Bohuslav Svoboda
Pan senátor (..) byl zastupitel a odstoupil z této funkce.
Jiří Dientsbier ml. zastával nejprve post zastupitele v městské části Praha 2 a to ve dvou volebních obdobích. V roce 1994 byl zvolen zastupitelem za politickou stranu Svobodní demokraté. V komunálních volbách 2006 byl zvolen podruhé, avšak už v čele kandidátní listiny sociálních demokratů.
V roce 2010 se jako lídr kandidátky ČSSD stal zastupitelem hlavního města Prahy. Na tento post rezignoval v září roku 2012. Jako důvod uvedl přílišnou časovou vytíženost během prezidentské kampaně a také nemožnost prosadit v zastupitelstvu Prahy své představy.
Výrok Bohuslava Svobody tedy hodnotíme jako pravdivý.
Petr Nečas
(Martin Bursík je jeden z lidí, kteří stojí za zákonem obnovitelných zdrojů energie z roku 2005. On byl poradcem ministra Ambrozka, který předložil tento neuvěřitelný návrh,) na který s výjimkou ODS skočila celá parlamentní reprezentace.
Konkrétně se jednalo o 41. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, na které v 513. hlasování dne 23. února 2005 rozhodovalo o Vládním návrhu zákona o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie. Bylo přítomno 166 poslanců, 44 bylo proti návrhu (z toho 42 z ODS, dalšími dvěma proti byl po jednom poslanec za KDU-ČSL a KSČM) a 106 pro. Vzhledem k následné specifikaci, jsou uvedená data vztažená pouze z Poslanecké sněmovny.
Jiří Dienstbier
Její zprávy (BIS) se hemží informacemi o korupci. (později mluví Jiří Dienstbier o veřejné části zpráv BIS - pozn. Demagog.cz)
Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož veřejné části zpráv od roku 1996 skutečně obsahují zmínky o korupci, přičemž tyto informace jsou ve většině případů vázány na organizovaný zločin v ČR.
Ve výroční zprávě za rok 2011 je celá jedna kapitola věnována tématu korupce a střetu zájmů na regionální úrovni:
"Potvrzuje se, že provázanost podnikatelské a komunální sféry je příčinou korupčních jevů při transakcích s veřejným majetkem a že klientelistické a korupční praktiky zasahují jak velká (statutární) města, tak malé obce. ..."
Miloš Zeman
No, ústava říká, že to nemusí udělat neprodleně, jinými slovy, a to také Václav Klaus několikrát udělal, on si může toho premiéra pozvat, může si pozvat toho designovaného ministra, může se ptát, proč je tam zrovna tenhle, proč není nějaký jiný alternativní kandidát a to je aktivní prezident. Ano, souhlasím s vámi, že to nakonec prezident udělat musí, ale není řečeno, že to udělá za 24 hodin. (Miloš Zeman hovoří o pravomoci prezidenta na jmenování člena vlády - pozn. Demagog.cz)
Výrok Miloše Zemana je pravdivý, neboť popisuje ústavní ustanovení korektně a také v otázce některých postupů Václava Klause je přesný.
Ústava České republiky popisuje pravomoc prezidenta v otázce jmenování ministrů následovně (Článek 62): "a) jmenuje (prezident republiky) a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi".
Miloš Zeman má tedy pravdu, že žádné časové ohraničení Ústava nepředpokládá, stejně tak není pro prezidenta pravomoc daného ministra nejmenovat.
Václav Klaus také skutečně nejmenoval/neodvolal ministry vždy zcela automaticky. V tomto volebním období se to týká např. ministrů za Věci veřejné, kdy premiér Nečas podal prezidentu jejich demise, Václav Klaus nicméně chtěl po premiérovi plán na další fungování vlády.
V době vlády Jiřího Paroubka pak Václav Klaus odmítl jmenovat ministrem zdravotnictví Davida Ratha, chtěl nejprve aby se nastupující ministr vzdal své prezidentské funkce v České lékařské komoře.
Nevýhodou Paktu stability bylo, že neměl účinný sankční mechanismus a nakonec i Francie a Německo ho porušili.
Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací jako pravdivý. Pakt stability a růstu, dokument přijatý roku 1997, má zajistit dodržování zodpovědné rozpočtové politiky po vstupu státu do eurozóny. Podle tohoto dokumentu mají země i po vstupu do eurozóny dodržovat kritéria nízkého rozpočtového deficitu pod 3 % HDP a vládního dluhu pod 60 % HDP (tato kritéria jsou také součástí tzv. maastrichtských kritérií). Sankcí je pak myšlena (str.114, ENG) kauce ve prospěch Evropské komise, a to až ve výši 0,5 % HDP. Pokud není nadměrný deficit do dvou let odstraněn, kauce nevratně propadá.
