Nicméně tento zákon (tzv. Církevní restituce) je nešťastný v tom, že na jednu stranu bere katolické církvi spoustu majetku ve prospěch jiných církví, které nikdy žádný majetek neměly...
Zákon (.pdf) o majetkovém vyrovnání s církvemi a náb. společnostmi v §15 jmenuje řadu subjektů, kterým je určena finanční náhrada, přičemž 20 % z celkové částky je určeno jiným subjektům, než Římskokatolické církvi.
V důvodové zprávě (.pdf) zákona se mj. dočteme (str. 26): “ menší církve a náboženské společnosti by v případě naturální restituce nedostaly v podstatě žádný majetek, neboť historicky neměly v českých zemích takové postavení jako římskokatolická církev ”.
Zákon tedy přiznává menším církvím a náb. spol. právo na náhradu, kterou by nezískaly při “naturální restituci”, tedy pokud by byl přímo nahrazován ztracený majetek. Žádný majetek tím ale Římskokatolické církvi nebere. Ta je stále osobou oprávněnou žádat o svůj neprávem odebraný (apod., dle §5 zákona) majetek. Menší církve a náb. spol. získávají pouze finanční náhradu, přičemž i důvodová zpráva zákona (např. na str. 21-22) uvádí i jiné důvody pro tuto náhradu, než je náprava křivd, jako je nutnost financovat platy duchovních.
...byla provedena sociální reforma, která ušetřila 8 miliard korun proti už seškrtanému rozpočtu, to je číslo, které můžete najít ve státním rozpočtu, naplňování státního rozpočtu.
Dle tiskové zprávy Ministerstva financí z 3. ledna 2013 (v sekci Výdaje státního rozpočtu): " Úspora cca 10 mld. Kč proti rozpočtu po změnách se týkala prostředků na podpory v nezaměstnanosti (úspora 3,7 mld. Kč), státní sociální podpory (2,4 mld. Kč), důchodů (0,4 mld. Kč) a ostatních sociálních dávek (3,9 mld. Kč – týká se zejména paragrafu „Nemocenské“) ". Tuto citaci ilustruje také tabulka "Pokladní čerpání výdajů státního rozpočtu", umístěná v závěru zprávy.
Jaromír Drábek tedy úsporu podhodnotil o 2 miliardy, což je pětina skutečné sumy, a výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, byť tím svému argumentu ubral na váze.
Já jsem nikdy nevyslovil názor o 11. září blízký názoru pana Hájka.
Václav Klaus označil v roce 2009 knihu Petra Hájka, ve které prezentuje své radikální názory na 11. září, za podnětnou a vedoucí k zamyšlení. "Hájek primárně říká, že nános mediální manipulace nad 11. zářím, nad Usámou bin Ládinem i nad bombardováním Srbska je obrovský, to nutí každého k zamyšlení," uvedl Klaus.
Nedá se ovšem říct, že by s Petrem Hájkem v jeho postojích souhlasil. Například v roce 2011 podle dostupných informací zakázal Hájkovi se k této události do médií vyjadřovat.
V květnu 2011 se pak Václav Klaus distancoval od názoru svého mluvčího takto: "Jeho vyjádření považuji za nešťastné. Potenciální důsledky – včetně možných férových i neférových interpretací tohoto vyjádření – nebyly zřejmě autorem domyšleny."
Ta vláda (Mirka Topolánka - pozn. Demagog.cz) padla 24. března 2009 a já jsem šel do statistiky Energetického regulačního úřadu a zjistil jsem, že na konci toho března, my jsme skončili 24., čili k 31. březnu bylo ve fotovoltaice instalováno pouhých 67 megawatt instalovaného výkonu. Ale na konci roku už to bylo 465 megawatt.
Vláda Mirka Topolánka, jejímž ministrem byl i Martin Bursík, podala demisi 26. března 2009 poté, co jí 24. března 2009 vyslovila Poslanecká sněmovna nedůvěru.
Podle statistik Energetického regulačního úřadu z roku 2009 instalovaný výkon ve fotovoltaice skutečně vzrost z 67,3 MW v březnu na 464,4 MW na konci roku (viz sloupec SLE). Tyto statistiky tedy potvrzují uvedený výrok.
Počítá to (míra ohrožení chudobou - pozn. Demagog.cz) podle jednotné evropské metodiky, tak jak je to ve všech jiných zemích a za toho, kdo je ohrožený chudobou, se považuje ten, kdo má svůj osobní příjem menší než 60 procent průměrného příjmu v té zemi.
