Jakmile byl například ministr financí Ivo Svoboda jen podezřelý z nezákonných machinací okamžitě jsem ho z vlády odvolal.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Oficiální oznámení o obvinění bylo tehdejšímu ministru Svobodovi doručeno 14. července 1999 .Svoboda byl z funkce odvolán dne 20. července 1999. Podle mediálních zpráv bylo ale jméno ministra spojeno s vyšetřovacím spisem již od 6. prosince 1998. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako nepravdivý.
K úplnému zákazu (hracích automatů) však přistoupila v Ostravě třeba jenom Moravská Ostrava a Přívoz a myslím ještě Polanka.
Výrok Josefa Babky hodnotíme na základě vyhlášky statutárního města Ostravy 11/2011 jako pravdivý. Podle této vyhlášky platí úplný zákaz hracích automatů na území pouze dvou městských obvodů, kterými jsou Moravská Ostrava a Přívoz a Polanka nad Odrou. Dále jsou automaty zakázány už pouze na vybraných ulicích některých dalších obvodů.
Viděli jsme titulky, že druhý pilíř byl vetován. Není to pravda. Od 1. ledna každý občan České republiky má právo s rozhodnout, že 3%, které platí na důchodové pojištění, nemusí hradit státu, může si odvádět na svůj soukromý účet, k tomu musí přidat 2%. Tento zákon platí. My jsme ho přijali, ve sněmovně jsme přehlasovali veto Senátu 6. listopadu loňského roku, to znamená, už platí skoro rok a na tom se tím vetem nic nemění.
Předmětný zákon, tedy zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, byl Senátem vrácen Poslanecké sněmovně, která toto veto Senátu přehlasovala 6. listopadu 2011, a to 346. hlasováním v poměru 109 hlasů pro zákon v nezměněné podobě a 70 hlasů proti. Postup schvalování zákona je dostupný na stránkách Poslanecké sněmovny ČR.
Po schválení Poslaneckou sněmovnou byl zákon doručen k podpisu Prezidentovi ČR, který zákon nepodepsal, ale ani jej Poslanecké sněmovně nevrátil. Tento postup není vetem, a proto byl zákon předložen předsedovi vlády k podpisu, čímž bylo završeno jeho přijetí.
Český právní řád rozlišuje platnost zákona a jeho účinnost. Zákon se stává platným dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, tedy v tomto případě 28. prosince 2011 v částce 149 Sbírky zákonů pod číslem 426/2011. Nestanoví-li zákon jinak, platný zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po nabytí platnosti. Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2013, s výjimkou ustanovení § 25 až § 29 a § 110, které nabývají účinnost 1. ledna 2012.
Základ druhého pilíře penzijní reformy je ale primárně upravován zákonem č. 426/2011 Sb. Podle informaci Ministerstva financí ČR je základem II. pilíře, to že " Občané, kteří budou účastníky II. pilíře, si budou moci na osobním účtu spořit prostředky tím, že odvedou část pojistného na důchodové pojištění (3 % z vyměřovacího základu) do II. pilíře (odvod do I. pilíře se jim tedy sníží). K této částce však budou muset přidat další 2 % z vlastních prostředků. Celkově tedy bude výše odvodu činit 5 % z vyměřovacího základu. Vzhledem k tomu, že se sníží odvod těchto občanů do I. pilíře, bude jim adekvátně krácen státní důchod z I. pilíře. " (MFČR, Základní aspekty reformy penzijního systému ČR)
Vzhledem ke zjištěným informacím hodnotíme tento výrok jako pravdivý.
Mám zkušenost s ministerstvem vnitra, které popletlo moji adresu. (v rámci podpisů pod prezidentskou petici - pozn. Demagog.cz)
Výrok je pravdivý na základě informací zveřejněných na serverech internetových deníků. Při kontrole přihlášek kandidátů do přímé volby prezidenta Ministerstvo vnitra obvinilo Miloše Zemana z udání svého trvalého pobytu na jiné adrese, než uvedl na kandidátní listině a ve svém prohlášení. Následně však vyšlo najevo, že se jednalo pouze o formální chybu v interpunkci v uvedeném názvu ulice trvalého bydliště.
(Chci uvést, že jak Havel, tak Klaus, jmenovali celkem čtyři premiéry, bývalé členy KSČ.) Jmenovali vlády, které byly plné bývalých členů KSČ.
Výrok je pravdivý na základě jmenných seznamů členů vlád a jejich veřejně dostupných životopisů zmiňujících členství v KSČ.
Např. ve vládě Miloše Zemana (jmenované 22. července 1998) působili Václav Grulich (člen KSČ v letech 1954-1970), Eduard Zeman (1966-1970), Pavel Rychetský (1966-1970) a další. Ve vládě Jiřího Paroubka (jmenované Václavem Klausem 25. dubna 2005) figurovali Zdeněk Škromach (člen KSČ v letech 1982-1989), Milan Urban (1985-1989), Pavel Dostál (1962-1969) a další.
Ten transparentní účet, a jsem tomu velmi rád, je velmi důkladný, byl sestavován od začátku dubna, podstatně dříve, než ukládal zákon.
Zákon (.pdf) č. 275/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky uvádí v §24 s názvem “Volební účet” informaci, že tento účet musí být zřízen nejpozději ke dni podání kandidátní listiny. Ve zprávě (.pdf) Ministerstva vnitra ohledně nalezených nedostatků v kandidátní listině Jana Fischera se uvádí, že tato listina byla doručena 22. října 2012.
Účty měl Jan Fischer tři. První, jehož majitelem byla Kancelář Jana Fischera byl založen již v dubnu, jak uvádí na svých volebních stránkách. Druhý byl založen v červenci 2012 a je dostupný zde. Ve stejný den jako předání kandidátní listiny 22. října 2012 pak byly prostředky převedeny na další účet volební kampaně, jehož majitelem je přímo Jan Fischer a ten je používán doposud.
