Přehled ověřených výroků

Ke zmiňované privatizaci obchodního domu Breda došlo v roce 1994, kdy byl Vladimír Dlouhý ministrem průmyslu a obchodu. Konečné rozhodnutí soudu v této kauze padlo v roce 2001, kdy soud Ivana Rulfa, úředníka zmíněného ministerstva, osvobodil. Byl však odsouzen likvidátor společnosti Leoš Nechvátal.

V souvislosti s podezřele nízkou cenou, za kterou byl obchodní dům privatizován do rukou Kamila Kolka, čelila ODA podezření z nečistého financování. Tata podezřelá privatizace byla také předmětem interpelací na Ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Jiřího Skalického a i v této interpelaci je zpochybňována prodejní cena.

Ivan Rulf se posléze soudil o odškodnění za ušlý zisk, přiznané odškodnění mu však bylo vyšším soudem zase v roce 2007 odebráno.

Na webu Zuzany Roithové jsou vypsána jména členů její předvolebního týmu a u každého je uvedena jejich profese či obor ve kterém se pohybují. Jmenovitě jsou to filosof a vysokoškolský pedagog Prof. PhDr. Jan Sokol, CSc, JUDr. Ondřej Závodský, JUDr. Lenka Deverová, finanční auditor a daňový poradce Ing. Jaromír Adamec, a účetní Bc. Jana Janulíková. Konkrétní životopisy na webu uvedeny nejsou, což ohodnotila negativně Transparency International.

Ze zprávy agentury Mediafax můžeme citovat mluvčího Nejvyššího správního soudu : " Odsouzení Romana Smetany je za majetkový trestný čin, tedy za útok proti majetku, kterým způsobil škodu výrazně přesahující hranici trestného činu," konstatoval Knotig. Škoda, kterou Smetana počmáráním billboardů způsobil, dosáhla 17 tisíc korun.”

Ministerstvo vnitra skutečně vyřazovalo i podpisy reálně existujících občanů. V rozhodnutí (.pdf) o odmítnutí kandidatury Vladimíra Dlouhého Ministerstvem vnitra se uvádí, že “v případě, že na podpisovém archu petice chybí některý z požadovaných údajů nebo je uveden neúplně, do celkového počtu se nezapočítá. Takto nebylo možné v souladu s citovaným ustanovením započítat celkem 870 občanů.” Podrobný výčet v daném dokumentu pak uvádí konkrétní důvody pro vyškrtnutí daného podpisu, často se objevuje jako důvod chybějící adresa či podpis. Václav Henych pak také na tiskové konferenci uvedl, že v řadě případů byli nalezeni lidé, kteří měli své udaje vyplněny vzorně, ale např. ulice, ve které bydleli, vůbec neexistovala. Na základě tohoto lze předpokládat, že řada signatářů skutečně existovala a byli vyřazeni pouze na základě uvedení nesprávných či neúplných údajů. Hodnotíme proto výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Na základě informací získaných na oficiálních stránkách KDU-ČSL jsme zjistili, že průměrný věk v předsednictvu KDU-ČSL je 42 let, takže údaj uvedený předsedou strany Pavlem Bělobrádkem je v zásadě správný.

Veřejný ochránce práv Varvařovský pravidelně a jednoznačně kritizoval některé problematické body sociální reformy, např. odstupné nebo veřejnou službu, Ministerstvo však konkrétně tuto kategorickou kritiku nebralo vůbec v potaz. Jedná se proto o zavádějící tvrzení, protože řada věcí mohla být sice změněna, ale zásadní výtky ombudsmana k reformě nebyly reflektovány v nové legislativě.

Pochopitelně nelze bezpečně ověřit veškeré způsoby jednání, ale jak vyplývá ze zpravodajství, minimálně jistá mediální a připomínková komunikace mezi vládou, respektive Ministerstvem práce a sociálních věcí a Veřejným ochráncem práv o sociální reformě přesto probíhala po celou dobu její přípravy. Již v roce 2010 navrhoval ombudsman Varvařovský poslancům některé úpravy týkající se podmínek neposkytnutí podpory v nezaměstnanosti, které by zabránily situaci, kdy by nezaměstnaný nedostal odstupné a následně ani státní dávku v hmotné nouzi. Tato obava, na kterou upozorňovala i Legislativní rada vlády se nakonec potvrdila hned na začátku roku 2011. Ministerstvo na ombudsmanovu kritiku legislativně nereagovalo, teprve poslanci v roce 2012 změnili spornou část týkající se odstupného. Navíc kritizovaná podoba současné veřejné služby se dosud nezměnila.

Výrok je pravdivý na základě jmenných seznamů členů vlád a jejich veřejně dostupných životopisů zmiňujících členství v KSČ.

Např. ve vládě Miloše Zemana (jmenované 22. července 1998) působili Václav Grulich (člen KSČ v letech 1954-1970), Eduard Zeman (1966-1970), Pavel Rychetský (1966-1970) a další. Ve vládě Jiřího Paroubka (jmenované Václavem Klausem 25. dubna 2005) figurovali Zdeněk Škromach (člen KSČ v letech 1982-1989), Milan Urban (1985-1989), Pavel Dostál (1962-1969) a další.

Podle informací z portálu Poslanecké sněmovny ČR hodnotíme výrok jako pravdivý.

Miroslava Němcová nespecifikuje, o kterém volebním období mluví. Pokud vezmeme poslední dvě, pak jí můžeme dát za pravdu, že se mnohokrát schůze protáhla do tří týdnů. V minulém volebním období se to stávalo výrazně častěji než v tomto. Konkrétně se schůze do tří týdnu v minulém volbením období protáhla 14x. Rekordní byla 28. schůze s 21 dny. V tomto volebním období se 16. a 38. schůze protáhly na 15 dní.

Na internetových stránkách sKontakt, které provozuje Česká spořitelna, jež karty vyrábí a distribuuje, se můžeme dočíst, že k 18. říjnu bylo vyrobeno celkem 114 192 karet, počet skutečně distribuovaných karet klientům však Česká spořitelna nezmiňuje.

Tezi o počtu doposud vydaných sKartách uvedl ministr Drábek také v tiskové zprávě (.pdf, bod 3.) z 24. října. Z jiných zdrojů se nám ji však nepodařilo potvrdit. Údaj o počtu odmítnutých sKaret také není možné dohledat, a proto hodnotíme výrok ministra Drábka jako neověřitelný.

Server Idnes vydal 12. dubna 2000 text, kde popisuje, že premiér Zeman má 10 poradců, kteří tuto funkci zastávají na plný pracovní úvazek. Nicméně jiný text stejného serveru (z 26. března 2000) píše i o konkrétním “externím poradci”, který mezi nimi nefiguruje. Je tedy pravděpodobné, že mimo “plnohodných poradců” měl expremiér Zeman i další osoby, které mu radily. Nelze však dohledat ucelený seznam těchto osob.