Výrok Jaromíra Drábka hodnotíme jako nepravdivý, neboť udává chybnou definici výpočtu míry ohrožení chudobou.
Dle evropského statistického úřadu Eurostat je míra ohrožení chudobou (angl. at-risk-poverty-rate) definována jako podíl osob s ekvivalizovaným příjmem nižším než 60 procent mediánu národního ekvivalizovaného disponibilního příjmu. Dle této definice se řídí i Český statistický úřad.
Ze statistického hlediska medián představuje odlišnou veličinu než aritmetický průměr, který zmiňuje Jaromír Drábek. Zatímco aritmetický průměr vypočítává součet všech hodnot vydělený jejich počtem, medián udává hodnotu, která se naléza uprostřed seznamu hodnot seřazeného podle velikosti.
My jsme některé kroky udělali. Například došlo k tomu, že firemní školky jsou financovány z veřejných prostředků.
V roce 2011 bylo novelou Školského zákona umožněno zakládat školky "ke vzdělávání dětí zaměstnanců" (dle §34, odst. 8). Upřednostňování dětí zaměstnanců bylo původně považováno za diskriminační praktiku. Po uvedené změně mohou firemní školky také žádat o podporu dle §160 Školského zákona (úpravu shrnuje a vysvětluje MŠMT) ve výši několika tisíc korun na dítě měsíčně (zprávu podaly např. Finanční noviny).
Ostatně moje ministerstvo v době, kdy jsem byl ministr, ten návrh připravovalo, tak uděláme vše pro to, aby alespoň větší část senátorů za ODS ten návrh podpořila. (návrh na rozšíření pravomocí NKÚ k možnosti rozšíření kontrolovaných subjektů - pozn. Demagog.cz)
Na základě dohledaných informací ze stránek Vlády ČR a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR hodnotíme výrok jako pravdivý.
Jiří Pospíšil vykonával funkci ministra spravedlnosti od 13. července 2010 do 27. června 2012. Podle stavu projednávání návrhu novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu byl návrh předložen vládou zastoupenou ministrem spravedlnosti 9. května 2011 sněmovně. V původní verzi dokumentu (.doc) z 27. dubna 2011 je společně s předsedou vlády podepsán i ministr spravedlnosti. Ve prospěch výroku hovoří i zmínka na str. 4., kde se návrh odkazuje také na Programové prohlášení vlády ze dne 4. srpna 2010. V této době byl Jiří Pospíšil již ministrem spravedlnosti.
Zda bude uděláno vše pro to, aby větší část senátorů za ODS návrh podpořila, je otázkou budoucnosti a není součástí hodnocení. Na 4. schůzi Senátu PČR dne 30. ledna 2013 však pro návrh ve znění pozdějších předpisů nehlasoval z ODS nikdo.
No, já jsem i v době, kdy byl Miloš Zeman premiérem, já jsem prosazoval i v rozhovorech s ním to, aby tady byla jedna banka pod veřejnoprávní kontrolou, minimálně jedna banka kvůli stabilitě úvěrovacího procesu...
Výrok Miloslava Ransdorfa hodnotíme jako pravdivý na základě informací ze stránek Poslanecké sněmovny ČR a Vlády ČR.
Postavení veřejnoprávního subjektu má Česká národní banka. V tomto výroku (jak je patrné ze záznamu diskuse) má ale Miloslav Ransdorf na mysli udržení veřejnoprávní banky pro poskytování komerčních úvěrů. Kompetence veřejnoprávního podniku jsou stanoveny zákonem.
Tento postoj je patrný například ze stenozáznamu Poslanecké sněmovny ČR ze dne 11. února 1999 (tedy za vlády Miloše Zemana, jejíž funkční období bylo 22. července 1998 - 12. července 2002), kdy se tato zabývala bodem nazvaným Harmonogram dalšího postupu privatizace státního podílu v podnicích s významnou účastí státu. Zde Miloslav Ransdorf podal dva návrhy usnesení. Jedním z nich konkrétně vyzývá vládu v rámci privatizace k udržení kontroly nad alespoň jednou bankou. Uvádí:
" Za prvé: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby udržela pod kontrolou státu alespoň jednu banku klíčového významu. Protože jste mě přerušil, nemohl jsem zdůvodnit, proč toto pokládám za zásadní věc. "
Za předchozího režimu byly některé trestné činy, které se týkaly podle mě toho nejzásadnějšího, což je ochrana života a zdraví. Třeba za vraždu, to je vlastně do patnácti let, ale za některé daňové záležitosti nebo majetkové vůči státu byly tresty vlastně velice obdobné. (Reakce na dotaz moderátora: "Přijde vám vzhledem k fenoménu korupce, klientelismu, pane ministře, ta výše trestů úměrná, respektive ta spodní hranice pěti let, kterou převážně judikují české soudy?")
