Přehled ověřených výroků

Václav Havel jako prezident republiky jmenoval Miloše Zemana předsedou vlády České republiky 22. července 1998. Jeho vláda získala důvěru (hlasování) Poslanecké sněmovny na základě tzv. Opoziční smlouvy uzavřené mezi ODS a ČSSD. Tento dokument nese celý název "Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice". Pravdivost tvrzení Zuzany Roithové dokazují tyto body:

• Výše jmenované strany se zavazují, že budou respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu České republiky, a vyjádří respektování tohoto práva hlasováním pro kandidáty navržené opoziční stranou.
• Výše jmenované strany se zavazují, že budou respektovat právo opoziční strany zastávat místa vedoucích kontrolních orgánů Poslanecké sněmovny (Komise pro kontrolu BIS, Komise pro kontrolu vojenského obranného zpravodajství), předsedy rozpočtového výboru.
• Výše jmenované strany se zavazují předložit do 12 měsíců od podepsání této dohody návrh takových úprav Ústavy a dalších zákonů, které přesněji vymezí kompetence jednotlivých ústavních orgánů, postupů při jejich ustavení, a v souladu s ústavními principy
  České republiky posílí význam výsledků soutěže politických stran.

Co se týká konkrétní domluvy na změně volebního systému, obě strany podepsaly dodatek k tzv. opoziční smlouvě (Idnes), který byl následující: Dohoda č. 2 o základních parametrech změny volebního systému uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou
Podstatou změn je posílení významu voleb jako základního pilíře zastupitelské demokracie v České republice.
I. Poslanecká sněmovna
1. Základním cílem změn je nalezení volebního systému, který významně usnadní vznik funkční většinové vlády složené maximálně ze dvou politických subjektů.
2. Návrh bude:
a) předložen vládou do Poslanecké sněmovny,
b) v PS projednán a schválen do 31. července 2000,
c) účinnost zákona bude stanovena od 1. ledna 2002.
3. Zůstane zachován poměrný systém voleb při současném posílení většinových prvků.
4. Parametry:
a) volební kraje nepřesáhnou hranice krajů a jejich hranice bude tvořena hranicemi okresů,
b) počet volebních krajů bude stanoven na 35 s tím, že hlavní město Praha bude reprezentovat čtyři, Brno jeden, Ostrava jeden z těchto volebních krajů,
c) počet poslanců zůstane zachován a rozdělování mandátů bude prováděno vyrovnávací d'Hondtovou metodou.
5. Obě strany se zavazují, že nenavrhnou ani nepodpoří žádnou iniciativu vedoucí k vyvolání předčasných voleb.

Pro doplnění uvádíme, že změny ve volebním systému, které obě strany prosazovaly, zrušil Ústavní soud.

Co se týká zmiňovaného nekonsenzu obou stran, lze jej ilustrovat na rozpravě v Poslanecké sněmovně při příležitosti k hlasování o důvěře vládě M. Zemana. Tehdejší předseda ODS Václav Klaus prohlásil:

"Občanská demokratická strana bez ohledu na text vládního prohlášení dávno a dobře ví, že ČSSD zastává socialistické a socializující postoje, a ví, co si o nich má myslet. Neodhodlali jsme se k toleranci menšinové vlády v naději, že se ČSSD zázrakem promění a že bude vládnout v mezích programu přijatelného pro ODS. ODS nebude vládu ČSSD tolerovat kvůli její politice, ale navzdory její politice."

Na základě dohledaných informací o postojích jak pojišťoven, tak i politické opozice, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Zavedení tzv. 2 pilíře v rámci penzijní reformy prosadila vláda Petra Nečase. Pochybnosti pojišťoven lze ilustrovat např. na výrocích dnes již bývalého prezidenta Asociace penzijních fondů ČR Jiřího Rusnoka, který svůj odchod zdůvodnil také rozhodnutím jeho zaměstnavatele, pojišťovny ING, se tzv. 2. pilíře nezúčastnit. O tomto informoval např. Český rozhlas, servery Lidovky.cz a Novinky.cz či Týden.cz (obojí ČTK). Další fond, který se 2. pilíře nebude účastnit, je AEGON.

Opoziční ČSSD skutečně prostřednictvím svých vysokých představitelů uvádí, že má v plánu tento nově vytvářený pilíř zrušit. Pro Hospodářské noviny o tom mluvil stínový ministr financí strany Jan Mládek, pro stejný tisk se obdobně vyjádřil i expremiér a bývalý eurokomisař Vladimír Špidla (v současnosti Mluvčí stínové vlády pro evropské záležitosti), ve stejném duchu pak své vyjádření uvedl pro časopis Týden i 1. místopředseda strany Michal Hašek.

