí tedy presumpce neviny a to, jestli došlo či nedošlo ke zneužití vojenského zpravodajství tedy nehodnotíme.

Co se týče části výroku týkající se ústavnosti jmenování vlády, tak tuto musíme hodnotit, jako neověřitelnou. Ani odborná veřejnost totiž nemá jasno v tom, zda prezident Zeman jmenováním vlády Jiřího Rusnoka porušil či neporušil ústavní zvyklost, viz předchozí hodnocení podobného výroku.

ČSSD skutečně kritizovala některé změny ve firmách ovládaných státem. Předseda strany Bohuslav Sobotka vystupoval proti odvolání ředitele Národního divadla, které pokládal „za bezdůvodné a silně podivné.“ Změny ve vedení Českých Drah Sobotka považoval za signál, „že za Rusnokovou vládou existují konkrétní ekonomické zájmy a že tito lidé mohou podléhat pokušení ovládnout polostátní firmy a získat v nich vliv.“

Shodně se předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka i první místopředseda Michal Hašek stavěli proti zásadním personálním krokům, které proběhly před hlasováním o důvěře vládě. Vláda (respektive její členové) zejména obměnila členy dozorčí rady a představenstva Českých drah, jmenovala nového ředitele ČD Cargo, odvolala a následně znovu jmenovala ředitele Národního divadla, vyměnila generálního ředitele společnosti CzechInvest a přeobsadila některé pozice ve Fondu dalšího vzdělávání.

Výrok hodnotíme na základě informací z usnesení předsednictva ČSSD a veřejných zdrojů jako pravdivý.

Text usnesení z předsednictva strany obsahuje podporu pro všechny všechny tři ve výroku zmíněné priority ČSSD, identifikuje Bohuslava Sobotku jako navrhovatele usnesení a uvádí také, že zmíněné body byly přijaty jednomyslně.

To, že stejný jednomyslný výsledek přijalo i grémium strany, potvrzuje např. Česká televize.

Poté co přešla nemocnice v Lounech pod správu Ústeckého kraje, začalo z důvodu její zadluženosti v roce 2003 docházet k uzavírání některých oddělení. Nemocnice byla následně privatizována, přičemž postupně bylo obnovováno a rekonstruováno její vybavení. V roce 2009 nemocnice změnila svého majitele, když byla prodána společnosti Nemocnice Louny a.s. Finanční problémy však vlastníka přiměly v roce 2010 ukončit poskytování akutní péče a nadále se zaměřit výhradně na následnou a dlouhodobou ošetřovatelskou péči. V současnosti je v daném regionu uzavíráním některých oddělení ohrožena například i nemocnice v Roudnici nad Labem.

K výraznému slučování nemocnic došlo v severních Čechách především v Ústeckém kraji, kde v roce 2007 vznikla Krajská zdravotní a.s., která zastřešuje pět krajských nemocnic (Děčín, Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem; rozsah zdravotní péče poskytovaný jednotlivými nemocnicemi je dostupný zde). V poslední době je též projednáváno přičlenění dvou nemocnic poskytujících následnou péči, konkrétně se jedná o Nemocnici následné péče v Mostě a nemocnici v Ryjicích.

Problematická situace je i v sousedním Libereckém kraji, kde by měla proběhnout fúze liberecké a turnovské nemocnice. Jak se totiž ukázalo, obě nemocnice jsou ve velmi špatné ekonomické situaci. Pokud zastupitelstva měst a kraje sloučení schválí, mělo by podle plánu dojít k restrukturalizaci a uzavření některých oddělení.

Z výše uvedeného vyplývá, že současná situace v poskytování zdravotní péče na severu Čech je velmi problematická. Jednotlivá zdravotnická zařízení prochází procesem slučování, nebo se mění jejich dosavadní funkce a rozsah poskytované péče. I přes poměrně zjednodušující povahu výroku jej tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě dat Evropské centrální banky. Ta zveřejňuje na svém webu srovnání dlouhodobých výnosů státních dluhopisů členských zemí EU. Poslední dostupný údaj z července 2013 uvádí hodnotu 2,23 % pro Českou republiku, zatímco u Slovenska tento výnos činil 3,15 %, polské dluhopisy slibují 3,97% výnos.

