Přehled ověřených výroků

Výrok Jany Bobošíkové hodnotíme jako pravdivý.

Rozpočet, který vládě navrhl ministr v demisi Jan Fischer, opravdu počítá se schodkem ve výši 112 miliard Kč. Bude přitom dodržena tříprocentní hranice schodku. Původně měl deficit na příští rok činit 110 miliard.

Mirek Topolánek například v roce 2010 uvedl, že projekt Opencard je záležitostí Miroslava Jansty s vazbami na ČSSD a Romana Janouška, který je přítelem Pavla Béma.

13. prosince 2012 Topolánek prohlásil, že Janoušek ovládal fakticky celou Prahu. Přiznal, že když chtěl jako předseda vlády cokoliv řešit v Praze nebo s Pavlem Bémem, musel se stýkat s Janouškem.

Oficiální zpráva vyšetřovací komise uvádí: “ Při druhé privatizaci byly podmínky privatizace dodrženy, což ve svém stanovisku k privatizaci společnosti Unipetrol konstatovala i Evropská komise”....”Cena cca 10,8 miliardy Kč při první privatizaci odpovídala i z pohledu předběžné ceny pro druhou privatizaci reálně stavu i možnostem společnosti Unipetrol v dané době. Rovněž cena dosažená ve druhé privatizaci byla v době podání finální nabídky společností PKN Orlen odpovídající. ”....”” Nebylo prokázáno, že by snahy soukromých subjektů o zásahy doprivatizace společnosti Unipetrol ovlivnily konečné rozhodnutí ”.

Komise byla složena ze dvou zástupců každé parlamentní strany (ČSSD, KSČM, ODS, KDU-ČSL a US-DEU). iHNed.cz: “Členové za ODS ale své návrhy těžko prosazovali proti šestičlennému bloku sociálních demokratů, komunistů a unionistů. S kritikou privatizace se částečně ztotožnil jen lidovec Ludvík Hovorka”. Také je pravdou,že vyšetřovací komise polského parlamentu konstatovala, že Česká republika mohla dostat za privatizaci Unipetrolu o 5,3 miliardy Kč více.

Ačkoliv existují dohady o okolnostech při privatizaci, samotná parlamentní komise složená ze zástupců všech sněmovních stran žádné pochybení nezjistila, výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Ve Švédsku je aplikován tzv. Notional Defined Contribution (NDC) systém, neboli systém "fiktivních účtů". Státní pilíř je z části založen na průběžném financování, což znamená, že i nadále funguje na principu mezigenerační solidarity a výše důchodu se odvíjí od doby pojištění a výše odvodů. Systém též částečně kompenzuje dobu života strávenou mimo pracovní poměr, jako například péči o děti, či vojenskou službu (.pdf, str 10, ang.; .pdf., str 38). Další část je pak spořena na individuální účet každého střadatele spravovaný penzijním fondem. Tyto účty jsou však pouze virtuální a slouží pouze pro výpočet konkrétní částky vyplácené v případě odchodu do důchodu. Ondřej Liška ve výroku popisuje reálné charakteristiky švédského penzijního systému, proto jej hodnotíme jako pravdivý.

Novela zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů byla skutečně předložena, jak lze vyčíst z příslušného sněmovního tisku, dne 18. listopadu 2009, a to za Fischerovy vlády ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Tošovským. Návrh zákona byl poté schválen Poslaneckou sněmovnou České republiky ve 3. čtení, které proběhlo 17. března 2010 (2.čtení proběhlo 25. února 2010). Samotný zákon byl vyhlášen 20. května 2010 ve Sbírce zákonů pod číslem 137/2010 Sb.

Co se týče zastavení „solárního boomu“, tak ten je zmiňován především v kontextu novely zákona omezující podporu fotovoltaiky, která byla schválena sněmovnou počátkem listopadu 2010, a tedy za vlády Petra Nečase. O této otázce informují například servery ceskenoviny.cz, server Českého rozhlasu nebo lidovky.cz. Jak je ale vidět například z grafů Energetického regulačního úřadu umístěných na stránkách oze.tbz-info.cz, rostoucí křivka značící počet provozoven slunečních elektráren se již v polovině roku 2010 zmírňuje.

Na základě dat ze sněmovního tisku a z grafů Energetického regulačního úřadu hodnotíme výrok Martina Peciny jako pravdivý.

Z uvedeného výroku nehodnotíme slova o užitečnosti Rusnokovou vládou učiněných kroků nebo odbornost jejích členů. Pouze konkrétní vyjmenované kroky.

Nařízením vlády č. 210/2013 Sb. se s účinností od 1. 8. 2013 skutečně zvedla minimální mzda, konkrétně o 500 Kč na částku 8 500 Kč měsíčně.

Co se týká dohody s kraji, Miloš Zeman má nejspíše na mysli výstupy společného jednání vlády České republiky a Asociace krajů České republiky, které se uskutečnilo 19. 7. 2013. Dohoda byla nalezena především v otázce “zřízení řídícího týmu k problematice evropských fondů za účasti premiéra, ministra financí a ministra proto místní rozvoj. Na straně krajů se práce v týmu zúčastní vybraní hejtmani.”

Na tiskové konferenci z úst premiéra Rusnoka zaznělo (přepis videozáznamu): “ Byla tam samozřejmě záležitost kofinancování evropských fondů, jak známo minulá vláda zrušila, zřejmě to měl být nějaký politický trest, zrušila kofinancování pro kraje, nikoliv pro jiné operační programy, i o tom jsme se bavili." Mezi Nečasovou vládu a kraji existovalo ve věci spolufinancování projektů čerpajících finance z evropských fondů skutečně napětí. Zásadní neshody o podobě čerpání fondů lze vysledovat i do minulosti. Byť se tedy nedá jednoznačně říct, která strana nesla na blokaci vinu, Rusnokova vláda dohodu skutečně uzavřela.