U Německa a Francie byly zahájeny předběžné procedury (tzn. porušení Paktu) v roce 2002 a hrozily také případné sankce. V listopadu 2003 však již bylo zřejmé, že doporučení, která vydala v této souvislosti Rada ministrů financí, nejsou brána v potaz a sankce tedy měly být na oba státy uvaleny. (.pdf, str. 59-60, ENG) Na nátlak francouzské a německé vlády ovšem došlo k “ odkladu uplatnění Paktu ”, v důsledku čehož se obě země sankcím vyhnuly. (.pdf, str. 59, ENG) Následná revize paktu pak proběhla v roce 2005.
"V akci Olovo (pamflet, který měl kompromitovat Petru Buzkovou - pozn. Demagog.cz) byli podezřelí, aniž by jim byla prokázána vina, dva z mých 50 poradců, a protože jsem nevěděl, kdo to je, pro jistotu jsem vyhodil oba."
Článek Mladé fronty DNES shrnuje dění kolem aféry Olovo. Vyplývá z něj, že dvěma podezřelými byli dva Zemanovi poradci - Zdeněk Šarapatka a Vratislav Šíma. Šarapatku obvinil sám Zeman, obviněný Šarapatka pak ale vypovídal proti Vratislavu Šímovi. Premiér Miloš Zeman zároveň oznámil, že až do ukončení policejního vyšetřování operace Olovo postavil oba své poradce mimo službu. (Radio Praha, 25.8. 2000) Trestní stíhání bylo nicméně zastaveno, jelikož dotčené jednání nebylo natolik závažné, aby se dalo kvalifikovat jako trestný čin. (iDnes.cz, 14.6.2001)
Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Miroslav Kalousek
Samozřejmě 30% všech voličů pro Zemana není málo. Ale je tady 41% voličů, kteří k volbám vůbec nešli.
Výrok Miroslava Kalouska označujeme na základě údajů z volebního serveru Českého statistického úřadu volby.cz za pravdivý.
Podle výsledků prezidentských voleb dostal Miloš Zeman ve druhém kole prezidentských voleb 2 717 405 hlasů. ČSÚ pak evidovalo celkově 8 434 941 oprávněných voličů. Výpočtem pak můžeme zjistit, že Miloš Zeman ve druhém kole získal hlasy 32,22% všech voličů.
Co se týče volební účasti, ta byla ve druhém kole 59,11%, tedy 40,89% oprávněných voličů se k volbám nedostavilo. S mírným zaokrouhlením se jedná opravdu o 41%.
Karel Schwarzenberg
Zajímá-li prezidenta něco obzvláště, má samozřejmě právo si jakéhokoli ministra pozvat na Hrad a s ním věci probrat.
Výrok Karla Schwarzenberga hodnotíme na základě článku 64 Ústavy ČR jako pravdivý.
Ve druhém odstavci článku 64 Ústavy se píše: “Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.”
Vzhledem k tomu, že podstatou výroku Karla Schwarzenberga není místo jednání, ale fakt, že prezident má právo projednávat s ministrem věci týkající se jeho působnosti, hodnotíme výrok jako pravdivý.
Pavel Blažek
Právě u něho (Tomia Okamury, pozn.) ten Nejvyšší soud našel obrovskou chybovost, dokonce i do médií říkal ten pan předseda Senátu Vojtěch Šimíček, že tam bylo evidentně desítky podpisů podepsaných jedním člověkem.
Dle informací na serveru Novinky.cz uvedl soudce nejvyššího správního soudu a předseda volebního senátu Vojtěch Šimíček pro deník Právo, že: "u pana Okamury byla chybovost taková, že celé archy byly smyšlené, sepsané jednou rukou". Podobnou informaci udává také ČTK. Na základě těchto zdrojů tedy hodnotíme výrok Pavla Blažka jako pravdivý. Pro úplnost pouze dodáváme, že Tomio Okamura dne 17. prosince uvedl, že ve věci vyřazení z prezidentské volby podá stížnost k Ústavnímu soudu (viz. např. informace ČTK).
Eliška Wagnerová
Evropský soud pro lidská práva v kauze Lexa versus Slovensko provedl jakousi analýzu právě institutu amnestie a ty rozebírá i praxi v různých jiných státech, rozebírá názory právní teorie, ne příliš dlouze, ale přesto.
Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku (v anglickém jazyce) ze dne 23. září 2008 provedl kratší exkurz do problematiky amnestií například v Portugalsku, Rumunsku či ve Francii. Konkrétně se jedná o část IV. rozsudku (Law, Practice and Legal Opinions in Other States) a články 88-95.