Pro srovnání můžeme uvést, že úrok u německých dluhopisů činí 1,56 % a u rakouských 2,06 %.

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací o progresi daně z příjmu právnických osob jako zavádějící.

Tereza Bernardová hovoří o tom, že někde od výdělku 8000 eur ročně je stanovena progrese, a to tím způsobem, že je-li tento příjem překročen, platí poplatník v jednotlivých pásmech vždy o 2 % víc.

Daňový systém v této oblasti popisuje web Finexpert.cz:

"- 0 % (do příjmu 8 004 €),
- 14 % (při příjmu 8 005 €, při každém zvýšení daňového základu o 1 000 € se zvyšuje sazba daně o 1,88 % až do příjmu 13 469 €, kdy platí sazba daně ve výši 24 %),
- 24 % (při příjmu 13 469 €, při každém zvýšení daňového základu o 1 000 € se zvyšuje sazba daně o 0,46 % až do příjmu 52 882 €),
- 42 % (při příjmu od 52 883 € do 250 730 €),
- 45 % (při příjmu nad 250 731 €)." Je tedy zjevné, že Bernardovou popisovaná progrese fakticky platí v pásmu výdělků 8005-13 469 Euro. Při vyšších výdělcích se však po každém zvýšení základu sazba zvyšuje již mírnějším tempem, což místopředsedkyně LEV21 zcela pomíjí.

Výrok Michala Haška hodnotíme jako zavádějící na základě výběru citací z Nálezů Ústavního soudu ČR, neboť ne všechny Haškem kritizované reálie fungování Poslanecké sněmovny popsal soud jako "ohýbání pravidel". Za pravdu (viz hodnocení níže) lze dát prvnímu místopředsedovi ČSSD ve věcech omezování možnosti vystoupení pro zástupce opozice, účelového slučování projednávání návrhů zákonů do jednoho balíku či omezení práv opozičních poslanců podávat pozměňovací návrhy. U zmíněných "nočních maratonů" však Ústavní soud uvedl, že je to "pouze" záležitost politické kultury a také již ústavně ustálená praxe.

Ve vztahu k uvedenému omezování možnosti vystoupení pro zástupce opozice, účelového slučování projednávání návrhů zákonů do jednoho balíku či omezení práv opozičních poslanců podávat pozměňovací návrhy se plénum ÚS skutečně kriticky vyslovuje např. ve svém Nálezu ze dne 27. 11. 2012 (Pl. ÚS 1/12). "214. Pokud jde o namítané sloučení rozpravy za současného omezení řečnické doby poslanců a počtu jejich vystoupení, Ústavní soud podotýká, že zákonodárce je při vytváření struktury právního řádu z hlediska jeho formálního rozdělení na zákony vázán atributy právního státu, mezi které patří zásady předvídatelnosti zákona, jeho srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti [srov. nález ze dne 12. února 2002 sp. zn. Pl. ÚS 21/01 (N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.), též nález sp. zn. Pl. ÚS 24/07]. Právě z nich lze dovodit požadavek, aby zákon ve formálním smyslu současně neupravoval více materií, jež nejsou vzájemně obsahově a systematicky provázány. Tomuto požadavku lze přiznat opodstatnění i ve vztahu ke způsobu, jakým jsou projednávány návrhy zákonů. Má-li totiž zákonodárná procedura umožnit jejich otevřené a kritické zhodnocení, je žádoucí, aby byl její předmět vymezen právě s ohledem na výše zmíněnou obsahovou souvislost, a k jeho projednávání tak došlo přehledným a srozumitelným způsobem. Z těchto důvodů sdílí Ústavní soud názor navrhovatelů, podle něhož je třeba § 54 odst. 8 jednacího řádu vykládat v tom smyslu, že sloučení rozpravy ke dvěma nebo více bodům pořadu předpokládá jejich vzájemnou věcnou souvislost. Její sloučení k více vzájemně nesouvisejícím bodům by naopak vedlo k absurdnímu důsledku všezahrnující rozpravy, která by právě pro rozsah svého předmětu postrádala jakýkoliv rozumný smysl."