Stejně tak ministr zahraničních věcí Jan Kohout a ministr průmyslu a obchodu Jiří Cienciala podepsali dne 25. července 2013 Ujednání (.pdf) MZV ČR a MPO ČR o zásadách spolupráce při budování, provozování a řízení sítě zahraničních zastoupení organizace zřízené ministerstvem průmyslu a obchodu. Podle ministra Kohouta “ Začíná nová etapa spolupráce v oblasti hájení ekonomických zájmů České republiky. Oba naše resorty budou v tandemu úzce spolupracovat ve prospěch české ekonomiky. Stojí tak bok po boku, jako výkonná ekonomická ministerstva.” Podle zprávy uveřejněné na webu MZV tak například V některých případech budou ekonomičtí experti působit přímo v prostorách zastupitelských úřadů, zejména v oblastech s náročnými podmínkami, například v Iráku. Tuto dohodu tak lze chápat jako posílení role obchodních zastupitelství. Pro údajnou blokaci ze strany ministerstva zahraničí (v té době pod vedením Karla Schwarzenberga) platí stejná poznámka jako pro otázku dohody o spolufinancování výše.

Bývalý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek z TOP 09 skutečně rezignoval poté, co jeho náměstka Šišku obvinila policie z podplácení (následně také ze zneužití pravomoci úřední osoby). Odstoupil z funkce ministra na konci října roku 2012.

Co se týká výzev KSČM - již v květnu 2012 interpelovala tehdejší poslankyně Semelová ministra Drábka ve věci “ neprůhledných aktivit a financování na MPSV a sepětí některých vysokých úředníků s určitými firmami a společnostmi. ” V tomto svém vystoupení narážela právě i na náměstka ministra Šišku. Jaromír Drábek jakékoliv pochyby v rámci této interpelace odmítl. Konkrétně na jeho adresu uvedl, že “ po prověření všech aktivit Vladimíra Šišky musím konstatovat, že podle mých informací, těch, které jsou veřejně dostupné, a těch, které mi byly předloženy, nedošlo k žádnému střetu zájmů. ”

Veřejný apel na rezignaci ministra Drábka vyjádřil také další z tehdejších poslanců KSČM - Miroslav Opálka. Na základě těchto dohledaných informací hodnotíme výrok Marty Semelové jako pravdivý.

Zpráva ze dne 23. srpna 2013 uvádí, že vláda navrhla změnu státního rozpočtu pro rok 2013. Mezi několika položkami, kdy vláda navrhuje snížení výdajů i příjmů o 3,8 mld. Kč se nachází také položka týkající se navýšení příjmů u ministerstva zemědělství o celkovou sumu 1,3 mld. Kč. Z této sumy pak 800 mil. Kč má být určeno na zmíněné spolufinancování Programu rozvoje venkova a zbylých 500 mil. Kč na provoz Státního pozemkového úřadu. Výrok Miroslava Tomana tedy hodnotíme jako pravdivý.

Volby do Evropského parlamentu dosud skutečně vzbuzují poměrně vlažný zájem u českých voličů, nikoliv však na politické scéně, kdy počet kandidujících subjektů je srovnatelný s volbami do českých zastupitelských sborů. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Při srovnání vycházíme z údajů ČSÚ zveřejňovaných na serveru volby.cz. Volby do Evropského parlamentu u nás zatím proběhly dvakrát – do historicky prvních voleb v roce 2004 se přihlásilo 32 stran a uskupení, k urnám přišlo 28,32 % oprávněných voličů. Účast u voleb v roce 2009 se pak prakticky nelišila, k volbám přišlo 28,22 % voličů, kandidátku podalo 33 subjektů.

V zatím posledních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010 kandidovalo 27 stran a volební účast se vyšplhala na 62,6 % oprávněných voličů. Například v roce 2002 dosáhla účast ve volbách do PS 58 % a kandidovalo 29 subjektů.

Volby do Senátu mají jinou periodicitu i volební systém, kdy se volí většinově ve dvou kolech. Každé dva roky se volí ve třetině volebních obvodů. První kolo navíc tradičné bývá spojeno s dalšími volbami - krajskými či komunálními. Jiná je tedy i účast – například řádné volby do jedné třetiny obvodů v roce 2010 přilákaly 44,59 % oprávněných voličů v prvním kole a 24,64 % ve druhém, voliči vybírali z kandidátů z 36 různých stran a hnutí (celkově za všechny obvody).

Ze srovnání vynecháváme krajské a komunální volby, protože ty se vyznačují značným množstvím lokálních uskupení.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě Průvodce Občanským zákoníkem pro nadace a nadační fondy.

Tento text uvádí, že: "Nadační investiční fond bylzřízen (pdf.str.72-73) v roce 1991 zákonem č. 171/1991 Sb. Vznikl za účelem podpory nadací určených Poslaneckou sněmovnou parlamentu České republiky na návrh vlády. Vláda pro NIF vyčlenila 1 % akcií z druhé vlny kupónové privatizace."

Průvodce dále popisuje (bod 12.3) konkrétní rozdělené objemy finančních prostředků nadacím. Jednalo se celkově o zhruba 2,5 miliardy Kč. Co se týče výběru oněch nadací, např. v 1. vlně rozdělování peněz bylo vybráno 39 z 95 přihlášených nadací, selekce tedy skutečně probíhala.