Přehled ověřených výroků

Jak je uvedeno na stránkách ČNB, Česká republika má v současnosti podle hodnocení hlavních ratingových agentur rating AA- (Standard&Poors), případně A1 (Moody’s) / A+ (Fitch).

Společně s Estonskem je ČR nejlépe hodnocenou zemí mezi státy východní Evropy.

Dle informací na vládních stránkách projednávala Legislativní rada vlády na svém 97. zasedání v dubnu tohoto roku věcný záměr zákona o zdravotních pojišťovnách, předložený ministerstvem zdravotnictví. Jednání o tomto návrhu přerušila. Na základě informací o jednání rady hodnotíme výrok Leoše Hegera jako pravdivý.

Výrok Jany Bobošíkové je hodnocen jako nepravdivý, neboť pro tzv. záchranný mechanismus nehlasovali kromě komunistů ve sněmovně ještě poslanci VV a v Senátu jej nepodpořily 2/3 klubu ODS. V Poslanecké sněmovně byl tzv. záchranný mechanismu schválen 5. června, když pro něj nehlasovali kromě zmíněných komunistů (zdrželi se) také poslanci Věcí veřejných (hlasovali aktivně proti). Návrh nesl celý název: " Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro." Senát tento návrh schválil na jednání 25. dubna 2012. Nehlasovali však pro něj všichni kromě komunistů, jak tvrdí Jana Bobošíková, neboť např. ze senátorského klubu ODS jej podpořilo 8 z 24 senátorů, tedy pouhá třetina klubu.

Evropská unie může vydávat celkem pět druhů právních aktů. Státu jako celku se závazně a přímo dotýkají dvě - směrnice a nařízení.

Směrnice je právní akt, který stanovuje závazný výsledek, kterého má být státy dosaženo. Směrnice je do národních právních řádu implementována skrze národní legislativní postupy - každý stát může mít vlastní úpravu, která ovšem musí dosahovat stejného stanoveného cíle.

Nařízení je právní akt, který je přímo a v celém svém znění závazný pro všechny členské státy. Po schválení evropským legislativním procesem a nabytí účinnosti je na celém území EU platný a závazný, má přednost před případně odlišnou národní úpravou.

Přemysl Sobotka tedy sice nepřesně uvádí terminologii jednotlivých právních aktů, co se však týče jejich různých účinků, má pravdu.

Z Ústavy ČR vyvodíme toto:

Nejprve by musela Poslanecká sněmovna vyslovit nedůvěru vládě. Až poté nastupuje pravomoc prezidenta, který ji Poslaneckou sněmovnu může rozpustit a poté se do 60 dnů od toho rozhodnutí konají předčasné volby.

Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže

a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,
b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,
c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,
d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.
(2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.
(3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.

Podle návrhu věcného záměru zákona by ministr jmenoval i okresní státní zástupce.

Ministr odkazuje k navrhované změně zákona o státním zastupitelství, která v této chvíli (22. ledna) nemá podobu návrhu zákona v Poslanecké sněmovně. V hodnocení tedy vycházíme z návrhu (.doc) věcného záměru zákona, aktuálnímu k 22. října 2012.

V návrhu je pak uvedeno: "Krajské státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce."

"Okresní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh krajského státního zástupce [...]"

"Náměstky krajských státních zástupců a okresních státních zástupců jmenuje a odvolává nejvyšší státní zástupce na návrh vedoucího státního zástupce, o jehož náměstka se jedná."

Ministr Blažek tedy návrh popisuje pouze zčásti pravdivě: okresní státní zástupce by stále jmenoval on či jeho nástupce.

Životopis Miroslava Kalouska na jeho oficiálních stránkách potvrzuje tvrzení Miloše Zemana, ministr financí skutečně vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze.

Analýza ministerstva vnitra skutečně rozpuštění KSČM nedoporučila, informoval o tom např. server iDnes (celé odůvodnění můžete nalézt zde (.pdf)). Analýza byla zpracována na základě usnesení (.pdf) vlády z července 2011. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Slib prezidenta upravuje článek 59 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky. Konkrétně: (1) Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor. (2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.". Článek 60 dále uvádí: Odmítne-li prezident republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen.

Na základě nedostatku informací o dopadů změn v placení léků hodnotíme výrok jako neověřitelný.

V Sněmovnou schválné reformě zdravotnictví z 6. září 2011, prošel i návrh změny spoluúčasti pacienta na lécích. Jak uvádí web iHned: "V lékárnách naopak lidé zaplatí 30 korun za celý recept, nikoliv za položku na receptu jako dosud. Léky do 50 korun ale nebudou hrazeny z veřejného pojištění, lidé je budou platit ze svého". Není ale zcela prokazatelné, že tato změna se projeví zvýšením spoluúčasti pacientů.