Samotný předseda ČSSD Bohuslav Sobotka (.pdf) zaslal penzijním fondům v ČR dopis, v němž je informoval, že: " Vzhledem k tomu, že ČSSD podobu vládní důchodové reformy nepodpořila a nepodílela se na žádné politické dohodě o její další budoucnosti, vyhrazuje si plné právo zrušit nebo upravit příslušné zákony, pokud k tomu získá mandát od voličů v příštích volbách do Poslanecké Sněmovny...ČSSD si zejména legitimně vyhrazuje právo zrušit po příštích volbách do Poslanecké sněmovny tzv. druhý pilíř..."

Výrok Miloše Zemana není pravdivý, neboť lidovci nebyli zastoupeni ve všech vládách již v období 1. republiky a ani po roce 1989.

Výrok je hodnocen na základě publikace Politický systém českých zemí 1848-1989 (Balík, Hloušek, Holzer, Šedo) - Politický systém 1. republiky (1918 - 1938). Jednotlivé vlády tohoto období jsou dohledatelné i na webu www.vlada.cz.

Vezmeme-li do úvahy "pouze" prvorepublikové vlády, celkem jich bylo 18, z nichž 3 byly úřednické. Ve zbývajících 15 nebyla Československá strana lidová zastoupena ve 2 vládách Vlastimila Tusara (jednalo se o tzv. rudo-zelené koalice), které byly vytvořeny v letech 1919-1920 (první a druhá). Je třeba také dodat, že v době 1. republiky bylo zastoupení stran v řadě vlád zcela běžné.

Po roce 1989 pak (již) KDU-ČSL neměla své zastoupení (mimo vlády Miloše Zemana) např. v 1. vládě Mirka Topolánka, úřednickou vládu Jana Fischera strana přímo nepodpořila (v hlasování o důvěře vládu podpořili ti poslanci, kteří následně KDU-ČSL opustili směrem k TOP 09).

Článek 64 Ústavy ČR stanovuje, že “ prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.” Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Ústava v čl. 62, bodu a) přiznává prezidentu právo přijímat demise vlády a jejích členů a zároveň právo je jmenovat a odvolávat. Pro jmenování nové vlády poté, co vláda předchozí podala demisi, však nestanoví lhůtu. Čl. 62, bod d) pak umožňuje pověřit vládu v demisi vykonáváním jejích funkcí, a to až do jmenování vlády nové.

Ostatně i na webu Vlády ČR nalezneme stejnou interpretaci uvedených ustanovení: “Délka tohoto období není definována. Záleží na prezidentu republiky, kdy pověří někoho jiného sestavením vlády.” Příkladem může být první Topolánkova vláda, která vládla v demisi od 3. října 2006, kdy nezískala důvěru ve sněmovně, až do 9. ledna 2007 (dle vládního webu).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož prezident ČR má možnost vyžádat si zprávy a ukládat úkoly BIS, což explicitně uvádí § 8 zákona č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky (.pdf):

"(1) Zpravodajské služby podávají prezidentu republiky a vládě jednou za rok a kdykoliv o to požádají zprávy o své činnosti....(4) Vláda a prezident republiky ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády."

Zprávy o falšování rozpočtových statistik Řecka přinesl na podzim 2009 např. Český Rozhlas, aféře se pak věnoval také server iDnes.c z (ze zahr. médií Financial Times). Již v roce 2004 se objevily zprávy (kupř. BBC) o statistikách, úmyslně manipulovaných pro účely vstupu do Eurozóny. Aféry s nepřesnými čísly se pak objevily i u dalších evropských zemí (dle LN šlo např. o Bulharsko či Maďarsko).

Článek 68 Ústavy ČR, odst 4. říká:

"Jestliže ani takto [tj. podruhé] jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny."

ERM neboli evropský mechanismus směnných kurzů skutečně znamená to, že země do něj zapojené musí kurzy svých měn udržovat v určitém povoleném maximálním fluktuačním pásmu od stanoveného středního kurzu k euru. Země musejí v systému setrvat alespoň dva roky (jako jedno z tzv. konvergenčních kritérií pro přistoupení země k eurozóně). Celý mechanismus zevrubně popisuje např. portál Europa. Hodnotíme proto výrok jako pravdivý.

Podle životopisu Martina Nejedlého pracuje tento místopředseda SPOZ pro firmu LUKOIL Aviation Czech, s.r.o. od roku 2007. Do strany SPOZ pak vstoupil v roce 2009 a místopředsedou pro ekonomiku se stal v roce 2010. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.