Popř. také v Nálezu ze dne 1. 3. 2011 (Pl.ÚS 55/10). "99. Za této situace nebylo třeba se zabývat dalšími namítanými vadami procesu, který probíhal již v podmínkách legislativní nouze a ve zkráceném jednání. Zejména nebylo třeba zkoumat kompetenci Senátu v návaznosti na složení, v němž hlasoval o napadeném zákonu. Přesto Ústavní soud považuje za nutné dodat, toliko jako obiter dictum, že vady následného procesu v Poslanecké sněmovně tkvěly jednak v tom, že nebyla dodržena lhůta pro svolání mimořádné schůze, když návrh zákona předkládaný vládou k projednání v režimu legislativní nouze a ve zkráceném jednání byl dodán poslancům v takové časové tísni, že nejen opoziční, ale i vládní poslanci nebyli reálně schopni zkontrolovat byť jen totožnost předlohy s předchozí předlohou vládního návrhu zákona, natož pak seznámit se podrobně s jeho obsahem, a posoudit tak jeho možné dopady (že se nejedná o pouhou hypotézu lze doložit i na vyjádřeních některých koaličních poslanců prezentovaných v médiích po přijetí jednoho z předmětných vládních návrhů zákonů v rámci legislativní nouze - viz výše rekapitulované ústní jednání před Ústavním soudem ze dne 22. 2. 2011). Dále byla bezpochyby krácena demokratičnost již omezené procedury přijímání napadeného zákona vypuštěním obecné rozpravy v rámci 2. čtení, a to navzdory usnesení č. 16, které bylo přijato výborem pro sociální politiku na jeho 4. schůzi konané dne 2. 11. 2010, který Poslanecké sněmovně doporučil projednat návrh napadeného zákona i v obecné rozpravě (viz bod 31)."

K otázce "nočních maratonů v Poslanecké sněmovně" však např. ve svém Nálezu ze dne 29. 5. 2013 (Pl.ÚS 10/13) zaujímá "nekritické" stanovisko. "88.Ústavní soud se rovněž neztotožňuje s námitkou o nepřípustnosti jednání Poslanecké sněmovny v nočních hodinách a ztotožňuje se s výkladem ustanovení § 53 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, jak jej nastínila ve svém vyjádření Poslanecká sněmovna. Ústavní soud tedy považuje za ústavně konformní takový výklad zmíněného ustanovení, jenž Poslanecké sněmovně dává možnost v mimořádné situaci jednat a hlasovat i po 21. hodině večerní, neboť opačná, právo Poslanecké sněmovny omezující intepretace nevyplývá z žádného ustanovení ústavního pořádku. Schopnost vládních poslanců dopřát sobě i opozičním představitelům dostatek odpočinku je pak v principu znovu jen otázkou politické kultury v České republice. Jak ve svém vyjádření zdůrazňuje Poslanecká sněmovna, byl navíc takovýto postup v minulosti již několikrát praktikován a nebyly proti němu vzneseny žádné námitky. V tomto směru lze dle názoru Ústavního soudu hovořit o ústavně konformní ustálené praxi, kterou lze považovat za legitimní součást pravidel legislativního procesu [srov. bod 38 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. února 2007 sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]."

V tomto výroku předpokládáme, že Andrej Babiš hovoří o veřejných zakázkách. Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož jsme nedohledali přehled veřejných zakázek bez výběrového řízení.

Podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o veřejných zakázkách") má zadavatel veřejné zakázky povinnost tuto zakázku zadat v zadávacím řízení podle tohoto zákona, avšak z této zásady existují mnohé výjimky. Za nejpodstatnější z nich je považována výjimka stanovená ustanovením § 18 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, která vyjímá z působnosti zákona zakázky malého rozsahu, přičemž takovou zakázkou "se rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhne 1 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty." (§ 12 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách). Zákon však v § 18 a 19 stanoví mnohé další výjimky.

Podle statistiky veřejných zakázek Ministerstva pro místní rozvoj (přehledné tabulky dostupné v Deníku veřejné správy) byly v roce 2012 zahájeny veřejné zakázky (v režimu zákona o veřejných zakázkách, tj. bez veřejných zakázek malého rozsahu) v celkové předběžné ceně 294 074 mil. Kč a v roce 2011 v celkové předběžné ceně 269 420 mil. Kč.