(V posledním návrhu krajského rozpočtu na rok 2013, který převezme nové zastupitelstvo, které vzejde z voleb, jestli tam budu nebo nebudu, tak budoucí náměstek tam má uložených 25 milionů z krajských prostředků) plus 10 milionů korun, které jsem minulý týden podepsal s největšími průmyslovými podniky, že přispějí do fondu kraje.
Dle tiskové zprávy Moravskoslezského kraje ze dne 24. 9. 2012 velké průmyslové podniky (ArcelorMittal Ostrava, a.s., OKD, a.s., Třinecké železárny, a.s. a ČEZ, a.s.) kraji skutečně věnovaly deset milionů korun. Symbolické šeky předali zástupci společností náměstkovi hejtmana Miroslavu Novákovi.
Zákon o zdravotních pojišťovnách nebyl předložen, změna systémová, změna zákona o zdravotním pojištění nebyla předložena, pojišťovny se měly sloučit. Přeci Vojenská pojišťovna a pojišťovna vnitra měla být sloučena s VZP. Neexistuje. Aukce na léky neexistují, takže se tam nešetří peníze.
Novela zákona o zdravotních pojišťovnách skutečně nebyla ještě předložena, na vládě však leží návrh věcného záměru zákonu od Ministerstva zdravotnictví. (Knihovna připravované legislativy) Změny zákona o veřejném zdravotním pojištění v této chvíli nejsou na stole vlády. Sloučení pojišťoven ohlásil ministr Leoš Heger v letošním roce a zatím probíhá příprava legislativy. Aukce na léky, které by měly být jedním z nástrojů konsolidace financí ve zdravotnictví, stále nefungují a jejich odstartování se teprve chystá.
Hospodářský výbor přesně tak funguje. To znamená, hlasuje na tom plénu jen o pozměňovacích návrzích, který prošly hospodářským výborem, (byly pečlivě zanalyzovány, byly pečlivě vyčísleny). A nehlasuje, poslanci hospodářského výboru nehlasují potom na plénu o pozměňovacích návrzích, které zazněly od jednotlivých poslanců, protože výbor je neprojednal.
Členové Hospodářského výboru dle webu Poslanecké sněmovny takovouto disciplínu nedodržují.
Poslanec Urban zřejmě tvrdí, že členové Hospodářského výboru (HV) se na plénu sněmovny neúčastní hlasování o návrzích, které neprošly HV.
Již při prvním hlasování, na kterém jsme výrok ověřovali, jsme našli rozpor: 13.března 2012 jednal HV o návrhu změny zákona o poštovních službách (zápis zde, .doc, str. 3-4). O tři dny později sněmovna návrh projednala sněmovna ve druhém čtení, tj. jednala o pozměňovacích návrzích. K již předloženým pozměňovacím návrhům HV, které zahrnovaly dokonce i "disentní" návrhy menšiny členů výboru, zde pak poslanec Hojda (sám člen HV) předložil sadu pozměňovacích návrhů (.pdf, body D), které se setkaly s odporem vládních poslanců. Šlo tedy o individuální návrhy, neprojednané ve výboru. Když se pak jednalo např. o Hojdově bodech D7-D9, nezdržel se hlasování ani poslanec Urban.
Zjevně tedy není pravda, že poslanci na jednání sněmovny dodržují Urbanem popsanou disciplínu jako členové hospodářského výboru. Výrok neplatí ani pro jeho autora.
Dodejme, že pokud bychom poslancův výrok výkládali tak, že se vztahuje k hlasování na plénu samotného HV, byl by rovněž nepravdivý. I tam se hlasuje o předem neprojednaných pozměňovacích návrzích. Příkladem je zápis (zde, doc, str. 3-4) uvedený výše z jednání o zákoně o poštovních službách. V tom byl předložen návrh na poslední chvíli a poslanec Hojda v zápise o svých kolezích říká "PN ale dosud neviděli – i když s ním obecně souhlasí".
Příliš lehké přehlasování prezidentského veta pochází z počátků ústavy – za to je z velké míry zodpovědný tehdejší ministerský předseda Václav Klaus, který chtěl eventuální veto Václava Havla lehce přehlasovat, a tudíž došlo k těmto poměrům.
Politolog Lubomír Kopeček ve své knize Éra nevinnosti na straně 157 popisuje tento problém následovně: “Pracovní text ústavy dostala vláda na stůl na konci října (1992). Premiér ovšem neskrýval nespokojenost a některé pasáže “zkorigoval”. Příznačně jeho hlavní zásahy do “karlovarského” návrhu ústavy se týkaly pravomocí prezidenta. Klaus omezil právo veta hlavy státu pouze na ústavní zákony (původně se mělo vztahovat na všechny zákony)...”. Autor odkazuje také na článek MF DNES z 4. prosince 1992 “Takzvané škrty v ústavě”. Kopeček dále píše (str. 158): “(Havel) díky svému velkému neformálnímu vlivu na politiky opozice i koalice přitom dokázal mnohé své představy o postavení prezidenta i tak prosadit, což dokládá osud tří zmíněných umenšení prezidentských pravomocí prosazovaných Klausem.”
Na základě tohoto textu lze tvrdit, že tehdejší premiér Václav Klaus chtěl institut veta omezit, nicméně díky postavení tehdejšího prezidenta Havla na politické scéně došlo ke kompromisu, který vedl k současné úpravě prezidentské pravomoci v otázce veta.
Doplňme, že současná úprava prezidentského veta vychází z článku 50 Ústavy:
(1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.(2) O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.