Obecné shrnutí vývoje (rekodifikace, novelizace atd.) v oblasti trestního práva hmotného v období let 1948-1989 nabízí např. text Tomáše Gřivny Trestní právo hmotné (.pdf), který je součástí sborníku Komunistické právo v Československu.
Jedním ze základních pramenů trestního práva ve sledovaném období je "nový" Trestní zákon z roku 1950 (.pdf), který ve své zvláštní části v jednotlivých hlavách vymezuje ve výroku uvedené skutkové podstaty a sankce (uvedeny vždy ty "základní") následovně: "Vražda § 216. (1) ... patnáct až pětadvacet let, Zkrácení a ohrožení daně § 148. (1) ... dvě léta a trestem peněžitým a Rozkrádání a poškozováni majetku národního a majetku lidových družstev § 245. (1) ... až pět let."
Následné novelizace tohoto předpisu dle textu Tomáše Gřivny nepřináší změnu ve sledovaných oblastech.
Po přijetí Ústavy v roce 1960 byl přijat i nový Trestní zákon z roku 1961 (.pdf). Ten ve výroku uvedené skutkové podstaty a sankce (opět uvedeny vždy ty "základní") mění následovně: "Vražda § 216. (1) .. deset až patnáct let nebo trestem smrti., Zkrácení daně § 148 (1) .. až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem a Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví § 132 (1) ... na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem."
Následné novelizace tohoto předpisu (do roku 1989), a to konkrétně Zákon č. 45/1973 Sb., dle textu Tomáše Gřivny přináší změnu v jedné ze sledovaných skutkových podstat. Tento zákon totiž umožnil ukládat místo trestu smrti trest odnětí svobody od patnáct do dvaceti pěti let věku (zákon je účinný ještě v roce 1973).
Obecně lze konstatovat, že výrok ministra Blažka je zavádějící.
Uvedená sankce maximálně "do patnácti let" za trestný čin vraždy byla v "minulém režimu" (1948-89) specifická pouze pro období 1961-1973 (nezapomínejme však také na možnost udělení trestu smrti). Sankce za "daňové záležitosti" (viz výše) se místo v moderátorově dotazu uváděných pěti let pohybují v intencích do dvou a tří let. Za pravdu ministrovi dávají jím uvedené "majetkové činy vůči státu", kde se sazba pohybovala skutečně do maximální výše diskutovaných pěti let (avšak moderátor upozorňoval na praxi udělování nižší trestní sazby za jiný trestný čin, a to úplatkářství, konkrétně § 331 (Přijetí úplatku) odst. 4 písm. a) a b) trestního zákona, kde se sankce pohybují od pěti do dvanácti let).
Ty firmy, všechny tyhle ty obory fungují v oligopolním prostředí, dosahují mimořádných zisků a ten zisk odvádí do zahraničí.
Neplatí to pro všechny, dokonce ani pro některé z největších společností.
Mládek hovoří o velkých energetických, finančních a bankovních společnostech, když zdůvodňuje návrh ČSSD zavést zvýšenou sazbu korporátní daně pro velké firmy.
Podíly společností na energetickém trhu shrnuly (byť již v r. 2012) např. Lidovky, srovnatelné údaje uvádí Ihned či přímo skupina ČEZ. Najdeme však samozřejmě i podniky, které nejen krátkodobě mimořádných zisků nedosahují, např. petrochemický Unipetrol (Ihned).
Zvláště v energetickém sektoru s velkým podílem polostátního ČEZu je pak zřejmé, že podstatná část zisku ani nemůže odejít do zahraničí, jelikož se jako dividenda vyplácí státu (Ihned). Když naopak zahraniční skupina Erste vlastní většinu akcii České spořitelny, největší české banky (dle počtu klientů, jak sama uvádí), můžeme podle výroční zprávy (.pdf, r. 2012) banky zjistit, že Erste s cca 99 % akcií (str. 48) by mohla zisk ČS prostřednictvím dividendy odvést, dividenda však ze zisku banky představuje pouze 27 % v r. 2011, 33 % v r. 2012 (str. 68).
Že některé firmy odpovídají Mládkovu výroku, je zřejmé. Jeho tvrzení ovšem nemusíme ověřovat pro každou společnost, abychom viděli, že příliš zobecňuje a tudíž zavádí.
